Fajront! Když metan zabíjel nejen v dole, ale i na povrchu

Mnoho obyvatel Ostravy rozrušila v květnu roku 1999 zpráva o výbuchu, který v Heřmanicích na Liščině zničil finský domek a těžce zranil jeho obyvatelku.

Explozi způsobilo vznícení důlního plynu metanu, který zřejmě pronikl z některého opuštěného důlního díla na povrch, kde se nahromadil pod objektem nebo v bytě. A vybuchl.

Tato exploze důlního plynu na povrchu však nebyla první. O rok dříve zničil podobný výbuch obslužnou budovu Dolu Heřmanice. Provedený rozsáhlý průzkum zjistil další místa s výrony metanu, zejména ve Slezské Ostravě, Heřmanicích, Petřkovicích a Moravské Ostravě. Na mnoha místech jsou od té doby vysoké plechové odvětrávací roury a na řadě míst v Ostravě kontrolují báňští záchranáři výstupy metanu.

Výbuch finského domku na Liščině zaujal historika a soudního znalce Miloslava Kročka, který se rozhodl v archivech zjistit, zda už v minulosti v Ostravě podobné výbuchy důlního plynu nastaly. A svá pátrání sepsal v podrobné badatelské práci.

Metan bouchal přímo na hlavním náměstí Moravské Ostravy

Miloslav Kroček našel v Archivu města Ostravy řadu dokumentů, které dokládají, že neštěstí způsobená výrony a explozemi důlního plynu soužila obyvatele Moravské Ostravy už před sto sedmdesáti pěti lety. A to přímo v centru města na místě dnešního Masarykova náměstí!

„Nejstarší písemný doklad pochází z roku 1852. Jeho obsah budí dojem, že nešlo o první událost tohoto druhu ve městě,“ uvádí Miloslav Kroček.

Ilustrační foto: facebooková skupina Nezapomenutá severní Morava a Sleszsko

Četnický kaprál Jan Köhler v něm dne 3. května 1852 okresnímu hejtmanství v Moravské Ostravě hlásí, že v minulém dni v 16 hodin zpozorovali čtyři ostravští občané, že ze sklepních oken domu čp. 43 majitele Jana Neussera na hlavním moravskoostravském náměstí šlehají plameny. Měšťané František Kroček, Daniel Podešva, Petr Marekvička a policista Žurovec tyto plameny uhasili. „Dle dosavadních znalostí je příčinou ohně výron výbušného uhelného plynu,“ míní autor dopisu.

Zjistěte, odkud se ve slepě vzal „vodíkový“ plyn. Je nebezpečný?

Teprve 24. května 1852 požádal tehdejší starosta města Ostravy dva důlní odborníky, aby zjistili, odkud se ve slepě domu čp. 43 vzal „vodíkový“ plyn, zda je pro měšťanský dům a jeho obyvatele nebezpečný a jak by se nebezpečí dalo čelit. Dne 7. června pak poslal c. k. okresní hejtman Katzer z Místku příkaz, aby radní přikázali majiteli domu provést odborná opatření.

„V blízkosti sklepního okna u nejvyššího místa plynové štěrbiny je třeba pečlivě vezdít rouru nejméně šest palců silnou a tuto vyvést do výše dvou sáhů po zdi domu. Okno vedoucí na náměstí musí zůstat zavřené, sklep je nutno neprodleně vyklidit a sklep musí zůstat nepřístupný. Jestliže majitel nesplní příkaz do čtyřiadvaceti hodin, bude opatření provedeno na jeho útraty. O splnění je třeba poslat zprávu do tří dnů,“ zněl písemný příkaz.

S velikým zpožděním, až prvního července 1852, hlásil starosta Moravské Ostravy František Kremer okresnímu hejtmanství, že majitel domu provedl předepsaná opatření. Policista Žurovec bydlící ve stejném domě také potvrdil, že v rouře je hořící plyn a považoval nařízení za splněné.

Na zahradě domu nerostou žádné rostliny a půda je tu velmi horká

O pět let později požádal majitel domu o odstranění ventilační roury s tím, že v ní už plyn nehoří. V archivu chybí záznam, jak to dopadlo. Ovšem z další korespondence je zřejmé, že situace s úniky plynu nebyla spolehlivě vyřešena.

Ilustrační foto: facebooková skupina Nezapomenutá severní Morava a Sleszsko

Starosta Moravské Ostravy totiž dostal v polovině července roku 1858 od okresního úřadu další přípis: „Jak je panu přednostovi jistě známo, vyskytuje se v bytě knihaře Adolfa Zavadského značný výron důlního plynu. Dle dobrozdání nerostou na zahradě domu čp. 40 žádné rostliny a půda je tu velmi horká. Je třeba prostřednictvím odborníků zjistit, zda výrony plynu jsou pro obyvatele škodlivé a co je příčinou vysoké teploty půdy. Za tímto účelem se bude dnes ve tři hodiny odpoledne komise, k níž je zván starosta města, který přivede dělníka s rýčem, též stolaře nebo truhláře a ten odstraní podlahová prkna,“ zněl přípis.

Šestého září 1858 sděluje starosta Moravské Ostravy, že podle příkazu byl v domě čp. 40 pana správce Kuči v dílně knihaře zřízen pod podlahou kanál z prken, v němž se shromažďuje plyn, který je vyveden měděnou rourou skrz zeď do zahrady. Kromě toho je v okně této dílny zřízena ventilace a pro lepší větrání jsou v oknech i ve druhé a třetí světnici zřízeny větrací otvory. Opatření však zřejmě nebyla provedena nebo byla neúčinná.

Sklepní okna jsou ucpána hnojem, to umožňuje hromadění a exploze plynu

Prvního prosince 1858 okresní úřad v Místku píše starostovi Moravské Ostravy, že 19. listopadu ve sklepě už „ošetřeného“ domu čp. 43 explodoval opět plyn. Tedy domu, kde před šesti a půl lety šlehaly ze sklepa plameny. Jak vysvitlo z pozdějšího trestního řízení proti majiteli domu Františku Blažkovi, majitelé domů na náměstí zcela ignorovali úřední nařízení.

„Sklepní okna jsou tak velice ucpána hnojem, že je nevyhnutelné znemožnění jakékoliv ventilace, ale naopak je umožněno hromadění a exploze plynu.“ Starostu Moravské Ostravy soud co nejpřísněji vyzval, aby veřejnost seznámil s nařízením odvětrávat sklepy a bezpečnostními předpisy, aby každé zanedbání mohlo být potrestáno.

„I když zmínka o hromadách hnoje před měšťanským domem je z dnešního pohledu zarážející, nebyl takový zjev v Moravské Ostravě v polovině 19. století ničím výjimečným. Říšská silnice, zřízená v roce 1842 a procházející náměstím, byla vydlážděná, ovšem nekvalitně říčními kameny, teprve v roce 1847 a do té doby bylo hlavní ostravské náměstí plné bláta, louží a plevele. Ještě v 80. letech 19. století některými uličními žlaby tekly volně splašky, soustavná kanalizace se začala budovat až ve 20. století,“ vysvětluje Miloslav Kroček.

Ve sklepě explodoval plyn, obyvatelka utrpěla popáleniny

Dodává, že přestože magistrát vydal nařízení o odstranění hnojišť od měšťanských domů už v roce 1830, ještě o šedesát let později musel jeho plnění vymáhat. „Otcové našeho města si tehdy příliš nepotrpěli na čistotu. Třeba otevřené řeznické krámy byly od radnice, tedy dnešní budovy Ostravského muzea, odstraněny teprve v roce 1885. A po Nádražní ulici, plné bláta, hnali řezníci ještě v 70. letech 19. století vepře na jatky ve Stodolní ulici,“ dodává Miloslav Kroček.

Krajský úřad v Novém Jičíně žádal před vánoci 1858 přísné dodržování větrání domů, které navrhli důlní odborníci. V ostravském podzemí však trval neklid dále.

Dne 16. února 1859 přednosta okresního úřadu starostovi Moravské Ostravy, že se právě dozvěděl o nové explozi důlního plynu, a to ve sklepě domu čp. 44 majitele Tomáše Horáka, při kterém obyvatelka Marie Šigutová utrpěla popáleniny. Starostu žádal, aby případ prošetřil, ovšem protokol se v archivech nezachoval.

Jednoho z dělníků při čištění studny otrávil důlní plyn

Několik měsíců byl klid a poté vyšel 10. srpna 1859 v opavských novinách Troppauer Zeitung článek o dalším neštěstí: „Jedovaté plyny si v Moravské Ostravě opět vyžádaly oběť. Při čištění studny u jednoho městského domu sestoupil dělník k vodní hladině, kde byl důlním plynem omámen a v bezvědomí zůstal viset na žebříku. Dělníkovi, který mu chtěl pomoci, se stalo totéž. Několik dělníků se o sestup marně pokoušelo pro dýchací potíže. Teprve Jiřímu Sontagovi, revírníku z šachty Karolina, se s nasazením života podařilo vytáhnout oba dělníky, jeden však už byl mrtev.“

Ilustrační foto: facebooková skupina Nezapomenutá severní Morava a Sleszsko

Dobře nedopadl ani Adolf Zavadský, první knihař ve městě Moravská Ostrava a nájemce přízemního bytu v domě čp. 40, o jehož zaplynování jsme se dozvěděli v červenci 1958. „Choval se velmi lehkomyslně a trestuhodně nedbal na nebezpečí, v němž s celou rodinou žil,“ komentuje ve své badatelské práci o dáných výronech metanu Miloslav Kroček.

Služka knihaře škrtla sirkou, světnice byla v jednom ohni

Po Vánocích, dne 27. prosince 1859 totiž tímto domem na náměstí otřásl mohutný výbuch, který měl tragické následky. Opavské noviny Troppauer Zeitung dnes 3. ledna napsaly:

„Dne 27. prosince o sedmé hodině ranní ocitlo se město Moravská Ostrava v nebezpečí požáru. Služka tamního knihaře A. Zavadského škrtla při zatápění sirkou a ihned byla světnice a vedlejší místnost, kde obyvatelé ještě spali, v jednom ohni. Řečený knihař, jeho žena, tovaryš, učeň a služka byli těžce popáleni a jsou v lékařské péči. Všechno zařízení obou světnic bylo zničeno, okna a dveře vyraženy. Jen okamžitým zákrokem byl požár uhašen,“ napsaly noviny.

Přípis z okresního úřadu poslaný hned v den exploze starostovi vidí její příčinu v zanedbání výnosu z 28. října roku 1858, který dal městu za úkol provést důkladnou revizi plynových výronů v podezřelých domech. „Je nutno bezodkladně zcela vyklidit všechny místnosti a jejich užívání jako bytu povolit, až výrony plynu ustanou. Zakazuje se vstupovat do místností s otevřeným světlem, nejlépe užívat je jen jako skladiště,“ zní nařízení místeckého okresního úřadu.

Provedli v domech revizi, už za měsíc v jednom z nich bouchlo

Tentokrát správa města Moravská Ostrava rychle splnila příkaz. „Místnosti v přízemí jsou vyklizeny, všichni občané byli poučeni, aby přesně sledovali stav. Městský hospodář František Kroček však připomněl, že neštěstí jsou následkem důlní činnosti pod městem, neboť po celá staletí mohli obyvatelé užívat své domy bez nebezpečí.

Revize byla provedena v domech čp. 39, 40, 41, 42, 43, 44 a 45 na hlavním, dnešním Masarykově náměstí, ale také v domě čp. 122 v Solní ulici a také v domech čp. 131, 163, 164 a 165 v Krejčovské, později Lukášově ulici. Tři domy čp. 40, 43 a 44 prožily nedávno explozi.

V domě čp. 45 revize zjistila malé množství plynu ve sklepě. Už za měsíc se v něm událo další neštěstí. Opavské noviny 5. února 1859 napsaly:

„Dne 28. ledna t. r. se snažili dva zedníci prorazit zeď ve sklepě domu čp. 45, aby mohl být odveden plyn, který se tu nahromadil a hrozil explozí. Při úderu na kámen vznikla jiskra a následující výbuch srazil k zemi a popálil jednoho zedníka, který musel být dopraven do nemocnice. Druhého pracovníka odhodila exploze až ke schodům do sklepa, zůstal však nezraněn. Plyn nyní proudí štěrbinou, hoří a nelze ho uhasit,“ napsal opavský Troppauer Zeitung.

Radní žádali, aby Rothschild přestal těžit. Ohrožuje majetek

O rok později, 7. ledna 1860, žádá okresní úřad v Místku starostu, jaký je výskyt plynu v jednotlivých domech. Odpověď se v archivech nezachovala, ale rok později, dnes 2. března 1861 posílá městská rada Moravské Ostravy zřejmě už podruhé ministerstvo financí C. k. mocnářství:

„Rada města poukazuje na vážné ohrožení života a majetku obyvatel vinou výronů výbušných plynů, jejichž příčinou je těžba uhlí ve slojích pod městem, ražených horním ředitelstvím dolů svob. pána von Rothschild. Městská rada považuje za svou povinnost tak dlouho proti těžbě protestovat, jak dlouho bude majetek majitelů domů ohrožen a proto podává nový rekurs proti existenci těžby.“

Ilustrační foto: facebooková skupina Nezapomenutá severní Morava a Sleszsko

Jaká byla odpověď ministerstva, není známo. Až po dvaceti letech, v knize Franze Wattolika z roku 1881, je odstavec týkající se už dřívějších explozí a výronů důlního plynu. Autor sděluje, že Rothschildovo těžířstvo provedlo vrt v místě, kde byla v roce 1881 zahrada rady Leopolda Fiedlera v Nové ulici, tedy v domě čp. 154. Od hořících třísek, které tam zapálily děti, vzňal se plyn vycházející z vrtu a hořel plamenem několik stop vysokým. Byl uhašen až po velké námaze.

Hlaveň pušky s důlním plynem sloužila knihaři jako kahan

Dále Franz Wattolik zmiňuje, že v několika domech, které my už známe, hoří plyn někde už po několik dnů. O explozi v bytě knihaře Závodského v domě č. 40 se rozepisuje poněkud odlišně. Adolf Závodský využíval prý hořícího důlního plynu trvale a to k ohřívání nádoby s klihem. A to tak, že prostrčil stropem sklepa do dílny hlaveň pušky, která tak sloužila jako kahan.

Když jednou knihař zapomněl na noc otevřít okno, nahromadilo se tolik plynu, že otevřeným světlem došlo k explozi. Ta způsobila přítomnému učni těžká zranění, kterým v několika dnech podlehl. Ve studni blízko domu čp. 40 často mizí voda a proudí plyn ve značném množství.

Svízele Ostravanů s výrony důlních plynů, zejména neštěstí v domě knihaře Zavodského, popsal beletristickou formou Alois Červenka ve své knize Za černým kamenem.

Wattolikovo sdělení o výronu plynu v roce 1842 však vzbuzuje pochyby, co se týká lokalizace vrtu. V monografii o ostravsko-karvinských dolech z roku 1928 je v soupisu důlních děl uvedeno celkem osm vrtů uskutečněných v roce 1842, žádný však není v lokalitě domu č. 154 v Nové ulici.

Ani smrtelný úraz nešťastného knihařského učně v roce 1859 se autorovi studie Miloslavu Kročkovi nepodařilo ověřit. Takový zápis v úmrtní matrice Moravské Ostravy není. „To ale ještě není důkaz, že se úraz nestal,“ upozorňuje Miloslav Kroček.

Proč výrony důlního plynu na sto čtyřicet let ustaly?

Jak si tedy vysvětlit, že intenzivní výrony metanu ustaly a že se znovu objevily až v devadesátých letech 20. století? Badatel Miloslav Kroček míní, že nejpřijatelnějším vysvětlením je, že se podzemní díla začala prostě lépe větrat.

„Na počátku existence dolů se větralo jen přirozeným samovolným odchodem plynů. S přibývající hloubkou jam se však množily výbuchy třaskavých plynů, často se smrtelnými následky. Proto se začaly zavádět primitivní větrací pece. Ještě v letech 1858 až 1862 bylo zvykem v nepracovních dnech nechávat v předcích štol hořet otevřené světlo. Plamen měl vypalovat plyny shromážděné pod stropem štol,“ popisuje Miloslav Kroček.

Ilustrační foto: facebooková skupina Nezapomenutá severní Morava a Sleszsko

V pondělí nebo po svátcích chodívali před dělníky do předků dozorci s otevřeným ohněm a zvedali světla pod strop, aby tam metan, který je lehčí než vzduch, zapálili. Bylo to však velmi riskantní a tak doly zavedly větrání strojními ventilátory. A to poměrně rychle během 60. let 19. století. Jáma Hlubina například už v roce 1854 získala vůbec první samostatnou větrací, čili výdušnou jámu. Do té doby metan stoupal z vodorovných štol k povrchu štěrbinami.

Ohradník znemožnil těžbu pod historickým centrem Ostravy

Plyn vycházel vzhůru a po dvacet let jeho výrony obtěžovaly obyvatele tehdejší Moravské Ostravy. Musíme upozornit, že to vše se dělo v době, kdy ještě neexistoval důlní ohradník, který později znemožnil těžbu uhlí pod městem.

Tuto plochu pod centrem Ostravy vytyčilo město už v 19. století. Pod ní se nesmělo těžit, aby domy a pozemky v centru nedošly úhoně a aby terén centra nepoklesl pod tehdejší úroveň řeky Ostravice. Tento prostor však není nijak velký, má rozlohu jen pár kilometrů čtverečních.

Větrání se zavedlo postupně ve všech šachtách, v roce 1877 báňské hejtmanství ve Vídni stanovilo, že každý důl musí být vybaven kromě těžní jámy i jámou výdušnou. Proto výrony plynu ustaly, větrání dolů je zneškodňovalo. Až do devadesátých let minulého století…

Nezajištěné výrony důlních plynů, především metanu, se objevily paradoxně až po ukončení těžby v Ostravě, protože se omezilo větrání dolů. Tím se zvýšilo riziko nekontrolovaných úniků metanu.

Majitelka rozsvítila ve sklepě světlo a domek vybuchl

Metan byl vždy neoddělitelnou součástí těžby uhlí. Jejím ukončením v ostravských dolech v devadesátých letech minulého století skončilo i větrání dolů, čímž se přerušilo i „řízené“ odvádění metanu, které zajišťovaly činné doly.

Postupem času se v uzavřených prostorách podzemí zvyšovalo množství metanu, který se uvolňuje ze zbývajících uhelných slojí. Tam, kde jsou k tomu příhodné podmínky, si hromadící se metan hledá cestu na povrch, kde se pak může hromadit v uzavřených prostorech, třeba ve sklepích. Tento přirozený proces trvá stále.

Tak třeba. Metan zahrozil například druhého května 1996, kdy vybuchl v kanálu vedoucím do bývalé jámy Hugo na Salmě. O dva dny později byl výstup metanu zaznamenán i v centru Ostravy ve frekventovaném podchodu Frýdlantských mostů. V březnu 1998 se pak metan dostal až na povrch poblíž bývalé jámy Jindřich ve Slezské Ostravě.

Situace však vygradovala v roce 1999, kdy v rodinném domku v Hrušově došlo k výbuchu a následnému požáru. Majitelce dřevěného domku se plyn nahromadil ve sklepních prostorách, a když do nich vešla a rozsvítila světlo, vybuchl. Žena utrpěla vážné popáleniny. V blízkosti finského domu se nacházela bývalá kutací jáma číslo 9, která sloužila jako jáma větrní pro důlní pole Hrušovského dolu.

Metan dnes střeží odplyňovací vrty

V Ostravsko-karvinském revíru je dnes přes šest stovek zlikvidovaných důlních jam a celkem 145 odplyňovacích vrtů, které jsou rozmístěny po celém revíru. Vysoká hustota jich je například na Slezské Ostravě kolem bývalého dolu Petr Bezruč.

Odplyňovací komínky jsou napojeny na potrubí vedoucí do různé hloubky od metru až po stovky metrů. Všechny zlikvidované jámy a odplyňovací vrty jsou pravidelně kontrolovány a v některých případech je metan z důlního prostředí dokonce řízeně odsáván a využíván k výrobě energie.

O řešeních, jak výstup metanu eliminovat, psal před časem ve Zpravodaji klubu přátel hornického muzea také Jiří Demel, důlní technik s třicetiletou praxí na úpravně uhlí a v důlních investicích.

„Vzniklo mnoho teorií, jak na to jít. Všechno ucpat, všechno větrat, zaplavit vodou podzemí. Tato teorie byla velmi medializována, jenže i kdybychom to podzemí zaplavili až do Katovic, Hladnov by pořád vyčuhoval. Snad nejkurióznější byla snaha o prosazení studie, kolik by stálo přestěhování Ostravy někam jinam,“ referoval odborník..

Rozumné návrhy na řešení podle něj vedly ke zpracování mapy Ostravy s rozdělením území na tři části, a to s nebezpečím výstupu metanu, s možností výstupu metanu a bez tohoto nebezpečí.

„Tak se částečně vyřešil problém stavebních úřadů, za jakých podmínek kde stavět a kde nestavět. Hasičský záchranný sbor města Ostravy spolu s VVUÚ a DPB Paskov dali dohromady podle mého názoru účinný a funkční návrh na řešení, co kde a jak měřit, větrat, odvrtávat, kontrolovat a napojit na Integrovaný záchranný systém města. Vše je už dávno hotovo a asi to docela dobře funguje, protože se o tom nikde nepíše, ani televize žádný metanový horor nevysílají,“ sdělil Jiří Demel.

Seriál Magazínu PATRIOT vzniká v rámci akce FAJRONT - jde o plánovaný vrchol 27. setkání hornických měst a obcí. Bude se jednat o celý víkend, který organizátor, statutární město Ostrava, zahájí v pátek 8. září 2023 v areálu Dolní oblasti Vítkovice.