Zaniklý svět ostravských kaváren. Kavárna Industrial kralovala Vítkovicím

Milujete vůni kávy, svět kavárenských povalečů a kavárenských koutů? Magazín PATRIOT přináší seriál o slavných ostravských kavárnách, které sice většinou v minulých letech zanikly, přesto na ně historie nezapomněla.

Dnes se s ostravskou archivářkou Šárkou Glombíčkovou projdeme někdejšími Vítkovicemi a podíváme se na osudy kaváren, které v této průmyslem doslova prošpikované čtvrti vznikly.

Podobně jako v Přívoze vzniklo i současné centrum Vítkovic mimo původní vesnickou zástavbu. Za velkorysým projektem Nových Vítkovic, který dalece přesahoval dobové požadavky na bydlení, stál Paul Kupelwieser, který se stal v letech 1876 až 1893 generálním ředitelem Vítkovických železáren a na několik let také starostou obce.

Jediná, avšak nejelegantnější ve Vítkovicích

Pro Nové Vítkovice, jejichž regulační plán vznikl na počátku 80. let 19. století, bylo typické, že oproti jiným průmyslovým městům nebyly dělnické kolonie vystrčeny na periferii, ale naopak tvořily kompaktní celek s domy určenými pro úředníky. „Cílem obce a železáren bylo vybudovat moderní vybavené město s velkou sítí ochodů a služeb, které poskytovalo zaměstnancům železáren životní standard v jiných městech neobvyklý. Téměř devadesát procent všech obyvatel Vítkovic tak tvořili průmysloví dělníci,“ připomíná historička Archivu města Ostravy.

Centrum Nových Vítkovic se mohlo pochlubit jedinou kavárnou, která stála nedaleko náměstí s farním kostelem. „Byla však nejelegantnější v obci. Navštěvovaly ji převážně zámožnější obyvatelé a šlo vlastně o jedinou kavárnu ve Vítkovicích zařízenou pouze pro tento účel,“ upozorňuje historička.

Dne 7. prosince roku 1929 otevřel tuto opravdovou kavárnu pod příznačným názvem Industrial Josef Holaň v jednopatrovém domě na nároží Davidovy, dnes Jeremenkovy a Místecké, dnes Mírové ulice. V roce 1887 tento dům postavila stavební firma Franze G. Böhma pro Zikmunda Groaga, hostinského v takzvané cechovně, což bylo tehdy jakési první společenské centrum pro zaměstnance železáren. Později jeho funkci převzal vítkovický závodní hotel, dnes Rothschild Palace.

Inteligenti museli jezdit za dobrou kávou do Ostravy

V roce 1912 koupili jednopatrový dům Jan Amende a Josef Holaň, majitelé tiskárny a knihkupectví ve Vítkovicích. Dům upravili a v nárožní části prvního patra zřídili kavárnu, k níž přiléhala herna. „Ve své žádosti o kavárenskou koncesi se Josef Holaň odvolával na stále rostoucí počet příslušníků inteligence ve Vítkovicích, kteří musí za dobrou kávou jezdit až do Moravské Ostravy,“ popisuje archivářka.

Od počátku provozoval Josef Holaň, plně zaměstnaný v tiskárně, kavárnu prostřednictvím nájemců. Prvním byl Ignatz Mehler, jenž vedl několik let kavárnu Central na náměstí v Moravské Ostravě a mohl tak uplatnit své bohaté zkušenosti. Když dostali v roce 1927 pánové Amende a Holaň výpověď z místností v domě č. p. 336, kde dosud provozovali tiskárnu s knihkupectvím, rozhodli se pro náročnou přestavbu vlastního domu.

Výsledkem déle než rok trvajících prací bylo podstatné zvětšení kavárny v prvním patře a nástavba druhého patra, které bylo určeno k bydlení, stejně jako podkroví, kde byly dvě místnosti vyhrazeny pro kavárenský personál. Kavárna prošla modernizací i po technické stránce.

Získala ústřední topení a čerstvý vzduch v ní zajišťovala nejen velká okna do dvora se sklopnými křídly, ale také elektrická ventilace. Kromě knihkupectví a papírnictví společnosti Amende a Holaň vzniklo v přízemí ještě šest obchodních místností. Částečně si je pro své kanceláře pronajala městská spořitelna, firma Julius Meinl zde prodávala kávu, čaj a potraviny a místo se našlo i pro lékárnu A. Lutonského U Anděla. Jednopatrová budova ve dvoře domu sloužila potřebám tiskárny.

Někteří nájemníci se odmítali vystěhovat

Původní zdivo z červených pálených cihel, typické pro zástavbu nového centra Vítkovic, bylo nyní pohledově v jednopatrovém domě na nároží Davidovy, dnes Jeremenkovy a Místecké, dnes Mírové ulice, viditelné pouze v prostoru části prvního patra. Fasáda přízemí i nové nástavby dostala jednoduchou omítku.

„Náklady na stavbu dosáhly více než tří a tři čtvrtě milionů korun a značně tak překročily sumu potřebnou ke stavbě i úplně nového domu. Původní úmysl starou budovu zbourat a vystavět zcela novou moderní stavbu, vyhovující po všech stránkách provozu tiskárny, ztroskotal na sporech s některými nájemníky, kteří se odmítali vystěhovat,“ popisuje Šárka Glombíčková.

Majitelé domu tedy vystavěli nejprve druhé patro a podkroví, kam problematické nájemníky přestěhovali. Pak teprve zahájili důkladnou rekonstrukci přízemí a prvního patra. Kvůli velmi špatnému stavu stropů museli nakonec přízemí a první patro vystavět v podstatě znovu.

V roce 1932 požádal Josef Holaň pro kavárnu Industrial o rozšíření koncese o povolení výčepu sudového piva. „Aby uspokojil své hosty, kteří mu to vytýkali a mnozí prý jeho podnik z tohoto důvodu také opustili. Poukazoval přitom na to, že všechny kavárny v Moravské Ostravě takové oprávnění mají,“ líčí ostravská archivářka.

Kavárna není přece pro okolní hostince konkurencí

Aby zahnal obavy majitelů okolních hostinců, snažil se jim vysvětlit, že jeho podnik pro ně není žádnou konkurencí, protože hosté jeho kavárny, hlavně v letních měsících, raději jdou do některé kavárny ve vnitřním městě, než by šli do některé restaurace ve Vítkovicích anebo do podniku, který nese formální název „kavárny“.

Nepodařilo se mu však během rok a půl trvajícího řízení přesvědčit ani okresní úřad, ani zemskou správu v Brně. „Přitom všechny ostatní podniky ve Vítkovicích, které nesly označení kavárna, povolení čepovat pivo ze sudu měly. Většinou proto, že v nich byla i restaurace nebo výčep. Josef Holaň neuspěl s tímto požadavkem ani u okupačních úřadů v roce 1940,“ popisuje Šárka Glombíčková.

Po skončení druhé světové války naopak stát jeho dům jako německý majetek zkonfiskoval a uvalil na něj národní správu. „Provoz kavárny, značně poškozené bombardováním, se sice podařilo v dubnu 1946 obnovit, ale ne na dlouho,“ říká Šárka Glombíčková z Archivu města Ostravy.

Všichni, kdo mají rádi kávu, a nemusejí to být jen ostravští kavárenští povaleči, mohou navštívit Ostravské muzeum, které otevřelo novou velkou výstavu, věnovanou historii slavných ostravských kaváren. Magazín PATRIOT chce ostravskou kavárenskou historii připomenout tímto seriálem ve spolupráci s archivářkou Šárkou Glombíčkovou, která dlouhodobě mapuje ostravské kavárny pro Archiv města Ostravy a podílela se i na této velké výstavě, nazvané Ostravská kavárna.