Bertík do nás pumpoval bezručáckou krev, vzpomínali kolegové a přátelé Norberta Lichého

Fanta s finskou vodkou, to byl oblíbený drink Norberta Lichého v divadelním klubu v podzemí Divadla Petra Bezruče. Kolegové to pití pojmenovali Bertík.

A právě tento nápoj mohli včera večer ochutnat všichni, kdo se zúčastnili večera, kde se na tohoto skvělého a svébytného představitele velkých divadelních a menších filmových a televizních rolí, který zemřel 16. ledna, vzpomínalo. Kromě kolegů a přátel se večera zúčastnil také Norbertův starší bratr Alexander.

Kultura Kebych ja vedel, kedy ja umrú. Ostrava se rozloučila s Norbertem Lichým 30/01/2024

„Prosíme diváky, aby si vypnuli své mobily a nepořizovali z představení audio či videozáznamy. Přejeme příjemný bezručácký zážitek,“ rozesmál všechny hned na začátku večera hlas Norberta Lichého na předtočené výzvě, kterou divadlo pouští před představeními. A přestože vzpomínání na tohoto velkého ostravského herce nepostrádalo chvíle dojetí, kolegové a přátelé vzpomínali na svého „Berta“, „Bertíka“ a „Bertíčka“ především vesele.

Pumpoval do nás bezručáckou krev

„Bertík nás propojoval. Pumpoval do nás bezručáckou krev. Při přebírání Thálie v roce 2009 řekl, že děkuje Ostravě, která hodně dává a hodně bere. Norbert sám byl nikdy nevyrvaným kusem Ostravy. Byl bojovníkem za jevištní pravdu a poctivost,“ řekl umělecký šéf divadla Jan Holec, který Norberta Lichého obsadil třikrát do rolí otce. „Všichni ti fotři, to byl můj respekt k tobě.“

Řekl také, že v pondělí večer 15. ledna těsně před představením přestal fungovat v divadle Petra Bezruče interní rozhlasový systém, který herce svolává na představení. „A v tomhle baráku zavládlo ticho. A Norbert druhý den zemřel. A to ticho trvá, ten interkom pořád nefunguje,“ řekl Jan Holec.

Historky s Bertíkem rozesmávaly. Režisér Janusz Klimsza vzpomínal na roli Norberta Lichého v inscenaci Sama Sheparda Láskou posedlí v Těšínském divadle, v níž hrál vysloužilého rodeo jezdce.

Herec měl ve Frenštátě pod Radhoštěm šmahem točit lasem, přestože předtím pořád seděl v místní kantýně a kouřil dlouhá marlborka. „Blbé kvedlání s šňůrou svede každý dement,“ řekl režisérovi, když vzal do ruky laso a brilantně s ním začal točit. Bert pak chodil po chodbách divadla a všem ukazoval, jakou zkušenost nabyl bez sebemenšího úsilí. Vtip byl v tom, že učitel umění lasa dal Norbertu Lichému náhražku lasa, kterou pomocí šikovné kuličky mohl točit kdokoliv. „Bert však všem líčil, jak příšernou dřinu ho stálo zkrotit ten kus špagátu,“ líčil divadelní režisér Janusz Klimsza.

Celou hru jako dědek hnípal v křesle. Thálie mu unikla o fous

V Komorní scéně Aréna hrál Norbert Lichý ve hře Sama Sheparda Pohřbené dítě staříka. S režisérem se vsadil, že bude skvělý, i když celou hru prosedí v křesle a bude celou dobu kouřit. Za tuto „línou“ roli „hnípajícího dědka“ se dostal skvělý ostravský herec do finále Cen Thálie za mužský herecký výkon a jen o fous mu utekla. Norbert Lichý ji získal až příští rok za svou roli v inscenaci Job.

Foto: Petr Broulík

„Jednou jdu takhle kolem budovy České televize, Liší bydleli vedle. Potkal jsem tam Norberta s nějakým minipsem na vodítku s obrovskou mašlí. Oba na něco evidentně čekali. Najednou přijel taxí a Bert i pes nastoupili a odjeli vykonávat pravidelné venčení. Pak jsem zabrousil do baru Alibaba, který se nacházel za rohem. Bertík mne zdravil z barové stoličky a zapaloval si dlouhou marlborku. A psík vesele obštěkával jukebox,“ vzpomínal divadelní režisér Janusz Klimsza.

Vzpomenul také na inscenaci Pestré vrstvy, která se hrála na nedaleké Hlubině. "Norbert Lichý v té taškařici hrál ředitele šachty. Na zkoušení nakukoval občas vrátný a poté se režiséra zeptal: Vy posluchejte, ten, co robi toho ředitela, ten asi robil kdysi na šachtě, ni?“ Janusz Klimsza tehdy odpověděl, že opravdu neví, ale že by se dost divil, kdyby ano. A vrátný se podivil: „Ja sem cely život přerobil na povrchu, ale ten je přesny. A aji vypada jak komunista.“ Což z úst vrátného prý znělo jako nejvyšší pochvala.

Odmítl pít v Audienci nealkoholické pivo

Umělecký šéf Štěpán Pácl vzpomněl na inscenaci Audience Václava Havla. „Je to jeden velký monolog sládka. Norbert na to šel vynalézavě a polepil si celý stůl těmi texty, aby se nerozpily, tak to celé zalepil leukoplastí. Přesto se mu tam to pivo dostalo. V té hře se pije pivo, Norbert odmítal ale pít to nealkoholické. Když jsem mu řekl, že první zkouška byla geniální, řekl mi, že od prvního čůrání si nic nepamatuje,“ vzpomínal Štěpán Pac na původně jednorázový projekt, který však díky famóznímu výkonu Norberta Lichého zůstal na repertoáru divadla až do podzimu minulého roku, tedy deset let.

Podotkl, že velký talent je často spojený s velkou leností. „Pilní lidé jsou nudní, protože pořád něco dělají. Ti líní ale mají čas něco vymyslet. Norbert toho vymyslel velmi mnoho a lenost ho vedla k neuvěřitelným výkonům,“ řekl Štěpán Pácl.

Pan Norberte, hoří auto!

Michal Sedláček z Divadla Mír zavzpomínal na Bertovy nejkratší cesty taxíkem. „Seděli jsme v Alibabě a Bertík mě poprvé pozval k sobě domů. Nevěděl jsem tehdy ještě, kde bydlí. Bertík zavolal taxíka, taxikář přijel a my nastoupili. Otevřel jsem si a cestu plechovku, ale taxík ujel jen pár desítek metrů a konec. Dvě stě korun, řekl taxikář. To nemyslíš vážně, Bertíku, to jsme mohli dojít pěšky. Nejsem debil, řekl Bert. Takový byl Bertík,“ řekl Michal Sedláček a pak bavil publikum dalšími historkami s Norbertem Lichým.

Foto: Petr Broulík

Vzpomněl také na jednu jízdu Norberta Lichého s řidičem České televize do Prahy. „Bert vždy okamžitě usnul. Auto byla jeho nejlepší postel. Na dálnici D1 však řidič zjistil, že auto hoří. Zastavil v odstavném pruhu, podíval se dozadu a tam byl spící Bert. Pane Norberte, pane Norberte, hoří auto! A vzbuzený Norbert prý opáčil: Co to pro mě znamená?“

Není pravda, že Norbert neběhal

Vzpomněl i na jednu noc Bezručů v hotelu Orion v Praze. „Vždy, když jsme hráli v Praze, jsme se v tom hotelu sešli na nějakém pokoji, a i když se v hotelu nesmělo kouřit, vždy jsme si udělali z jedné místnosti s nejvíce okny kuřárnu. Bertík si zapálil jednu, pak druhou cigaretu. A najednou spustil požární poplach. A Bert bral schody po třech. To jsem v životě nezažil,“ bavil hosty herec Divadla Mír a bývalý herec Divadla Petra Bezruče Michal Sedláček a podotkl, že touto příhodou chce vyvrátit fámy, že Norbert Lichý nikdy neběhal.

Jednou se prý Bolek Polívka, když spolu natáčeli, zeptal Norberta Lichého, který měl zase svůj „otrávený“ výraz. „Berte, co tě tak sere?“ Norbert prý opáčil: „Nic, já jsem v klidu.“ A Polívka prý řekl: „Tak to nechci vidět, jak vypadáš, když tě něco opravdu sere.“

Když Bert natáčel film Muzzikanti, který podle Michala Sedláčka boří černé hranice ČSFD, přišla k němu produkční se smlouvou za jeho výstup. Bertík prý při čtení dobře věděl, po čem jde. Četl a pak řekl. „Stop! To nepodepíšu. Tady je kolonka, že se na place nesmí kouřit.“ Produkční se mu snažila vysvětlit, že ve filmu hraje kněze a natáčí se v kostele, kde se opravdu nesmí kouřit. „Přepsat,“ zavelel Norbert Lichý. A stalo se.

Foto: Petr Broulík

Posledním řečníkem večera byl starší bratr Norberta Lichého Alexander Lichý. „Kdyby se vám náhodou někdy v rodině stalo, že se v ní objeví nějaký talent jako Norbert, tak ho prosím nepřehlédněte, aby se nestalo, že vám to dojde až po jeho smrti. Protože by to byla škoda,“ řekl Alexander Lichý.

Dobrý den, pane Lichý, jak se máte?

Konec večera doprovodil opět Norbert Lichý a jeho nádherná nahrávka slovenské lidové písně „Kebych ja věděl, kedy ja umrú, dal bych si spraviť ze zlata truhlu“. Ovšem dojetí všech z této písně přebil opět humor samotného Berta Lichého. Autoři večera totiž pustili na plátno krátký klip, kdy usmívajícího se Norberta Lichého někde na nádraží zastavil televizní redaktor.

„Ééé, dobrý den!“

„Dobrý den.“

„Jak se máte, pane Lichý?“

„Na hovno.“

„Jak to?“

„Nevím.“

„Kam jedete?“

„Do prdele,“ odpoví herec se svým neodolatelným úsměvem.

„Dobře, děkuju, přeji vám příjemnou cestu,“ popřál redaktor herci.

Pak opona na pódiu plném věnců a květin zatáhla. Hosté začali bouřit a tleskat. A ten potlesk trval pěkně dlouho.