Andělská Hora: ​Kříž zamilovaných sebevrahů i obávaní loupežníci

Magazín PATRIOT připravil seriál o bájích a legendách moravskoslezských obcí a měst. V abecedním pořadí obcí a měst přineseme ty nejzajímavější pověsti, které u nás již po generace kolují ve vyprávěních pamětníků, v knihách historiků i badatelů i v dobových kronikách...

Symbolický dřevěný kříž na místě mladých sebevrahů je jedním z mála hmatatelných svědectví o pověstech v bývalém horním městě Andělská Hora na Bruntálsku.

Zdejší legendy se podle zpráv místního kronikáře odstěhovaly po válce s původním obavatelstvem, které bylo z velké části německého původu, a bylo tudíž odsunuto. Přesto se i po nich dá nalézt stopa, někdy v písemných dokumentech, a jindy dokonce přímo v terénu.

„Pověsti, které žily svým plným životem spolu s původními obyvately našeho kraje, váží se tedy k německému jazykovému prostředí,“ potvrzuje historik Igor Hornišer z bruntálského muzea.

Podle něj sice Andělská Hora nemá pověst v pravém slova smyslu, přesto se k ní váží pozoruhodné záznamy v původní německy psané literatuře, které svědčí o bohaté fantazii zdejších obyvatel.

Hornišer například připomíná blíže nespecifikovanou legendu z hornického prostředí o přízraku ducha v mnišském hábitu (zřejme kolega Bezhlavého kapucína).

„Zjevuje se zdejším horníkům. Pomáhá v nouzi, například může ukázat podzemní poklad. Jestli se zjeví ve dne, přinese to neštěstí,“ varuje ovšem dle Hornišera tato pověst.

A my máme možnost aspoň nějak jinak odůvodnit, proč se jeden zdejší milenecký pár rozhodl tak záhy odejít dobrovolně z tohoto světa. Třeba právě potkal na místní polní cestě obávaného mnicha.

Neštěstí, jak je známo, nechodí po horách, i když Andělská Hora spadá do oblasti malebného Jeseníku, ale po lidech. Svého času takováto tragická smrt sáhla na zdejší statkářovu dceru a chasníka Maxe.

Pod studánkou na poutním kopci Anaberk spáchali z neštastné lásky sebevraždu. Na upomínku této události byl postaven dřevěný kříž, který je dodnes k vidění mezi dvěmi starobylými lípami.

Místní kronika k tomuto praví: „V Andělské Hoře bydlel svého času statkář Rychter s celou svou rodinou. Žil jako každý statkář a dbal na rozvoj svého majetku. V obci žilo samozřejmě i mnoho jiných statkářů, úředníků a jiných dobrých partií, které mohli sňatkem s jeho dcerou společný majetek rozšířit. Jeho dcera si ovšem zamilovala syna chudého živnostníka, který se živil výrobou mýdla. Jmenoval se Max. Láska si poručit nedá a mladí lidé se vzájemně velmi milovali. Tajně se scházeli u potoka a slibovali si věrnou lásku. Když požádal Max o ruku statkářovy dcery, otec dívky se svatbou nesouhlasil a nařídil dceři ukončení jejich vztahu. Bolest obou mladých lidí byla natolik veliká, že na těchto místech společně spáchali sebevraždu oběšením."

Místní obyvatelé jsou dnes vesměs oddáni všedním starostem a tak nemají čas na pozorování, zda neklidné duše obcházejí o půlnoci kolem. Podle Bezhlavého kapucína je to velmi pravděpodobné, protože sebevrazi v křesťanské mytologii nenacházeli po smrti klid.

Věřílo se totiž, že život jim svěřil Bůh a nikdo kromě něj si nemá právo jej vzít. Sebevrazi tak byli odsouzeni k neštěstí i po smrti, například už jen tím, že jejich tělo nesmělo být pohřbeno v křesťanské půdě. Pokud se tak stalo, o to více hrozilo, že bude klid pobožných umrlců narušen, obvykle se tak hroby sebevrahů neoznačovaly a nacházely se anonymně za hřbitovní zdí.

Nekdy se taková neblahá událost podepíše i na svém okolí. Zdejší studánka, kolem níž mladý pár chodil, tak už v dnešní době není pitná. Ale místní tutistický průvodce připouští, že je možno u ní usednou a odpočívat alespoň ve stínu lip.

Nedaleko sebevražedného místa, na kopci Anaberk či německy Annaberg, se nachází poutní barokní kostel svaté Anny. V jeho blízkosti stojí bývalá výletní restaurace s venkovním posezením.

Na východním úbočí vrcholku byla vybudovaná sjezdová trať. Z Anenského vrchu je krásný výhled do okolí - panorama vrcholků Jeseníků s dominantním Pradědem ( 1491 m.n.m.), město Bruntál či Vrbno pod Pradědem. V sousedství kostela je rozcestí červené a žluté turistické trasy.

V jedné místní kronice se kromě toho dochoval zajímavý zápis z roku 1701. Hovoří o bandě lupičů, kteří řádili v okolních obcích. Teprve statečná garda z Andělské Hory loupežníky v lesíku u Starého Města pochytala a šest z nich poté bylo v Bruntále popraveno.