Fajront! Bída horníků za války i po ní. Pak v Soudružce Ostravě otevřeli Dům potravin

Unikátní seriál Magazínu PATRIOT přináší hned několik pohledů na hrdou hornickou minulost Ostravska.

Jak si vlastně žil obyčejný ostravský horník v různých etapách novodobých dějin? Jak prožíval druhou světovou válku a po válce nástup komunistického režimu? Co si mohl dovolit? Byl na tom díky práci pro ekonomiku vládnoucích režimů lépe než za kapitalistů? Také na to se zaměřili historici a archiváři v Dějinách Ostravy.

Podívejme se tedy s nimi na život obyčejného Ostravana, z nichž mnozí pracovali v těžkém průmyslu, tedy v hornictví a ocelářství, tedy velmi spolupracujících oborech. A vraťme se také do doby bombardování Moravské Ostravy, kterým se spojenci snažili v posledním roce druhé světové války poškodit průmysl Třetí říše.

Právě protektorátní průmyslové město Ostrava bylo totiž v té době pro nacistické Německo stále významnější a to v době, kdy se vojska spojenců blížila k Berlínu a ničila a zabírala německá města a německé továrny. Jak tedy vypadal každodenní život obyvatel Moravské Ostravy za protektorátu a poté v „soudružce“ Ostravě?

Němci začali skupovat obchody, tvořily se fronty

Napjatá situace po Mnichovu vyvolávala paniku mezi obyvateli města, kteří začali okamžitě vybírat v bankách své vklady. Obsazení Moravské Ostravy již 14. března 1939 a následné vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava potom situaci ještě více vygradovalo.

Panika, nákupní horečka a obavy z budoucnosti měly za následek fronty před obchody s potravinami i spotřebním zbožím. Ke zvýšení nákupní horečky však značně přispěli sami okupační němečtí vojáci, ale také říšští a sudetští Němci, kteří využívali velmi výhodného kurzu marky.

Jejich cesty za nákupy do Moravské Ostravy jim navíc výrazně usnadňovala Říšská pošta, která přispěla k zavedení pravidelné autobusové dopravy na linkách Hlučín-Moravská Ostrava, Bílovec-Moravská Ostrava a Nový Jičín-Moravská Ostrava.

Němečtí obyvatelé Ostravy okupanty vítali

15. březen 1939 znamenal výrazný zásah do každodenního života obyvatel Moravské Ostravy. Němečtí obyvatelé Ostravy navíc okupaci ve velké většině přivítali. Považovali ji za osvobození a velmi rychle se aktivně zapojili do všech složek nacistické státní struktury.

Vstupovali do různých nacistických formací, například Národně socialistické německé dělnické strany, Sudetoněmecké strany či dokonce SS. Na druhé straně pro ně začal platit německá branná povinnost a tak byli muži ve vojenském věku odváděni do wehrmachtu či Waffen SS. Od září 1939, kdy vypukla přepadením Polska druhá světová válka, pak museli často jako němečtí občané na frontu.

Příslušníci židovského vyznání, pokud se jim nepodařilo emigrovat, přicházeli německými zákony cíleně o svá občanská práva a čekala je postupem času deportace do koncentračních táborů.

Obyvatelé Ostravy, kteří v minulosti přišli z polského území a v období první republiky nepovažovali za podstatné řešit svou státní příslušnost, se jako Poláci zcela nečekaně stali ve městě, ve kterém se mnozí i narodili, cizinci. A hrozilo jim vyhoštění. Za cizince je však považovaly i tehdejší polské státní orgány a odmítaly je vpustit do země.

K radnici vedla Hitlerova ulice, Komenského sady nesly jméno Heydricha

První markantní změnou pro obyvatelstvo bylo okamžité zavedení jízdy vpravo. Druhou viditelnou ukázkou převzetí města do německých rukou bylo přejmenování ulic a náměstí v duchu německého nacionalismu. Například ulice 30. dubna vedoucí od Nádražní k Nové radnici dostala název ulice Adolfa Hitlera, stejně jako náměstí před Novou radnicí neslo jméno tohoto zločince.

Ulice Čs. Legií se nazývala Mussoliniho, Českobratrská nesla název Goebbelsova, Masarykovo náměstí dostalo neutrální název Hlavní náměstí, Jiráskovo náměstí, tedy „Kuří rynek“ dostalo jméno Brunovo. Náměstí Svatopluka Čecha v Ostravě-Přívoze se za protektorátu jmenovalo náměstí Konráda Henleina. Komenského sady v Ostravě byly v roce 1942 po atentátu na Heydricha přejmenovány na Reinhard-Heydrich-Park.

Každý obyvatel si mohl koupit jen zákonem nařízené množství zboží

Život v okleštěné republice přinášel sociální nejistotu, zásobovací potíže, v právní fázi také nezaměstnanost, vyhrocené národnostní profilování, které se ve svém důsledku začalo přenášet do pracovních, sousedských a v mnoha případech i příbuzenských vztahů. Nejviditelněji se problémy každodenního života odrážely v nedostatku zboží a v růstu jeho cen.

Proto vláda přistoupila k cenové regulaci. Pevné stanovení cen bylo v kompetenci Nejvyššího cenového úřadu a netýkalo se jen potravin, ale i spotřebního zboží, služeb nebo pronájmu bytů, a to až do takových detailů, zda je byt či pokoj zařízen nebo ne.

Za cenovou regulací následovalo zavedení přídělového systému. Každému registrovanému obyvateli bylo přesně určeno, kolik může v příslušném čtyřtýdenním zásobovacím období nakoupit chleba, pečiva, mouky, masa, masných výrobků, tuků, mléka, cukru, mýdla, tabáku. Seznam zboží, které bylo možné koupit jen „na lístky“, se ale neustále rozrůstal o další potraviny, alkohol, spotřební zboží jako obuv, látky, pracovní oblečení, pohonné hmoty, gumové pneumatiky na jízdní kola a další zboží.

Na černém trhu byly těstoviny, rýže, káva. Za přemrštěné ceny

V množství potravin byli zvýhodněni obyvatelé německé národnosti, s výjimkou příslušníků židovského vyznání. Větší příděly dostávali také těžce pracující, což bylo na Ostravsku velmi aktuální. V rámci města bylo totiž například v roce 1940 registrováno více než 32 tisíc těžce pracujících a více než 12 tisíc velmi těžce pracujících.

Lístkový systém umožňoval aktuálně reagovat na neustále se zhoršující situaci. Po neúrodě brambor v roce 1943 byl jejich příděl zredukován prakticky na polovinu, což bylo něco přes jeden kilogram brambor na měsíc. Kvetl tedy černý trh. Na něm se objevilo veškeré nedostatkové zboží, samozřejmě za přemrštěné ceny – těstoviny, rýže, káva, kakao, čokoláda, koření.

Ani hrozba případného trestu smrti existenci černého trhu nevymýtila. Jeho růst se plně odrážel i v prošetřování zvyšujícího se počtu případů Policejním ředitelstvím v Moravské Ostravě, kde najdeme řadu oznámení na překupníky s pepřem, mákem, kávou, čokoládou a dalším zbožím. Stejně tak regionální noviny neopomínaly upozorňovat na tento nešvar.

Policie zakázala vstup do lesů a na pole, lidé začali zahrádkařit

Vedle černého trhu se rozmáhal i polní pych, takže policejní ředitelství v létě 1943 přistoupilo k zákazu vstupu a pohybu cizích osob na zemědělských pozemcích. Na druhou stranu přídělový systém nutil k zahrádkaření a chovu drobného domácího zvířectva.

Stejnou vyhláškou vrchního moravskoostravského starosty se lidem zakazoval i sběr lesních plodů a hub bez sběračského průkazu. Nejen nakupování potravin podléhalo lístkovému systému, ale i spotřební zboží. Obuv a šatstvo se směňovalo, firma Baťa nabízela různé typy letních „dřeváčků“, které měly umožnit ženám i mužům „šetřit koženou obuv na chladnější počasí“.

Práci hospodyňkám se snažila od roku 1942 usnadnit škola práce v Moravské Ostravě na Umělecké ulici, která například v létě 1943 aktuálně zorganizovala kurz nakládání ovoce a zeleniny, na podzim svou nabídku rozšířila o kurzy ukázkového vaření, úsporného konzervování ovoce a zeleniny, přešívání a šití, oprav dámských klobouků.

Úřady zabavily lidem v roce neúrody většinu úrody ze zahrad

Nedostatek potravin a jejich neustále se zmenšující množství se výrazně promítalo do stravování rodin. I v tomto případě musely noviny optimisticky radit, jak nahrazovat nedostatkové druhy potravin jinými, například máslo margarinem. Místo pšeničné mouky radily mouku ječnou, místo cukru cukerín, včelí med byl nahrazen medem umělým.

Místo kávy se prodávala pouze kávovinová náhražka. Známá firma Dr. Oetker vydala kuchařku Pečení v době války, recepty z poměrně dostupných brambor nabízela Bramborová kuchařka. V srpnu 1943 úřady v důsledku neúrody prakticky zabavily většinu úrody ovoce ze zahrad a jeho povinný výkup probíhal ve dvou ostravských sběrnách.

Uhlí představovalo důležitou strategickou surovinu. Přestože se na Ostravsku těžilo, bylo nutné i tady s ním výrazně v domácnostech šetřit. Proto se doporučovalo pod heslem „Važme si více uhlí!“ v létě otužovat a umývat se pouze studenou vodou. V roce 1943 byly Úřadovnou pro uhelné hospodářství dokonce z důvodu úsporného hospodaření palivy vypsány povinné kurzy „Top správně“, do nichž museli majitelé ústředního a etážového topení přihlásit své topiče.

V závodech a v dolech vznikaly protiletecké kryty

Ani přes veškeré úsilí a represe se však už nacistům nedařilo zadržet pokles průmyslové výroby, k němuž přispěly i množící se počty sabotážních akcí, pasivní odpor českých dělníků a také spojenecké bombardování. Průmyslové Ostravsko bylo přirozeně vysoce pravděpodobným cílem leteckého útoku, a proto zejména po obratu ve vývoji války na východní i západní frontě v roce 1943 ve městě vznikaly urychleně protiletecké kryty, ať už ve veřejných budovách či průmyslových závodech nebo na místech odlehlejších, například na Černé louce, v haldě na Zárubku, v lokalitě Mundloch.

Vznikaly velké protipožární nádrže, pro obyvatele, kteří by přišli v důsledku bombardování o přístřeší, nouzová ubytovací místa, většinou ve školních budovách. Týmy záchranářů měli v případě potřeby tvořit hasiči a zdravotníci, k odklizovacím pracím a odstraňování škod po náletech byly určeny oddíly takzvané protektorátní Technické nouzové pomoci.

Na Ostravu udeřily čtyři stovky amerických bombardérů

První a hned nejtěžší nálet zasáhl Moravskou Ostravu 29. srpna 1944, kdy v pěti vlnách udeřilo na město během jediné hodiny na čtyři stovky amerických bombardérů 15. letecké armády USA ze základny v jihoitalském Bari. Jejich hlavním cílem byly průmyslové závody, z nichž nejtěžší poškození zaznamenaly Vítkovické železárny, koksovna Trojice na Slezské Ostravě a chemický závod Komanditní společnosti Julius Rütgers v Zábřehu.

Bomby amerických letadel přerušily dopravu na železničních tratích z Moravské Ostravy do Frýdku a Bohumína, zničily nebo poškodily i telekomunikační vedení, vodovodní a elektrická síť. Škody na určitou dobu vyřadily z provozu i řadu závodů a dolů, které přímo zasaženy nebyly. V osudový den zahynulo ve Vítkovických železárnách 108 zaměstnanců, ale i tak bombardování ostravský průmysl neochromilo a většina provozů mohla záhy obnovit svou činnost.

Při největším náletu na Ostravu zahynuly na čtyři stovky civilistů

Těžké ztráty však utrpělo civilní obyvatelstvo. Přímé zásahy dostaly tři velké protiletecké kryty, mnoho lidí doplatilo na následky své lehkomyslnosti, když varování před náletem nedbali a nevyhledali včas bezpečný úkryt. Vzdušný úder provedly americké bombardéry takzvaným kobercovým způsobem, takže bomby těžce postihly i střed města. Zásahy dostaly i nemocnice, přímý zásah dostalo chirurgické a interní oddělení nemocnice v Zábřehu, lehčí městská nemocnice na Fifejdách. Destrukci vilové čtvrti v Zábřehu dodnes připomíná název ulice V Troskách.

Při americkém náletu 29. srpna 1944 zahynulo asi 400 osob. Těchto velkých civilních ztrát zneužili nacisté pohotově k protispojenecké propagandě. Obětem bombardování byl o dva dny později na hřbitovech ve Vítkovicích a Moravské Ostravě uspořádán slavnostní pohřeb za účasti představitelů německé armády, okupační správy, NSDAP a také českých odborů.

Řečníci na něm odsoudili „inspirátory hanebného zločinu sedící v přepychových klubovkách“ a vyzvali k ještě většímu pracovnímu nasazení, „aby byl nepřítel poražen a aby byl vytvořen spravedlivý mír svobody, pořádku a socialismu“.

Němci chtěli ostravský průmysl „uvolnit, vyklidit, ochromit a zničit“

Nálet z 29. srpna 1944 zůstal naštěstí již hlediska ztrát na životech nepřekonán. Přestože spojenecká a v roce 1945 už i sovětská letadla zaútočila na Moravskou Ostravu celkem třicetkrát, zahynulo při dalších náletech dohromady dalších asi 150 až 200 osob, přičemž při třinácti náletech nebyl dokonce nikdo zabit ani zraněn. Také průmysl neutrpěl vážnější škody, takže ostravské doly a závody pracovaly v podstatě bez přerušení až do konce dubna 1945.

Mnohem vážnější hrozbu pro ně však představoval plán vypracovaný nacisty pro případ vyklizení ostravské průmyslové aglomerace. Nesl zkratku ARLZ a znamenal Auflassung, Räumung, Lähmung, Zerstörung, tedy uvolnění, vyklizení, ochromení a zničení.

Plán předpokládal odvoz nejhodnotnějšího strojního zařízení do Německa a destrukci klíčových průmyslových závodů, na což bylo vyčleněno jen v případě Ostravy 180 tisíc kilogramů trhavin. Rychlý příchod Rudé armády a obětavé nasazení českých dělníků, kterým se podařilo větší část připravených náloží v mnoha továrnách zneškodnit, naštěstí realizaci tohoto zločinného plánu zabránily.

Všední život v „soudružce Ostravě“

Skončila válka, a po necelých třech letech zvítězili v únoru 1948 ve volbách komunisté. Velká Ostrava, ke které Němci připojili za protektorátu i slezské obce bývalé Polské Ostravy, se v padesátých letech stala „soudružkou Ostravou“. Právě tak nazval v roce 1954 sbírku svých oslavných básní na nový, socialistický život v „ocelovém srdci republiky“ Bohumil Marek.

První důvěryhodnější poválečná data o počtu obyvatel Ostravy pochází z roku 1947. Tehdy zde žilo 180 960 lidí, což bylo o 50 970 více než v roce 1940. Tento nárůst způsobilo právě připojení některých slezských obcí v roce 1941, ale také příchod stovek především mladých lidí, kteří se zde stěhovali za prací v komunisty preferovaných odvětvích těžkého průmyslu a hornictví.

Řada lidí se do Ostravy vrátila z Rakouska, Belgie, Francie, Maďarska a Polska. Nárůst počtu obyvatel pokračoval v následujících letech a desetiletích. V roce 1961 tak žilo v Ostravě už 233 488 lidí.

Trpěl velkou nouzí, teď si chce koupit nábytek za padesát tisíc

Podívejme se blíže, s čím se musel potýkat Ostravan, ať starousedlík nebo nově příchozí. Vyšší výdělky v hornictví a hutnictví v Ostravě byly lákadlem, kterému mnozí nemohli odolat.

V myslích mnoha dělníků totiž rezonovaly podobné myšlenky, které lapidárně shrnul horník Jaroslav Miska a pozdější „dělnický ředitel“ OKD: „Já sám jsem viděl, jak mnozí z těch, kteří žili v bídě a nedostatku, jsou dnes slušně živi. Jeden z členů naší úderky ještě před několika lety trpěl velkou nouzí a právě v těchto dnech mi říkal, že si chce koupit nábytek za padesát tisíc…“

Mnozí z nově příchozích pocházeli ze Slovenska. Ti se po odsunu německé menšiny stali druhou nejpočetnější národností v Ostravě. Její podíl na celkovém počtu obyvatel se pohyboval kolem pěti procent. Ostatní národnosti včetně Poláků byly zastoupeny pouze marginálně.

Rubem přistěhovalecké vlny však byla značná fluktuace. Mnozí postupně zjišťovali, že extrémně fyzicky náročná práce v dolech a hutích neodpovídá jejich představám o rychlém zbohatnutí a odcházeli jinam. Ve skupinách brigádníků se nejčastěji projevovaly alkoholismus, pracovní absence, výtržnosti i trestné činy násilného charakteru.

Nejobvyklejším jídlem byly brambory na mnoho způsobů

Rytmus práce určoval život průmyslového města. Až do roku 1956 činila týdenní délka pracovní doby 48 hodin při šestidenním pracovním týdnu. V dolech a hutích se pracovalo v třísměnných provozech, a jestliže závod neplnil plán, šlo se i na nedělní směny. Na „šichty“ navíc se mnozí sami přihlašovali, neboť se za ně dobře platilo.

Kritický nedostatek potravin z prvních poválečných měsíců se sice podařilo zmírnit, nicméně po celá padesátá léta bylo zásobování nedostatečné. Do roku 1953 přetrvával přídělový systém, skončil až poté, co Československo provedlo drastickou měnovou reformu. A tak nebylo divu, že nejobvyklejším hlavním jídlem byly v té době brambory na mnoho způsobů.

Nový Dům potravin: čínské ovoce, šunkové a párkové konzervy

Za zvýšení dodávek masa do obchodní sítě musel v roce 1954 intervenovat u ministra vnitřního obchodu Františka Krajčíra předseda krajského národního výboru v Ostravě Oldřich Černík. Situace se výrazněji zlepšila od druhé poloviny padesátých let a symbolem této změny se stal Dům potravin v centru Ostravy, otevřený jako druhý po Praze v roce 1958.

Bylo zde možno tehdy například koupit exkluzivní kompoty z čínského ovoce, šunkové a párkové konzervy, kokosovou pomazánku. Redaktor Nové svobody si jen posteskl, „aby tomu tak bylo trvale, a ne jen v prvních dnech“.

Se zvyšováním životní úrovně, zdravotní péče a zdravotního stavu obyvatel však Ostravsko dál patřilo k regionům s nejvyšším rizikem onemocnění dýchacích cest, oběhového systému, rakoviny, vysokým procentem pracovních úrazů a počtu pacientů s nemocí z povolání. Značným problémem byl také vysoký počet sebevražd a alkoholismus.

Ostrava plná prachu z elektráren, koksoven a dolů

Zestátněný a centralizovaný systém zdravotní péče se v mnohém osvědčil, na Ostravsku se snížil počet potratů, venerických onemocnění, podařilo se také zlepšit péči o pacienty s rakovinou, onemocněním dýchacích cest. Na zvýšený výskyt těchto chorob mělo značný vliv špatné životní prostředí průmyslového Ostravska. Jak napsal redaktor Boleslav Navrátil:

„Když člověk vystoupil z auta, okamžitě mu do nosu uhodil dehtový zápach a na tváři ucítil takové šimrání, které se podobalo mžení. To padal popílek. Spal jsem při otevřeném okně, ráno jsem musel zametat, na zemi totiž bylo půl lopatky popílku a na posteli jsem měl saze.“

Největšími producenty exhalací byly elektrárny a hutní provozy. Po válce se totiž elektrárnám nedostávalo kvalitního černého ostravského uhelného prachu, proto místo něho používaly méně hodnotná paliva jako hnědé uhlí či energetické uhlí z Polska a Sovětského svazu s velkým množstvím popele a síry. Ovzduší znečisťoval prach z hutí, elektráren, koksoven, dolů, ale také lokálních topenišť na území města. Padesátá léta byla z hlediska znečištění pro Ostravu nejhorším obdobím. Se systematickým měřením ovzduší se započalo v roce 1954 v celém ostravsko-karvinském revíru.

Rovněž znečištění vodních toků bylo obrovské. Intenzivní rozvoj průmyslu a výstavba sídlišť narušily biologickou rovnováhu a vodu v některých řečištích úplně znehodnotily. V řekách a potocích byly překračovány povolené hodnoty fenolu, kyanidu a nerozpustných látek. Například z koksovny Nové huti činil denní odpad fenolu v letech 1956 až 1958 až 1 380 kilogramů.

Seriál Magazínu PATRIOT vzniká v rámci akce FAJRONT - jde o plánovaný vrchol 27. setkání hornických měst a obcí. Bude se jednat o celý víkend, který organizátor, statutární město Ostrava, zahájí v pátek 8. září 2023 v areálu Dolní oblasti Vítkovice.