Zaniklý svět ostravských kaváren. Do přívozského Café Corso chodil i mladý Gottwald

Milujete vůni kávy, svět kavárenských povalečů a kavárenských koutů? Magazín PATRIOT přináší seriál o slavných ostravských kavárnách, které sice většinou v minulých letech zanikly, přesto na ně historie nezapomněla.

Znovu se dnes projdeme s ostravskou archivářkou Šárkou Glombíčkovou někdejší samostatnou obcí a městem Přívoz a podíváme se na osudy kaváren, které v této kdysi exkluzivní čtvrti vznikly.

Vedení přívozského hotelu Moravia svěřila společnost Moravia Stanislavu Střelcovi, dosavadnímu nájemci známé kavárny Habsburg, později Praha, na hlavním náměstí v Moravské Ostravě. Na krátkou dobu se tak hotel po pěti letech znovu dostal do českých rukou, což vyvolalo na české straně, v době vášnivých česko-německých sporů, skoro škodolibou radost: „Přívozští Němci úpěnlivě volají o podporu pro stavbu Deutsches Heimu, neboť prý nyní, kdy hotel Moravia přešel do rukou českého konsorcia, nemají slušné hospody...“ psaly Ostravské listy.

Již 24. srpna roku 1911 však vystřídal Stanislava Střelce ve vedení hotelu Moravia Franz Fritscher, který působil několik let jako číšník v restauraci hotelu Severní dráha v Přívoze, poté byl nájemcem hotelu U Zeleného stromu v Bohumíně a před převzetím hotelu Moravia vedl kavárnu Bellevue v Moravské Ostravě u Říšského, dnes Sýkorova mostu.

„Německý tisk tento návrat ke starým poměrům samozřejmě přivítal a nabádal své čtenáře, aby nového hostinského podpořili také hojnou návštěvností,“ popisuje autorka.

Úpravy restaurace a kavárny dostaly majitele do finanční tísně

Typické bylo, že v českém tisku nepadla o změně ve vedení „německého“ hotelu vůbec zmínka, i když u příležitosti jeho otevření uspořádal nový nájemce o víkendu 2. a 3. září velké koncerty s volným vstupem. Od podzimu 1915 spravoval hotel několik měsíců Josef Semkovič, velmi úspěšný kavárník, který později vedl kavárny Praha, Savoy a Elektra, jedny z největších v Moravské Ostravě.

Od dubna 1916 si koncesi hotelu Moravia pronajal dosavadní provozovatel hostince U Dlouhých v Přívoze Otto Bláha. Společně s manželkou postupně skoupili všechny akcie společnosti a vystupovali jako jediní majitelé. Za jeho vedení hotel podle vzpomínek současníků velmi prosperoval a Otto Bláha zde každý rok pořádal domácí ples pro zvané hosty.

Nejspíše při stavebních úpravách restaurace a kavárny v přízemí v roce 1926 se však Bláha dostal do finanční tísně. V roce 1933, kdy hotel koupili v dražbě největší věřitelé, bratři Otýpkové z Mariánských Hor, dosahovala dlužná částka více než 180 000 korun. Již v listopadu 1933 od nich realitu koupil Jaroslav Frankl, který měl bohaté zkušenosti z řady evropských hotelů a pustil se do velké přestavby hotelu Moravia, jehož fasáda tehdy získala současnou jednoduchou podobu.

Restaurační místnost pokračovala jako kavárna

Nový majitel kompletně zrenovoval i interiéry. Největší změnou prošlo přízemí. „Jaroslav Frankl zde zřídil zcela nově výčep přístupný z náměstí a spojený zvláštními dveřmi s klubovnou s okny do dvora. K výčepu přiléhala nová herna, kyvadlovými dveřmi spojená s restaurační místností, jež pak pokračovala jako kavárna s okny do Nádražní ulice. Kavárna byla zkrácená o část, z které vznikla hotelová hala,“ popisuje Šárka Glombíčková.

A dodává, že modernizací prošly rovněž hotelové pokoje a byt majitele v prvním patře. „K dostavbě zamýšleného třetího patra nakonec nedošlo. Při rozsáhlé adaptaci bylo také zavedeno ústřední topení a rozvod teplé a studené vody po celé budově,“ připomíná autorka a dodává, že v roce 1942 převzal hotel Moravia jako židovský majetek správce dosazený německými okupačními úřady.

Vraťme se však v čase opět o půl století zpátky. „Na nejpěknějším, policejnímu dohledu lehce přístupném místě, na zdejším náměstí“, jak psal dobový tisk, vystavěl na konci 19. století vlastní dům také ostravský stavitel František Jureček starší. V jednopatrovém domě na nároží Libušiny ulice „ve velmi krásných místnostech, velkoměstsky zařízených,“ poté otevřel 2. července 1899 kavárnu Corso stavitelův syn Theodor Jureček.

Kromě nárožní kavárny a oddělené herny se čtyřmi kulečníky v přízemí se v domě nacházel ještě byt kavárníka a ve dvoře pokoje pro mužský personál. Osvětlení obstarávaly plynové lampy. Na straně do náměstí měli hosté v létě k dispozici kavárenskou předzahrádku.

Cafe Corso, první opravdová kavárna v Přívoze

Při udělování koncese hrála velkou roli skutečnost, že v Přívoze dosud opravdová kavárna, zařízená pouze pro tento účel, nebyla. A bez elegantní kavárny se žádné moderní město nemohlo obejít. Protože Theodor Jureček provozoval zároveň drogerii ve vzdálených Hranicích, pronajal kavárnu Ferdinandu Krupitzovi. Záhy si ji oblíbili především němečtí hosté, což budilo nelibost mezi redaktory českých novin, kteří nedlouho po otevření dělali kavárně nevyžádanou reklamu:

„Cafe Corso v Přívoze nemůžeme nikomu doporučiti k návštěvě. Nájemce Krupitza, jehož rodiče poctivě se psali Krupica, má tam stoličnou, která za nejmilejší práci svou má: nadávat Čechům. Našim lidem, jichž jména z útrpnosti neuveřejňujeme, dostalo se již i vyhazovu. Rádi bychom znali ještě člověka, který má kus cti v těle, aby do takových místností vkročil a tam svoje těžce vydělané peníze propíjel. Pan Krupitza se mýlí, myslí-li, že ho hrstka Němců vytrhne...“

Na kávu sem chodili Gottwald, Urx, Jilemnický i Novomeský

Podle jiné zprávy se však kavárně vedlo dobře a o hosty nouzi neměla. V pozdějších letech se zde často objevovali redaktoři deníku Österreichische Morgenzeitung, který měl od roku 1916 redakci v nedaleké Rudolfově ulici, dnes ulice U Tiskárny. „Ve 20. letech 20. století sem chodili na kávu a biliár také redaktoři komunistického deníku Pravda Václav Kopecký, Klement Gottwald, Eduard Urx, Petr Jilemnický a Laco Novomeský,“ připomíná ostravská archivářka Šárka Glombíčková.

V květnu 1906 povolil okresní úřad rozšíření koncese o podávání lahvového piva, po němž byla v kavárně velká poptávka. Kavárník musel do té doby nosit pivo z nedaleké restaurace, což se samozřejmě podepisovalo na kvalitě a hosté byli nespokojeni. Žádost o povolení výčepu piva ze sudu uspěla až na třetí pokus v dubnu 1932. To již byl devět let majitelem koncese Ondřej Witke, který pracoval v kavárně od jejího otevření jako číšník. Pro nový výčep zařídil dosavadní klubovní místnost v zadní části kavárny s vlastním vchodem z Libušiny ulice.

Po smrti Ondřeje Witkeho v roce 1940 převzala provoz kavárny jeho dcera Irmgard. V roce 1946 byla na podnik uvalena národní správa. Místnosti kavárny poškozené během doby, kdy zde byla ubytována Rudá armáda, se podařilo rychle opravit a obnovit také její provoz. V roce 1950 získal dům okresní sekretariát KSČ. Z kavárny v přízemí upravila restauraci a ostatní místnosti používala k pořádání schůzí a přednášek.

Všichni, kdo mají rádi kávu, a nemusejí to být jen ostravští kavárenští povaleči, se mohou těšit na podzim, kdy Ostravské muzeum otevře velkou výstavu věnovanou historii slavných ostravských kaváren. Magazín PATRIOT chce ostravskou kavárenskou historii připomenout tímto seriálem ve spolupráci s archivářkou Šárkou Glombíčkovou, která zmapovala ostravské kavárny pro sborník Archivu města Ostravy.