​Zámek v Bílovci střeží cínová garda pandurů barona Trencka

Jen torza komínů trčela v květnu 1945 z ohořelých zdí bíloveckého zámku hrabat Sedlnitzkých z Choltic.

Původně renesanční památka, která prošla barokní přestavbou, vzplála při osvobozování města Rudou armádou. Šlechtický rod, který zámek vlastnil od roku 1648, se již do zámeckých komnat nevrátil a usídlil se po válce v Rakousku.

Z panského sídla se stal sklad zdravotnického materiálu, archiv a dokonce sloužil jako sýpka. To vše je minulost. Zámek dnes patří městu Bílovec, které investuje do jeho obnovy a postupně jej otevírá veřejnosti. Návštěvníci jubilejní 10. zámecké sezóny se mohou těšit na řadu novinek.

„Prodloužili jsme prohlídkovou trasu o pokoj baronky Margarety Sedlnitzké rozené von Eichendorff, byla spisovatelkou a básnířkou a do Bílovce často zajížděla ve 20. letech minulého století,“ přibližuje letošní změny v programu prohlídek kastelán bíloveckého zámku Eduard Valeš, který obnovou zámku žije již deset let.

Když do objektu poprvé vstoupil, nebylo v něm co obdivovat. Holé zdi bez obrazů, místo intarzovaných parket betonové podlahy a prázdné zámecké pokoje. Přesto jej genius loci okouzlil.

„Do té budovy přijdete, a buď to ve vás něco zanechá, nebo ne. A já jsem se prostě do toho zámku nějakým způsobem zamiloval hned na první dobrou. A už to trvá deset roků,“ vzpomíná Eduard Valeš na první setkání s památkou, které obětuje část svého volného času a do jehož obnovy nadchnul i své přátele. V Bílovci se stará o kroniku města a kulturu a roli kastelána má zatím jako dobrovolník.

Do města dojíždí z Nového Jičína, kde jako historik sbíral první zkušenosti v muzeu Novojičínska, pracoval na archeologických vykopávkách a po boku Jaroslava Zezulčíka se zapojil do přípravy expozic zámku v Kuníně. Radami zkušeného kastelána se řídí při obnově zámku v Bílovci.

Důležité jsou kontakty na rodiny původních majitelů. Potomci Sedlnitzkých z Choltic se ochotně zapojili do zachování historické paměti svých slavných předků. „Sedlničtí nám z Rakouska dovezli kopie obrazů, které v minulosti zdobily stěny zámeckých pokojů. Vystavujeme je nyní v obnovené zámecké jídelně,“ popisuje začátek spolupráce s vnuky posledních zámeckých pánů.

Otevírání zámeckých komnat a první obrazy na zdech spustily nečekanou vlnu zájmu i u místních obyvatel. Leckdo si totiž vzpomněl, že mu v bytě zavazí kousek nábytku, který tam vlastně nepatří. Zámek na konci války totiž stihli bílovečtí vyrabovat a cenné kousky tak před požárem uchránit. Kusy nábytku s inventárními čísly léta sloužily v domácnostech v okolí a v posledních letech se začaly objevovat před zámeckými vraty.

„Lidé začali přinášet intarzované židle, různá křesla a mezi nejzajímavějšími kousky se objevil krásně vyřezávaný jídelní stůl z poloviny 19. století z černě mořeného dřeva. Ten stůl jsme dokonce objevili na jedné historické fotografii zámeckého interiéru,“ popisuje návraty zcizených věcí kastelán. Dnešní sbírku z desetiny tvoří právě tento ukradený mobiliář.

Zámecký interiér se využívá nejen jako ukázka dobového vybavení, ale slouží i jako kulisy pro představení Zámecké divadelní společnosti. Skupina ochotníků krátkými epizodami zpestřuje prohlídku při významných dnech sezóny.

Na zahájení si připravili krátkou historickou frašku, která popisuje „Velmi těžký den architekta Gansse“, který byl v roce 1730 pozván baronem Karlem Sedlnitzkým kvůli opravě zámku. Úkolem mladého krnovského architekta Georga Friedricha Gansse, bylo zámeckého pána přesvědčit o modernizaci požárem poničeného renesančního zámku.

Kostýmy herců dodávají takto zpestřené prohlídce nový rozměr a lidé si vyprávění průvodce ještě více užijí. „Snažíme se vždy vypíchnout něco ze zámeckých dějin. Když budete lidem jen vykládat letopočty, tak si to nezapamatují, ale když jim zahrajete, jak tady baron picnul tu svoji služebnou, která od té doby na zámku straší jako bílá paní, tak to si už zapamatují,“ dodává s úsměvem člen divadelního souboru Milan Warzocha.

Kvůli koronaviru a opatřením, která v souvislosti s pandemií stále platí pro všechny zámky a muzea, viděla jejich představení v den zahájení turistické sezóny jen hrstka diváků. Na prohlídky mohou jen dvacetičlenné skupiny.

„Na prohlídky běžně pouštíme 70 lidí a do sálu se jich vejde i 80, ale nyní jsme omezení počtem 20 účastníků na prohlídku, tak jsme to zahráli čtyřikrát,“ říká kastelán Eduard Valeš, který provází návštěvníky v kostýmu zámeckého pána během celé sezóny.

Zámek v současné době nabízí několik stálých výstav a jeden prohlídkový okruh. Celé levé křídlo zaplnily vycpaniny zvířat, které za svůj život nashromáždil bývalý učitel, školský inspektor a dlouholetý člen okresního mysliveckého spolku Zdeněk Pilich. „Vytvořil nám tady expozici o přírodě, myslivosti a zvířatech. Tato část zámku vypadá jako Konopiště a zájem o tuto výstavu mají hlavně školy,“ popisuje zajímavost bíloveckého zámku kastelán.

V dalších místnostech se návštěvníkům ukazuje historie bíloveckého kina nebo sbírka starých byciklů. Po prohlídce jsou turisté zváni do zámecké kavárny, kterou znalci rodu Sedlnitzů pojmenovali podle Idy Sedlnické a pověsili na zeď kavárny i její podobiznu.

„Byla to vzdělaná šlechtična, dáma 19. století, hovořila sedmi jazyky a sjezdila celý svět. O svých cestách si vedla deníky, a jak byla stará, tak na nádvoří zámku sedávala pod strom a svým vnukům vyprávěla příběhy z těch svých cest. Novináři ji tehdy nazývali, že přišla stará excelence,“ dodává Eduard Valeš, který je autorem historické publikace o bíloveckém zámku a nyní ve spolupráci s městem vydal knihu Příběhy bíloveckých domů.

Do sféry jeho zájmů patří také vojenská historie. Společně se svými přáteli ze Zámeckého divadelního spolku tvoří jednotku rakouských pandurů barona Trencka a účastní se rekonstrukcí dobových bitev. Jako čestná stráž stál i u jeho hrobu v kapucínské kryptě v Brně a „panduři“ z Nového Jičína byli i přitom, když antropologové z ostatků vysušené mumie zrekonstruovali tvář a tělo jejich velitele.

Barona Trencka a jeho neohrožené pandury mají nyní také v Bílovci. Jsou součástí nové cínové armády, kterou si nechal zámek postavit u novojičínského modeláře Jaroslava Podmola. Postavičky v barvách různých vojsk jsou vystaveny v zámecké kavárně a návštěvníci si mohou jednotlivé bojovníky koupit domů jako suvenýr.

„Vytvořil jsem takové dioráma s postavičkami vojáků, které jsem zasadil do přírody, aby bylo vidět, jak tyto speciální jednotky v době Marie Terezie fungovaly. Panduři útočili ze zálohy, byli to takoví partyzáni, drsňáci, co vyhrávali bitvy. A my je tady máme z cínu,“ upozornil na novinku Milan Warzocha.

Kromě cínových pandurů budou k vidění i další sběratelské kousky v barvách zámecké gardy nebo šachy, kde proti sobě stojí nepřátelská vojska.

"Napadlo nás udělat rakouskou gardu na jedné straně a pruské vojáky na straně druhé a postavit je proti sobě na šachovnici. A má to úspěch,“ dodává Milan Warzocha. Jedny šachy v barvách Bílovce dostal od současných „správců“ rodového sídla i potomek rodiny Sedlnitzckých, který město často navštěvuje.

„To je jediný šlechtic, s kterým si tykáme. A když přijede, tak svým dětem říká, že my jsme ti pánové, co se teď starají o zámek, který patřil jejich pradědečkovi.“