Zakončení festivalu Spectaculo Interesse: Co nadchlo loutkařskou porotu?

Také včera viděli návštěvníci 15. bienále mezinárodního loutkářského festivalu Spectaculo Interesse několik nezapomenutelných představení, ve kterých ukázaly loutky i živí herci, jakými cestami dnes moderní loutkové divadlo kráčí.

Večer pak loutkáři sledovali slavnostní předávání cen podle odborné poroty nejlepších letošních soutěžních inscenací a celý festival pak „domácí“ Divadlo loutek Ostrava ukončilo bravurní „kulinářskou“ show Marcipáni.

Porota ocenila inscenace Hugův svět a Soudružky a kroužky

A které představení a kteří tvůrci v letošním ročníku festivalu Spectaculko Interesse u porotců nejvíce bodovaly? Porota 15. bienále mezinárodního loutkářského festivalu Spectaculo Interesse 2025 udělila tato ocenění Jiřímu Adámkovi Austerlitzovi za režii inscenace Hugův svět, kterou na festival přivezlo Bratislavské bábkové divadlo.

„A to za citlivé vtáhnutí publika do příběhu, soustředěnou práci s dětským publikem a probouzení jeho kreativity. Nezastupitelnou roli zde sehrál herecký soubor BBD, který dokázal naplnit režisérovu koncepci,“ shodla se odborná porota festivalu na ceně, kterou věnovala náměstkyně primátora statutárního města Ostrava Lucie Baránková Vilamová.

Další ocenění získal Dominik Migač za scénografii a technologii inscenace Soudružky s kroužky. „Za promyšlené a inovativní technické řešení a precizní výtvarné zpracování, estetiku a rafinovaný pohled na plošnou loutku,“ zdůvodnila porota udělení ceny, kterou pro vítěze věnovala firma Bartosini.

Porota také ocenila Annine Mosimann za výkon v inscenaci Mycelium. Herečka získala cenu za autentičnost, rozmanitost, expresivnost těla a silnou performativní přítomnost. Tuto cenu věnovala vítězce firma VKUS-BUSTAN.

Porota také udělila cenu ve studentské, respektive absolventské sekci. A to Bertě Doubkové z Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU Praha za inscenaci Vyrobím díru, abych z ní mohla čouhat. Tuto cenu získala autorka za svěží pohled na objektové divadlo a performerskou soustředěnost a vítězce ji věnovala náměstkyně primátora statutárního města Ostrava Andrea Hoffmannová.

Divadlo Drak představil Kafkovu Proměnu

Než však festival loutkářské tvorby Spectaculo Interesse včera večer skončil, mohli ještě jeho návštěvníci vidět několik pozoruhodných představení. Především „prvoligovou“ inscenaci zřejmě nejlepšího loutkového divadla u nás, a to královéhradeckého Divadla Drak.

Východočeši přivezli na Hlavní scénu ostravského Divadla loutek své zpracování Proměny Franze Kafky. Klaustrofobické představení soustředilo diváky do prostoru malého prostoru pokoje ve starém domě, ve kterém despotický otec uzavře svého syna a celý příběh doprovázený hojně projekcemi, živou vážnou hudbou a peciální technikou odehráli herci uvnitř a kolem uzavřené scény.

„Kdo bude chtít nutně ven, ať zvedne ruku. Pustím ho ven, ale zpátky už nebude moci,“ varovala omezený počet diváků Proměny pracovnice divadla. Hodinové představení ve společnosti hlavního hrdiny tak prožili ve stejném prostoru jako on. „Mám křeče v lýtku,“ svěřil se po děkovačce herců jeden z diváků, který stejně jako ostatní musel vyměnit křesla v hledišti Hlavní scény za lavičky a temné podušky. Představení však všechny uchvátilo.

Z konfrontace s otcem šel mráz po zádech

Svědčí o tom i postřehy našich spolupracovnic, které pro Magazín PATRIOT celých pět dní sledovaly průběh festivalu. Kateřina Pelikanová napsala: „Divadlo Drak si pro nás postavilo pokoj samotného Řehoře Samsy. Kafka by myslím po tolika verzích Roháče obecného ocenil, že jeho „nestvůrný hmyz“ byl jen herec bez jakékoli masky pouze se slovy vystihujícími vzhled hmyzu různě po těle. Blízkost členů rodiny k Řehořovi byla nádherně čitelná a z live cinema záběru na jeho finální konfrontaci s otcem šel mráz po zádech,“ hodnotí spokojeně Kateřina Pelikanová.

Michaela Cingelová“ „Inscenácia Promněna návštevníkovi festivalu ponúka jedinečnú príležitosť ocitnúť sa v izbe Řehoře Samsy. Nápaditosť tvorcov spolu so spájaním rôznych kreatívnych prvkov umožňuje hlavnej postave komunikovať s divákom aj bez hovoreného slova. Prostredníctvom vynikajúcich hereckých výkonov sa hostia festivalu stávajú súčasťou príbehu Franza Kafku, kde sa ocitajú tvárou v tvár témam ako odcudzenie, osamelosť, bezcennosť a bezradnosť,“ popisuje nezvyklé scénicky pojaté představení královéhradeckého Divadla Drak Michela Cingelová.

Emma Kováčová viděla Kafkovu Proměnu takto: „Na hlavnej scéne bábkového divadla zavládla tajuplná atmosféra. Diváci vchádzajú na scénu, na ktorej sú pripravené hudobné nástroje, izba s gramofónom, posteľou a kobercom. Gregor pokojne leží v posteli a toto je už jeho prvý mesiac čakania. Každý deň uzavretý a sám, zrejme kvôli svojej“premene”, roky čaká. Čaká a denne si praje zažiť to! Aspoň raz! Tú bezpodmienečnú lásku vlastného otca…

Písací stroj, počítač, gramofón.. čas plynie a uprostred duše Gregora je stále rovnaké prázdno. Sám so sebou a nikdy nemilovaný bez podmienky. Gregor ostáva dúfať dlho – do momentu, kým jeho duša neopustí telo a premení sa na budúcnosť.

Nelekněte se, že se v Eseji o ničem neuděje nic

Ondra Vlachý si zašel včera na Alternativná scénu Divadla loutek na Esej o ničem Lukase Roth z Accademia Teatro Dimitri Verscio. „Může existovat nic? Zábavná a zároveň mrazivá inscenace o ničem a jeho následcích na lidskou mysl. Roztříštěná fabule a téměř filmový střih vytvářel neklidnou atmosféru a nabízel pozoruhodné temporytmické možnosti,“ hodnotí Ondra Vlachý inscenaci a jako vždy popisuje i jeho technickou podobu. „Výrazným efektem bylo časté zhasnutí světel do úplné tmy. Pospolu s dynamickými přesuny herců a rekvizit byla vytvořena efektní iluze opakování, vracení a posouvání času v roztříštěném klubku fabule inscenace,“ říká Ondra Vlachý.

Michaela Cingelová Esej o ničem upozorňuje. „Nezľaknite sa, ak sa počas tejto inscenácie neudeje vôbec nič. Presne takto začalo experimentálne divadelné dielo s názvom Esej o ničom, ktoré sa odvážne púšťa do skúmania „ničoho”. Je nič opakom niečoho? Vieme skutočne nerobiť nič? Ako nič vzniká? A dá sa vôbec definovať? Precízne herecké, pohybové, hudobné a svetelné spracovanie ponúka návštevníkovi festivalu možnosť nachvíľku filozofovať o ničom,“ hodnotí Michaela Cingelová.

A jak Esej o nečem viděla Emma Kováčová? „Dokonalé a dychberúce prevedenie NIČím si získalo celé publikum! Presné! Všetko ako švajčiarske hodinky! Každý pohyb, gesto, zvuk, nádych aj výdych. Každé NIČ dostalo svoj čas a priestor.. všetko je len zhlukom vĺn a vlny sú NIČ tvoriace čosi… 5 minút ničomného státisíce bez žmurknutia.. Donekonečna. Lebo NIČ je stále niečo a to je jeho kolobeh… Stret rovnocenných tvorcov, ktorí výrobnými výkonmi previedli diváka skrz svoju esej o NIČom.

Se slavnostním ukončením festivalu přišli Marcipáni

Kateřina Pelikanová sledovala na festivalu i představení 20 Den v podání herců Białostocké pobočky Národní akademie dramatických umění Aleksandra Zelwerowicze ve Varšavě. „Přísná dcera pochová matku, která sice nebyla bezchybná, ale každopádně dítě milovala. Příběh o tom, že úleva s odchodem nemocného blízkého nemusí přijít a že se smrtí matky umírá v ženě dcera, ztrácí tuto svoji roli. Spousta silonek ve vaně a z nich skvělá loutka matky. Herečka s loutkou vedla mnoho dialogů o jejich každodennosti, ale i o hloubce rány, která po matce zůstává,“ popisuje Kateřina Pelikanová.

A nakonec přišli se slavnostním ukončením festivalu ostravští, u dětí už hodně populární Marcipáni. Emma Kováčová napsala: Po ocenení predstavení každý v sále dostal chuť na dobrý dezert! A tak nám miestny súbor venoval ich predstavenie Marcipáni a necháva publikum pochutnať si na prvkoch klauniády, dávke humoru a čare trikovej scény,“ sdělila.

Michaela Cingelová popisuje, že záverečný deň festivalu sa niesol nielen v duchu udeľovania porotcovských cien a dojímavých poďakovaní, ale aj v hravej atmosfére „cukrárne fantázie“. „Návštevníci si spolu s hercami z Divadla loutek Ostrava spoločne upiekli tortu, ktorá sa stala sladkou bodkou za celým podujatím. Klaunská groteska priniesla množstvo smiechu a postarala sa o veselú rozlúčku s festivalom,“ podělila se Micahaela Cingelová.