Krutý osud: Dobré období fotbalisty Davida Bystroně trvalo příliš krátce

S těžkými výzvami osudu se už více nechtěl prát bývalý fotbalista ostravského Baníku David Bystroň. V pátek večer si v pouhých čtyřiatřiceti letech vzal život. Jeho odchod je po dubnové sebevraždě dalšího bývalého baníkovce Františka Rajtorala smutným mementem o odvrácené straně zdánlivě pohádkového světa profesionálního fotbalu.

Po letech odříkání v každodenním tréninku se jenom zlomek nejlepších dočká toho, o čem sní tisíce malých kluků. Vyprodané stadiony, ovace fanoušků, mistrovské tituly, zápasy se světovými soupeři, pozornost médií a také platy, které většina lidí nikdy domů nepřinese.

Tohle všechno David Bystroň měl. Tak třeba ligovým šampionem se stal hned třikrát. Nejprve v roce 2004 při památné jízdě Baníku, jehož byl odchovancem a za který celkem odehrál 183 ligových zápasů. Gólů dal „jenom“ osm. Jako defenzivní záložník či stoper měl na hřišti jiné povinnosti.

Přesto se díky jedné trefě stal pro ostravské fanoušky nesmrtelným. To když na podzim 2004 vstřelil v 1. kole tehdejšího poháru UEFA gól parádním „kopem škorpiona“ do sítě anglického Middlesbrough. Bezesporu to byl jeden z vůbec nejhezčích gólových momentů v historii stařičkých Bazalů.

Z Baníku odešel v roce 2008 do bulharského Levski Sofia, kde získal svůj druhý mistrovský titul. Velké chvíle však rodáka ze slovenské Levoče teprve čekaly. Od sezóny 2009/2010 se stal posilou Viktorie Plzeň, kam si jej přivedl starý známý z Baníku, trenér Pavel Vrba.

S Viktoriány Bystroň vyhrál ligu i český pohár a v sezóně 2011/2012 si zahrál Ligu mistrů, ve které dokonce vstřelil gól v duelu se slavným AC Milán. Bylo to 6. prosince 2011. Výsledek 2:2 by asi každý řadil k vrcholům kariéry.

Ta Bystroňova však už paradoxně začínala mít sestupnou tendenci. Listopadový dopingový test po utkání s běloruským Borisovem jej usvědčil z užití metamfetaminu, jinak řečeno, šlo o drogu běžně známou jako pervitin.

Jeden z prvních průšvihů člena tolik proslulé plzeňské party, která uměla dobře hrát a také se dobře bavit. Fotbal mu ukázal svoji odvrácenou tvář. Dvouletý distanc, kterým jej potrestala UEFA, byl bohužel nakonec faktickým K.O., byť pro návrat udělal hodně.

Když se během opětovného tréninku v Plzni zranil, ožila jeho kariéra následně v Olomouci, kde podepsal profesionální smlouvu v létě 2014.

Vypadalo to na ideální spojení, kdy tehdy druholigový klub usilující o comeback do první ligy nabídl pomoc zkušenému borci a on mu měl důvěru splatit kvalitními výkony.

V závěru sezóny, kdy Bystroň, který dostal šanci místo vykartovaného Jana Rajnocha, odehrál většinu zápasů, to tak skutečně bylo. „Věřil jsem, že se vrátím. To zranění mě trochu víc nalomilo, musím poděkovat Sigmě, že mi dala šanci, že mi věřila,“ říkal s radostí.

Věřil, že přichází zlom. „Po dlouhé době dobré období. Je to satisfakce, jasně, ale já už se k tomu nevracím. Co bylo, to bylo. Člověk by se měl dívat dopředu a žít tím, co právě je. Tím se řídím,“ říkal nadšený „Byzi“ novinářům po výhře 2:1 v Pardubicích, která znamenala postup Hanáků mezi elitu.

Přestože se chtěl dívat dopředu, osud si s ním znovu krutě zahrál. O tři dny později, přesně 16. května 2015, odehrál za Olomouc remízový zápas s Karvinou. Ale víckrát už se David Bystroň na scéně profesionálního fotbalu neukázal.

Na ligu se přitom ještě cítil a navíc měl v klubu smlouvu na další rok. „Uvidíme, jestli zůstanu. Záleží na trenérovi a vedení, jaký bude kádr. Určitě chci pokračovat, když jsem tady a něčeho jsme dosáhli. Je mi 32 let, to není tak hrozný věk. Jágr hraje přes 40, já navíc tři roky nehrál,“ dodal s úsměvem.

Rozhodujícím faktorem, který jeho křehkou duši opět ponořil do smutku, bylo další vážné zranění kolene. Místo, aby si po čtyřech letech zase vyzkoušel ligu, byl minimálně na rok mimo hru.

Fotbal si přesto chtěl ještě v rámci možností užít ve švýcarské nižší soutěži, kde v aktuální sezóně nastupoval za tým US Schluein Ilanz.

Když odtud v pátek večer přišla zpráva o jeho dobrovolném odchodu ze života, bylo to šokující, mrazivé, nevysvětlitelné. Proč? Další mladý člověk si bere život místo toho, aby bojoval tak, jak to uměl na fotbalovém hřišti.

Stejně jako v případě Františka Rajtorala se bude znovu mluvit o podivném životě v ústraní a spirále psychických, rodinných a finančních problémů, které jej táhly ke dnu.

Navzdory mnoha velkým úspěchům trvalo dobré období Davida Bystroně příliš krátce. Bohužel, pravdu o tom, jak náročné bylo zvládnout horší časy, znal jenom on sám…