Vítkovická nemocnice: Potírání úmrtnosti kojenců, tělocvik v šestinedělí i péče o novorozence

Nemocnice AGEL Ostrava-Vítkovice oslavila 170 let od svého založení. Vítkovická závodní nemocnice byla vůbec první závodní nemocnicí v Rakousku-Uhersku a zřejmě i v Evropě.

V našem seriálu chceme ukázat, jak se tento zprvu malý vítkovický „špitál“ postupně stal dnešní moderní nemocnicí, která nabízí zdravotní péči nejen obyvatelům dnešní Ostravy, ale některými úzce specializovanými pracovišti i lidem z dalších měst a obcí v celé zemi.

Vítkovická nemocnice: První poradny pro těhotné matky, vzduchové kostky pro kojence i mléčná kuchyně 28/01/2024

Závodní nemocnice ve Vítkovicích byla také průkopnickou nemocnicí v péči o matky a novorozence. Pojďme si ve dvou speciálních dílech přiblížit, jak taková špičková zdravotní péče ve své době vypadala. Dnes se podívejme, jak se vítkovická nemocnice starala o novorozence a děti zaměstnanců.

Neschopné lazebníky nahradil zakladatel Maxmilián Munk

Vítkovická závodní nemocnice vznikla v roce 1853, první pokus o určitou ošetřovnu nebo špitál se však datuje už od čtyřicátých let 19. století. První tovární špitál byl však neuvěřitelně špinavý a zanedbaný. V jeho čele ještě nestál lékař, ale takzvaný lazebník, což byl člověk bez odborného lékařského vzdělání.

Zakladatelem kvalitního vítkovického zdravotnictví se stal teprve MUDr. Maxmilián Munk, který jako vůbec první lékař se vzděláním přišel do vítkovické závodní nemocnice až roku 1878. Od té doby se tam začala například měřit tělesná teplota teploměrem. Také díky Maxu Munkovi vznikla Nová závodní nemocnice, postavená v roce 1890 v místech dnešní závodní nemocnice.

Už od počátku měla nová nemocnice dva nemocniční pavilóny se sto lůžky a hlavní budovu s ambulatorií. Přímo ve vítkovických závodech vzniklo postupně od roku 1915 šest závodních ambulancí a v areálu nemocnice etapovitě rostly další pavilony. Interní, chirurgický, fyzikálně-terapeutický, kožní, pavilon ORL a konečně v roce 1921 Ústav pro péči o matku a dítě.

Po všech stránkách dokonalý porodnicko-gynekologický ústav

Toto dnešním jazykem porodnicko-gynekologické oddělení mělo dalekosáhlý význam ve vývoji péče o ženy, matky a děti na Ostravsku. Oddělení však začalo svou činnost těsně po ukončení první světové války, a to v roce 1919. Bylo to v době hospodářského rozvratu a nacionálních sporů, kdy se několik let ještě rozhodovalo na mezinárodní úrovni o hranicích Československa.

Za řekou Ostravicí za asistence mezinárodních vojsk hořel spor s Polskem o Těšínsko, u nás zase mezi dělníky narůstalo sociální vření vyvolané bolševickou říjnovou revolucí v Rusku.

Foto: se souhlasem Nemocnice AGEL Ostrava-Vítkovice

V této době plné protikladů, kdy vedení vítkovických závodů i závodní nemocnice bylo zcela německé, přišel do závodní nemocnice ostravský rodák, odchovanec Pawlikovy školy a žák profesora Piťhy Dr. Josef Šimeček. A ujal se péče o matky a děti zaměstnanců vítkovických závodů.

Ještě v roce 1937 zemřelo na Ostravsku 96 dětí z jednoho tisíce narozených

V roce 1919 zřídil provizorní ženské oddělení. Podle jeho koncepce a za jeho vedení byl již za dva roky po jeho příchodu do závodní nemocnice vybudován a dán do provozu po všech stránkách dokonalý porodnicko-gynekologický ústav, který byl druhým porodnickým zařízením v Ostravě. Svou komplexností a vybavením však byl také jediným svého druhu na severní Moravě a ve Slezsku a jeden z mála v celé republice.

V roce 1941 bylo na návrh primáře Šimečka zřízeno v závodní nemocnici první samostatné novorozenecké a dětské oddělení na Ostravsku, kde do té doby byla poskytována péče dětem pouze praktickými a odbornými lékaři v terénu a v kojeneckém ústavu Dr. Lukášové.

Jaký význam mělo toto oddělení pro Ostravu, dovedeme posoudit podle toho, že ještě v roce 1933, a to v době míru, dosahovala kojenecká úmrtnost v Československu 13,6 procent a že jen na tuberkulózu zemřelo v tomto roce přes dvaadvacet tisíc osob, z toho bylo mnoho dětí. Na Ostravsku ještě v roce 1937 zemřelo z jednoho tisíce novorozenců do jednoho roku života 96 dětí.

Počet pracujících žen se zvyšoval, dělaly i na nevhodných pracovištích

Stejně jako v porodnictví, tak i v gynekologii plnil ústav své pionýrské poslání. Byl dokonale vybaven jak pro diagnostiku, tak i pro konzervativní a operativní terapii. Již v roce 1938 byla na oddělení zavedena kolposkopie podle Hilsenmanna jako vyšetřovací metoda. Na návrh primáře Dr. Šimečka byla zřízena na oddělení stanice pro léčbu zhoubných nádorů zářením a v roce 1940 bylo pro tuto stanici zakoupeno rádium a potřebná zařízení.

Od příchodu primáře Dr. Šimečka do závodní nemocnice se také datuje organizace péče o pracující ženy ve Vítkovických závodech. Počet žen pracujících ve vítkovických železárnách se totiž stále zvyšoval na všech pracovištích, a to na těch, která byla pro ženy naprosto nevhodná.

Primář Šimeček nechal provést dlouhotrvající komplexní průzkum všech pracovišť žen a vypracovat směrnice a pokyny pro péči o ochranu žen na závodech a jejich zařazování do práce. Při dodržování směrnic spolupracovali gynekologové s techniky závodů.

Čtvrt milionu kojeneckých pokrmů zdarma z mléčné kuchyně

Od roku 1921 fungovala ve vítkovické nemocnici původní poradna pro matky a kojence, a to přesně dvacet let. Za tu dobu tam lékaři provedli celkem 76 629 lékařských prohlídek a porad. V mléčné kuchyni bylo bezplatně vydáno celkem 751 670 porcí kojeneckých pokrmů většinou dělnickým matkám z vítkovických železárnách pro jejich kojence.

Kromě toho byla zavedena od března roku 1932 bezplatná dětská dozorčí služba lékařská, kde byly preventivně vyšetřovány dvakrát do roka děti všech zaměstnanců vítkovických železáren do věku čtrnácti let. Součástí této zdravotně-sociální péče byl i sirotčinec pro 150 sirotků po zaměstnancích Vítkovických železáren, kde hoši byli bezplatně vychovávání do čtrnácti, a dívky do šestnácti let.

Konečně bylo postaráno i o bezplatnou rekreační péči dětí zaměstnanců Vítkovických železáren vybudováním Feriální osady ve Starých Hamrech o kapacitě 100 lůžek, kde se každoročně ve třech turnusech vystřídalo tři až čtyři stovky dítek.

Porodnici přestěhovali do nemocnice pro nevyléčitelně choré

V období druhé světové války se poměry v péči o ženu a děti na Ostravsku nepředstavitelně zhoršily. Státní nemocnice v Zábřehu byla proměněna na vojenský lazaret a její moderní ženské oddělení, které před válkou vybudoval primář Dr. Pachner, okupační správa vystěhovala.

Jeho porodnickou část Němci přestěhovali do nemocnice pro nevyléčitelně choré v Přívoze a část gynekologickou i s německým přednostou doc. Podleschkou, přemístili na gynekologické oddělení závodní nemocnice ve Vítkovicích.

Devět gynekologů bylo z Ostravska deportováno, uvězněno, nebo internováno. Mezi nimi byl také Dr. František Pachner, budovatel a primář ženského oddělení státní nemocnice v Zábřehu, zakladatel takzvaných babických škol, tedy škol na vzdělávání porodních bab, zakladatel Masarykova ústavu pro matky a kojence v Ostravě a iniciátor zákona o vzdělání porodních asistentek.

Za války vzniklo dětské oddělení v bývalé klášterní škole

Připomeňme jen, že za druhé světové války se staly Vítkovické železárny majetkem velkoněmeckého koncernu Hermann Göring Werke a jejich výroba sloužila jen válečným cílům fašistického Německa.

V terénu zůstali ve vítkovické závodní nemocnici jen čtyři odborní lékaři. Čeští lékaři byli zbavováni vedoucích postavení. Primář Jsef Šimeček však díky své autoritě a nekompromisnímu postoji vůči okupantům uhájil po celou dobu války část svého oddělení, což mělo veliký význam pro ostravské obyvatelstvo.

Ba co více. Právě za druhé světové války získala díky němu péče o matky a děti ve vítkovické nemocnici další prostory. Dr. Josef Šimeček totiž 8. února 1941 navrhl německému řediteli závodní nemocnice Dr. Machatschkovi, aby nemocnice vybudovala samostatné dětské oddělení v prostorách bývalé klášterní školy. Německý ředitel na to kývl a za šest měsíců nemocnice dala 15. srpna 1941 do provozu nové oddělení pro kojence a děti se čtyřiceti lůžky a s pěti lůžky pro matky nemocných dětí.

Nemocnice byly po válce neschopné provozu, chyběli lékaři

Přednostou tohoto oddělení se stala primářka Dr. Zinneckerová, po osvobození roku 1945 primář Dr. Josef Lukeš. Z uvolněných prostor v původní budově vznikl porodní sál s příslušenstvím a počet lůžek se zvýšil na 95 lůžek, z toho 32 lůžek pro šestinedělky, 22 pro pacientky po gynekologických operacích a 41 lůžek pro konservativní gynekologii. Až v srpnu roku 1945 nahradil Josefa Šimečka ve funkci primáře MUDr. Jan Birgus.

Foto: se souhlasem Nemocnice AGEL Ostrava-Vítkovice

V březnu a dubnu roku 1945 se odehrávaly ve Slezsku a kolem Ostravy těžké osvobozovací boje. Při těchto bojích bylo celkem 148 měst a vesnic na území Moravskoslezského kraje rozbito nebo vypáleno. Tisíce rodin zůstaly zcela bez přístřeší.

Při osvobozovacích bojích a dobývání Ostravy rudoarmějci však Vítkovické železárny, ani závodní nemocnice neutrpěly nijak velké škody, proto mohly ihned zahájit provoz.

Po porážce nacistů prošlo Ostravou a krajem asi půl miliónu bojovníků Sovětské armády a dvě stě tisíc repatriantů a politických vězňů. Mnoho vesnic, měst i celé okresy byly po válce vylidněny. Dvě třetiny všech nemocnic byly neschopné provozu, jednak zničením a odvezením zařízení a jednak nedostatkem lékařů a zdravotnických pracovníků. Jen ze samotné státní nemocnice v Zábřehu Němci odvezli dvaaosmdesát vagónů vnitřního zařízení.

Po válce panoval nedostatek porodních asistentek, umíraly děti

V kraji zůstalo jen jediné kompletní porodnicko-gynekologické oddělení ve Vítkovicích a detašované zemské porodnické oddělení v Přívoze. Na odděleních pracovalo po konci války devět gynekologů a v ostravském terénu pouze čtyři gynekologové. V kraji byl absolutní nedostatek porodních asistentek, při porodech pomáhaly ženy z lidu a někdy i muži. V kraji zůstalo pouze jedno sanitní auto, terénní zařízení zcela chyběla.

Mateřská úmrtnost překročila šest promile a novorozenecká osm procent. Kojenecká úmrtnost vystoupila v kraji na čtrnáct procent, v Ostravě na třináct procent, v opavském okrese na 18 procent, v hlučínském 24 procent a v krnovském okrese dokonce na 27 procent. Ještě v roce 1946 byla kojenecká úmrtnost v kraji jedenáct procent.

A dodejme že v roce 1945 byly vítkovické železárny znárodněny a dekretem z 20. listopadu 1948 se staly Vítkovickými železárnami Klementa Gottwalda.

Nový ředitel ženského oddělení zavedl i tělocvik v šestinedělí

Význam závodní nemocnice a ženského i dětského oddělení vynikne tím více, když si člověk uvědomí, že po konci války byla na Ostravsku koncentrována více než polovina veškerého průmyslu Československa a že vítkovické závody měly pro poválečné budování státu klíčové postavení.

Právě v této zlé době se stal přednostou ženského oddělení vítkovické závodní nemocnice primář MUDr. Jan Birgus. Zabýval se veřejnou zdravotní a sociální péčí o matky, otázkou mateřských dovolených a zařazování těhotných žen do práce. Zabýval se problémy svobodných matek a nemanželských dětí a snažil se navrhovat jejich řešení.

Věnoval se organizaci provozu ženských oddělení, výstavbě poraden, porodnic a ústavů pro matky a kojence. Řešil problémy vzdělání a funkce porodních asistentek a sociálních pracovnic. Podal řadu návrhů na řešení všech těchto problémů a mnohá z nich realizoval v praxi. Zhodnotil význam sportu pro ženy a zavedl tělocvik v šestinedělí.

Pokračovatelé primáře Šimečka drželi vysoký standard ústavu

Za působení pokračovatelů MUDr. Josefa Šimečka se vítkovické oddělení stalo známým endokrinologickým centrem na Ostravsku zabývajícím se léčením habituálních potratů a jiných chorobných stavů v porodnictví i gynekologii. Toto centrum řešilo problematiku umělého oplození z hlediska lékařského i právního. Zavedlo nové operační metody a bylo první v Československu, které provedlo exsanguinaci u novorozence postiženého erythroblastosou.

Primář Dr. Jan Birgus odešel v roce 1954 ze zdravotních důvodů na méně exponované pracoviště do Frýdku. Za dobu jeho vedení bylo na Ostravsku vybudováno třináct porodnicko-gynekologických oddělení s hustou sítí terénních i závodních pracovišť s mladými lékařskými i středně zdravotními kádry erudovanými již v Ostravském kraji.

Zkušenosti, kterých již jinde při potírání úmrtí kojenců nabyto bylo

Když hodnotili lékaři ve Vítkovicích půlstoletí existence porodnicko-gynekologického oddělení ve své nemocnici, shodli se na tom, že vždy a za všech okolností se kolektiv zdravotníků ústavu pro matky a kojence snažil poskytovat maminkám a jejich narozeným dětem co nejlepší péči, a to podle tehdejších nejmodernějších poznatků lékařské vědy.

Shodli se také na tom, že jeho zakladateli a budovateli, českému lékaři Dr. Josefu Šimečkovi vděčí mnozí z nich za to, že jim vštěpoval zásady nejen jak pečovat o rodičky a gynekologicky nemocné ženy, ale také, jak preventivně předcházet u zaměstnaných žen nepříznivým vlivům nevhodného pracoviště a nevhodných pracovních podmínek.

V pamětním spise vydaném při příležitosti kladení základního kamene nového ústavu v roce 1919 je psáno, že „kojencům nemocným i zdravým mají přispět zkušenosti, kterých již jinde při potírání úmrtí kojenců u poradných úřadů a podobně nabyto bylo“.

Za podmínky pro matky s dětmi by se ani po půlstoletí nemuseli stydět

V tomto případě se připomínají právě zkušenosti, které první ředitel závodní nemocnice dr. Munk přinesl s sebou z Vídně. Konkrétně z dětské kliniky prof. Molla, který byl v té době jednou z vedoucích osobností evropské pediatrie.

Právě metodiku preventivní a léčebné péče a ošetřovatelské techniky přejali vítkovičtí lékaři i do péče o dítě v nově vznikajícím ústavu. Mnozí lékaři spolupracovali také ještě s řeholními sestrami, které byly rovněž žačkami vídeňské kliniky.

V pamětním spise vydaném při příležitosti kladení základního kamene nového ústavu a v dalším vydaném při otevření tohoto ústavu v srpnu 1921, se také píše: „V přízemní části poradna pro kojence zůstávající z ordinační místnosti s čekárnou, z kuchyně mléčné s umývárnou, sterilizací a přípravnou a ze skladiště pro hotové kojenecké pokrmy s výdejnou“.

Pro oddělení kojenecké patologie pro čtrnáct kojenců, kde každému dítěti byla zajištěna vzduchová rozloha patnáct metrů krychlových a skleněná veranda pro pobyt na čerstvém vzduchu, byl rezervován prostor v prvním poschodí budovy.

Lékaři gynekologicko-porodnického oddělení se padesát let poté shodli, že jejich ústav byl na svou dobu velmi moderní a za jeho koncepci by se ani půl století poté nemuseli stydět.