Gastronomie
06/04/2022 Petr Sobol

Zkoušeli jsme revoluci, ale lidé chtějí nutellu, říká zakladatel Jacob’s Donuts

O půlnoci začne péct a okolo sedmé ráno má hotovo. Pak nasedne do auta a napečené donuty rozveze na pobočky v Ostravě, Havířově a Opavě. Vítejte ve světě Jakuba Siwka z Jacob’s Donuts.

Devětadvacetiletý Jakub Siwek z Havířova před dvěma lety úspěšně rozjel síť poboček Jacob’s Donuts, přitom na začátku plánoval, že si otevře vlastní pizzerii. Láska ke sladkému ale byla silnější.

Chlapi, kteří pečou sladké, to není úplně nejběžnější kombinace. Jak jste se do této sféry dostal?

Měl jsem strach z toho, že vystuduji výšku a pak budu k ničemu. Viděl jsem, jak dopadli někteří mí kolegové a já jsem nechtěl skončit stejně. Tak jsem šel na vysokou školu do Pardubic a ve dvaceti letech jsem si uvědomil, že bych chtěl dělat v gastronomii. Přišlo mi, že Havířov není v gastronomii moc dobrý a prostor pro to být úspěšný je tady obrovský. Viděl jsem to tak před deseti lety a vidím to stále.

Takže jste rozjel vlastní byznys?

Tak rychlé to nebylo. Neměl jsem žádné peníze a v gastronomii se bez 200 nebo 300 tisíc nikam nehnete. Takže jsem po škole odjel do Anglie, kde jsem si šel vydělat a šetřit. Původně jsem chtěl dělat pizzerii, ale v Anglii jsem hodně jedl sladké a sledoval jejich cukrárny. To mě bavilo, našel jsem se v tom a nakonec jsem u sladkého už zůstal.

Začínal jste s donuty, nebo jste se na začátku věnoval něčemu jinému?

Začal jsem se zmrzlinou. Jednoho dne jsem ale dostal doporučení, abych ochutnal donuty, které už tady byly. Ale když jsem je viděl, tak jsem byl vážně zklamaný. Od té doby jsem nežil ničím jiným než donuty. Chtěl jsem dělat něco lépe, to mě vždy motivovalo. Třeba se i jednou stane, že někdo přijde a řekne, že naše donuty jsou hnusné a bude dělat lepší. Je to progres a to já mám rád.

Kdy jste otevřeli první pobočku?

Než přišla pandemie, tak jsem dělal rolovanou zmrzlinu. Ale potom bylo jasné, že se budu muset věnovat něčemu jinému. A tak jsem začal dělat donuty. Na začátku jsme byli závislí jen na rozvozu, ale po pěti měsících, v srpnu roku 2020, jsme otevřeli první pobočku v Havířově.

Teď už máte pobočky taky v Ostravě a Opavě. O kterou je největší zájem?

Suverénně vládne Ostrava. Musím se ale přiznat, že mě to překvapilo, protože jsem z toho měl strach. V Ostravě už byly zavedené donuty a lidé nás odrazovali, abychom v centru neotvírali. My jsme tomu ale věřili a všechno jsme vsadili na jednu kartu. Na otevření ostravské pobočky jsme dali všechny peníze a tam se nám začalo hodně dařit. Ostrava nás pořád drží.

Co rozvoz donutů – ten už vás neláká?

Spousta lidí se nás na to ptá, ale musím přiznat, že to pro nás není výhodné. Není to pro nás cesta. Museli bychom zdražit a bráníme se tomu zuby nehty.

Vy vaše donuty sám pečete, je to tak?

Každý den, kromě neděle, k tomu mám na starost milion dalších věcí. Je ale těžké najít schopné a zodpovědné lidi, navíc je musíte zaplatit. Spoustu věcí proto dělám sám. Vím, že kdybychom to měli nahradit lidmi, tak donuty budou o několik korun dražší. Pokud bychom každou věc převedli na někoho jiného, tak by se lidé nedoplatili, nebo bychom my byli v červených číslech.

Pocházíte z Havířova, ale výrobnu máte v Opavě. Nebylo by pro vás výhodnější přesunout ji jinam?

Já jsem sice z Havířova, ale často bydlím u partnerky v Porubě. Výrobna v Opavě je navíc tak velká, že se to vyplatí.

Kolik času vám příprava donutů zabere?

Začínám zhruba o půlnoci a peču a zdobím do sedmi do rána. Hodně času mi zabere i rozvoz, potom otvírám a dělám nákupy.

A spíte vůbec někdy?

Je to náročné, ale nechci si stěžovat, protože v momentě, kdy řešíte, že je vaším největším problémem, jak udělat malinovou polevu, tak je to krásný život. Pečení mám navíc jako koníček a pekl jsem, i když jsem firmu neměl. Pokud bych neměl firmu, tak bych stejně pekl, jen bych to nedělal za peníze.

Vaše těsto je veganské. Podle čeho pak vznikají náplně?

Inspiruji se různě. Někdy se mi urodí v hlavě nějaký nápad a pak přemýšlím, jak to udělat. Teď vím, že bych rád udělal medový donut, ale ještě nevím, jak ho udělat. Třeba za dva týdny už to ale vědět budu.

V čem jsou vaše donuty jiné?

Nemáme české suroviny. Protože pokud chcete koblih a umíte péct, tak si ho doma uděláte. Ale donut by měl být přidanou hodnotou. Dostanete něco, co si doma neuděláte. Dáte si tak věc, kterou můžete ochutnat třeba ve Velké Británii.

A zdá se, že lidé na to slyší…

Některé naše věci jsou na hodně dobré úrovni, další si ale zaslouží lepší provedení. My jsme však v našem regionu hodně limitováni penězi. Chceme se vejít do 70 korun, ovšem pokud chcete mít donut kvalitní a pestrý, tak to stojí hodně peněz. Máme proto svázané ruce. Třeba v Praze si můžete dělat cokoliv, ale já mám rád tento kraj, takže to radši budu dělat u nás a s omezenějšími možnosti. Podle mě totiž není umění udělat dobrý produkt za spoustu peněz, ale kvalitní produkt za rozumnou cenu.

Na druhou stranu, donuty se prodávají snad v každém potravinovém řetězci. Co děláte tedy proto, aby lidé šli k vám a ne do supermarketu?

Právě to bylo něco, co jsem na začátku řešil. Přemýšlel jsem o tom, co musíme lidem přinést, aby chodili k nám, a ne na donuty za patnáct korun. A proto máme velké donuty. Donuty z klasických obchodů mají okolo 72 gramů, my tak nemůžeme dělat mini donuty a prodávat je za třicet korun. Naše donuty mají gramáž okolo 250 gramů a my víme, že na gramáži to dokážeme dohnat. U nás jde každý donut na převážení, abychom věděli, že má přesnou váhu. Nedovolil bych si prodat něco, co je odfláknuté.

O jaké donuty je mezi zákazníky největší zájem?

O nutellové. Jsem samozřejmě rád, že je lidé chtějí, ale musím taky říct, že mě to i mrzí.

Chtěli byste, aby byly v popředí jiné příchutě?

Například co se týká slaného karamelu, tak jsme jedním ze dvou odběratelů v republice. Je přímo z Francie, je speciální, lidé přesto mají větší zájem o nutellu. Tam jsme trošku narazili.

Stalo se vám, že jste si od nějaké příchutě sliboval opravu hodně, ale ona se pak vůbec neprodávala?

Zkoušeli jsme matchu nebo ruby – tedy růžovou čokoládu. Jedná se o speciální kakaové boby. Zařadili jsem to, ale nemělo to žádný ohlas. Vy přijdete s takovou revolucí, lidé ale zůstanou u nutelly. Asi nám tím dávají najevo, abychom nezkoušeli experimentovat a zůstali jsme u klasických věcí.

Kolik donutů vlastně v nabídce máte?

Dohromady dvaadvacet, ale točíme dvanáct až čtrnáct druhů. Pro mě by bylo zajímavé dělat jiné věci než nutellu, ale trh je takový, jaký je, tedy konzervativnější.

A kolik donutů denně prodáte?

To záleží na mnoha faktorech. Myslel jsem, že to půjde průměrovat, ale každý den je jiný. Na prodejně se ale denně snažíme prodat sto donutů. Když je situace dobrá, tak ta stovka padne.

A co slané donuty, ty vás nelákají?

Máme veganské těsto a snažíme se jít trochu lehčí cestou. Ale naše donuty jsou sladké a já bych měl divný pocit, kdybych vedle toho prodával donut se šunkou. Ovšem rozhodli jsme se, že přijdeme s cronuty, které jsou takovým hybridem mezi croissantem a donutem. Pracoval jsem na tom asi tři měsíce.

O vaše donuty je zájem, lidé si je oblíbili, ale přemýšlel jste někdy o tom, co byste dělal, kdyby je nechtěli? Bál jste se toho? Přeci jen jste do toho vrazil spoustu peněz a času…

Měl jsem tu výhodu, že před otevřením první pobočky jsem je dělal už docela hodně dlouho. Takže jsem otevřel až v momentě, kdy jsem si byl jistý, že jsme lepší než to, co na trhu v té době bylo a vyloženě výbuch to nebude

Když se ohlédnete zpětně, nebyl to tak trochu risk – přijít na trh v době koronaviru, navíc s donuty, které nejí úplně každý?

Právě naopak, je to nejlepší období cokoliv zkusit. Protože jakmile to nevyjde, můžete to hodit na covid a není z toho ostuda.

Stojíte za úspěšnými donuty, lidé vás znají, přesto se snažíte být trochu v pozadí. Proč?

Donuty jsou hlavní věcí, kterou dělám, ale angažuji se i v dalších oblastech. A pokaždé, když někdo neví, co proti mně použít, tak vytáhne, že jsem ten, kdo dělá koblihy. Mám vystudovanou vysokou školu, jsem ekonom, ale lidé se rádi trefují. Taky mi strašně vadí, když v některých podnicích vítězí ego, já se proto snažím držet pozadu. Jsem extrovertní, ale v tomto směru ne. Jsem rád, že máme tři pobočky, je to pro mě úspěch, ale nepotřebuji se tím chlubit.

Chcete u donutů zůstat, nebo by vás jednou lákalo něco jiného?

Mým hlavním a nejbližším cílem je mít rodinu. Ale chtěl bych dělat to, co dělám. Líbí se mi volnost. Vím, že v gastru nevydělám miliony, ale v momentě, kdy můžete dělat, co vás baví, tak je to krásné. Pokud to bude fungovat a vyjdou mi peníze na granule pro kočky, tak bych se toho držel. Snad zůstanu u sladkého.

Donuty děláte skoro každý den – ale máte na ně i sám chuť?

Já je jím furt. Je to pro mě těžké, hodně mi to chutná. Mám rád třeba lotus donut. Rád si donut někde koupím, ale nepohrdnu ani těmi našimi.

Sdílejte článek