Autotest: Nissan Juke. Rošťák nám dospěl

Jako poslední auto jsme v roce 2020 testovali nový Nissan Juke. Městský crossover oproti předchozí generaci vyrostl a získal ostřejší rysy, ale ten trochu drzý rošťácký kukuč mu zůstal.

Když chceš Nissan, tak prostě musíš navštívit areál AUTOBOND v Hrabové. Cestu už znám a vedoucí Michal Sokol mě vítá už z dálky. I takhle časně ráno totiž neváhal a už mi na parkovišti odmrazuje testovacího Juka. To jsou služby! Když tak u toho auta postáváme, zatímco pracuje vyhřívání skel a mírně neekologicky se zahřívá motor, můžu si jej pořádně prohlédnout. To auto, ne Michala, ten má roušku a zimní bundu.

Můj společník na příští týden má fakt šmrnc. Výrazné křivky a obrovská devatenácti palcová kola opravdu mají něco do sebe. Sotva beru do ruky klíček, hned se cítím minimálně o deset let mladší. Jasně, jeho vzhled není úplně pro každého, chce to mít v sobě kousek odvahy, řídit tohohle drzouna, ale pokud ti sedne, je to pecka!

Jestli je v tobě trocha exhibicionismu, bude tě bavit pokaždé, když do něj ráno nasedneš. A budou tě bavit i ty pohledy chodců a ostatních řidičů, které Juke prostě přitahuje. Ano, Ostrava není Jokohama, ale Nissan se i v tom našem ocelovém městě vyjímá skvěle. Jak ostatně zachytil náš dvorní fotograf a nejlepší pilot dronu Radim Kolibík.

Pan šéf Michal mi předává papíry, návod k obsluze (zase!) a Juke je jen můj. Dávám si na čas. Sedám za volant, zkoumám interiér, připojím iPhone, pustím hudbu, nastavím sedačku i zrcátka a překvapen moc pěkným zvukem reproduktorů si všímám, že audio dodalo BOSE. Dokonce mám repráky přímo v hlavových opěrkách! Později se ukáže, že ty krom super zvuku umí taky velmi dobře odfiltrovat to bezelstné „Už tam budem?“, které se s neutuchající kadencí ozývá ze zadní sedačky. Tvary interiéru jsou odvážné a zajímavé, prostě v souladu s designem karoserie. Plasty působí festovně, kožená sedačka je mi úplně akorát a volant se skvěle drží. Moc dobré, vážně. Jen zadní řada není úplně velkorysá, volejbalisti prostě musí zůstat na předních sedadlech.

Konečně vyrážím. A rovnou na Místeckou směrem do centra. Provoz je tradičně hustý a já hned zapínám adaptivní tempomat. Nastavení je intuitivní, návod k obsluze odpočívá pěkně v přihrádce. Tempomat funguje perfektně, a i při nastavení nejmenšího možného odstupu nechává před autem prostor minimálně dvojnásobný, než jaký mají ve zvyku naši místní jakožezávodníci ve třicet let starých kárách kdysi zvučných jmen, kterých se letos vyrojilo nějak víc, než bylo v Ostravě obvyklé.

Asistentů je tu hromada, přesně tak, jak velí poslední móda. Mám adaptivní tempomat, Juke hlídá mrtvé úhly, asistuje při jízdě v dopravní zácpě, drží se v jízdním pruhu, rozpozná únavu řidiče – i když to má asi drobné mouchy, protože po jedné obzvlášť dlouhé poradě jsem do auta padnul úplně mrtvý a on mě stejně nechal odjet, upozorní mě na provoz za vozem – a to je super, při couvání z parkovacího místa u porubského Géčka se to v předvánočním shonu moc hodilo a zachránilo minimálně dvoje Vánoce.

Když se konečně od toho chrámu konzumu vymotám, můžu na to šlápnout s vědomím, že polepená testovací auta přece dopravka nestaví. Rychlostní silnice směrem do Opavy je perfektní a prodloužená Rudná byla nejlepším dárkem, který Ostrava loni dostala. Legendární Hrabyňský kopec už sice není postrachem všech řidičů, ale dynamiku auta pořád prověří dost dobře. A v téhle předvánoční plískanici dvojnásob!

Nájezd na čtyřproudovku s vytočenou trojkou je poměrně sebevědomý, za mnou jedoucí reprezentant koncernu má co dělat než mě nakonec v oblaku dýmu, za který by se nemusela stydět ani dieselová lokomotiva, předjede. Kdyby mi to ráno Michal neřekl, málem bych nepoznal, že pod kapotou mám tříválec. Dostane za uši a vůbec neprotestuje, dávno jsme mimo legální rychlosti, řadím šestku. Hrabyňák ukáže, že pro zrychlení v kopci je třeba podřadit, ale jinak si nemůžu stěžovat. Koně tam jsou, a i na obrovských širokých kolech je na rychlostní silnici Juke docela dynamický. Jasně, na průlety Německem to není, na ty vám v AUTOBOND rádi doporučí jiné stroje. Drzý Nissan je ve své kůži tam, kde se může pěkně naparovat před publikem, libuje si v parkování u škol a školek, v podzemních garážích a vůbec v městské džungli. Ale i když jej vyženeš za město, ostudu ti neudělá. Motor je tichý, překvapivě kultivovaný a snaživý. Ve spojení s šestistupňovým manuálem to klape a není se třeba bát i nějakého toho předjíždění na okresce.

Každý den jsem obdivoval ta obrovská devatenácti palcová kola. Moc se mi líbí, jen při parkování to bylo trochu o strach. Naštěstí tady se pro krásu nemusí trpět, protože mám zase „dron“ – kamerový systém, který mi dokonale zobrazí auto pohledem shora a něco podřít by dokázal jen naprostý ignorant. Moc hezky návyková věc.

Po celý test sloužil Juke skvěle. Zvládl i plné vytížení v sestavě 2+2. Na první pohled je jeho kufr mělký, ale pod šikovnou mezipodlahou je ještě další velká díra. Takže se pohodlně vešel kočár pro juniora i všechny ty víkendové nezbytnosti pro jeho starší sestru.

Verdikt je jasný. Najdi v sobě kousek exhibicionisty, zavolej do AUTOBOND, domluv si předváděcí jízdu a pak už jen vybírej z nekonečné řady odvážných barev a kombinuj je s paletou designových i funkčních doplňků. Vylaď si auto k obrazu svému a Juke ti bude zvedat náladu každý den.

Nissan Juke DIG-T TEKNA

Technické údaje

Typ motoru: Řadový zážehový přeplňovaný tříválec
Objem válců: 999 cm3
Nejvyšší výkon: 84 kW
Max. točivý moment: 200 Nm
Nejvyšší rychlost: 180 km/h

Vnější rozměry

Délka: 4210 mm
Šířka: 1800 mm
Výška: 1595 mm
Rozvor: 2636 mm

Zavazadelník: 422 l

Cena testovaného vozu: 619.500 Kč včetně DPH

Foto: Radim Kolibík