Zuzana Bílková z Besky: Beskydská vlna je přírodní zázrak

Manufaktura Besky je aktuálně jediná firma, která ve velkém vykupuje od beskydských chovatelů ovčí vlnu pro vlastní výrobu lůžkovin. Pomáhá tak udržovat tradiční chov ovcí v Beskydech. A ten není úplně snadný, protože na ovečky si brousí zuby i vlci.

Zuzana Bílková zachránila v roce 2010 před zavřením skomírající dílnu na výrobu vlněných přikrývek a polštářů v rodných Palkovicích. Během čtrnácti let z ní vybudovala vyhlášenou manufakturu Besky, která šije vlněné lůžkoviny nejvyšší kvality pro milovníky přírodních produktů z celého Česka i ze zahraničí.

Zuzčino podnikání má tedy ohlas daleko za hranicemi našeho regionu. Kromě titulu Živnostník roku 2014 Moravskoslezského kraje získala také ocenění Český Goodwill 2022 v kategorii Tradice, Žena roku 2018 v kategorii Byznys a byla zařazena do prestižního výběru Hospodářských novin Top ženy Česka 2020.

Zuzana Bílková s beránkem Matýskem.

Její srdce ale zůstává v Beskydech, a právě o spojení její manufaktury s místní komunitou a krajinou je i tento exkluzivní rozhovor pro Magazín PATRIOT.

Vlněných výrobků se dá na českém trhu koupit spousta. Jsou ty z Beskyd v něčem jiné?

Ano jsou, a to zásadně. Přinejmenším pokud jde o vlněné lůžkoviny, na které se specializujeme my v Besky. Ne každý to ovšem ví. Rozdíl v kvalitě je daný hlavně místní řemeslnou tradicí a sítí vztahů mezi lidmi, kteří, každý svým dílem, tuto tradici udržují živou. To ale není na první pohled znát, proto spousta lidí nakupuje pokrývky šité bůhvíkde horkou jehlou a z vlny, která může mít dost proměnlivou kvalitu. Ostatně všichni máme ještě v paměti řádění šmejdů, kteří manipulovali seniory na prodejních zájezdech, často právě k nákupu vlněných dek. Zrovna nedávno u nás byla jedna zákaznice, která takhle někde na prodejní akci koupila za třicet tisíc deku, která byla údajně vlněná. Až po letech přišla na to, že šlo o duté vlákno s přidanou vlnou, takže výrobní cena mohla být sotva pár stovek. Když došla k nám na prodejnu, byla v šoku, jak řemeslná vlněná přikrývka voní, jak je nadýchaná a splývavá. Na místě nakoupila přikrývky a polštáře pro celou rodinu za víc než sedmdesát tisíc, jak byla nadšená. Tohle u nás vídáme často. Přírodní vlněné přikrývky vyvolávají v lidech obrovsky silné pozitivní emoce. A na rozdíl od šmejdů je nemusíme nikomu nutit. I v tom je síla beskydské tradice vlněné výroby.

Jeden z historických strojů v manufaktuře Besky.

Kde se tahle tradice vzala?

Ten příběh je trochu podobný tomu, jak třeba francouzská Provence proslula svými produkty z levandule a přírodními vonnými esencemi, o které se dnes perou výrobci parfémů z celého světa. Nebo italské Toskánsko s olivovým olejem, španělská Valencie s keramikou, německé Bavorsko s pivem atd. Tyhle fenomenální lokální produkty nevznikly přes noc. Jsou výsledkem mnohasetleté tradice a složité sítě vztahů, kde spolupráce nespočtu lidí napříč generacemi vede ke zdánlivě jednoduchému výrobku – lahvičce levandulového či olivového oleje, tupláku napěněného piva nebo barvitým keramickým kachlím. Vlněná výroba v Beskydech je přesně ten případ. U nás na Valašsku se ovce chovají stovky let. Na středověkou řemeslnou a lidovou vlněnou výrobu pak navazovaly první manufaktury a ranná průmyslová revoluce v textilní produkci. Ostatně u nás v Besky dodnes denně používáme pár strojů z této éry. Některé mají přes sto let a stále dobře slouží. Tak vynikající inženýrská práce tady už tehdy vznikala a ve spojení s chovem ovcí vedla k rozmachu vlněné výroby. V této řemeslné tradici pokračuje i naše manufaktura.

Beskydy se tedy mohou v něčem srovnávat s Provencí nebo Toskánskem?

Ovšemže ano! Nemůžeme se samozřejmě měřit s jejich celosvětovým ohlasem. Je ale dobré si uvědomit, že v Beskydech spontánně vzniklo něco srovnatelně unikátního a tuto tradici se díkybohu podařilo udržet. Ostatně si myslím, že nebýt éry komunismu, Beskydy by dnes byly už dávno vyhlášené jako jeden z kulturních klenotů Evropy. My, kdo jsme s touto malebnou krajinou sžití, si už vůbec neuvědomujeme, jak idylický kout Evropy to je. Pro nás je to samozřejmost, ale v dnešním turbulentním světě je to stále vzácnější úkaz. Řemeslům, která se předávají z generace na generaci, se v takových podmínkách daří. Jsem hluboce přesvědčena, že tradiční řemesla nepatří do muzea. Naopak, jsou tím, co dělá náš region jedinečným v celoevropském měřítku, a my v Besky děláme všechno pro to, aby byly beskydské vlněné přikrývky pojmem nejen v Česku.

Vlněné přikrývky z Besky vypadají podobně jako ty, které máte nejspíš doma, jen mají uvnitř tu nejlepší beskydskou ovčí vlnu namísto umělohmotných dutých vláken.

Jak konkrétně se tato tradice promítá do vašich výrobků z místní vlny?

Je to znát v každém detailu. Začíná to vlnou jako takovou. Tu v Besky pravidelně vykupujeme od dvou set místních chovatelů a farmářů. Celkem jich ovšem za ta léta bylo mnohem víc. Někteří ale třeba s chovem přestali nebo přešli na jiné plemeno ovcí, jejichž vlna je pro naše účely nevhodná. To se týká třeba hrubosrstých valašských a šumavských plemen nebo vlny černé barvy, kterou do bělostných vlněných přikrývek nemůžeme dát z čistě estetických důvodů. Typicky tak vykupujeme vlnu plemen jako suffolk, texel, romney, kent a dalších. Každá vlna je jiná a chovatelé, s nimiž spolupracujeme, už vědí naprosto přesně, jakou mohou dovézt, jak má být ostříhaná, uskladněná a probraná. Už jen výkup vlny pro účely naší výroby, je tedy hotová věda. Kdyby chovatelé nevěděli, jak s ovečkami a vlnou zacházet, nemohl by následně vzniknout tak kvalitní produkt.

Takže kvalitativně není jedna vlna jako druhá?

Přesně tak. Zbožíznalství výkupu, zpracování a skladování vyprané vlny je klíčovou součástí našeho řemesla. Nejenže jsou vhodná jen určitá plemena, ale střižní vlna může také trpět řadou defektů, které spolehlivě poznáme a takovou vlnu vůbec nevykupujeme. Může jít třeba o vlnu z ovcí, které jsou podvyživené nebo ustájené na nevhodné podestýlce. Další problémy mohou vznikat třeba nevhodným skladováním vlny po střihu, nedostatečnou veterinární péčí, značkováním oveček barvou, nebo jiným znečištěním. Tyto a desítky dalších opomenutí vlnu pro naše účely znehodnocují. Může ale stále najít své využití jinde, třeba ve výrobě přírodních izolací. U nás v Besky ovšem vykupujeme jen vlnu ideální pro naše účely. Mimochodem, nejkrásnější je vlna oveček, které se pasou celoročně venku na bohaté pastvě a jejich kožichy je chrání před všemi beskydskými živly. Taková vlna je dlouhá a hustá, zdravá a bohatá na lanolin. Je plná životní, přírodní energie, která pak vyzařuje i z našich výrobků.

Stovky chovatelů a farmářů, to už je pořádné množství. O jaké lidi jde a jak výkup probíhá?

Většinou jde o drobné chovatele a farmáře. Jejich stáda můžete běžně vidět na beskydských kopcích. Nejde tedy o žádné průmyslové velkochovy, kde by se zacházelo se zvířaty nelidsky a krutě. Naopak. Drtivá většina chovatelů má ke svým ovečkám vřelý vztah. Drobní chovatelé jich mívají jen pár. Většina farmářů chová řádově desítky ovcí, ale výjimečně k nám přijedou i takoví, kteří mají více než dvousethlavá stáda. Vlnu z jehňátek nevykupujeme, protože vlákna jsou příliš krátká. Musí být dlouhá aspoň 8–10 centimetrů, aby při mykání nepropadávala a šla navázat do dokonalého rouna. Z jedné dospělé ovce máme v průměru kolem tří kilogramů přebrané vlny, takže z jednoho výkupu získáme 6 až 600 kilogramů surové vlny. Obvykle je to ovšem kolem šedesáti, což zhruba odpovídá dvacetihlavému stádu. Vlnu musíme pečlivě překontrolovat a přebrat, takže výkup je nutné předem domluvit. Farmáři se k nám sjíždějí ze široka daleka, protože ví, že kvalitní vlnu vykoupíme v jakémkoli množství a za férovou cenu, nebo si případně za ni mohou nakoupit výrobky s ještě výraznější slevou. Jinak pro ně může být dost těžké ji udat. Výkup a skladování surové vlny podléhá veterinární kontrole, která k nám chodí pravidelně co půl roku. Podle registru Státní veterinární správy jsou aktuálně k výkupu vlny v našem kraji registrovány jen dva subjekty: naše manufaktura a jeden obchodník s vlnou.

Vyplatí se lidem takové chování ovcí na vlnu?

Samo o sobě určitě ne. Vlna je spíš vedlejší produkt, který je třeba nějak zpracovat, protože ovce se z hygienických důvodů stříhat musí, stejně jako lidé. Naše manufaktura je tak součástí složitého zpracovatelského řetězce, který se stará o to, aby dary přírody nepřišly nazmar – stejně jako nadojené ovčí mléko, které je mimochodem bohaté na vitamíny, minerály i omega-3 mastné kyseliny. Důvody, proč lidé na Beskydech chovají ovečky, se hodně různí a s chovateli si o tom při výkupu rádi povídáme. Často třeba říkají, že ovce chovají, aby nemuseli sekat trávu. Stáda se snadno dostanou i do příkrých strání, kde by bylo mechanizované kosení nemožné. Pomáhají tak utvářet malebnou beskydskou kulturní krajinu, kde se mísí různé druhy lesů, luk a strání. Je také úžasné vidět, jak hlubokou úctu mají starší lidé z hor ke všem plodům přírody včetně ovčí vlny, kterou k nám přivážejí. Naše holky, které od nich vlnu vykupují, to nezřídka dojme až k slzám – taková životní moudrost a hloubka z těch lidí vyzařuje. Jejich práce je krásná, ale i náročná. Tím víc, že se do Beskyd vrátili i vlci a na ovečkách si rádi smlsnou. Jeden farmář nám třeba líčil, jak za jedinou noc přišel o několik desítek oveček, které vlci potrhali a nechali být. Říkal, že to nejspíš byli starší vlci, kteří učili ty mladé lovit a ovce pak nechali ležet. Je ovšem třeba dodat, že stát naštěstí škody napáchané vlky chovatelům slušně kompenzuje a lidí se vlci bojí.

Troufla byste si vy sama nějakou ovečku ostříhat?

Bez přípravy asi ne. I s elektrickým strojkem je to těžká práce. Dospělá ovce má sílu a snadno se vzepře, zvlášť pokud vycítí nezkušeného střihače. Drobní chovatelé, kteří k nám vlnu vozí, si ovce často stříhají sami. Dokonce i některé ženy chovatelky se občas pochlubí, že to umí. Ostříhat třeba i malé stádo je přitom obdivuhodný výkon i na statného chlapa. Chce to sílu, rychlost, ale i jistou ruku a cit. Strojek je výkonný a hlučný, zvíře sebou mele. Dobrý střihač ví, jak s ovcí zacházet, aby jí ostříhal, ale nestřihl – a ovce tuhle jistotu poznají. Ostatně v zahraničí, kde mají velkochovy a tisícihlavá stáda, se pořádají i mezinárodní soutěže ve stříhání ovcí. Je to řemeslo, které vyžaduje dobrou fyzickou kondici a léta praxe. V Besky máme kontakty na pár místních střihačů na volné noze, kteří v Beskydech působí. Je jich ale málo a sezóna střihu není dlouhá, takže každý sotva stíhá pokrýt svůj rajón. Obvykle si účtují do stovky za jednu ostříhanou ovci, podle velikosti stáda. Většinu vlny, kterou vykupujeme a zpracováváme do přikrývek, stříhali právě oni. To je taky ona součinnost mnoha lidí a profesí, o které jsem už mluvila. Když k nám přivezou vlnu chovatelé, kteří stříhali ovce poprvé, nemůžeme ji někdy ani vykoupit, protože je pro naše účely nepoužitelná. Někdy jsou z toho i vtipné situace, když třeba nadšený prvochovatel objednává výkup, že nám doveze metrák vlastnoručně ostříhané vlny, a nakonec je toho jen pár desítek kilo.

Do Besky vozí vlnu i Vítězslav a Helena Tomisovi, kteří v Beskydech chovají stádo padesáti ovcí a sedmdesáti jehňat.

Tak snad nebude ani do budoucna o takové nadšence nouze?

O to nemám obavy. Před časem k nám třeba přijel jeden táta s velmi mladým synem a s nadsázkou si stěžoval, jak ho syn do farmaření tlačí a že nemá chvilku klidu. Že se v tom ten jeho kluk vyloženě našel a jen chodí se samými velkolepými nápady na rozšiřování hospodářství a pořizování dalších chovných zvířat. A jak nám to ten pán vyprávěl, stál jeho syn za ním a s jiskřením v očích se usmíval. Takoví lidé jsou zapotřebí, ale aby se tradiční řemesla udržela, nemusí hned každý farmařit a příst vlnu.

Otázka na závěr: Které tři věci lidé o vlněných přikrývkách obvykle neví?

To je jednoduché. Zaprvé, často ani neví, že existují. Znají chlupaté vlněné deky, ale netuší, že vlněné lůžkoviny mohou vypadat podobně jako běžné přikrývky, které mají doma. Jen uvnitř není hromada umělohmotných vláken, ale ovčí vlna umykaná do hebkého rouna.

Zadruhé neví, že vlněné přikrývky se na rozdíl od těch z dutých vláken nesmí prát v pračce, ale přitom mohou dobře sloužit až desítky let. Je to dáno unikátními vlastnostmi přírodně zpracované ovčí vlny, postupem ušití i výběrem správné povrchové látky z hustě tkané bavlny. K nám do Besky se běžně vracejí zákazníci, kteří si kdysi v naší manufaktuře koupili vlněnou přikrývku a po dvaceti letech si jdou pro novou.

A zatřetí neví, kolik lidí musí odvést kus poctivé práce, aby u nás v Besky vznikl každý jeden precizně zvládnutý řemeslný výrobek. Ten si pak ustele někdo v Praze nebo Kodani a už nikdy nebude chtít spát v něčem jiném. Jak jsem řekla, vlněné lůžkoviny vyvolávají v lidech nesmírně silné pozitivní emoce.

Vlněné přikrývky Besky Grunt v rozpracovaném stavu.

O Besky

Besky je tradiční beskydská manufaktura na vlněné přikrývky a další lůžkoviny nejvyšší kvality, které vyrábí ručně z ovčí vlny nakoupené od místních farmářů.

Výrobky manufaktury najdete v e-shopu Besky.cz nebo na prodejně ve Frýdku-Místku.

Přednosti vlněných přikrývek z Besky

Celoroční užití – vlna v zimě hřeje a v létě odvádí vlhkost i horko od těla

Řemeslné zpracování – vynikající kvalita ruční práce v sehraném ženském týmu

100% přírodní – ekologický a recyklovatelný produkt z místních zdrojů

Vhodná pro alergiky i astmatiky – vlna není alergen, nepráší a neuvolňuje těkavé látky

Dlouhá životnost – přikrývky nemusíte prát, přesto vydrží při správném zacházení až desítky let

O farmářích a vlcích

Zkušenosti s vlky v Beskydech mají také Jiří a Nika Krpešovi z horské rodinné Ekofarmy Valaška na Starých Hamrech. Chovají zhruba stovku ovcí plemen romney marsh a tradičních beskydských valašek na maso, mléko a vlnu. Z té vyrábějí mj. rukavice, čepice, svetry, šály či ponožky s označením Beskydy originální produkt. To se ví, vlněné oblečení se do beskydského nečasu vždycky hodí. V sezóně má jejich stádo včetně jehňat až 180 oveček, které se ale mohou stát snadnou kořistí pro vlky.

Jiří má jako ekofarmář k beskydské přírodě velmi blízko. Přesto jako chovatel ovcí pohled na spoušť, kterou vlci na jejich stádě už jednou napáchali, nesl dost těžce. Osm ovcí jim vlci zakousli a dalších osm zranili. Ty sice přežily, ale jsou traumatizované a ve srovnání s ostatními ovečkami ubývají na váze i mléce. Dalších třicet ovcí před útokem vlků uteklo někam dále do lesa a už je nikdy nenašli.

Jiří říká, že to byla hotová jatka a pohled na potrhané ovce byl pro něj naprosto děsivý. Své emoce přirovnává k situaci, kdy vám pes roztrhá domácího mazlíčka. Na druhou stranu chápe, že vlci do beskydské přírody patří, a oceňuje, že mu stát ztráty přiměřeně kompenzoval. Přivolaní ochranáři útok zdokumentovali a on pak přes kraj zažádal o kompenzaci. Ta činila 7.800 Kč za zabitou bahnici (ovci, která už měla jehně) a 15.600 Kč za sledovanou plemennou bahnici.

Podle Jiřího vyžaduje ochrana ovcí před útoky vlků nadstandardní zabezpečení, které kombinuje několik různých opatření: například ovčácký pes, pastevec, ohrada či elektrický ohradník a ustájení ovcí na noc. Žádné z nich není samo o sobě stoprocentní, ale dohromady už by měly poskytovat slušnou ochranu.

Více se o Jirkovi a Nice dočtete na webech FarmaValaska.cz a Nika.cz, případně na instagramovém účtu @jirikrpes, kde Jirka občas publikuje zajímavosti ze života na farmě.

Zuzana Bílková s Jiřím Krpešem na návštěvě Ekofarmy Valaška.

Beránci a vlci

Atmosféru beskydské kulturní krajiny, té skutečné i té hudební, zachycuje geniální album Beránci a vlci, které zkomponoval místní hudebník Marian Friedl. Na nahrávce vystupuje hned několik hudebních formací a celé album je jakousi jednolitou koláží tradiční a moderní hudby včetně jazzu. Celá hudební suita se hraje jako jedna dlouhá písnička. Několik živých produkcí, při kterých se na pódiu vystřídali desítky muzikantů, přilákalo davy posluchačů okouzlených dříve nevídanou podobou folklórní hudby. Deska, kterou snadno najdete na Spotify, získala prestižní ocenění Anděl v kategorii folk a world music.

Přebal alba Beránci a vlci oceněného Andělem

Marian Friedl (vpravo) s kapelou Ruky na dudy, která hraje starou beskydskou muziku.