Zima století: Obecní kroniky sčítaly škody, kruté mrazy vystřídaly „běžné" tragédie

V našem miniseriálu připomeneme asi nejkrutější zimu, která otřásla Československem. Celou Evropu sužovala od ledna do března roku 1929.

Krutá zima na počátku roku 1929, která přinesla neuvěřitelnou sněhovou a mrazivou kalamitu na Ostravsku a v celé Evropě, musela jednou skončit. Přesto se nevzdávala a všemožnými způsoby si vybírala další oběti.

Společnost Zima století: V březnu přišel nový sníh a mráz, Ostravané už propadali zoufalství 20/02/2024

A tak v první jarní den, tedy 21. března po krutě ledovém začátku roku 1929, se stala i tato nešťastná událost. Sedmadvacetiletý Otakar Smýkal z Frýdku, zaměstnaný v ocelárně v Ostravě-Mariánských Horách, hodil po svém kamarádu a příteli Wawreczkovi z Pustkovce sněhovou kouli.

Kamarád po něm zase hodil ručním kladívkem, které právě třímal. Otakar se svalil a zůstal v bezvědomí ležet a krvácel z hlavy, kde ho kladívko zasáhlo. V závodě ho ošetřil a ovázal lékař, takže se dostal ještě domů do Frýdku. Smrti však neušel. V sobotu dopoledne zemřel ve svém bytě ve Frýdku. Nedávno se chudák oženil a zanechal po sobě mladou vdovu. I tento muž se vlastně stal obětí dlouhé a kruté zimy století.

Náš seriál chce ukázat, jak tuto zimu viděla tehdejší média, především noviny, protože televize neexistovala. Neexistovaly však ani dnes běžné zateplené domy, nepřeberné množství vytápění, klimatizace v automobilech či kvalitní zimní oblečení a obuv.

Ale dnes, na závěr seriálu se podíváme také, jaké další události se v té době po pomalé oblevě staly. Někdy to byly doslova horory.

Mrazy trpěla celá republika i naše obec, psali kronikáři

Nejdříve se ale chceme podívat, jak takzvanou zimu století v prvních měsících roku 1929 viděli kronikáři. Archiv města Ostravy nám poskytl obecní kroniky obcí, které se v roce 1924 nestaly součástí takzvané Velké Ostravy a dál zůstaly samostatnými obcemi. Zalistujme v nich.

Mnohé kroniky pouze zapsaly události, které nastaly v celé republice. Například pamětní kniha obce Heřmanice uvádí, že počátkem února 1929 začaly tuhé mrazy a trvaly téměř po celý únor.

„Zvláště poklesla teplota 3. a 11. února. Většina stanic hlásila v pondělí ráno 11. února minima minus 30°C. Nejnižší temperaturu hlásily České Budějovice - 41°C, Německý Brod a Olomouc -33°C. V Praze na observatoři Státního ústavu meteorologického bylo naměřeno - 28°C na letišti v Kbelích, v Klementinu o trochu méně, - 26,4°C.

Byla to nejnižší únorová temperatura od roku 1775, od kdy byla konána pozorování. Mrazy trpěla celá republika i naše obec. Ostravské časopisy přinesly správu, že na Těšínsku v Oldřichovicích ukazoval teploměr - 41°C. Velikými mrazy trpěla doprava na železnicích, vlaky se zpožďovaly, kola vozů přimrzávala ke kolejím na rozřaďovacích místech. Doprava vázla, na nádražích hromadily se vozy. V některých místech nastal nedostatek uhlí a školy byly zavírány. Ministerstvo školství a národní osvěty nařídilo na půl druhého týdne školní prázdniny v celém státě, napsal kronikář z Heřmanic.

Vlaky přimrzaly ke kolejnicím a personál měl omrzlé ruce a nohy

Kronikář obce Kunčice nad Ostravicí, dnešní městské části Ostrava-Kunčice, vlepil do obecní kroniky i fotku stavení zasypaného velkými závějemi. A píše:

Leden jest krásný, sněhu dosti, sanice. V únoru byly kruté mrazy, které trvaly celý měsíc až do 9. března, kdy byla první obleva. Ještě 1. března byl mráz -24 °C. Mráz se pohyboval mezi-30 °C až -40°C. Následky této u nás nezvyklé sibiřské zimy byly katastrofální. Doprava na drahách byla omezená, někde i úplně zastavena.

Na trati Ostrava-Frýdlant jezdily pouze čtyři vlaky a na trati Kunčice-Těšín také čtyři vlaky. Vlaky ke kolejnicím přimrzaly a personál měl omrzlé ruce a nohy. Voda ve studních zamrzala, dobytek ve chlévech hynul, školy byly uzavřené, a nejvíce pomrzlo ovocných stromů. Padesát procent stromů bylo úplně zničeno.

V Ostravě zamrzlo vodovodní potrubí a prasklo, takže tam neměli čtyři dny vodu. Vařilo se z minerální vody, hrozila epidemie.

Vojsko tříštilo led na řekách střelivem

Kunčický kronikář však nebyl škarohlíd. Zapsal, že v největších mrazech v únoru 1929 se v obci a okolních obcích se i přes mrazy a chřipku uspořádalo celkem třináct plesů.

„A nehledělo se, že řádí chřipka. Lidé se zahřívali tancem. Tančil kde kdo a v každé vísce. Byly pořádány v sobotu, takže na vyspání v neděli bylo dosti času. id do kostela v těch závějích nechodí a raději si zatančí foxtrot, tango, blues a jiné tance, které prý tančí černoši. Hudebníci mají nové nástroje, například saxofony a tvoří jazz-bandy.

Dne 9. března mrazy povolily a úřady učinily dalekosáhlá opatření proti povodním. Byly obavy před náhlým táním. Na řekách bylo vojsko, a kde bylo třeba, tříštilo led střelivem. Povodeň nakonec nebyla,“ zapsal kronikář v obci Kunčice nad Ostravicí.

Mráz a ledy rozbily v Martinově jez na řece

Kronika obce Martinov popisuje události zimy století v roce 1929 pod odstavcem Živelní pohroma.

„V lednu, únoru a březnu panovaly kruté mrazy - až 36°C pod nulou. Krutost byla zvyšována ještě jemným severním vánkem. Země byla pokryta silnou vrstvou sněhu, průměr sněhové pokrývky činil 58 centimetrů. Učírny ve škole nebylo možno vytopiti; teplota u oken zůstávala pod nulou, i když byla kamna úplně rozpálena. Menší děti trpěly rýmou, kašlem a osypkami. Od 13. února do 1. března nebylo vyučováno pro mrazy. Lidé pobývali mimo dům jen v nejnaléhavějších případech.

Mrazy zničily zvláště v nízkých a vlhkých polohách většinu ovocného stromoví: 95 procent vlašských ořechů, 95 procent třešní, 80 procent jabloní, 60 procent hrušní, 70 procent rynglí a 30 procent slív.

Mnoho škod na ovocném stromoví způsobili zajíci a divocí králíci, kteří po sněhových závějích, vysokých jeden a půl metru, přicházeli do zahrad a okousávali části stromků, trčící se sněhu.

Zvěř hynula hladem a mrazem. Smutný pohled poskytovaly celé skupiny srn, které zmrzly v závějích ve stoje. Sněhovými závějemi byl znesnadněn provoz. Čety dělníků prokopávaly závěje až dva metry vysoké závěje.

Mráz a potom ledy v době tání rozbily střed našeho jezu, ačkoli byl stavěn z mohutných žulových kvádrů. Dne 18. listopadu 1929 prohlédla úřední komise na jezu způsobenou škodu a povolila majitelce jezu Moravskoslezské drožďárně a lihočistírně ve Třebovicích zbudovati prozatímní dřevěnou korunu jezu na dobu pět let, která měla vydržet do konce roku 1934. Koruna jezu se tak zvýšila o 15 centimetrů, zapsal kronikář obce Martinov.

Vzdálenější žactvo omrzalo cestou do školy

Kronikář obce Hrabová zapsal o zimě století v roce 1929 toliko, že v tomto zimním období byla dlouho trvající a krutá zima, až 40° pod nulou. Nastal nedostatek otopu kvůli tomu, že nebylo možno dopravovat vlaky, které s náklady uvázly v závějích, neboť stály po mnoho dní na tratích v polích i na nádraží. Za takového stavu nařídilo ministerstvo školství a národní osvěty, aby vyučování na školách se nekonalo. Třídy nemohly býti dotopeny. Žactvo vzdálenější omrzalo cestou do školy. Na zdejší škole nebylo vyučováno od 14. až 28. února, kdy zima byla nejkrutější.

Mrazy dostoupily až 40° C. Škody způsobené zimou, zvláště na ovocném stromoví byly ohromné. Mnohé místní sady byly úplně zničeny, postiženými byli Dr. Josef Adámek, Jan Sýkora, František Kaloč, František Lička a mnoho jiných.

Hrabovská kronika si však všimla v roce 1929 i dalších událostí, které se v obci udály. Například že se 29. dubna 1929 otrávil na Závodí devětadvacetiletý Rudolf Kotár. Napil se v noci omylem kyseliny solné a zemřel po převezení do nemocnice. V červenci 1929 byla v Hrabové zřízena telefonní ústředna na poště. Prvními volajícími v obci byli Bohumil Olšanský, výroba cementového zboží a Ludvík Dužík, obchodník dřevem a autodoprava.

Po příjezdu z nemocnice vypuklo u nájemce hostince šílenství

Kronika v Hrabové zapsala navždy i nehody na silnicích. Na konci srpna jel například velkou rychlostí od Nové Bělé na motocyklu Emil Staněk z Kunčiček. V zatáčce silnice u obecní cesty vrazil svou pravou stranou do protijedoucího auta tak silně, že mu byla uražena pravá noha kromě menších poranění.

Dne 26. srpna zase jel cyklista Ludvík Žáček po okresní silnici směrem na Žižkov tak, že se při jízdě držel rukou nákladního auta, přičemž ohrožoval chodce na chodníku, že byli nuceni uskakovati do příkopu. No a 8. září o 14. hodině zachytilo auto devítiletého žáka Josefa Kantora, pasáčka krav u Jana Olšanského. Náraz mu zlomil nohu a totéž auto ho odvezlo do nemocnice.

No a 23. října zemřel v ústavu pro choromyslné Jan Šprc, nájemce hostince Karla Mišty. Při hádce pro nezaplacený účet dne do 20. října srazil host k zemi, přičemž si hostinský zlomil nohu. Po ošetření lékařem byl odvezen do nemocnice a po prohlédnutí poslán do domácího léčení. Hned po příjezdu z nemocnice vypuklo u nájemce šenku šílenství, podle kronikáře zřejmě z nesmírného pití alkoholu. Byl proto odvezen do Opavy.

Sníh napadlý v prosinci zůstal v Michálkovicích až do března

Ale zpět k zimě století. V Michálkovicích obecní kronikář vzpomenul, že po horkém létě a krásném podzimním čase nastala v prosinci 1928 zima, která dosáhla největšího rozpětí v únoru 1929.

Sníh, který napadl v noci ze 3. na 4. prosince 1928, zůstal ležet a nezmizel, až koncem března 1929. Mrazům, které v prosinci dostoupily až -15°C, začalo v lednu přibývati na ostrosti. Vrcholu dostoupily v noci z 8. na 9. únor 1929, kdy teploměry na volném prostranství zaznamenaly 38°C pod nulou. Před datem tím a po něm udržovala se teplota na 20 až 28°C pod nulou.

Tyto neobvyklé mrazy a spousty sněhu způsobily mnoho škod. Země, ze které prudké sněhové bouře smetly sníh, promrzla až do hloubky jednoho metru a třiceti centimetrů. Sněhem chráněná místa byla ztuhlá 15 až 20 centimetrů.

Vodovodní vedené v domech, a domovní přípojky byly poškozeny. Linky telefonního vedení mráz potrhal, což v této ohromné zimě těžko bylo napravovati. Vlaky nákladní, osobní a místní doprava musila býti pro spousty sněhu často přerušována.

Pěšiny i cesty pod sněhovým příkrovem úplně zmizely

Obec odstraňovala sníh pluhem i ručně a tím umožňovala dopravu nejen po cestách obecních, ale i po cestách okresních. Pěšiny i cesty pod sněhovým příkrovem úplné zmizely, takže těžce bylo nalézti pravý směr.

Závěje sněhové dosahovaly výše až dva metry, takže ploty staly se pod sněhem neviditelnými. Odstraňování sněhu mařily prudké větry, které často po hodině zase cesty sněhem zavály, a práce musila začíti znovu. Prudké mrazy trvaly až do prvního jarního dne, kdy teplota stoupla v poledne na 10°C nad nulou a začala obleva.

Nejvíce sněhem, chladem a hladem trpělo ptactvo. Přezimující zpěvné ptactvo přibližovalo se k lidským obydlím a prosebným zrakem dožadovalo se sousta. Ve mnohých dvorech postavila milosrdná lidská ruka krytá krmítka, která se stala útulkem hladových zpěváčků. Ale i tato pomoc nestačila, mnoho drobného ptactva zahynulo krutým mrazem a neopatrností lidskou.

Ptáčata umrzala. Poslední zbylé opeřence zachránilo jaro

Promrzlá ptáčata dala se snadno lapit a zahynula nezkušeností lidí. Počet opeřených hostů u lidských obydlí, zvláště kosů, se stále zmenšoval. Ku konci objevovali se pouze jedinci, které nakonec zachránilo jaro. Lesní zvěř, která nebyla nájemci honiteb krmena, zašla v hlubokých závějích, které jí bránily dosíci zbylé suché trávy. Poškozené ovocné stromy v zahradách vydávaly svědectví o hrůze zimního života těchto nebožáků.

Také tyto ovocné stromy nedočkaly se všechny jara. Kruté mrazy způsobily i tu velké škody, které vbrzku odčiněny nebudou. Zcela zničeno bylo: 67 jabloní, 128 hrušek, 390 sliv, 152 třešní, 46 ořechů, vlašských, 11 broskví. Z poloviny zničeno 19 jabloní, 25 hrušek, 59 sliv, 39 třešní, 19 vlašských ořechů.

Škoda na ovocném stromoví činí 25 tisíc korun. Tak kruté miny nebylo v našich krajích přes 50 let.

Ledový vítr způsobil vysoký tlak vzduchu v krajinách ruských

Kronikář v Nové Bělé zapsal, že zima dosáhla v měsících lednu a únoru krutosti, jež nemá vůbec pamětníka. Zima započala slabšími mrazy v listopadu 1928, počátkem prosince napadl sníh, kterého častými srážkami stále přibývalo, takže pokrývka sněhová dosáhla mimořádné síly. Tato okolnost a stálý ledový severovýchodní vítr, způsobený vysokým tlakem vzduchu v krajinách ruských, byly příčinou, že zima mohla dosáhnouti teplot v našich krajinách úplně neobvyklých.

Teploty v lednu pohybovaly se stále kolem minus 20°C a dosáhly rekordu v únoru, kdy teploměr ukazoval několikrát přes -30°C a málokdy klesl pod-20°C. Dle zprávy pražské meteorologické stanice nebyly tak nízké únorové teploty pozorovány v našich krajinách 150 let. Účinky takové zimy byly ovšem velmi nepříznivé, zvláště proto, že nikdo s takovou zimou nepočítal.

Zamrzaly pumpy, ve sklepech, kde jiné roky přezimovaly brambory bez pohromy, mrzlo, promrzaly zdi obytných stavení, v pokojích nebylo možno dost natopiti.

Silnici k Moravské Ostravě odhazovaly denně desítky lidí

Ptactvo a zvěř hynuli mrazem a hladem. Zajíci odložili tentokráte svou bázlivost a odvažovali se až do dvorů a stodol. Nejvíce zahynulo koroptví, které kromě zimy hubili též draví ptáci, kteří číhali přímo u míst, kde se koroptvím sypalo. Veliké škody způsobili zajíci ohlodáváním kůry na ovocných stromech v zahradách, kam se přes zaváté ploty snadno dostali.

Že krutá zima ničivě působila na ovocné stromy, ukázalo se až na jaře a v létě. Dle statistiky obecního úřadu bylo mrazem zničeno 209 hrušní, 224 jabloní, 712, švestek, 63 třešní, 15 ořechů. Většinou byly to stromy starší, nesoucí ovoce. Škodu na ovocném stromoví odhaduje obecní úřad na 250 tisíc.

Vítr zvedal sypký zmrzlý sníh a tvořil veliké závěje. Silnici k Moravské Ostravě odhazovaly denně desítky lidí a přece se stalo, že doprava na této silnici musela býti několikrát přerušena.

Také, obec musela svým nákladem prohazovati silnici k Mitrovicím. Pro neschůdnou cestu a kruté mrazy bylo vyučování ve škole na týden přerušeno. V mnohých rodinách nastal nedostatek paliva, které bylo velmi nesnadno Vítkovic k nám dopraviti. Dělníci a mlékařky docházející denně do Vítkovic vytrpěli velmi mnoho a omrzliny nebyly vzácností. Krutá zima panovala v celé republice i ostatní Evropě a způsobila stamilionové škody.

Od přehřátých komínů vznikly četné požáry

V městech zamrzaly vodovody a záchody, praskalo plynové potrubí. Od přehřátých komínů vznikly četné požáry. Železniční doprava byla velmi nepravidelná. Na tuto zimu bude dlouho pamatováno. 12. února ukončena byla plesová sezóna, která vykazuje pět plesů. Návštěva plesů byla dobrá, jen krutá zima, kterou bylo cítiti i v sálech, kazila lidem trochu náladu.

8. března nastala dlouho toužebně očekávaná obleva. Ježto v celé republice ležela vysoká pokrývka sněhová, byly obavy, že náhlá obleva mohla by způsobiti katastrofální záplavy v oblastech vodních toků, na nichž byl také velmi silný led. Státní správa proto učinila rozsáhlá opatření k likvidaci této sibiřské zimy. Tak vojenská správa měla připravenou mobilisaci ženijních pluků.

Na větších tocích byly stálé hlídky. Díky nočním mrazům probíhala však obleva velmi zvolna, takže odchod ledu i vody probíhal normálně. Pomalým táním sněhu nasytila se půda vydatně vodou, čehož bylo už velmi třeba, protože v studních bylo málo vody. Březnové mrazy dokonaly však své dílo zkázy na stromech, které začaly se opět probouzeti k životu, zapsal kronikář v Nové Bělé.

Vlašský ořech nezůstal v Polance ani jeden

Obecní kronika v Polance nad Odrou popisuje, že zima v roce 1929 byla i v této obci katastrofální pro sotva se rozvíjející ovocnářství. Po horkém létě byl krásný podzim téměř do konce roku. V lednu a v únoru řádila pak krutá zima s mrazy v pravdě sibiřskými, dosahujícími až -41°C. Dvakrát musela býti škola uzavřena, poněvadž učebny nebylo možno vytopiti. Zvěř hynula, zajíci vnikali do zahrad a ohryzáváním kůry činili velké škody.

Všechny lepší druhy stromů pomřely úplně. Byl pak, smutný květen, kdy v zahradách trčely jen holé pahýly. Vlašský ořech nezůstal ani jeden.

Kronikář obce Stará Bělá napsal, že „zima tohoto roku oznámila svůj příchod již v listopadu minulého roku, ale zubaté sluníčko zahnalo sníh koncem roku. Pořádně si nás vzala na paškál hned lednem. Sníh, metelice, mráz byl denním programem. Divoké vichřice zasypávaly cesty a tvořily na nich sněhové kopce dosahující výše dvou metrů, takže stávaly se tyto mnohdy neschůdnými.

U kováře Olšovského zamrzla šest metrů hluboká studně

Řady lidí ve Staré Bělé odhazovaly na cestách sníh, ale sotva byli hotovi, již s chechtotem zasypávala ji metelice novými spoustami sněhu. Říkali jsme: „Je zima, musí mrznout.“

Koncem ledna těšili jsme se, že únor zlomí sílu ledna a připraví teplejší počasí. Leč mrazy nejen nepovolily, ale dosáhly krutosti sibiřské. Od roku 1750 nebylo tak kruté zimy.

Sněhu napadlo asi 70 až 80 centimetrů. V krutých mrazech krčili jsme se kol teplých kamen a starostlivě pohlíželi na rychle se menšící zásobu uhlí. Tento černý démant stal se skutečnou vzácností v krajích odlehlých, ježto zaváté tratě nedovolovaly žádný provoz, uzavřelo ministerstvo školství všecky školy.

Mrazy zamrzly mnohde vodovody. Ve dnech 5. a 6. března pro nízký stav vody v nádrži byli jsme bez vody. Kuchyně staly se umělým jarem, které rozpouštělo v nádobách sníh potřebný k vaření. U kováře pan Olšovského zamrzla šest metrů hluboká studně. Nepříjemnými stávaly se zamrzlé pumpy a záchody.

Palčivý mráz tlačil se i do chlévů. U pana Krejčíčka a pana Adámka namrzl dobytek, takže musil býti prodán na porážku. Mnozí obávajíce se podobného případu, postavili rychle ve chlévech kamna.

Hladová lesní zvěř přicházela k lidským obydlím a hledala zde záchranu. Zajíci zničili v zahradách skoro všechny ovocné stromky, mráz zničil většinu třešní a roční výhonky hrušek. Jak radostně jsme dýchali 9. března prvý teplý větérek, který přinášel předzvěst jara.

Tání bylo volné, takže prorokované potopy z množství sněhu nenastaly: Ozimy utrpěly v místech. kde vítr nakupil spousty sněhu, takže půda pod ním nezmrzla.

Plující ledy se vzdouvaly a ohrožovaly mosty

A nyní se opět vraťme k dennímu tisku. Moravskoslezský polední deník v první jarní den, tedy 21. března roku 1929, přinesl dobrou zprvu, že nebezpečí povodní je odvráceno „Podle dnešního ranního hlášení všech vodočetných stanic na Ostravsku jest všude pohyb ledů na řekách zcela normální. Znatelnější obava nastala pouze včera před večerem na řece Odře, kde u petřkovického mostu na cestě z Ostravy na Hlučínsko vzpříčila se ledová tříšť a počala hladinu vodní zvedati a nebezpečně ohrožovati most.

Redaktor líčil, že hlídka alarmovala v 18 hodin hasičstvo Přívozu, které ledy po delší námaze uvolnilo. Po celou noc byla u mostu udržována hlídková služba, která pohyb ledů regulovala. Most byl ledy částečně poškozen, takže byla po něm zakázána přeprava těžkými vozidly a udržuje se pouze jednotlivá doprava vozidly lehkými.

Také u železničního mostu na slepé trati u Výškovic počaly se kupiti ledy a musely býti hasičskou pohotovostí odstřelovány. Podle hlášení vodočetné stanice v Nové Vsi tam byl zaznamenán na Odře včera v 18 hodin stav vody 160 centimetrů nad normál, ve 22 hodin 183 centimetrů, dnes v jednu hodinu v noci 195 centimetrů, ve čtyři hodiny ráno 184 centimetrů a v 10 hodin dopoledne 190 centimetrů nad normál. Nebezpečí vylití vody z břehů nastává teprve při výšce vody 280 centimetrů nad normál, a proto doposud nebezpečí povodně v oblasti řeky Odry na Ostravsku nehrozí.

Hasiči se led odstraňovali s nasazením vlastních životů

Z Orlové přišla zpráva, vysoká teplota 21. března 1929 přivodila nečekané veliké tání pod horami a na Těšínsku. Řeka Olza, po které stále plují veliké kusy ledu, značně stoupla, ale výši břehů dosud nedosáhla. Zato dnes odpoledne říčka Stonávka hrozila povodní.

Ve Stonavě, pod zámkem Larischovým v Solci, nakupilo se asi o 15. hodině u jezu tolik ledu, že tok řeky byl takřka zastaven. Za necelé dvě hodiny stoupla hladina řeky o dva metry a 40 centimetrů, dostoupila výše břehů a hrozila vylitím se do okolí. O nebezpečí se dozvěděli četníci, všecky úřady, a hasičské sbory Karviná a Hohenegger vyrazily na pomoc.

Hasičské sbory ihned zúčastnily se záchranných prací a na místě, kde se led nejvíce nakupil, jaly se s nasazením vlastních životů led odstraňovati a tok řeky uvolňovati. Práce se jim dařila. Povodeň, která ve Stonavě hrozila, neměla by naštěstí velikých následků, neboť nablízku řeky Stonávky v těchto místech nejsou obytná stavení. V odstraňování ledů se pokračovalo i v noční době, a ještě v časných ranních hodinách.

Třebovický dřevěný most ohrožovala ledová zácpa

Přestože se zdálo, že nebezpečí povodní po prvním jarním dni díky pozvolné oblevě pominulo, už 25. března MS deník napsal, že nebezpečí na Odře a Opavici roste každou minutu. „Následkem včerejšího velkého deště stoupla hladina nouzovou vodní v řece Odře na 320 centimetrů nad normál a u Nové Vsi vylila se z břehů. Okolní domy, u řeky nejníže položené, nejsou zatím ohroženy, neboť voda by do nich vnikla teprve při dalším stoupnutí hladiny vodní o dalších 30 až 40 centimetrů. Policejní ředitelství vykonalo všechny potřebné přípravy k rychlému vyklizení ohrožených domů, kdyby hladina vodní stoupla ještě více. Poněvadž celý tok Odry je úplně prost ledů, není za dané situace na samotné Odře nebezpečí,“ napsal deník.

Velmi povážlivá situace však panovala na řece Opavici. Ledy, které až do včerejšího dne tvořily úplný celek, neboť řeka byla místy až na dno promrzlá, počaly včera praskat a daly se do pohybu. U dřevěného mostu Třebovic, vedoucího k Hošťálkovicím, utvořila se velká ledová zácpa a velmi nebezpečně zvedla hladinu řeky na horním toku Opavice. Poněvadž dřevěný most je stavbou a nevydrží silnější nápor ledů, bylo ještě během dnešní noci povoláno na pomoc vojsko z Opavy a hasičstvo z okolních obcí, aby ledy uvolnili. Z horního toku přicházejí však stále větší a větší spousty ledů, takže uvolňování ledů před mostem je spojeno s velkou námahou a značným nebezpečenstvím,“ popisoval situaci MS deník.

Tu však zhoršovala ještě zpráva, došlá toho dne ráno z Jánských lázní z Kylešovic, že po horním toku Opavice valí se velká voda. „K třebovickému mostu byla proto dnes ráno povolána další posila záchranného mužstva, které se pokusí odstřelováním tok řeky uvolnit. Kdyby se to však do 11. hodiny polední nepodařilo, jest téměř jisto, že nastane katastrofa a most u Třebovic a pak i u mostu Petřkovic náporu ledů a velké vody neodolají a budou strženy“. Situace tedy byla podle MS deníku krajně vážnou.

Plující ledy poškodily pilíře, ale most byl zachován

Dne 28. března však voda v Odře začala klesat. „Dnes v noci na horách znovu mrzlo, a proto voda v řekách značně klesla. Včera dostoupila hladina v řece Odře podle měření vodočetné stanice v Nové Vsi až na 320 centimetrů nad normál, kdežto dnes do 10 hodin dopoledne klesla už na 295 centimetrů nad normál a během poledne očekává se ještě další pokles hladiny.

Také nebezpečná situace, která se včera dopoledne vynořila na Opavici u třebovického mostu, kde se nahromadila ledová tříšť a vážně ohrožovala dřevěný most, byla zažehnána místními obyvateli a hasičstvem ještě před příchodem z Opavy povolaného vojska.

Po dvouhodinové vysilující námaze podařilo se dobrovolcům ledovou zácpu uvolniti. Plující ledy sice značně poškodily pilíře mostu, ale přec byl most zachován. U mostu petřkovického udržovalo pomocnou službu hasičstvo a četnictvo s policií. Dík jejich přispění minulo proplutí ledů kol mostu velmi hladce. Pouze u jednoho pilíře byla ochranná koza plujícími ledovými kry, které mnohdy dosahovaly až šest metrů délky a jeden metr tloušťky, úplně roztříštěna. Dnes jest však možno již tvrditi, že veškeré nebezpečí jest odvráceno,“ napsal MS deník.

Odstraňování sněhu stálo milión, oznámil úřad Velké Ostravy

No a 30. března roku 1929 vyšel v tomto deníku článek, že odvážení sněhu z ostravských ulic stálo radnici Velké Ostravy celý jeden milion korun československých. Což bylo tehdy opravdu mnoho.

Hospodářský úřad města Moravské Ostravy vydal statistiku výdajů, podle níž bylo za dobu od 1. ledna do 17. března 1929 vyplaceno celkem na hotovosti 935.000 Kč za čištění ulic od sněhu, ledu a za odvoz sněhu a ledu. Z toho na mzdách dělníkům bylo vyplaceno 484.000 Kč, za odvážení sněhu a ledu koňskými povozy a nákladními auty bylo vyplaceno 378.000 Kč, za materiál při od klizení, upotřebený jako krompáče, lopaty a podobně 23.000 Kč a na jiných výdajích 50.000 Kč.

Hospodářský úřad připomenul, že v obecním rozpočtu na rok 1929 bylo na čištění ulic města pamatováno částkou 200.000 Kč a to přitom na celý rok. „Takže do dnešního březnového dne byl v tomto bodě překročen obecní rozpočet na celý rok již téměř o tři čtvrtě milionu Kč,“ upozornil deník.

Strašlivá lázeň žhavým železem

Nyní si připomeňme, jak byla práce v průmyslu na Ostravsku vždy těžká a hlavně nebezpečná. A tak i v březnových dnech roku 1929, kdy obyvatelé celé Evropy zažívali poslední agónii tehdejší zimy století, prožívali lidé na Ostravsku podobná neštěstí, o jakém informoval 18. a 19. března v roce 1929 MS poledník pod titulkem Strašlivá lázeň žhavým železem. Dodnes článek děsí a připomíná, že před pětadevadesáti lety nebyla bezpečnost práce na tak vysoké úrovni jako dnes.

„V sobotu krátce po sedmé hodině večerní došlo ve Vítkovických železárnách v nové ocelárně v oddělení „odlévárna“ k hroznému neštěstí. Při odlévání roztaveného železa z pánve do forem stojících na kolejích nevysvětlitelným dosud způsobem uvolnila se na pánvi železná zátka a tekoucí železo ve váze asi 1000 kilogramů vystříklo na skupinu dělníků, stojících na můstku.

Následky byly hrozné. Rozžhaveným železem zasaženi byli tři dělníci. Pouze jednomu - Janíkovi z Řepišť - podařilo se včas uskočiti. Mistr František Pavlosek z Vítkovic bydlící v kolonii Kairo byl zasažen tekoucím železem nejvíce, takže na něm v okamžiku shořely šaty a za hrozných bolestí byl převezen do závodní nemocnice ve Vítkovicích, kde zranění svému zakrátko podlehl.

Vinu tehdy nenašli ani u dělníků, ani u techniky

Dělník Hrabovský František z Paskova byl popálen železem na nohou, rukou a dolní části těla a zemřel v neděli dopoledne. Dělník Nogol z Hulvák utrpěl těžké popáleniny. Hrozné neštěstí vzbudilo mezi dělnictvem nové ocelárny velké vzrušení. K neštěstí se dále dovídáme:

Vyšetřující komise železáren za vedení ředitele Matejky zjistila, že příčinu, proč železo vystříklo z pánve, lze hledati pouze v chemické reakci tekutého železa. Železo v pánvi náhle překypělo, aniž by se byl dal tento zjev předvídati nebo mu zabrániti.

Úředně nebyly dosud příčiny neštěstí zjištěny, ale je téměř jisto, že vina není ani na dělnících, ani na technickém zařízení. Jde zde patrně o nešťastnou náhodu, které nelze nikdy zabrániti, jelikož chemické procesy tekutého železa jsou mnohdy nevyzkoumatelné.

Neštěstí podobného rázu, ale větší, událo se v železárnách před šesti roky 3. března a byli tehdy usmrceni čtyři dělníci. Tehdy neštěstí bylo zaviněno neopatrností dělníků.

Přežil na bojištích palby granátů, popálení žhavým železem už ne

A 19. března se MS poledník k otřesnému pracovnímu úrazu vrátil. „Neštěstí, které se událo v sobotu ve Vítkovických železárnách, kdy byli strašlivou sprchou tekutého železa zasaženi čtyři dělníci, z nichž dva podlehli hroznému zranění, je dosud živě přetřásáno v celých Vítkovicích.

Smrtelně popálení dělníci ještě dlouho se trápili, než zemřeli. Dělník Hrabovský, když přišla za ním jeho manželka do nemocnice, pravil statečně na její otázku, jestli cítí bolesti: „Není to tak hrozné. Jsem však rád, že nebyl jsem železem zasažen do očí. To víš, teď si hezký čas zde poležím.“

Nešťastník však po dvanácti hodinách hrozného trápení zemřel. Hrabovský prodělal celou světovou válku na různých bojištích v největší palbě šrapnelů a granátů, aniž by se mu co vážnějšího přihodilo. Vyjádřil se prý také krátce před svou smrtí: „Kdybych byl o pět minut přišel dříve, nebylo by se to stalo.“ Co tím mínil, neví žádný. Býval veselým společníkem svých druhů, které rád bavil cestou vlakem z Paskova do práce. Byl bezdětný.

Druhá oběť neštěstí, mistr Pavlosek, zanechal dva dospívající syny, kteří dokončovali studia. Přál si na smrtelném loži, aby se ředitelství železáren postaralo o jejich dostudování, což také prý bude učiněno. Těžce zraněnému dělníku Nogolovi se daří již lépe a lékaři mají pevnou víru, že se jim podaří jej zachovati při životě.

Pohřeb obou obětí neštěstí se konal 20. března v 15.30 hodin v krematoriu v Moravské Ostravě, které i s městským hřbitovem stávalo v dnešním parku Milady Horákové.

Inženýr si pádem na náledí způsobil těžký otřes mozku

Zima století však jakoby se nechtěla i na jaře vzdát. Ještě dne 8. dubna roku 1929 MS deník upozornil na nebezpečné úrazy na náledí v Moravské Ostravě. „V pátek a sobotu napadlý sníh zase přeměnil černou Ostravu v bílou, ale přinesl také mnoho nepříjemností. Sníh, který byl brzy chodci ušlapán, večer následkem silných mrazů důkladně zmrzl a vytvořil na chodnících velmi nebezpečné náledí.

Majitelé domů ve většině případů nechali chodníky před svými domy neposypány, a tak zejména v sobotu večer došlo na několika místech v Moravské Ostravě i Slezské Ostravě k nebezpečným úrazům. Zvláště nebezpečný úraz utrpěl jistý inženýr před hotelem National, kde si pádem na chodník prorazil lebeční kost a přivodil těžký otřes mozku. Na Slezské Ostravě si pádem na chodník v Masarykově třídě přelomila ruku v sobotu večer služebná Františka Ryšánková ze Zárubku. Oba zranění byli převezeni do veřejné nemocnice,“ napsal MS deník.

Kolik se v Ostravě vypilo alkoholu za rok 1929

A tě kdo dnešní závěrečný díl o zimě století dočetli až do tohoto místa, přinášíme ještě dva pohledy na tehdejší tisk. MS poledník přinesl před pětadevadesáti lety také na jaře roku 1929 zprávu o tom, kolik se v Moravské Ostravě vypilo v roce 1928 alkoholu.

V Moravské Ostravě se tak, jako v každém dělnickém městě se pije víc než dost. Spotřeba alkoholu, ať již piva nebo jiných lihovin, je velká a podle toho roste také příjem města v podobě dávek z prodeje alkoholu. Dávkový úřad města Mor. Ostravy zveřejnil, že piva se ve Velké Ostravě za rok 1929 vypilo celkem 93.167 hektolitrů. Dávka z piva vynesla městu slušnou částku 837.711 korun.

Lihových nápojů do 50 procent alkoholu se vypilo 2.844 hektolitrů a 15 litrů, přes 50 procent alkoholu 129 hektolitrů a 72 litrů. Lihu se spotřebovalo ne méně než 2.954 hektolitrů a 46 litrů. Také dávka z lihovin vynesla za minulý rok slušnou částku 423.940 korun a 10 haléřů.

Výrobcům a továrnám pro výrobu lihovin v obvodu Velké Ostravy bylo dovezeno zpracování celkem 4.076 hektolitrů a 78 litrů lihu. Z toho bylo spotřebováno k výrobě 2.339 hektolitrů a 41 litrů různých kořalek a likérů. Velká část vyrobeného alkoholu však byla vyvezena mimo obvod Velké Ostravy a pouze část byla v samotné Ostravě zkonsumována. Čistého lihu v obchodech bylo prodáno 1 737 hektolitrů a 36 litrů.

Lehkomyslný vojáček šestinásobným tatínkem. V jednom týdnu pět kluků

No a nakonec nastalo po dlouhé a kruté zimě láskyplné jaro. Přestože se tato zpráva týkala události z Olomoucka, je na ní dobře vidět, co tehdejší tisk také zajímalo.

„Copak je to za vojáka, když mu láska nekvete,“ zpívá se v jedné písničce. Trochu nezvyklé vyplnění těchto slov stalo se ve vesnici H. u Olomouce, jejíž obyvatele překvapil veliký počet květů lásek zedníka a nyní vojína N. Vojín N. Byl to vesnický krasavec a výbojný milovník, neboť ve stejném čase dovedl mít známosti se šesti děvčaty ve vsi a okolí.

Všechny byly do vojáčka-rekruta zamilovány a neodolaly jeho svodům, které bohužel nezůstaly bez následků. Nežli vojáček odešel na vojnu, už se leccos šuškalo, ale k vyvrcholení milovnické vášně došlo minulý týden. Za sedm dnů zakroužilo nad vesnicí pět čápů a donesli pět zdravých klučíků.

Šestý čáp se očekává a zlé jazyky tvrdí, že to bude také kluk. Šťastně nešťastné maminky vyšly z mateřství rovněž bez pohromy. Daří se všem dobře. Jedno je jisto: Voják pamatoval na armádu a dal jí pět vojáčků. Kdoví, neměly-li v tom prsty písničky o tom, že voják se nesmí bát a musí pevně stát a pak slova dívek: „Mámo, já chci vojáka, a třebas pěšáka!“

Šestý čáp přinesl také kluka

A po dvou týdnech vydal MS poledník další zprávu: „Před nedávnem přinesli jsme zprávu o odvážném a lehkomyslném mladíkovi, který nyní slouží na vojně a jenž před nastoupením na vojnu byl ve své obci H. u Olomouce jakýmsi „obvodním“ milencem. Mladík měl ve své obci dvě milé a v pěti sousedních dědinách po jedné děvčici. Všem se líbil, neboť byl vesnickým „fešulínem“ a u všech docílil až přílišného opětování lásky. Žádná nezůstala bez následků.

Není tomu čtrnáct dní, co pět dívek stalo se maminkami krátce za sebou, a všem přinesli čápi zdravé klučíky. A včera došla nás zpráva, že poslední dívka začala chovat a zase klučinu. Byl pokřtěn jménem Miloslav. Vojáček dostal o všech následcích zprávy. Ale lehkomyslný mladík se nezarmoutil, ba vypjal se a řekl, že by nejraději, kdyby to dotáhl na deset. Ale až přijdou alimenty, pak se mladík podiví. Případ je charakteristickým pro dnešní dobu, kdy mládež se naučila příliš lehce žít a užívat, připomenul redaktor MS poledníku.