Fenomén
Colours of Ostrava
Magazín PATRIOT vás zve na putování legendárními pohostinskými zařízeními staré Ostravy. Tentokrát navštívíme výletní restauraci Starou střelnici.
Vznik kdysi slavné výletní restaurace Stará střelnice úzce souvisí s činností ostravského Měšťanského střeleckého spolku. Ten jeho členové založili už v roce 1841, avšak po ztrátě první střelnice, která stála někde v místě dnešního nádraží Ostrava střed a musela skončit z bezpečnostních důvodů, fakticky zanikl. Spolek jeho členové obnovili až v roce 1852 a hned také rozhodli, že vybudují novou střelnici na pravém břehu Ostravice, na bývalém jezdeckém cvičišti.
Parkově upravený areál se stal záhy vyhledávaným místem dostaveníček Ostravanů, a to nejen kvůli svým střeleckým slavnostem, nýbrž i kvůli pravidelně pořádaným koncertům hornické hudby. Samozřejmě, že na takovém místě nemohla chybět ani restaurace.
Střelci Starou střelnici opustili, sužovaly ji záplavy
O začátku restaurace však ostravští archiváři mnoho nevědí – tu vůbec původní patrně zničila povodeň v roce 1872. Dva roky nato vznikla nová přízemní budova vybavená kuželnou, koncertním a divadelním sálem. Náklady na její zbudování neslo částečně město a částečně majitel radvanického pivovaru Emanuel Neumann, který si též zaplatil na deset let dopředu nájem šenkovní koncese.
Největší společenskou událostí, kterou Stará střelnice patrně zažila, byla slavnost svěcení spolkového praporu střeleckého spolku dne 26. srpna 1888. Slavnostního průvodu se zúčastnilo několik tisíc účastníků, kromě střelců také dvě hornické kapely, veteráni, hasiči a členové veslařského klubu z Přívozu. Střelecký spolek však už v době slavnosti uvažoval, že lokalitu opustí kvůli tomu, že ji sužovalo právě časté vylévání řeky Ostravice z břehů. V roce 1891 proto opravdu Starou střelnici uzavřel.
Starý hostinec zničil v roce 1901 požár
Restaurace, zvaná od té doby též Městský sad čili německy Stadtpark, tím přišla o značnou část zákazníků, které sem přiváděly pravidelně pořádané střelecké slavnosti. Nastaly jí těžké časy. Když nakonec starý hostinec v prosinci roku 1901 zničil požár, vybudovali majitelé novou, větší jednopatrovou budovu.
Že si restaurace i nadále uchovala svůj výletní charakter, o tom svědčí i žádost z roku 1902 o rozšíření dosavadní koncese o možnost „v letních měsících návštěvníkům městského parku, a především četným ženám s dětmi, podávat mléko, kávu čaj, jiné teplé nápoje a další občerstvení“ a hostům restaurace, „kteří budou v letních měsících vyhledávat obzvláště prostornou verandu k pobytu na čerstvém vzduchu“, zpříjemnit trávení času „hrou v karty, šachy a jiné povolené hry.“
Výletní restaurace neměla pořádný sklep a vyčepovala málo piva
Hned prvnímu nájemci však nová restaurace kýžené štěstí nepřinesla – po dvou neúspěšných letech ho postihla exekuce a přišel doslova o vše. Požádal o prodloužení nájmu na dalších devět let, aby tak mohl pokrýt své škody a rozšířit provoz, ale neuspěl.
Z jeho zamítnuté žádosti se však dovídáme, že podnik, určený převážně k letnímu provozu, neměl kupodivu ani dostatečně chladný sklep k uložení potravin a piva. O nízkém obratu svědčí i přehled spotřeby piva, odebraného ze Strassmannova pivovaru v roce 1905–v rozmezí sedmi měsíců tohoto roku, kdy byla restaurace otevřena, to bylo pouhých 3,5 hektolitrů piva v dubnu, 1,75 hektolitru piva v říjnu a jako maximum 5,7 hektolitrů v červnu, což je v průměru nějakých necelých 40 piv denně.
Nová hostinská zdůvodňovala tento neutěšený stav nepříznivým počasím, konkurencí blízkého hostince „U dubu“ na Slezské Ostravě, odkud navíc mohli hosté poslouchat koncerty pořádané na Staré střelnici i bez placení vstupného. Hostinská si také stěžovala na špatný stav térové střechy verandy, který v teple tekl. Kvůli tomu „nepřichází většina stálých hostů poté, co si tam zničili šaty.“
Lepší situace však ve výletní restauraci Stará střelnice nenastala ani v následujících letech. Například v roce 1910 se tu vytočilo jen 118 hektolitrů piva a 42 litrů pálenky.
Poddolováním v restauraci praskaly zdi, nastala válka
Kolem roku 1914 se navíc na budově restaurace začaly projevovat následky důlní činnosti Wilczkova těžířstva. Přibývalo trhlin ve zdech a v podlaze. Další škody na chodu restaurace způsobila první světová válka: „Hostinec byl slabě navštěvován, žádné zábavy se po dobu války na staré střelnici nekonaly, inventář hostince byl po různých vojenských kancelářích rozpůjčen, takže živnost hostinská úplně upadla.“
Obdobné stesky můžeme číst i v dalších poválečných letech, ať už byl nájemcem hostince kdokoli. „Letošního roku 1923 jsou pak nejvýznačnější slavnosti provozovány v Nové střelnici a jinde, takže vyhlídky na tržbu v tomto létě jsou pranepatrné a v zimě je obchod v úplné stagnaci.“
Dnes vede místem Staré střelnice čtyřproudová silnice
Zdá se, že změna k lepšímu nastala až zásluhou posledního nájemce v roce 1925: „Hostinec, kdysi zanedbaný, je nyní stále a se zálibou hosty navštěvován“, uvedl hostinský Břetislav Paskovský ve svém přípise městské radě. Odpovídal tomu i značný vzrůst spotřeby piva v uvedeném roce – téměř 430 hektolitrů.
Ovšem již v následujícím roce získalo celý areál Staré střelnice včetně restaurace Wilczkovo těžířstvo. A to směnou za pozemky, určené k rozšíření Komenského sadu.
Výletní restaurace Stará střelnice fungovala ještě do roku 1933, poté byl celý objekt adaptován na obytný dům. K demolici domu došlo po roce 1945 a v současnosti těmito místy prochází čtyřproudová komunikace.