Kebych ja vedel, kedy ja umrú. Ostrava se rozloučila s Norbertem Lichým

​Dlouhým potleskem vestoje vyprovodili lidé, kolegové herci, rodinní příslušníci i místní politici dnes odpoledne v krematoriu ve Slezské Ostravě na poslední cestu Norberta Lichého.

Tři projekční obrazovky, dvě uvnitř smuteční síně a jedna venku, přenášely obřad jak v nabité síni, tak venku před ní, kde se s "Bertem" přišly rozloučit desítky Ostravanů.

Na poslední cestu se vlastně Norbert Lichý vyprovodil ve větší míře sám. Při téměř dvouhodinovém obřadu totiž nezněly z reproduktorů uvnitř i venku jen hercovy oblíbené rockové songy známých kapel, ale také skladby ostravské kapely Skrat, v níž Norbert Lichý hrál a zpíval. Třeba velmi povedený Schelingerův song Jsem prý blázen jen nebo Hotel Savoy.

Kebych ja věděl, kedy ja umru

A když rakev s tělem oblíbeného herce mizela ze sálu a z reproduktorů zněla v Norbertově podání nádherná lidová slovenská píseň „Kebych ja věděl, kedy ja umrú, dal bych si spraviť ze zlata truhlu,“ nahraná s dětským sborem, málokteré oko zůstalo suché.

S Norbertem Lichým se loučila jak veřejnost, tak jeho kolegové z branže. „Dali jsme se spolu dohromady na konci devadesátých let na jednom konkursu pro pořad První pomoc. Chtěli jen jednoho, ale nakonec nás vzali oba. A tak vznikla naše dvojice,“ vzpomenul na kamaráda a kolegu herec Jiří Sedláček.

Ten několikrát rozesmál smuteční publikum vzpomínkou z ostravského baru 2 Promile. „Sedli jsme si tam venku na zahrádce a přišla bezdomovkyně. Nejdříve chtěla drobáky. Já už neměl, protože jsem platil. Možná Bert? A Bertík jí dal padesátikorunu. Ta žena pak řekla: A nemáte nějakou cigaretu? Já nekouřím. Ovšem kolega? Norbert tedy vyklepl pět cigaret a ta žena je všechy vzala. A do třetice ta paní řekla: Klucí, já bych se strašně chtěla milovat. Já jsem hned řekl, že jsem ženatý. A Bert? Ten, i když zlí jazykové tvrdí, že se neuměl rychle pohybovat, tak za chvíli byl u kostela svatého Václava!“ rozesmál Jiří Sedláček smuteční publikum.

Já chci mámu!

Pohřbu se zúčastnili i herci divadla Mír a jeden z nich přednesl osobní vzkaz. „Děkuji, že jsem mohl stát po tvém po tvém boku deset let svého hereckého života. Vždy jsi mě varoval před plytkým humorem a jeho nástrahami, ale já jsem měl svoji hlavu. A možná proto jsem skončil v Míru. Nechodil jsi do divadla odehrát své role, ale odžít. Vdechoval jsi do svých postav až zázračnou míru uvěřitelnosti,“ řekl herec divadla Mír Michal Sedláček.

Za kolegy z Divadla Petra Bezruče promluvila herečka Magdalena Holcová, která s Norbertem Lichým hrála i v jeho poslední roli ve hře Otec: „Já chci domů! Kde je máma? Tloukl jsi do dveří a volal: Já chci mámu. To byla poslední slova, která jsi mi jako herecký kolega na jevišti řekl. A já ti odpověděla: Bude to dobré, slibuji. Berti, jsem přesvědčena, že jsi nalezl toho, koho jsi hledal. Že už u sebe máš toho, koho jsi chtěl,“ řekla emotivně Magdalena Holcová.

Na obřadu promluvil i předseda české Herecké asociace, režisér a herec Ondřej Kepka. „Měl talent, který se bez přehánění rodí jednou za desítky let. Je málo českých herců, kteří mohli jen stát na jevišti nebo se jen podívat do kamery. A takový byl i náš přítel. Jestliže zůstalo prázdné místo po panu Hrušínském, po paní Hlaváčové, zůstane i po Norbertovi,“ řekl Ondřej Kepka.