Nejnovější zprávy: Hornickou polikliniku čeká velká rekonstrukce. Opravy omezí chod ambulancí Fotil prezidenty i horníky. Nová kniha téměř zapomenutého fotografa představuje Ostravsko

Společnost

Bývalý havíř slaví 101 let. Při životě ho drží o 40 let mladší žena

​Kdo někdy pracoval na šachtě, dobře ví, že havíři se moc dlouhého věku nedožívají.

Foto: se souhlasem Zdislava Chalupy

Práce na čelbě a v rubání znamená těžkou dřinu pro opravdové chlapy, kterou si leckdo možná neumí ani představit.

Ne však Zdislav Chalupa. Tento muž narozený 24. ledna 1922 na Opavsku do úřednické rodiny se nakonec rozhodl v roce 1957 jít kvůli výdělku do dolů, strávil na šachtě dvacet let a dnes se ve svém domku v Michálkovicích dožívá – sto jedna let!

Znáte snad někoho ve svém okolí, kdo dvě desítky let fáral a dožil se takového věku? Ale to není vše. Zdislav Chalupa je rekordman i ve svém soukromém životě. Když pochoval svou ženu, se kterou vychoval dvě děti, znovu se v čtyřiašedesáti letech oženil se čtyřiadvacetiletou Miloslavou. Spolu vychovali další tři děti.

Mezi Chalupovými je tak velký věkový rozdíl, že dnes jsou v české Guinessově knize rekordů a na sekretáři jim leží certifikát známé pelhřimovské Agentury Dobrý den.

Stovku oslavil v nejstarším ostravském dole

Ještě před dvěma lety Zdislav Chalupa pracoval na zahrádce svého domu a navařil pro celou rodinu. Loni v lednu se jako stoletý podíval opět „na šachtu“, a to do nejstaršího památkově chráněného dolu Anselm, unikátního hornického muzea na Landeku.

„Ředitele muzea úplně Zdislav dostal, když mu při návštěvě řekl, že znal jeho tatínka i maminku a samotného ředitele pamatuje ještě jako kluka,“ říká Miloslava Chalupová.

Tu si jako čtyřiašedesátiletý vdovec získal tím, že to byl a stále je galantní a charismatický muž. „Má dodnes tu galantnost v sobě,“ říká jeho žena.

„V době, kdy jsme se seznámili, nebylo moc běžné, že by vám muž pomohl do kabátu, otevřel dveře a pomohl s řadou dalších věcí doma,“ říká Miloslava. A Zdislav dodává, že odmalička věděl, že o rodinu je třeba se postarat a uživit ji.

V Krnově měl pletárnu, ale režim mu šlapal na paty

Zdislav nejprve začal po válce v roce 1947 jako mladý muž podnikat v Krnově v malé pletárně na výrobu svetrů a čepic, ale zakrátko přišel osudový rok 1948. Nový režim začal postupně mladého podnikatele drtit. A tak Zdislav Chalupa coby otec dvou dětí nakonec nastoupil v pětatřiceti v lednu roku 1957 jako horník do tehdejšího dolu Lidice, který spadal pod ostravský důl Petr Cingr.

Plat mu rychle rostl, třeba když kývl na to, že odstraní kamení z jednoho závalu v rubání a ostatní to z různých důvodů odmítli. Jednou si na šachtě zlomil tři žebra, když ho přitlačily ke zdi vozy.

„Tehdy jsem stál hodně nešikovně u závalu v rubání a vozy mne přitlačily ke zdi. Ani jsem nešel k lékaři," říká muž. Až když si v sedmdesáti zlomil žebra znovu, doktor mu řekl: „No jo, ale vy ty žebra už máte zlomená podruhé,“ vzpomíná Zdislav Chalupa.

Po odchodu do penze pracoval ještě v železárnách

Zdislav Chalupa pracoval poté jako razič při opravách chodeb. „Dělali jsme vpředu tři. Byla to ale docela robota. Pět roků jsem tehdy bydlel v Ostravě na barákách a do Krnova jsem jezdil za rodinou jen o sobotách a nedělích,“ vypráví Zdislav, který večerně při práci vystudoval báňskou školu a tak se dostal k práci revírníka.

V dole pracoval až do penze. A po odchodu do důchodu v lednu 1977 pracoval dál, a to ve stripovací hale ve Vítkovických železárnách. „To byla práce, kterou nezvládali mnohem mladší chlapi,“ podotýká muž, který ještě vlastními silami opravil starý dům postavený v roce 1888. „Bylo to zbořenisko, tekla tady střecha, byly tu shnilé podlahy,“ vzpomíná Zdislav Chalupa.

Stoletý havíř má stále havířské sny

Havířina v něm zůstala navždy. Stále se mu prý zdají sny, ve kterých fárá. „On prostě furt rube,“ směje se manželka Miloslava a dodává, že na dobu, kdy pracoval jako havíř, její muž moc rád vzpomíná. „Komunisti už mu dali pokoj a mohl v klidu žít,“ říká.

Když se Zdislava Chalupy zeptáte, co ho drží při životě, okamžitě říká, že jeho „mladá“ žena. „Ta mě drží krátce u huby,“ směje se. Miloslava říká, že je na muže přiměřeně přísná. „Pokud se ještě dokáže obléci, tak ať se obleče. Někdy dojde do schránky pro dopis, někdy si vyjde na procházku. Každý den také utře nádobí. Z těch činností se pro něho stal určitý rituál, tak se udržuje,“ směje se Miloslava.

Luštil křížovky, sudoku, baví ho mapy

Když se Zdislav podruhé oženil, třicet let denně doma vařil, protože jeho žena pracovala. „Doma byly tři děti, já a moje maminka, která k nám chodila,“ vzpomíná manželka.

Ještě donedávna Zdislav Chalupa pracoval na zahradě, staral se o králíky a slepice. „Teď už zahradu přebrala naše dcera s manželem,“ říká Miloslava Chalupová. A dodává, že než přestal jejímu muži sloužit zrak, rád luštil křížovky a sudoku, donedávna také četl a rád studoval mapy. „Je veliký znalec map a studujeme spolu univerzitu třetího věku. A velice rád hrával se synem a vnoučkem šachy. Dnes už na to ale nevidí,“ říká Miloslava.

Zdislav si také rád dá s dcerou kalíšek medoviny. Každý pátek už léta dodržuje bezmasý den, což je jeho zvyk z dětství. Má rád jednoduchá jídla, vyrostl na chlebu se sádlem a oblíbil si domácí škvarky.

Má moc rád „černou“ Ostravu. „Vždycky, když jsem přijížděl z Krnova do práce, tak nad Ostravou byl černý mrak, ale já jsem s tím počítal. Měl jsem Ostravu vždycky rád. Mně se vždycky líbila. Byla tu vždy znát těžká práce na každém kroku,“ říká Zdislav Chalupa.

Nábytek by potřeboval znovu očalounit

Miloslava Chalupová svého muže poznala tak, že si jednou objednal čalounění nábytku ve svém domě v Michálkovicích. Vysloužilý horník v domečku se zahrádkou mladou ženu zaujal a zanedlouho se vzali. Jsou spolu šestatřicet let a mají spolu dvě děti. Zdislav Chalupa celkem vychoval čtyři syny a jednu dceru.

Dnes s humorem říká, že by po té dlouhé době, co jsou s Miluškou spolu, zase potřeboval nábytek v domě očalounit. „Ale ženě se do toho už nějak nechce,“ směje se Zdislav Chalupa.

Když se jej zeptáte, jaký má recept na dlouhověkost, pokrčí rameny: „Nevím, čím to je. Večer jdu spát a ráno vstanu,“ směje se.