Auto
13/10/2020 Václav Menšík

Land Rover Defender: Off-road pro 21. století

Radim Kolibík

Během červnové roadshow pořádané Best of British Cars Ostrava nás nový Defender navnadil. Po týdenním testu potvrdil, že je v novém tisíciletí hoden nosit legendární jméno.

Drobnou komplikací je, že novinářské vozy se fasují v Praze. Redaktor prestižního média ale musí svou odvahu prokazovat dnes a denně, takže cesta po koridoru jej nemůže rozhodit. Přesto jsem oka nezamhouřil, patrně nespal ani multiministr a naštěstí ani náš strojvedoucí, takže se standardním půlhodinovým zpožděním vystupuji v Praze. Tentokrát bez adrenalinových zážitků. Nahazuju roušku, metrem mířím až na konečnou a v pozdním odpoledni si přebírám klíčky od Defendera, kochajíce se bohatou sbírkou britských veteránů a youngtimerů. Prostě samé silné okamžiky, a to nás to nejlepší teprve čeká. Skočíme do toho rovnýma nohama a cestu zpátky si dáme po D1. Jestli Defender zvládne tuhle džungli, další testování se stane v podstatě zbytečným, protože lepší prověrku jeho schopností v Evropě nenajdeme. A do Afriky nás zatím šéfredaktor nepustí.

Konečně můžu k autu. Už zdálky je vidět, že Defender neparkuje. Defender se trochu arogantně, a přitom s jistým aristokratickým šarmem tyčí. I mezi těmi přítomnými Range Rovery a Jaguaryje na první pohled jasné, že tady máme čest s příslušníkem váženého rodu. Chceme se poznat blíže, hned bych se hrnul dovnitř, ale přinutím se k trpělivosti a chvíli budu jen tak kroužit okolo. V aktuální automobilové produkci není moc aut, která by mě na pohled uchvátila tak jako tenhle Defender. Moc mě baví ty detaily a moderní ztvárnění odkazů na legendu. Jasně, třeba nášlapy na kapotě jsou kvůli bezpečnosti chodců jen designovým prvkem, rozhodně nesnesou dopad zablácené okované boty nebo lvích drápů, ale vypadají skvěle a nabízí prostor pro různé funkční úpravy, které nepochybně postupně dorazí.

Defender prostě dospěl. Z obhroublého a nevycválaného klacka se stal pravý britský aristokrat. Asi jako když se princ Harry vrátil ze služby v Afghánistánu. Odcházel tam ošklivý zrzavý a neomalený fracek, vrátil se ostřílený šlechtic. Narostl, zmužněl, vypadá fakt dobře a umí se hodit do gala. Ale když se dotknete jeho nejbližších, ukáže, jak ho tvrdá služba zocelila, nenechá si nic líbit a udělá, co je potřeba. I kdyby to mělo bolet. Většinou tedy ty okolo.

Je čas usednout dovnitř. Hned probíhá kontrola palubních systémů. Bezklíčové otevírání a startování. Máme! Elektricky nastavitelné kožené sedačky. Máme! Vyhřívání i odvětrávání sedaček. Máme! Digitální přístrojový štít. Máme! Vyhřívaný volant. Máme! Systém Terrain Response 2 s dalšími asistenty pro všechny možné i nemožné situace. Máme! 360stupňové pokrytí kamerami včetně detailního náhledu pro těžký terén. Máme! Adaptivní tempomat. Máme! Panoramatické střešní okno. Máme! Loketní opěrka. Nemáme! Au. To trochu zamrzí. Mezi sedadly zeje díra, do které by se vešla lednice pro průměrnou domácnost. Nebo třeba klečící střelec v plné polní. Později jsme kluky z Best of British Cars Ostrava ujištěni, že standardně u všech výbav naleznete loketní opěrku nebo třetí sklopné sedadlo.

Volant, nebo spíše kormidlo, je obrovský, jak velí tradice značky Land Rover. Chce to chvíli zvyku, ale musím uznat, že k Defenderu tak nějak patří. Pozice řidiče je příkladná, konečně sedím pěkně v ose, a ne ve vývrtce, jak tomu bylo v původním Defenderu. To se dalo přežít v terénu, kdy člověk měl co dělat, aby se udržel v sedačce, ale pár hodin jízdy po dálnici znamenalo rafinovaná muka, která by nemusel ustát ani agent Jejího Veličenstva. V tomhle fešákovi to nehrozí. Proplétáme se Prahou, občas zaznamenám uznalá pokývnutí řidičů výrazně dražších luxusních SUV, na které shlížíme s klidem britského gentlemana pěkně shora. Pohyb ve vrcholící pražské dopravní špičce je díky respektu, který tahle kára budí, přece jen jednodušší. Ostatní řidiči se nám přirozeně snaží cestu usnadnit, dávají nám přednost a pokorně dělají místo v pruhu. Jen ten tramvaják se téhle hry na respekt nějak nechtěl účastnit.

Drsňácký a osvalený aristokrat se sice v metropoli necítí úplně nejlíp, ale jeho přirozená autorita mu pomáhá to zvládnout a zachovat si tvář gentlemana.

Interiér je funkční, a přitom až luxusní. Na D1 se ukazuje, že akustický komfort na palubě je na off-road překvapivě dobrý. Audio hraje tak, jak se v tomto století sluší. Apple CarPlay i Android Auto funguje spolehlivě bezdrátově a je zde tolik různých portů, že bych si dobil snad i světelný meč. Adaptivní tempomat funguje příkladně, umí auto úplně zastavit a zase jej nechá rozjet, když to situace dovolí. Já musím jen držet volant a můžu se kochat přírodními krásami, jež odhalily letní teploty ve městě. Geniální je, že asistent jízdy v pruzích si zapínám sám. Ručně. Až když chci já. Defender je prostě gentleman a mluví mi do řízení teprve tehdy, když jej vyzvu. To se mi líbí!

Štve mě, že do dveří bezpečně nedám lahev s vodou. Furt ji lovit někde pod sedadlem je zlo. Nejen na misi v Africe, ale i při překonávání obávaného průsmyku D1 chci mít tekutiny po ruce. Tenhle problém by zajisté vyřešila ta chybějící schránka a loketní opěrka mezi sedadly. Nezapomeňte si ji při konfiguraci zaškrtnout!

Když se zrovna neplahočím v pravém pruhu mezi kamiony, protože pro levý, zúžený, tenhle macek moc narostl, poznávám, že 240 naftových čtyřválcových koní je pro Defender takovým rozumným minimem. Do legálních dálničních rychlostí výkon dostačuje k relativně slušnému zrychlení, doprovázenému docela sympatickým zvukovým projevem, ale pak už zvítězí fyzika a aerodynamický odpor téhle vysoce funkční krabice, takže vládci levého pruhu zůstávají tradiční bílé služební kombíky spěchajících obchodních cestujících a já s tím nedokážu nic udělat.

Kolmá čelní plocha vraždí hmyz po milionech. Na benzínce se ukazuje, že dostat se k umytí čelního skla je pro volejbalistu, který narostl sotva pro krajský přebor, dost problém. Teď by se ty poctivé nerezové nášlapy na kapotě hodily.

Domů se vracíme v noci, sjezd z dálnice na okresky potvrdí, že přední světlomety svítí přesně tak skvěle, jak vypadají. Motor i převodovka na členité okresce ukazují, že jim to dohromady ladí na výbornou. V zatáčkách ale vyhrává fyzika. Už zase. Ta hromada poctivého hliníku a železa je pod zadkem fakt cítit. A to tak, až jsem si jistý, že nedobrovolný výlet ze zatáčky by posádka uvnitř ustála bez ztráty kytičky, ale byla by škoda při tom průletu vykácet půl lesa. Ubírám a nechám Defendera vydechnout, aby měl šanci nabrat síly na další dny, kdy jej konečně pustíme do jeho přirozeného prostředí.

Třeba takový vápencový lom poblíž Štramberka, do kterého jsme se, jakožto prestižní médium, dostali jen díky vstřícnosti společnosti LB CEMIX s.r.o., se ukázal jako naprosto přirozené prostředí pro Defender. Od naší prosby neuběhla ani hodina a my už měli povolení ke vstupu. Za necelelé čtyři hodinky už fotograf Radim vzlétá s dronem nad tu surově fotogenickou masu horniny a my vyrážíme. Radimův perfekcionismus a neustálé hledání lepších a lepších záběrů nás tentokrát nemůže vytočit. Brodění, stoupání, náklony a drápání se přes kameny. Všechno Defender zvládá s klidem gentlemana a já mám úsměv od ucha k uchu. Zas a znova. I při padesátém průjezdu pro ještě o kousek lepší fotku. Mimochodem, pro brodění má Defender speciální mód. Nastavím to jednoduše na centrálním displeji, auto se zvedne, kamery zobrazí vodu, která se valí na kapotu a já bych mohl brodit téměř metrovou hloubkou. Teoreticky. Prakticky si se sevřenými půlkami troufám sotva do takového menšího dětského brouzdaliště. Ještě se musím hodně učit.

Vápencový lom má jednu trošku stinnou stránku. Vápenec. Je všude. Když nás z lomu vyžene tma, má už Defender dokonalé vápencové maskování. Bohužel i zevnitř. Než s ním druhý den ráno vjedu do protahovací myčky, jdu pokorně za obsluhou a v palubním systému zkoumáme rozměry auta. Bude to prý tak tak, ale měli bychom se mezi ty kartáče vejít. No, bylo to o prsa. Jeden by nevěřil, že i průjezd myčkou může být adrenalinovým zážitkem.

Mytí interiéru bylo o poznání jednodušší. Pár minut s houbou a kbelíkem a po vápenci nebylo ani stopy. Podestýlka z odolné gumy je mimořádně praktická.

Ambasadorem prodejce vozů Land Rover, Best of British Cars Ostrava, je Jarda Kulhavý. Olympijský vítěz v cyklistice. V horské cyklistice! A chce se s námi a novým Defendrem potkat. V Beskydech, samozřejmě. Fotograf je nadšený, ale řidič tuší zradu a hrozící potupu. V neděli ráno má Jarda za sebou více než 100 těžkých závodních kilometrů z předešlého dne, tak slibuje jen lehčí vyjížďku. Později se ukáže, že zažít nějakou z těch těžších bych asi úplně nechtěl.

Je to zkušený praktik, u Defendera jej hned zajímá, jestli se do něj vejde to jeho kosmické kolo. Jako první tak otevírá kufr, sklápí sedačku a rve bicykl dovnitř. S užitnou stránkou je spokojený. Aby taky ne, Defender má obří kufr pravidelných rozměrů a není třeba se bát, že by se v něm něco třeba podřelo. Tohle fakt není módní načančaný městský crossover. Je to auto, které bude dokonale sloužit vám, ne vy jemu.

Poté Jarda usedá na kolo s tím, že nám ukáže svůj oblíbený brod. Doufám, že to bude jen nějaký potůček a vyrážíme za ním. Podle mě teda potůček vypadá jinak! Jarda i fotograf jsou spokojeni. Opět přichází na řadu terénní systémy, auto se zvedne a následuje Jardu do řeky. Ukazuje se, že to jeho kolo v terénu pracuje úplně stejně dokonale jako Defender. Jen je obratnější a Jardovy nohy o dost výbušnější. Jde do tuhého a blíží se další ponížení. Spasí mě, když si uvědomím, že jet s autem dál do beskydských lesů by nebylo úplně legální. Tuhle geniální výmluvu houknu na Jardu, beru zpátečku a nabídnu se, že mu pohlídám kolo, aby si mohl Defendera osahat i mimo silnici.

Poté, co se s Jardou rozloučíme, jsou další dny o poznání civilnější. Defender ukazuje, že mimo tvrdou službu v terénu umí být, po rychlé a docela snadné očistě, velmi praktickým rodinným vozem. Kufr je obrovský, sedačky mají Isofix, děti sedí vysoko a mají dokonalý přehled o dění venku. A rodiče jsou uklidněni jistotou a pocitem bezpečí, který z britského tanku čiší. Auto vzbuzuje respekt a ostatní řidiči se k němu podle toho chovají. To jsou neoddiskutovatelné silné stránky tohoto svalovce a rozhodně pomůžou obhájit jeho nákup před partnerkou. Když to pak ženě půjčíte, nezapomeňte upozornit, že do podzemních garáží v Karolině s tím opravdu nemá zajíždět! Nevejde se na výšku. Vyzkoušeno za vás.Couvání od varovné závory je sice díky kamerám okolo celého auta celkem hračka, ale trapná chvilka rázem vymaže všechen ten získaný respekt u řidičů, stojících za vámi.

Během testu Defender ukázal, že je opravdu off-roadem pro 21. století. Kombinace moderních technologií, propracovaného designu a léty prověřených terénních vlastností je uhrančivá a vysoce funkční. To se nedá popsat, musí se to zažít. Tohle auto vás bude bavit, věřte mi!

Technické údaje:

Typ motoru: vznětový dvakrát přeplňovaný čtyřválec
Nejvyšší výkon: 177 kW
Nejvyšší toč. moment: 430 Nm
Maximální rychlost: 188 km/h
Zrychlení 0 - 100 km/h: 9,1 s
Zavazadelník: 857 l
Objem nádrže: 85 l
Pohotovostní hmotnost: 2323 kg
Nosnost: 827 kg

Vnější rozměry:

Délka: 5018 mm
Šířka: 2105 mm
Výška: 1967 mm
Rozvor: 3022 mm

Základní cena Land Rover Defender 110S D240 AWD: 1 723 403 Kč včetně DPH

Cena testované verze: 2 130 434 Kč včetně DPH

Sdílejte článek