Vítkovická nemocnice: První poradny pro těhotné matky, vzduchové kostky pro kojence i mléčná kuchyně

Nemocnice AGEL Ostrava-Vítkovice loni oslavila 170 let od svého založení. Vítkovická závodní nemocnice byla vůbec první závodní nemocnicí v Rakousku-Uhersku a zřejmě i v Evropě.

V našem seriálu chceme ukázat, jak se tento zprvu malý vítkovický „špitál“ postupně stal dnešní moderní nemocnicí, která nabízí zdravotní péči nejen obyvatelům dnešní Ostravy, ale některými úzce specializovanými pracovišti i lidem z dalších měst a obcí v celé zemi.

Vítkovická nemocnice: Paul Kupelwieser se stal ostrovním pánem na malárií sužovaném Brioni 20/01/2024

Závodní nemocnice ve Vítkovicích byla také průkopnickou nemocnicí v péči o matky a novorozence. Pojďme si ve dvou speciálních dílech přiblížit, jak taková špičková zdravotní péče ve své době vypadala. Dnes se podíváme, jak ženy ještě před sto lety rodily.

Katastrofální zdravotní stav hutníků a horníků donutil těžířstvo postavit nemocnici

Nejdříve trochu „opáčka“. Odkrytí bohatých nalezišť uhlí na území někdejší Polské, dnes Slezské Ostravy a stavba železnice, spojující Vídeň s Polskem, způsobily v druhé polovině 19. století překotný růst Vítkovických železáren. Ty založil olomoucký arcibiskup Rudolf 9. prosince 1828.

Rozmach železáren by však nebyl tak veliký nebýt zahraničního kapitálu barona Rotschilda a uhlobarona Guttmanna, kteří hutě a doly brzy koupili a založili mocné Vítkovické horní a hutní těžířstvo (VHTT). Podniku pomáhalo samozřejmě stupňující se zbrojení před oběma světovými válkami a v době vypuknutí té první v roce 1914 už pracovalo ve vítkovickém závodě přes pětadvacet tisíc zaměstnanců.

O zdraví obyvatel města Ostravy a okolí se starali ještě začátkem 19. století jen ranhojiči, až v roce 1846 je povolán do města Ostravy první lékař Dr. Tomáš Wlczek. Katastrofální zdravotní stav hutníků a horníků donutil také majitele VHHT a dolů Rotschilda a Wilczka postavit v roce 1853 vlastní závodní nemocnici, ač její úroveň byla zpočátku nevalná.

Porodní báby kralovaly, děti se rodily hlavně doma

Vítkovická závodní nemocnice vznikla v době, kdy o zdraví a životě matky i dítěte nebo o průběhu všech porodů rozhodovaly porodní báby. Ty dosáhly diplomů bez základního vzdělání podle starých rakousko-uherských zákonů ve čtyř až pěti měsíčních kursech. Byly to povětšinou starší ženy, pro které porodnická praxe byla z drtivé většiny jen vedlejším zaměstnáním.

Mimo několika větších měst se skoro sto procent porodů odehrávalo v domácnostech, a to i ty komplikované. Ještě koncem první republiky, tedy před necelými sto lety, totiž přicházelo do nemocnic jen sedmnáct procent žen k porodům a na odborná oddělení pouze devět procent rodiček. V té době neexistovala ve zdravotní péči ani odbornost ženský lékař.

Každý desátý porod byl patologický, tedy komplikovaný nebo rizikový

Takzvané patologické porody, kterých bylo tehdy přes deset procent, odváděli praktičtí lékaři, kteří vesměs velice dobře ovládali porodnictví, ale jejich technické možnosti měly své dobové hranice. Patologickým porodem nazývají lékaři takový porod, při kterém se při těhotenství nebo při porodu objeví jakékoliv odchylky od termínu porodu, onemocnění matky, nepravidelnosti porodních dob, plodu, placenty a plodových obalů, pupečníku.

Praktičtí lékaři také u porodů v domácnostech pracovali často bez asistence a narkózy. Často museli v prostředí domova vykonávat operace jako stavění krvácení, forcepsy, obraty a extrakce plodů, perforace hlavičky, dekapitace a veškerá porodnická poranění. V té době rovněž neexistovaly rychlé dopravní prostředky pro první pomoc, nebylo krevních transfúzí, náhradních roztoků krve, sulfonamidů, antibiotik a účinných uterotonik.

V nemocnicích nebylo odborných ženských oddělení a těžká porodnicko-gynekologická pathologie byla doménou chirurgů na monoprimariátech. Tedy v odděleních, v jejich čele byl primář, který musel ovládat všechno – dokázal operovat uskřinutou kýlu stejně jako provést porod či ošetřit úraz. Takové monoprimariáty existovaly na chirurgickém oddělení v Moravské Ostravě, v nemocnici Na Fifejdách, nebo na Slezské Ostravě či právě na chirurgickém oddělení Nové závodní nemocnice ve Vítkovicích, kde byl primářem chirurg primář Dr. Gütig.

Dva novorozenci ze sta zpravidla porod nepřežili

Novorozenecká a mateřská úmrtnost tehdy těsně souvisela s vysokým počtem patologických porodů. Počet mrtvě rozených dětí se v době před sto lety a více pohyboval kolem třiadvaceti promile. Mateřská úmrtnost byla kolem šesti promile a z toho úmrtí na puerperální sepsi tři promile. Tuto zlou situaci mohlo v té době zlepšit jedině budování porodnic a prevence.

A byl to osvícený primář Dr. Josef Šimeček, který už v roce 1919 zařídil v závodní nemocnici ve Vítkovicích vůbec první poradnu na Ostravsku pro těhotné a kojence. Tuto poradnu už tehdy vedl podle i dnes platných zásad moderní pokrokové medicíny. Vítkovická poradna pro těhotné matky a kojence se proto stala vzorem pro další poradny v tehdejším Československu a pracovala nepřetržitě až do doby, kdy se v padesátých letech zdravotnictví sjednotilo.

Ženy pracovaly většinou jako pomocné dělnice a uklízečky

O historii odborné péče o matku a dítě ve vítkovické závodní nemocnici proto lze mluvit až od roku 1919, avšak z dřívější doby nemají archiváři a historici spolehlivá data. Přesto lze předpokládat, že ženy, kterých vítkovický závod už v roce 1897 zaměstnával 568 z celkového počtu 12 573 zaměstnanců, jistě už dvacet let před zřízením první poradny pro matky a kojence využívaly léčebnou péči jak ve staré nemocnici, tak v té nově vystavěné.

Ženy však pracovaly ve vítkovických železárnách a na vítkovických dolech většinou jako pomocné dělnice a uklízečky na denních směnách. Úroveň léčby byla zpočátku spíše primitivní, ale postupně se zlepšovala, zvláště od roku 1890 za éry doktora Maxmiliana Munka. Preventivní prohlídky zavedlo VHHT už v roce 1900, avšak spíše v zájmu podniků, aby v závodech Vítkovických železáren pracovali zdraví, silní, práce schopní a výkonní. Přesto třeba preventivní prohlídky u žen ještě tehdy nezahrnovaly prohlídky gynekologické.

Vzor: vídeňský říšský institut pro mateřství a kojeneckou péči Leopolda Molla

Teprve přijetím Dr. Josefa Šimečka přišel 1. dubna roku 1919 do vítkovické nemocnice porodník a odborný ženský lékař, erudovaný na I. porodnicko gynekologické klinice Karlovy univerzity v Praze prof. Dr. Václavem Piťhou. Josef Šimeček brzy po příchodu zřídil v prvním poschodí hlavní budovy vítkovické nemocnice poradnu pro těhotné, matky a kojence a v pavilónu III malý operační sál a porodní síň jako I. etapu organizované péče o matku a dítě.

Po vzoru vídeňského říšského institutu pro mateřství a kojeneckou péči profesora Leopolda Molla navrhl Josef Šimeček řediteli nemocnice Dr. Pressburgerovi vybudování podobného ústavu v areálu Nové závodní nemocnice.

Ředitel na to kývl a základní kámen „Ústavu pro péči o matky a kojence“ byl položen 20. ledna 1920. Za dvacet měsíců vyrostla ve vítkovické nemocnici nákladem tehdejšího 1,5 milionu korun budova ústavu pro péči o matky a kojence, jejíž provoz byl zahájen 15. srpna roku 1921.

Každý kojenec měl nejméně 15 metrů krychlových „vzduchové kostky“

Nový ústav se stal svou moderní koncepcí, svým stavebním řešením, moderním zařízením, vybavením a svou komplexností jedním z nejmodernějších ústavů v kraji. Přízemní část budovy byla vyhrazena poliklinice: byla zde poradna pro těhotné, matky a kojence, dále gynekologické ambulatorium, mléčná kuchyně s příslušenstvím, kde se bezplatně připravovaly pokrmy pro široký okruh dětí žen vítkovických zaměstnanců.

V prvním poschodí bylo gynekologické oddělení s jedenácti lůžky ve čtyřech pokojích, gynekologický operační sál a kojenecké oddělení se čtrnácti lůžky, přičemž pro každého kojence bylo vyměřeno nejméně 15 metrů krychlových „vzduchové kostky“.

Pro kojence byla také vyhrazena zasklená veranda. Ve druhém poschodí byl porodní sál s porodními lůžky a s příslušenstvím, porodnický operační sál a osm pokojů s dvanácti lůžky pro šestinedělky a dvanácti lůžky pro novorozence. Frekvence nového ústavu pro péči o matky a kojence s jeho oblibou vzrůstal, takže počáteční počet třiadvaceti lůžek se zvyšoval brzy a to na úkor pohodlí pacientek.

Gynekologické prohlídky žen se staly součástí vstupních prohlídek

Ústav pro péči o matky a kojence ve vítkovické závodní nemocnici se stal po svém zřízení místem, kde se v péči o matky a kojence zaváděly průkopnické a nové metody. Podívejme se na některé z nich. Už krátce po založení ústavu pro matky a kojence jej dr. Josef Šimeček vybavil dokonalým diagnostickým i operačním Zeissovým urologickým instrumentariem.

Později dr. Šimeček zavedl techniku kolposkopického vyšetřování čípku děložního podle Hinselmanna, a to již v roce 1938. Dr. Josef Šimeček také zavedl léčbu rakoviny čípku a těla děložního rádiem, kdy mu v roce 1940 vedení vítkovické nemocnice na jeho návrh zakoupilo pro tyto účel 128 mgr radiumsulfátu. Dr. Šimeček také v třicátých letech zavedl léčbu abscesů Bartholinské žlázy.

Gynekolog Mirko Horák, který se v roce 1954 stal přednostou porodnicko gynekologického oddělení vítkovické nemocnice, zavedl už od roku 1950 povinné gynekologické vstupní prohlídky u žen, které nastupovaly práci v železárnách, a to jako nedílnou součást všeobecné vstupní prohlídky.

Mléčná kuchyň a gynekologická vyšetřovna v železničním vagoně

Dr. Josef Šimeček také svou závodní poradnu pro matky a kojence a gynekologické ambulatorium rozšířil o mléčnou kuchyni v nové budově. Ta jen pro zajímavost za dobu svého působení do roku 1941 vydala 751 670 porcí kojeneckých pokrmů matkám z Vítkovických železáren. A to bezplatně.

Dr. Mirko Horák později v roce 1950 obnovil činnost závodní prenatální poradny v novém gynekologickém středisku. Právě na jeho návrh podnik VŽKG vybudoval pojízdnou gynekologickou vyšetřovnu v upraveném a pojízdném železničním vagóně. V něm pak byly prováděny gynekologické preventivní prohlídky přímo v závodě.

V provozu byla v letech 1958 až 1962 a osvědčila se při provádění gynekologických preventivních prohlídek žen z VŽKG, starších třiceti let, a to přímo v závodě. Provoz této pojízdné vyšetřovny podnik zastavil v roce 1964, a to vyřazením železničního vagonu z provozu.

Dr. Mirko Horák se také v padesátých letech podílel jako krajský expert pro pracovní gynekologii na vypracování seznamu prací zakázaných ženám vůbec, a zvláště ženám mladistvým a těhotným.

Foto: Ostrava-Vítkovice a Archiv Vítkovice a. s.