Fenomén
Colours of Ostrava
Milujete vůni kávy, svět kavárenských povalečů a kavárenských koutů? Magazín PATRIOT přináší seriál o slavných ostravských kavárnách, které sice většinou v minulých letech zanikly, přesto na ně historie nezapomněla.
Kavárna Union, zatím nejelegantnější kavárenský podnik ve městě zřízený v prvním patře novostavby v sousedství tehdejší moravskoostravské radnice, dnes Ostravského muzea, otevřel za velké účastí ostravské veřejnosti 4. března 1899.
Kavárna, v níž jsou dnes zatím prázdné prostory k pronájmu a bankomat firmy Moneta Bank, měla z náměstí pohodlné schodiště, které vedlo do velké centrální místnosti, čítárny, kulečníkové místnosti i herny s ústředním topením a elektrickým a plynovým osvětlením.
Takové interiéry odpovídaly těm nejvyšším požadavkům na pohodlnost a eleganci, jak uvádí ve své studii Zaniklý svět ostravských kaváren autorka Šárka Glombíčková, pracovnice ostravského archivu.
Vídeňské kavárně Austria vznikla velká konkurence
„Interiéry kavárny Union zařídili majitelé ve stylu Ludvíka XV. Židle nechali potáhnout olivově zeleným plyšem a desky stolů vyrobit z benátského mramoru. Hosté měli k dispozici dokonce telefonní přípojku. Ve druhém patře a pod střechou bydlel personál kavárny,“ popisuje archivářka.
Aby uspokojil chutě všech potenciálních zákazníků, otevřel Mathyas Schönhof v přízemí kavárny Union ještě hostinec. S touto novou konkurencí se musela vyrovnat především kavárna Austria, kterou majitelé podrobili v roce 1901 důkladné modernizaci, aby nepřišli o dosavadní klientelu z řad dobře situovaných ostravských městských vrstev.
Kavárník z Unionu přesedlal do kavárny Habsburg
Kavárnu Union vedl Vladimír Koschin, který se mohl prokázat bohatou praxí. Působil v kavárně Royal v Brně, hotelu Schreinzer v Těšíně a v hotelu a kavárně Elefant ve Štýrském Hradci.
Kavárna Union na hlavním náměstí však změnila v roce 1912, tedy před první světovou válkou, majitele. Dům i s koncesí a kavárnou koupil Simon Segal, kterého obyvatelé Ostravy už dobře znali. Hostinec hotelu Imperial se totiž za jeho vedení a díky vynikající kuchyni jeho manželky Berty stal vyhledávaným podnikem. A také jeho nová kavárna Union se těšila dobré pověsti.
Foto: Petr Broulík
Segalovi se podařilo opět obnovit výčep v přízemí, později pod názvem Eden, který se stal vyhledávaným nočním podnikem. V roce 1934 získal majitel povolení k čepování vína a upravil přízemní místnosti hostince a obchodní místnost přístupnou z náměstí na tabarin.
„Se jménem Vladimíra Koschina z kavárny Union se pak setkáváme také v roce 1915, kdy otevřel další velkoměstský podnik, kavárnu Habsburg. Ta se nacházela v novostavbě majitelů parní cihelny bratří Chmelů, a to na nároží Zámecké ulice a hlavního náměstí a dnes je v ní Mobil pohotovost a prodejna a půjčovna svatebních šatů. Svou žádost o koncesi odůvodňovali nedostatečností dosavadních kaváren pro potřeby a nároky obyvatel města i náhodných návštěvníků, kteří si chtějí příjemně odpočinout při četbě novin a hře, nebo setkáním s přáteli,“ líčí Šárka Glombíčková.
Úžas u návštěvníků budily stěny pokryté zrcadly
Když proslulý kavárník Vladimír Koschin otevřel dne 25. března 1902 na hlavním, dnes Masarykově náměstí druhou kavárnu Habsburg, zúčastnili se slavnostního otevření také členové moravskoostravského městského zastupitelstva.
Exteriér i interiér domu a kavárny v prvním patře provedla v novém secesním stylu ostravská stavitelská firma A. Mihatsch. „Úžas u návštěvníků budily například stěny pokryté zrcadly a především pokladna osvětlená dvěma křišťálovými koulemi, kabinetní kus, který byl k vidění prý jen v Karlových Varech. Vznešeným dojmem působily na první návštěvníky divany se zelenými potahy s vetkávanými secesními květy a také třicet umělecky provedených lustrů se zelenými skleněnými cylindry, které příjemně tlumily světlo 130 žárovek,“ popisuje archivářka.
Kavárna Habsburg měla od počátku český charakter
Na hlavní sál navazovala nezbytná herna se třemi kulečníky vídeňské firmy Seifert und Söhne. Nechyběla rovněž bohatá nabídka novin a časopisů. V přízemí se brzy otevřelo několik obchodů, například moderně vybavený obchod s pánským a dámským textilem Antonína Mikesky a také vinárna přístupná ze Zámecké ulice.
V kavárně Habsburg, která i přes své jméno měla od počátku český charakter, zůstal Vladimír Koschin až do roku 1908. Pak se nájemci střídali. V roce 1910 koupil dům s kavárnou Habsburg od Jana Chmely Antonín Mikeska a v letech 1911 až 1913 si kavárnu pronajal později věhlasný brněnský kavárník Jan Nekvapil.
Tento podnikatel pocházel z rodiny známého pražského hostinského, praxi získal v zahraničí. Jedenáct let působil v Anglii, devět let v Německu a ve Francii, od roku 1919 vedl v Brně známý City-bar, ve kterém účinkovala například Červená sedma s Vlastou Burianem. Ve 20. letech Jan Nekvapil zřídil v Brně velkokavárnu Savoy a zároveň měl patnáct let pronajatou lázeňskou restauraci v Luhačovicích.
Na přelomu století rostly kavárny v Ostravě o sto šest
Své vlastní kavárny zřizovaly i některé ostravské hotely, aby hostům poskytly všestranné pohodlí a zázemí. Ve stejný den jako kavárna Union zahájil provoz hotelu Slavia na rohu Hollarovy a Poděbradovy ulice hoteliér Jan Winkler, který nabízel 22 elegantních pokojů a českou kavárnu. Dnes je na místě podnik Slůně. V roce 1912 otevřel kavárnu také hotel Gambrinus na hlavním náměstí, tedy na dnešním Masarykově náměstí v domě čp. 21/37.
Foto: Petr Broulík
Vlastní kavárnu měl v domě čp. 20/208 v ulici 28. října také Grandhotel, jeden z nejstarších ostravských hotelů, který fungoval již od roku 1874 pod názvem U Slavíka. Ještě v roce 1912 otevřel Karel Schindler ve Stodolní ulici hotel Brioni, kde hostům kromě ubytování nabízel rovněž kavárnu, restauraci, kulečníkovou i karetní hernu. Kolem roku 1900 byl otevřel v dnešní Nádražní ulici v domě 36/716 hotel Quittner, hotel Imperial zahájil provoz v lednu 1904.
Všichni, kdo mají rádi kávu, a nemusejí to být jen ostravští kavárenští povaleči, se mohou těšit na podzim, kdy Ostravské muzeum otevře velkou výstavu věnovanou historii slavných ostravských kaváren. Patriot magazín chce ostravskou kavárenskou historii připomenout tímto seriálem ve spolupráci s archivářkou Šárkou Glombíčkovou.