Babička mě lesem strašila, říká autorka fotografického souboru Les Vladimíra Židková

Fotografický soubor Les frýdeckomístecké rodačky Vladimíry Židkové je od desátého října k vidění v ostravské galerii Fiducia.

„V mé fotografické tvorbě se pravidelně střídá touha po zaznamenání skutečnosti pro budoucnost a vytváření jakési paralelní paměti v podobě fotografií (soubory: Babička 2011, Tom 2013, Gabi 2015-2016) s touhou po zcela výtvarně pojatých souborech (Viděny na každém kroku 2011, Do kořenů stromů se schoulím 2012, Les 2014-2016),“ uvádí autorka Vladimíra Židková.

„Nejraději mám fotografii neinscenovanou, zachycenou v přirozeném okamžiku, ukazující buďto prchavý moment, který se vmžiku zase mění, anebo nalezené zátiší. Fascinují mě ale také momenty děsivé, mysteriózní, se svou specifickou atmosférou, za kterou je pro mne skryto dobrodružství. Atmosféra temna a světla, vytvářející rovnováhu, to je přirozenost, kterou se snažím zaznamenat.“

Foto: Vladimíra Židková

„Svou spjatost s lesem jsem si uvědomila především v momentě, kdy jsem svůj domov přesunula do Prahy. Má babička se mě v dětství snažila lesem strašit a vytvářet ve mně představy, že za každým rohem číhá nebezpečí, jenže já se tomu spolu s dědou vždy smála.“

Soubor Les je založen na představách lidí o lese jako o temném místě plném zla, který vypadá trochu jako krajina  v pohádkách bratří Grimmů nebo jako temný hvozd v Pánovi prstenů.

Foto: Vladimíra Židková

„Můj les skrývá spoustu tajemného, ale také naivně pohádkového. Je to velké dobrodružství, a ta já miluji. Pomocí světla a tmy umocňuji atmosféru temného lesa a bavím se tím, jak na každého působí mé fotografie jinak. Pro mne je les místem, na kterém se cítím bezpečněji, než jinde. Je to má meditační zahrada, do které se pravidelně vracím, čerpám z ní sílu, klid a nacházím odpovědi na otázky. Ať už se dívám zavřenýma očima, ve dne, nebo v noci, kdy je les nejmagičtější a mé oči jsou osvětleny vnitřním světlem,“ uzavírá autorka anotaci ke svému souboru Les.