Nejnovější zprávy: Na titulní straně: Pořád jsme na začátku, říká ředitel DOV Petr Koudela Podívejte se, jak budou vypadat nové škodovácké tramvaje pro Ostravu

Filmové návraty

​Hledá se Kluk na ženění, ztracený seriál s vidlákem Hanzlíkem ve městě

Magazín PATRIOT připravil seriál, který přiblíží proslulé i ty méně známé filmy a seriály, které se natáčely v Ostravě a v Moravskoslezském kraji, a také osobnosti spjaté s regionem.

Jaromír Hanzlík ve filmu Každý mladý muž. Foto: Archiv Martina Jirouška

Vesnický život za Ostravou se stal terčem posměchu tvůrců z rané doby normalizace, když se pokusili natočit třídílnou komedii Kluk na ženění.

Seriál patřil ve své době k nejsledovanějším, ovšem některým divákům se u něj nechvěla pouze bránice, nýbrž praskaly i nervy. Vesnice z doby socialistické přeci nemůže být až tak zaostalá, co říkáte?!

Vlastně šlo o podobný model uplatněný v předchozím seriálu Dispečer, který ukazoval, jak je předválečná Ostrava odsouzena k zániku. Také podle historika Marka Hlavici souvisí realizace dnes ztraceného seriálu Kluk na ženění s populárním Dispečerem. „Dispečer čím dál více unikal do operetní idylky, a přestože byl divácky velmi oblíbený, nesplňoval požadavky tehdy kladené na televizní dramatické pořady.“

Kluk na ženění měl formát třídílného seriálu a jeho dějištěm bylo venkovské prostředí. Na scénáři se vedle importovaného mogula české seriálové tvorby Dietla měl podílet i místní Jan Jílek z Dlouhomilova na Šumpersku. Někteří se nad jeho schopnostmi ovšem velmi pozastavovali, když jim ukázal rodnou vísku v nelibém zrcadle.

S přípravou se začalo už v roce 1971 a studio v Klukovi vidělo velký potenciál „Do přípravy jde další seriál, tentokrát o mladých lidech a vesnici, který má zatím pracovní název Mládenci z Andělské hory,“ hlásala dobová reklama. Název byl nakonec změněn.

Jako hlavní hrdina tady exceloval jistý Vojtin, zakomplexovaný jeliman, pracovník místního JZD, vlastně krmič vepřů. Vojtin touží po manželce, jenže jak uvádí dobový citát, a také Marek Hlavica ve své publikaci Dramatická tvorba ostravského studia československé televize: „Protože na vesnici je velmi málo mladých dívek, rozjede se hledat nevěstu do Ostravy.“ Leccos můžeme vyčíst z názvů jednotlivých epizod: Sen s perutěmi, Kousky nebe, Černá nevěsta.

Vše směřovalo k vytvoření diváckého hitu založeném na vidlácké komice kombinované s atraktivním hereckým obsazením. Do role pasáčka vepřů byl obsazen jeden z nejtalentovanějších herců nejmladší generace Jaromír Hanzlík. Ten se již několik měsíců před vysíláním Kluka na ženění objevil v ostravské inscenaci Příběh středního útočníka. A navíc jej diváci z regionu poznali i díky příborským scénám z Metráčka.

Hlavní role mu prý byla napsána Janem Jílkem na tělo, scénář sliboval „víc než dost dojemných a srdečných situací.“ A podle reakcí se zdá, že mu to někteří diváci zřejmě hodně dlouho nemohli zapomenout.

Ostravská televize v případě volby režiséra opět zafungovala jako uložiště zneuznaných talentů v Praze. Režisér Jaroslav Dudek měl stejně jako Jaroslav Dietl zákaz činnosti a tak pochopitelně s radostí přijal ostravskou nabídku.

„V Praze dovolili Dudkovi jenom zábavu a v Ostravě mohl pracovat v redakci dramatické. Opět absurdita – vysílalo se přece celostátně!“ vzpomíná na tento případ dramaturgyně Hana Juračáková.

Kluk na ženění byl podle diváckého průzkumu trefa do černého vysloužil si statut dobového hitu. Stal se nejsledovanějším pořadem ostravské televize. Druhým byla epizoda seriálu Dispečer nazvaná Dispečer a vládce rodiny a třetím hudební kratochvíle Promenáda s Buřinkou, oblíbenou ostravskou kapelou vhodnou i pro zpestření Silvestra.

Samotné studio si ale pod tlakem režimu sypalo popel na hlavu a nepochopitelně prohlásilo, že Kluk na ženění nebyl žádný výrazný úspěch, ale „draze získaná zkušenost“. Zanedlouho uvidíme proč.

Rudé právo seriál hodnotilo kladně až na dodnes platnou výtku v obsazení některých postav. „Bylo opravdu třeba, aby si ostravské studio vypomáhalo v takové míře pražskými herci…? Nebylo by záslužnější (a slušnější) víc hledat doma?“

Nebylo, ostravské studio se k tomuto už nikdy nesnížilo, celorepublikově známější herec je prostě pro televizi naprostý základ.

Někteří diváci přitom byli nemilosrdní, patrně zejména ti vesničtí, kteří poznali pasení vepřů na vlastní kůži. Považovali tak Kluka na ženění za výsměch skutečnosti. „Proč si vypomáhat vtipy, které působí urážlivě, situacemi, které jsou křečovité a násilné.“

Anebo byli názoru, že autor Klukem na ženění prokázal, že vesnici neviděl celou řadu let. „Jinak by se nemohl dopustit tolika až škodlivých názorů na dnešní mládež vesnice. Vždyť z ošetřovatele nebo krmiče dobytka a jeho mladých přátel udělal téměř slabomyslné tvory.“

Co je víc, město, nebo vesnice? Také na toto dilema se našla normalizačně jadrná odpověď: „Myslím, že by bylo vhodné, aby se pracovníci, kteří nám předkládají takové televizní pořady, nejprve seznámili s problémy a životem naší družstevní vesnice. Družstevníci mají sociální vybavení ve svých domech mnohem lepší než v některých domech ve městě a sociální zařízení družstev se může rovnat kterémukoliv průmyslovému závodu.“

Jak to vlastně bylo se už zřejmě nikdy nedovíme, protože jako řadu jiných i Kluka na ženění spláchla velká voda v době povodní v roce 1997, kdy byl vytopen televizní depozitář.

Žádná dostupná kopie tedy už zřejmě neexistuje. Škoda, skončila tak životní pouť jednoho z prvních velmi kontroverzních počinů, který mohl najít pochopení až s náležitým odstupem.

Autor je filmový kritik a historik

Foto dne