Jan Rafaj: ​Jsme připraveni. Proč vozíme Ukrajince do Prahy, kde není volné bydlení?

Viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Jan Rafaj a generální ředitel Heimstaden Czech říká, že válka na Ukrajině nepřinese ekonomice v Moravskoslezském kraji jen problémy, ale také výzvy.

Už se nějak projevuje na ekonomice a byznysu v Moravskoslezském kraji to, co se právě děje na Ukrajině?
Statistiky nám ukazují, že před válkou jsme měli v celé ČR téměř dvě stě tisíc registrovaných ukrajinských občanů, kteří zde pracovali. Nejposlednější čísla teď ale ukazují, že zhruba dvacet procent z nich se vrací zpět na Ukrajinu. Hlavní důvody jsou: buďto povolávací rozkaz, někdy odchází I bez povolávacího rozkazu, protože chtějí svou zemi bránit nebo se jim k nám nepodařilo dostat rodinu a nedokážou se odtud dívat na jejich utrpení, takže se vrací za nimi. V tuto chvíli nám několik desítek tisíc ukrajinských pracovníků, kteří v celé ČR vykonávali skvělou práci, odchází. Odchází nám ze všech možných segmentů. Dříve byli Ukrajinci zejména ve stavebnictví, ale dnes už je najdete jak ve fabrikách, tak také ve službách, v nemocnicích… Spousta kvalifikovaných lékařů se vydává zpět. Rána bude velká. Rád bych připomněl, že zhruba čtrnáct dní předtím, než válka nastala, jsme intenzivně jednali na ministerstvu práce a sociálních věcí o našem návrhu, který je již půl roku starý a ve kterém jsme předložili vládě, jak zjednodušit příliv Ukrajinců do České republiky a jak jich k nám dostat výrazně víc.

Putin to udělal za vás.
Ano, Putin to udělal za nás. Musíme si také uvědomit, že lidé, kteří dnes přicházejí, jsou opravdu utečenci a běženci, kteří utíkají před konfliktem. Tito lidé neutíkají za lepší ekonomickou situací či prací, ale protože jim vedle domu vybuchla bomba a nemůžou se na to dívat. Sebrali děti a jdou někam do bezpečí a pokud mají štěstí, tak se jim to podaří. Často slyšíte od příchozích žen, protože přicházejí jen ženy a děti, že jsou zde jen na omezenou dobu a chtějí se co nejdříve vrátit zpět.

Takže to nejsou lidé, kteří budou aktivně hledat práci…
Neříkám, že ne. Často od nich slyšíte také to, že se nevzdávají, nejsou zvyklí jen brát a chtějí se také zapojit. Předpokládám tedy, že to přijde jako sekundární faktor. Vedle toho tady máme ještě další skupinu a to je ta, kdy se scelují rodiny. Muž tady už nějakou dobu byl, pracoval a pokud se ženě a dětem podařilo z Ukrajiny utéct, tak jsou tady a tento typ lidí bude asi nejrychleji zaměstnatelný. Mají tady už nějaké zázemí, domov, manžel se u nás už poměrně orientuje. Pak jsou tady ještě velmi silné příběhy, kdy například v naší firmě pracovalo celkem dvacet pět Ukrajinců. Už před konfliktem jich pět odešlo zpět na Ukrajinu a poslední tři z nich odcházeli ve středu. Sháněli jsme jim neprůstřelné vesty, helmy a podobné věci.

Jaké je loučení s těmito lidmi?
Velmi těžké. Pro mě to bylo opravdu bolestivé. A o to bolestivější bylo i to, že jeden z nich tady zanechal rodinu a prosil mě, abych se o ně postaral. Dneska jedu za jeho paní a dcerou, pobavit se o tom, jak dál. Už když odjížděl, tak jsem mu říkal, že na sebe má být opatrný a hned po návratu si společně dáme pořádnou večeři. Jsou to opravdu silné emotivní příběhy. Jeho žena například říká, že se chce zapojit do práce a nechce jen tak sedět, ale na druhou stranu je z toho všeho velmi psychicky zničená a my se jí jako firma snažíme pomoct. Takových příběhů bude mnoho. Nepochybuji o tom, že mnoho z přicházejících Ukrajinců se zapojí do pracovního procesu, ale taky si nemyslím, že je to pro ně momentálně prioritou.

Ze zpráv zatím vyplývá, že mnoho příchozích v našem kraji nezůstává. Spousta z nich jede do Prahy, případně do jiných zemí. Nicméně s tím obrovským náporem, který se nyní očekává, se předpokládá, že zůstanou i tady u nás. Myslíte si, že jako společnost jsme jim schopni pomoci s tím, získat nějaké místo, kde by se mohli opravdu usadit?
My jsme vlastně hned v den začátku konfliktu nabídli vládě několik stovek našich bytů právě pro tento účel. Jsme si vědomi toho, že vláda disponuje nějakými uprchlickými zařízeními, ale často jsou to místa mimo civilizaci - třeba Vyšní Lhoty. Je tam sice skvělý servis, lidé mají pětkrát denně jídlo, žádné starosti, ale nejsou začleněni do společnosti. Předpokládali jsme tedy, že někteří z nich budou chtít bydlet v klasických bytech a proto jednáme s vládou. Řekl bych, že jsme připraveni. Momentálně máme k dispozici přes dvě stě bytů a dalších tři sta připravujeme. V krátké době budou tedy k dispozici. Zatím je obsazeno okolo dvaceti bytů a bude to, myslím, poměrně rychle najíždět. Nejsem si zde ale jistý, zda se celá situace s pomocí dobře koordinuje.

Co tím myslíte?
Je tady spousta lidského nadšení a správné ochoty pomoci, což je samozřejmě dobře, ale na druhou stranu už před tímto problémem byl v Praze problém sehnat bydlení, tak nevím, proč tedy nejvíce uprchlíků navážíme právě tam. V našem kraji je daleko větší prostor na to je ubytovat, dát jim práci a určité zázemí. Dokonce když se podíváte na procesy registrace, tak u nás v kraji jsme to dokázali zvládnout nejlépe a nejrychleji. Nechápu tedy, proč je vozíme přes polovinu republiky, když od nás to mají navíc i blíže domů.

Nechtějí tam právě oni sami?
Někdy ano, ale někdy čtete, že spousta dobrovolníků se je snaží nabrat už na hranicích, píšou jim, zvou je do Prahy… Četl jsem spoustu příběhů o tom, že někteří uprchlíci přijíždějí vlakem do Prahy a lidé, kteří je po celou dobu koordinovali, najednou neví a obvolávají své okolí, zda jim s tím někdo může pomoct. Zatímco tady jsme na tom opravdu důkladně pracovali a máme vše systémově připraveno. Konkrétně v naší firmě víme, kam je posílat na registraci, máme to dohodnuto na Českém červeném kříži v Ostravě. Funguje to perfektně.

Jak?
Lidé se zaregistrují a dostanou tak zdravotní pojištění a podle nového předpisu i mnoho dalšího. Nastěhují se k nám do bytu a pak přichází na řadu humanitární organizace Adra, se kterou máme dohodnuto, že o tyto lidi nějakým způsobem pečuje. Zjišťují jejich další potřeby a celkově jim pomáhají. Máme tedy komplexní péči. O to by podle mě mělo jít. Vytvářet systém, který bude klidně na měsíce. V této souvislosti jsme skutečně tlačili na vládu, aby se vyjasnila celá legislativa okolo příchodu daného člověka a zajištění pracovního povolení. Odvedl se na tom obrovský kus práce. V posledních hodinách vznikal na ministerstvu práce doslova přes noc předpis, kterému se říká lex Ukrajina, který by měl na základě úvodní jednoduché registrace každého člověka dostat do srovnatelné pozice jako jakéhokoliv jiného pracujícího občana České republiky.

To vychází i z nařízení Evropské unie?
Ano, přesně tak. Vychází to právě z těchto možností, které byly pro tuto situaci připraveny a vše se koordinuje s Evropskou komisí. Ti lidé, kteří se registrují, tak překonávají překážku, která bývá u vstupu na trh práce a mohou jít v podstatě k jakémukoliv zaměstnavateli, žádat o práci. Vedle toho budou dostávat různé dávky, stejně jako tomu je u našich občanů. Pokud práci nemají, jsou to třeba dávky hmotné pomoci a podobně.

Jak dlouho jste schopni udržet tyto lidi ve vašich bytech? Jak to funguje ekonomicky? Z čeho budou příchozí z Ukrajiny tyto byty platit?
Na začátku v tom byl poměrně zmatek a nedokázali jsme si představit, že budeme lidem, kteří opouštějí svou rodinu, přijíždějí sotva s jednou taškou, říkat, že musí něco platit. Na první dva měsíce mají tedy tito lidé ubytování zdarma. Podepisují s námi smlouvu, kde je přímo dáno, že toto bydlení je na dva měsíce bez jakýchkoliv poplatků včetně energií. Z předpisu, který momentálně jako firma studujeme, dokonce vyplývá, že bychom snad mohli dostat určitý příspěvek na energie. Nebylo to tak ale primárně zamýšleno. Po uplynutí dvou měsíců jsme připraveni poskytnout výraznou slevu, ale musíme najít nějaký koncept společně se státem. Určitě to ale nebude žádný byznysový koncept.

Co slýcháte od svých partnerů z průmyslové sféry našeho kraje? Pociťují už nyní nějaké problémy? Mám na mysli podniky, které odebírají ukrajinskou rudu, nebo jsou závislé na ruském plynu…
Ano, oba železářské giganty našeho regionu to poměrně poznamenalo, jelikož byli dost závislí právě na ukrajinské rudě. Hlásí, že jejich momentální zdroje jsou na pár týdnů a pak narazí na problém. Hledají teď alternativní zdroje, ale nebude to vůbec jednoduché. Ruda se netěží jen tak někde a z informací, které mám, je práce v dolech na Ukrajině pozastavena. Mnoho pracovníků z dolů se zapojilo do bojů. Nejsou teď v situaci, kdy by mohli zajistit pravidelné zásobování. Vedle toho se objevují další problémy například v automotive. Mnoho z těchto firem mělo významné dodavatele dílů do jejich vozů právě na Ukrajině. Dodávky se zastavují či už zastavily a firmy to také začínají pociťovat. Spousta dodavatelských řetězců šla přes Ukrajinu. Očekávám dále ještě další dvě významné vlny.

Co máte na mysli?
Bude to jakási sekundární vlna, kdy jsme závislí na německé ekonomice či dalších západních zemí, ale i oni jsou často dodavateli pro Rusko. S velkým napětím dnes ve svazu vyhodnocujeme také energetickou bilanci. Pokud by došlo k celému odstavení plynu z Ruska, tak je potřeba si uvědomit, že jsme jedna z nejprůmyslovějších zemí v Evropě a naše spotřeba plynu na hlavu i z těchto důvodů je významná. Přesto, že jsou naše zásobníky plnější než u jiných států, tak to bohužel není nekonečné a budeme se tím muset zabývat.

Co říkáte na názor, že Rusové nepřestanou prodávat plyn, protože to je jedna z komodit, které musejí prodávat, aby měli z čeho žít?
Netuším, kolik elektráren bude ohroženo a jaké kroky Putin ještě podnikne. Evropě asi nic jiného nezbude, než přísun plynu zastavit sama. Tím, že stále odebíráme plyn, tak v podstatě financujeme jeho válku. Budeme se muset uskromnit. Bude to velmi kritické, ale jednou jsme se rozhodli, že se postavíme na správnou stranu, tak je potřeba tomu dostát. Důsledky určitě přijdou. Když se podíváte na poslední uplynulý týden, tak průmysl, bez ohledu na šílené důsledky, které to bude mít, se k věci postavil opravdu skvěle a jednotně. Stačí se podívat na velké světové řetězce, které ukončují dodávky do Ruska a celkový prodej. Nejsou to jen gesta. Neuvěřitelným způsobem se to projeví na jejich výsledcích a obratech. Jsou to skutečné kroky, které budou ekonomiku velmi bolet.

Je podle vás reálná možnost, že by se pokračovalo v těžbě uhlí?
O tom se teď dost mluví, ale otázkou je, zda je to vůbec v tuto chvíli u nás v České republice realizovatelné. OKD počítala s tím, že těžbu ukončí za rok, tudíž tam není žádná předpříprava, aby mohli pokračovat. Nejsem odborník přes technické detaily těžby a nevím, nakolik se s tím dá ještě něco dělat, kdyby nastala opravdu kritická situace.

To jsou dost špatné zprávy. Vidíte ale i nějaké pozitivum kromě toho, že jsme si jako Češi dokázali, že umíme pomáhat a umíme se často vzdát svého pohodlí pro prospěch druhých, kteří to potřebují?
Já v tom vidím hned několik pozitiv. Za prvé věřím tomu, že díky našemu jasnému postavení ke konfliktu bude tento konflikt kratší, než kdybychom to neudělali a tudíž i škody budou ve finále menší. Věřím, že se nám díky tomuto jednotnému postoji podaří vyhnout třetí světové válce, která by byla ekonomicky daleko bolestivější a s většími dopady. Jsem si jistý, že i po ukončení konfliktu tady zůstane ochota obnovovat Ukrajinu a narovnávat věci. A i to přináší příležitosti. Budeme muset dozbrojit armádu, hledat nové energetické zdroje, budeme se snažit přenastavit logistické řetězce. To nám ukázal už covid, kdy jsme řešili čipy v Malajsii, polovodiče na Ukrajině atd. Možná jsem naivní, ale také věřím, že to nepovede k dlouhodobé izolaci Ruska, ale naopak se demokratický prostor rozšíří ještě dále a bude tady další možnost pro byznys.

Bude tam tedy podle vás režim, se kterým budeme chtít do budoucna spolupracovat, je to tak?
Ano. Věřím, že to může vést k daleko větším změnám co se týče Ruska, Běloruska, ale i dalších postsovětských republik, které mohou spoustu věcí pochopit a připojit se k jinému směru a trendu. Pro všechny to bude těžké, ale možná i pozitivní. Většinou se ekonomika poměrně rychle a dobře zvedla i po skutečné válce. Pokud tam nezačal vládnout nějaký blázen, tak to byla příležitost. Viděli jsme to i v západním světě, který žil osmdesát let mimo konflikt a opravdu mu to prospělo.

Dotkne se momentální situace do budoucna nějak výrazně realitního trhu a tudíž trhu, kde působíte i vy jako Heimstaden?
Dotkne, určitě ano. Osobně si myslím, že to povede i k ochlazení některých projektů, minimálně během určité doby. Pokud bude inflace přes deset procent, ceny materiálu budou velmi vysoké, tak některé projekty prostě nebudou moci pokračovat. Lidé se budou více uskromňovat. Z hlediska vzniku nových projektů to může trh opravdu zchladit. Mimochodem o toto usilovala Česká národní banka ještě předtím, než začala samotná krize na Ukrajině, za pomoci vysokých úrokových sazeb. Na druhou stranu zde vzniknou další nové příležitosti také pro rozvoj realitního trhu.