Nejnovější zprávy: Paštiky, trhané i sušené maso, cider. A všechno s medem, doporučuje včelař ze Šilheřovic Do opavského babyboxu dnes někdo odložil holčičku. Dostala jméno Olinka

Sport

Zpověď brankáře Vaška: Mohl jsem držet hubu a krok, ale to bych jen přežíval

Známí mu říkali, že je s prominutím blázen, když se dozvěděli, že se pustil do ostré slovní konfrontace, kvůli které přišel o angažmá v ostravském Baníku. Jenže brankář Petr Vašek, který baníkovce dotáhl skvělými výkony zpět do první ligy, už se ve svých 38 letech měnit nebude. „Snažit se říkat věci na rovinu přece není ostuda, nebo ne? Nikdy jsem neměl zájem ostatním ublížit, když jsem něco otevřeně řekl,“ vysvětluje muž, který v ostravském klubu na podzim skončil po hádce se sportovním ředitelem Dušanem Vrťem.

Neberte to, prosím, osobně, ale jakmile vyjdou na světlo takové zprávy, člověk si říká, co v tom Baníku blbnete? Vždyť před sezónou se volalo hlavně po klidu a pokoře…
Musím říct, že ve mně to vřelo už delší dobu. Postupně se sbíraly střípky i z druhé ligy. Ale teď už bych v tom nehledal něco dramatického. Došlo mezi námi k ústní konfrontaci, které nelituju. V podstatě se mi dost ulevilo, přestože jsem přišel o místo v týmu nebo o šest výplat. Věděl jsem, že asi nebylo jiné řešení než ukončení spolupráce. Bral jsem to v klidu. Po návratu ze Sparty (kde k hádce došlo a Baník tam prohrál 2:3, pozn. red.), jsem přišel na trénink, sbalil si věci a pak šel na kobereček k majiteli. Tam to bylo rychlé.

O co mezi vámi v danou chvíli vlastně šlo?
Rád bych uvedl na pravou míru, že mi nikdy nešlo o to, abych se na někom z klubu domáhal zajištění podpory u rozhodčích. I s takovým názorem jsem se totiž setkal. Jednal jsem v emocích, nadával jsem nahlas, protože bylo pár minut po zápase, který jsme zbytečně prohráli, ale stejně jako tehdy i teď si stojím za tím, že jsme si zasloužili férovější přístup, rovinu. A to za celou dobu, co jsme začali hrát o postup z druhé ligy.

To jste si přece mohli vyříkat mezi čtyřma očima, ne?
Mohli, ale tady bohužel došlo k tomu, že za mnou sportovní ředitel přiběhl přímo po zápase do kabiny. To jsem zažil poprvé v kariéře. Pak už bylo těžké se tomu vyhnout. A jestli to mohlo zůstat v kabině? K tomu můžu říct jen, že mě docela zarazilo, když se to dostalo na veřejnost.

Přemýšlel jste o tom, že jste se mohl více krotit a předejít tomu, co se stalo?
Nevím, v čem jsem se měl krotit. Nikoho jsem nechtěl urazit. Šlo mi jen o to, aby se něco změnilo, protože jsme řešili dokola stále stejné fráze. Ostatně sám jsem na to, že všechno bude lepší, v určité chvíli přistoupil. Ale lepší nebylo nic. Góly jsme dostávali a zápasy prohrávali po stále stejných chybách. Ano, někdo mohl říct, že i Vašek už nechytal tak jako loni, ale vím, že jsem dělal, co jsem mohl. Tím neříkám, že některé góly nejdou na můj vrub. Fotbal je holt takový, že když dostáváte plno gólů, není to jen o brankáři a obráncích, ale o celém mančaftu. Pokud je v něm jeden hráč nezodpovědný, tým to ještě utáhne, ale tři už neutáhne a hra se potom rozpadá jako domeček z karet.

Neříkal jste si, že se tomu dalo z pozice zkušeného hráče zabránit konstruktivnějším přístupem?
Snažil jsem se být pozitivnější. Vždyť ve druhé lize jsem byl jedním z tahounů, ale i když jsem se choval svým způsobem stejně i v té první, bylo mi najednou řečeno, že nechodím do kabiny s úsměvem. Musím přiznat, že třeba po srážce s Fillem z Teplic (kvůli zranění musel odstoupit ze zápasu, pozn. red.), jsem k tomu opravdu neměl důvod. Definitivní zlom pak přinesl zápas na Bohemce, po kterém už jsem si vnitřně říkal, že to není dobré. Porazil nás soupeř, který neměl ani na jednom postu lepšího hráče než my. Přesto nás přehráli. Ano, dali se štěstím krásný první gól, ale šlo o to, jak na hřišti vypadali. Měli svoji tvář, působili jako mančaft, ale přitom neměli být lepší než my. Tím se to ve mně vnitřně zlomilo.

Proč podle vás došlo k tak rapidní proměně, kdy se Baník z postupové euforie propadl do boje o záchranu?
Minulou sezónu jsme hráli jako kolektiv, jak se říká, všichni za jednoho, jeden za všechny. Teď na podzim to nebylo takové. Navenek to sice vypadalo hezky, ale vevnitř to bylo jiné. Nevím, jak velký podíl na tom měly změny, kterých bylo po postupu do ligy hodně. S tím se potýkaly i jiné kluby, třeba Sparta a Slavia. Z toho, co jsem ve fotbale zažil, vím, že je to někdy i o štěstí a o tom, jak si mužstvo sedne. Když loni někdo přišel, zapadl v podstatě ze dne na den a fungovalo to. Byli to hráči bez velkého jména, až na Tomáše Zápotočného. Letos přišli hráči, kteří už měli něco za sebou a od kterých se něco čekalo, ale s výjimkou „Baryho“ to nebylo ono. Jako by si nevážili toho, že můžou hrát za Baník. Ligu dostali v podstatě zadarmo. Když jim došlo, že na hřišti fakt o něco půjde, bylo už těžké naskočit do rozjetého vlaku.

Přitom vstup do ligy jste měli pod novým trenérem Radimem Kučerou výborný…
To ano, ale celý ten začátek mi přišel jako falešné mámení. Všechno se řešilo s lehkostí, že to půjde samo. Mluvilo se o pokoře a o tom, jak se všichni máme rádi. Měl jsem ale tušení, že se to může otočit. Jako mužstvo jsme k tomu paradoxně přispěli tím, že jsme vyhráli v Brně a doma remizovali se Slavií, což byl podle mě jeden z našich nejlepších zápasů. Pak jsme hráli pohár v Hulíně, kde jsme vyhráli, dá se říct, v tréninkovém tempu 5:0. Následovalo ale utkání na Slovácku, kde se to všechno otočilo (Baník prohrál 2:5, pozn. red.). Pamatuju si, že jsme je porazili v přípravě před sezónou 6:1, a to jsem říkal, že nám ten výsledek buď ohromně pomůže, nebo nás zabije. Bohužel se vyplnila negativní prognóza.

Copak může partu chlapů, kteří evidentně fotbal hrát umí, srazit jeden nepovedený zápas?
Projevilo se to, že mančaft ještě nebyl tak mentálně silný. Připravovali jsme se pak na další zápas s Teplicemi a zaměřovali se na jejich silné stránky. První dva góly jsme ale dostali přesně z těch situací, o kterých jsme se bavili. Dál už se to vezlo samo jako na bobech, jeli jsme dolů z kopce, byť tento konkrétní zápas, který jsem kvůli zranění neviděl do konce, kluci zázračně otočili a o výhru přišli až v poslední minutě (zápas skončil remízou 3:3, pozn. red.). To byl možná pověstný poslední hřebíček.

Od té doby to vypadalo, že Baník výsledky v podstatě už jen zachraňoval…
Bohužel jsme neuměli hrát na nulu vzadu. Například s Olomoucí (domácí remíza 1:1, pozn. red.) jsme celou dobu hráli dobře, ale potom jsme si nechali dát gól po čtyřech dorážkách. Slyšel jsem polemiku, že jsem měl míč vyrazit až někam „do Říma“, ale byl jsem v té chvíli rád, že jsem to vůbec chytil. Pak se to odráželo kolem nás a nikdo nebyl schopen gólu zabránit. Hráli jsme dobře, ale nechali jsme si dát gól od jednoho borce, který byl prostě agresivnější než my.

Věříte, že se Baník přes zimu dá znovu dohromady a že ligu zachrání?
Ano, věřím, že se Baník zachrání. Spíše jsem o tom přesvědčený. Celkově je ale škoda, že to tak dopadlo. Vydělají na tom snad jedině mladí kluci, kteří budou mít rok tvrdých zkušeností navíc. Pro starší je to ztracený rok. Myslím si, že první předpoklad ke zlepšení je v tom, aby si všichni mezi sebou přestali lhát. Snažit se říkat věci na rovinu přece není ostuda, nebo ne? Nikdy jsem neměl zájem ostatním ublížit, když jsem něco otevřeně řekl. Stejně jako spousta fanoušků teď doufám, že se panu Brabcovi podaří Baník posílit tak, aby noví hráči do týmu zapadli. Pro záchranu bude potřeba hlavně poctivé kluky, nejde o nějaký krásný fotbal. Pokud hned v prvním jarním zápase porazí doma Slovácko, mančaftu se zvedne sebevědomí a všechno pak může být lepší. Nakonec i teď na podzim, když jsem se díval na zápas s Karvinou, a teď nechme stranou sporné góly (Baník vyhrál 2:1 díky gólům z ofsajdu, pozn. red.), se kluci bili o body jako kolektiv a i potom na Slavii odehráli slušný zápas.

Jak jste se zvedal nahoru vy sám ve chvílích, kdy se v novinách psalo o „útoku“ na sportovního ředitele?
Musím říct, že hlavně s ohledem na moji rodinu a mamku, za kterou lidi chodili s tím, že jsem někoho držel pod krkem, mě dost mrzelo, když se napsalo, že šlo o útok na sportovního ředitele. Až pod zavádějícím titulkem pak bylo doplněno, že se jednalo o verbální záležitost. Mrzelo mě, že to bylo takto přehnané.

Nejsou někdy zbytečně přehnané i ty fotbalové hádky, kterých jste zažil už více?
Myslím si, že přece není na škodu si někdy „roztrhat občanku“, pokud se něco nemění k lepšímu. Pohádali jsme se třeba i s Tomášem Zápotočným po generálce s Třincem (Baník prohrál 2:5, pozn. red.). Dva dny jsme se spolu nebavili, ale pak jsme si zavolali a všechno si vyříkali. Potom to bohužel skončilo tak, jak to skončilo (Baník a Zápotočný se nedohodli na prodloužení smlouvy, pozn. red.). To mě mrzí pořád.

Myslíte, že si vše někdy vyříkáte i s Dušanem Vrťem?
Tam asi není co si vyříkávat. Nevím, o čem bychom se ještě měli bavit. Měl jsem svůj pohled na věc a ten jsem mu řekl.

Vyříkal jste si poslední nepříjemné události alespoň mezi svými?
S pár lidmi jsme se o tom bavili a všichni mají podobný názor. Řekli mi, že jsem blázen. Doma to přítelkyně vzala s nadhledem, musím před ní smeknout. Nejhůř to snášely dcery, které nám obrovsky fandily už ve druhé lize. Staly se z nich skoro skalní fanynky, takže je mrzelo, že to takhle skončilo. Ale ono to není tak, že bych si v podobných věcech liboval. Naopak mám rád svůj klid. Některé věci mě však štvou. Pokud se v mužstvu na něčem domluvíte a někteří to opakovaně neplní, je třeba se ozvat. V klubu pak mají být lidé, kteří budou takové záležitosti řešit.

A vy jste měl pocit, že to můžete vyřešit za ně…
To ne. Věděl jsem, že to nevyřeším, ale v konečném účtování bylo dobře, že to tak dopadlo. I když musím přiznat, že jsem chtěl skončit na hřišti. Chtěl jsem nejprve postoupit do ligy s Opavou, což nevyšlo. Pak se to povedlo s Baníkem a tam jsem možná propásl svoji šanci. Proto svým způsobem lituju dvou věcí. Hádky s Tomášem Zápotočným, kdy jsem to přepískl, ale to už zůstane mezi námi. A pak toho, že když jsem viděl, jak všichni, co to ve druhé lize dotáhli k postupu, končí, měl jsem skončit taky. Bláhově jsem věřil, že to nějak společně zlomíme a že to půjde. Měl jsem růžové brýle.

Jinou otázkou je, zda se Baník nepotřeboval posunout dál s ohledem na budoucnost?
Víte, neměl jsem problém si přiznat, že už teď v zimě by mi možná odzvonilo. Jenže všechno jde udělat jinak z obou stran. Určitě jsem nepotřeboval poslouchat, že jsem starý. To sám vím. Vždyť jsem byl nejstarší hráč celé ligy. Taky je mi jasné, že jsem se na tom, jak všechno na podzim dopadlo, podílel a zodpovědnost za to mám. Uznávám, že změny, které klub udělal, mají logiku, ale všechno má svůj čas. Jak se ukázalo, určitě nebylo dobré lámat hůl nad tím, co jsme dokázali ve druhé lize, i když nám nikdo nevěřil.

Teď zase málokdo věří, že to může tým zvládnout se stávajícím trenérem Kučerou…
Trenéra Kučeru znám velmi dlouho a nemyslím si, že to je špatný člověk. Ba naopak si myslím, že to jednou bude jeden z nejlepších trenérů. Není to s ním v Baníku ve všem špatná cesta, ale, jak už jsem říkal, všechno má svůj vývoj.

S jakými dojmy se ohlížíte za celým obdobím, které jste v Baníku od loňského návratu prožil?
Jsem za tu šanci rád. Až jednou budu někde sedět o hůlkách a bilancovat, budu pyšný na práci, kterou jsme v Baníku odvedli. To, že to letos bylo horší, se stává. Takový je fotbal. Když jsem skončil v Opavě a šel na pracák, určitě mě nenapadlo, že si ještě zahraju ligu. Trenér Petržela, který mě tehdy oslovil, se ale se mnou moc nevybavoval. Zeptal se, zda to nechci zkusit a řekl, že chce postoupit. Nejprve jsem uvažoval, zda na to ještě vůbec mám, ale dneska jsem rád, že jsem do toho šel a mohl klubu pomoct. Mančaft přitom nejprve vypadal tak na střed tabulky, ale pak se to za pochodu doplnilo, což byl masakr, jenže my vždycky zabrali, když o něco šlo. Každý mohl říkat, že to byla jen druhá liga, ale podle mého názoru je to velice náročná soutěž a trenéru Petrželovi patří poděkování za důvěru, kterou mi dal, a hlavně za to, jaký mančaft poskládal. V situaci, jaká byla na startu loňské sezóny, to byl husarský kousek.

S kariérou jako takovou jste spokojený, nebo se dalo dosáhnout víc?
Určitě jsem se jako mladý chtěl dostat do ligy, což se mi povedlo ne díky talentu, ale díky dřině. Šanci, kterou jsem dostal nejprve v Opavě a poté v Baníku, jsem si musel odpracovat. Pak jsem pokukoval po reprezentaci, ale tam byly dveře zavřené, protože jednoho dne přišel na scénu Petr Čech. Tím zhasly šance pro hodně lidí. Jednou to sice bylo blízko, ale pak jsem se zranil a už jsem po tom dál nepátral. Mohl jsem si zahrát dva přáteláky na nějakém turnaji, ale asi nic víc. Bylo to v době, kdy jsem měl přestoupit z Baníku do zahraničí. Nakonec jsem byl čtyři roky v Rusku (Novosibirsk a Tomsk v letech 2010 až 2014, pozn. red.), kde mi došlo, jak těžké je pro gólmana dostat se ven a pak tam vydržet. Proto obdivuju všechny hráče, kteří vydrželi spoustu let ve špičkových zahraničních klubech. Celkově jsem asi mohl dosáhnout víc, třeba získat titul nebo odchytat víc zápasů v evropských pohárech, ale to bych musel držet hubu.

Co plánujete teď?
To je asi nejtěžší otázka. Zrovna jsem byl na pracáku a musím říct, že paní, která mě má na starost, je opravdu hodná. Není to se mnou jednoduché. Pro pracovní trh jsem na úrovni těch, co vyjdou ze škol. Jsem vyučený zámečník, ale nedovedu si představit, že bych teď začal v tom oboru dělat. Uvidíme, třeba budu mít štěstí a něco se objeví.

Může ještě přijít nabídka z fotbalového prostředí?
Nevím, zda se ještě něco ve fotbale naskytne. Nejde o peníze, ale spíše o výzvu, která by dávala smysl. Fotbal dělám nejlíp, jak můžu, nebo vůbec. Teď si nedělám iluze, že nějaká nabídka přijde, ale stát se může cokoli.

Jak si budete užívat Vánoce?
Na Štědrý den budeme doma, pak pojedeme na první svátek vánoční za mojí mamkou do Nového Jičína a potom pofrčíme na chatu. Tak je to každý rok. Jde hlavně o to, aby si to děti užily, a snad k nám přijde i Ježíšek.

Fotogalerie