Zaniklý svět ostravských kaváren. Jak vypadaly kavárny v 18. století?

Milujete vůni kávy, svět kavárenských povalečů a kavárenských koutů? Magazín PATRIOT přináší seriál o slavných ostravských kavárnách, které sice většinou v minulých letech zanikly, přesto na ně historie nezapomněla.

Kavárny se odlišovaly od běžných hostinců nejen druhem podávaného občerstvení, ale také svým zařízením. Typické byly menší kulaté nebo čtvercové stoly s mramorovými deskami. U takzvané kavárenské kredence, která do jisté míry zastupovala výčepní pult hostinců, se vydával cukr k nápojům, nalévaly se likéry a vedl záznam vydaných nápojů. V roce 1849 se poprvé objevila Thonetova židle z ohýbaného dřeva, která později neodmyslitelně patřila pro svou pohodlnost a snadnou přenosnost k zařízení takzvané vídeňské kavárny.

Tak popisuje podobu a interiéry kaváren ve své studii Zaniklý svět ostravských kaváren pracovnice Archivu města Ostravy Šárka Glombíčková. My se s ní dnes podíváme právě na to, jak taková typická honosná a exkluzivní kavárna v 19. století vypadala.

Nejdříve svíčky a lampy, pak elektrické světlo

„Denní světlo vnikalo do kaváren zpravidla velkými okny zřizovanými po celé délce lokálu. Po setmění osvětlovaly kavárny svíčky a olejové lampy, které tehdejší kavárníci často stavěli na sloupy před zrcadla, aby se světlo rozptýlilo po celém prostoru. Za více světla si mohl host dokonce připlatit. Svíčka však často stála tolik co šálek kávy,“ popisuje archivářka.

Zavedení plynových a později elektrických lamp proto znamenalo opravdovou revoluci v osvětlení. Jak důležité bylo v kavárnách dobré světlo, zdůrazňovaly ještě v roce 1931 Hostinské listy: „Účelným osvětlením lze poměrně za laciný peníz vytvořiti v každé hostinské místnosti příjemné prostředí a působiti tak na náladu hostí. Jest nesporno, že světlo také přitahuje nové hosty a zvyšuje obrat, k čemuž není třeba uváděti zvláštních důkazů.“

Zdi pokrývala zrcadla, číšník musel být čistý

Aby světlo žárovek neoslňovalo, doporučovalo se používat opálová nebo pergamenová stínidla. Zároveň muselo být světlo dostatečně silné, aby se „dal čísti bez námahy u každého stolu i nejmenší novinový tisk,“ zdůrazňovaly tehdejší Hostinské listy v článku Účelné osvětlení v hostincích.

Pro optické zvětšení místností a také dosažení větší reprezentativnosti kavárny pokrývala zdi kavárny často zrcadla. Nezbytnou součástí pravé kavárny byly také herny pro dovolené hry, kulečníky a čítárna.

Značné nároky kladli tehdejší odborníci na kavárenský styl na zevnějšek číšníka: „Číšník musí býti okrasou místnosti. Úbor má býti vždy čistý, kalhoty vyžehleny, aby měly skutečný tvar kalhot. Košile zvlášť má býti čistá, rovněž límec a kravata, která kromě toho má se vždy dobře hoditi k límci. Samozřejmě, že boty jsou pečlivě vyleštěny. Ruce čisté, nehty na nich upraveny, vlasy krátce přistřižené a úhledně učesané. Slovem: číšník má vždy hleděti, aby svým vzhledem činil na hosta co nejpříjemnější dojem.“

Rozmanité obložené chleby a housky, vejce ve sklenici, zákusky

A šli až do nejmenších detailů: „A tu možno upozorniti, že zuby zdravé, čisté, zpravidla příjemný dojem zvyšují, aneb naopak špatný chrup i příjemnou jinak tvář hyzdí.“

Také pomoc hostu do svrchníku vyžadovala od číšníka značnou hbitost a pohotovost: „Svrchník se uchopí a rozevře oběma rukama pod límcem a jakmile pravá ruka je v rukávě, pomáháme druhé ruce do rukávu, ale ne do kapsy. Pak se vytáhne svrchník vzhůru. Ukáže-li se nahoře spodní kabát, sáhne se pod svrchník a stáhne dolů a svrchník nahoru. To však se nesmí státi atletickým způsobem, jako by se měl host k zemi strhnouti, nýbrž způsobem jemným a slušným,“ radily ve své Nauce o obsluze Hostinské listy v čísle z roku 1931.

Kromě kávy všech druhů se v kavárnách podával čaj, čokoláda a jiné občerstvující nápoje, a rovněž jemné likéry. Pivo a víno se zpravidla nečepovalo ze sudu, ale podávalo se v lahvích. K jídlu mohli hosté dostat různé kavárenské pokrmy - rozmanité druhy obložených chlebů a housek, vejce ve sklenici, zákusky, sladké pečivo.

Kavárny měly déle otevřeno než hospody

Mnozí kavárníci si časem k velké nelibosti okolních hostinských a restauratérů vymohli rozšíření koncese o neomezené podávání všech druhů jídel teplé i studené kuchyně. Byli navíc ve výhodě zavírací hodinou, kterou úřady v době první republiky stanovily na jednu hodinu v noci.

Otevírací doba bývala v době od dubna do září už od pěti hodin ráno, od října do března se nesmělo otevřít před šestou hodinou ranní. Hostince a restaurace přitom musely zavírat už o půlnoci. Hostinští a kavárníci proto často spojovali své podniky a vznikaly takzvané restaurační kavárny.

Všichni, kdo mají rádi kávu, a nemusejí to být jen ostravští kavárenští povaleči, se mohou těšit na podzim, kdy Ostravské muzeum otevře velkou výstavu věnovanou historii slavných ostravských kaváren. Patriot magazín chce ostravskou kavárenskou historii připomenout tímto seriálem ve spolupráci s archivářkou Šárkou Glombíčkovou.