NĚCO NA TOM GOLFU JE
26/06/2022 Kateřina Sobolová

Začínáme s golfem a jdeme na hřiště. Na královnu do Ostravice

Konečně jdeme na golfové hřiště. Podívat se, projít okolo, zatrénovat, a nakonec zahrát si na cvičných a posléze také na regulérních jamkách.

K tomu také zažít něco mimo hru samotnou. Moravskoslezský kraj má štěstí jak na množství, tak kvalitu hřišť. Začněme rovnou na vrcholu, který už po několik let představuje Ostravice.

Když si vybíráte restauraci, nejspíš dáte na doporučení zkušených a věcí znalých. V golfovém prostředí je takovým expertem a autoritou spolek zvaný Všudehrálové. Neformálně sdružuje profesionální i rekreační golfisty, kteří z více než stovky zdejších hřišť odehráli aspoň šedesát, a tedy už něco viděli.

Členové spolku v každoročním hlasování určují nejlepší hřiště. V posledních třech letech se jím pokaždé stala právě Ostravice. Mistrovský kus s osmnácti jamkami na úpatí hory Žár – mezi dvěma nejvyššími vrchy Beskyd, Lysou horou a Smrkem – tak potvrzuje svou univerzální a dlouhodobou kvalitu.

Absolutní pořadí vyplývá z bodování ve čtyřech kategoriích. Za rok 2020, mezi 102 hodnocenými hřišti, vyhrála Ostravice u 171 hlasujících v kategorii Příroda a byla druhá v Atmosféře. Obě kategorie jsou emoční, subjektivnější než ostatní dvě zvané „racio“. Avšak i z „rozumového“ hlediska obsadila Ostravice stupně vítězů, když byla třetí v kategoriích Hra a Zázemí, kde lze přinášet objektivní argumenty. Aby hřiště zvítězilo absolutně, nesmí mít žádné slabé místo.

Ostravici opravdu nelze nic zásadního vytknout. Naopak, ve všech zmíněných kategoriích může posloužit jako příklad či dokonce vzor. Začíná to už umístěním a pojetím hřiště, které si „dovolilo“ obsadit lokalitu jen přes kopec od již zavedeného areálu s 36 jamkami v Čeladné. Otevřeno bylo v roce 2008, pouze rok předtím, než se právě tam za kopcem konal první ze tří ročníků turnaje PGA European Tour. Ostravice si v silné konkurenci věřila a úspěchu dosáhla.

Překrásnou přírodní krajinu si za místo pro své potěšení nemohl nevybrat místní podnikatel, zakladatel a majitel hřiště Otakar Albrecht. Podle odhadu časopisu Forbes zde zpočátku investoval asi 450 milionů korun. Dobře zvolil cenný základ, kterým je vždy angažování fundovaného architekta. Vybrán byl Skot Chris Johnson se zkušenostmi z návrhů několika hřišť Evropy i Afriky.

Jednou věcí je dostat k dispozici famózní terén, ale umění designéra se ukáže až při tvorbě jamek a jejich zakomponování do krajiny. „Rozmanitost přírody mi dala možnost k tomu, abych vytvořil každou jamku s originálním charakterem. Monotónnost zde nenajdete. Díky horským potokům mohla vzniknout jezírka a vodní kaskády. K tomu tady rostou smíšené lesy, staré šedesát až osmdesát let,“ popsal Johnson svou výchozí pozici a přistoupil k terénu s citlivou vizí.

Prvních pět jamek se nachází v poměrně otevřené krajině dolní části hřiště. Hned od čísla dvě vstupuje do hry razantně voda. Celkově jsou jí na hřišti tři hektary plochy. Do stále členitějšího terénu se posléze přidávají stromy.

Druhá devítka jamek se už vine v lesích a je postavena atraktivním kaskádovitým způsobem. Dramatičnost hry tady eskaluje a crescendo přichází od odpaliště 16. jamky, náročné s parem (normou ran) 5 a hlavně s překrásným výhledem do krajiny. Jenže, existuje tady nějaký výhled jiné kvality? Ne. Pro profesionály měří jamka rovný půlkilometr. Odpaluje se mezi dva stromy jakoby do ragbyové branky. U greenu teče potůček a také číhá tůňka.

Neobyčejné hřiště parkového typu má jinak obvyklé rozložení parů. Jsou tu čtyři tříparové i pětiparové jamky a deset čtyřparů. Dohromady tvoří klasický par 72. Každá jamka má na výběr z pěti rozlehlých odpališť. Ta nejvzdálenější, vyznačená černou barvou, dávají hřišti celkovou maximální délku 6 387 metrů. Dalšími herními vzdálenostmi podle výkonnosti golfistů jsou 6 277 metrů (bílá odpaliště), 5 874 (žlutá), 5 500 (modrá) a 5 070 (červená).

„Ostravice je hřiště pro všechny kategorie hráčů, od začínajících přes střední handicapy až po profesionály,“ dodal architekt Chris Johnson. „Mým mottem je tvořit hřiště tak, aby byla potěšením pro hráče. Zároveň je to hřiště postavené podle nejvyšších mezinárodních standardů. Použity byly přirozeně ty nejlepší materiály a greeny odpovídají specifikaci USGA (Americká golfová asociace).“

Jako oficiální nadmořská výška hřiště se udává 428 metrů. Celkové převýšení činí skoro 200 metrů. Už samotný výšlap po Ostravici tedy znamená solidní sportovní výkon. Když se přičte golfový pohyb a tahání či dokonce nošení golfového bagu na zádech, jde o výdej energie skoro jako při horském výstupu.

Toto ale patří už do sféry golfové maturity. Pro úspěch ve hře je třeba rovněž začít v základní (golfové) škole. Ta se na Ostravici provozuje v několika variantách. Jako hardware poslouží driving range, cvičné odpaliště s krytými stáními, a rovněž cvičné greeny. Klub nabízí služby profesionálních trenérů i amatérských cvičitelů (zopakujme, že pojem amatér označuje golfistu, který nemá golf jako profesi a že původní význam slova znamená milovat, být oddán věci, nikoli jakési laictví či neumětelství) a různorodé začátečnické programy.

Zajímavá může být Start karta pro nováčky. Za necelou tisícovku poskytuje jednotlivci úvodní lekci golfu na 50 minut, zapůjčení holí, tři košíky míčů na driving range a také večerní hru na zkrácených devíti jamkách. Stejný program se dá objednat pro dvojice, trojice i čtveřice zájemců, přičemž právě čtveřicím náleží nejvýhodnější nabídka, celkem za 1 290 korun.

Dalším učebním programem je neomezená večerní hra rovněž na devíti zkrácených jamkách. Začátečník k ní nepotřebuje registraci v golfovém klubu, ani handicap nebo osvědčení o způsobilosti ke hře, tedy někdejší „zelenou kartu“, což je zkouška z pravidel a hry pod dohledem trenéra. Vstup do hry na krátkou devítku jamek v tomto případě stojí pětistovku, a to včetně zapůjčení tří holí. Půjčovna holí a vozíků, ručních i elektrických, je tak jako na jiných hřištích pro každého, a rovněž to platí u obchodu s golfovým vybavením.

Ostravice pamatuje také na děti. Od otevření hřiště tu funguje dětská akademie, s cílem přivést k pravidelnému sportování co nejvíc dětí, naučit je základům golfu a těm nejlepším umožnit soupeření s vrstevníky v soutěžích. Děti a mládež jsou děleny do tréninkových skupin podle věku a dovedností. Začínajícím se zapůjčují zdarma hole, ale netrénuje se pouze golf, nýbrž se pod odborným vedením také rozvíjejí pohybové dovednosti i smysl pro fair play. Pokud podmínky dovolí, pořádá klub o prázdninách dětský golfový tábor.

Špičkové hřiště dnes nemůže existovat bez náležitého zázemí, což Všudehrálové u Ostravice také dlouhodobě oceňují. Patří sem kvalitní restaurace, otevřená i negolfovým návštěvníkům. Tato otevřenost gastronomických služeb je pravidlem u všech veřejných hřišť, ale negolfová veřejnost to bohužel stále ještě moc nevnímá. Opravdu nemusíte hrát golf, abyste mohli přijít do golfového areálu se najíst, nebo si jinak užít volný čas.

Na Ostravici je proto i wellness s třemi saunami a vířivkou. A také již nezbytný hotel, čtyřhvězdičkový Green Inn ve srubech. V tomto koutě světa, poměrně odlehlém vůči zbytku republiky, nezbytný. Jak pro golfisty, tak pro turisty nebo jiné lidi na cestách. Navíc se tu dá provozovat cykloturistika, jízda na koních a také běžecké lyžování na osvětlených tratích.

Proto se areál oficiálně jmenuje Golf and Ski Resort Ostravice. Od roku 2018 ho v pronájmu spravuje skupina Tatra Mountain Resort, patřící Igoru Rattajovi. V Česku, na Slovensku, v Polsku a Rakousku provozuje TMR horské areály a kromě Ostravice také hřiště Kaskáda u Brna, Olomouc a Skalica.

Snadná dostupnost v kraji dělá z Ostravice žádanou destinaci. A nejde jen o golf.

Podhůří Beskyd láká málo dotčenou přírodou. Vrchem Smrk coby druhým nejvyšším v Moravskoslezských Beskydech, přírodními rezervacemi či přehradní nádrží Šance. Na Smrku chybí turistické chaty a není tu ani asfaltová cesta. Zato místo oplývá kaskádovými vodopády a nedaleko vrcholu lze spatřit pomníky Jana Palacha a Johna Lennona. Jedna z cest sem vede právě z Ostravice.

Podhorská vesnice stojí zřejmě na místě někdejšího pohanského chrámu. Později se stala velkomoravským sídlem. Dnes oplývá dvěma kostely, římskokatolickým z 18. století a evangelickým z 19. století. Bývala větší, než se v roce 1951 rozdělil katastr na tři části, Ostravici, Staré Hamry a Bílou.

Návštěvníci vyhledávají především stálou expozici dřevěných soch místního řezbáře Luďka Vančury, Galerii umění s díly autorů z beskydského kraje a také Beskydský pivovárek. Ten od svého založení v roce 2012 vaří ležáky, stout i speciály jako ALE, IPA, APA či NEIPA.

Na závěr osobní zážitek autora, rovněž člena spolku Všudehrálů. V červenci před deseti lety se za kopcem chystal třetí a jak se později ukázalo, i poslední ročník Czech Open v rámci PGA European Tour. Ve středu, vyhrazené předstartovnímu společnému turnaji profesionálů a amatérů, jsme s kolegou opustili Čeladnou plnou VIP a vydali se za klidem právě na Ostravici.

Startovní čas jsme měli rezervován na pravé poledne. To se vzhledem k předchozímu večeru, strávenému v proslulé čeladenské Stodole, a dennímu vedru neukázalo jako nejprozíravější. Duše golfistů ale nad hmotou vyhrály.

Díky horku nás uvítalo prakticky prázdné hřiště. Hned na první jamce kolega zatáhl tři odpaly tak doleva, že míče skončily za plotem na cizím pozemku. Ten den ale nic nevadilo. Pocit, že máte hřiště s nádherným okolím v podstatě pro sebe, byl výjimečný a hnal jinak zkroušené tělesné schránky vpřed. Do toho ještě přišla nečekaná pomoc. Zčistajasna se u nás objevil občerstvovací vozík s milou slovenskou obsluhou, která se až do konce hry starala o náš pitný režim, zatímco my jsme studentku na brigádě podporovali finančně.

O golfový výsledek v tom červencovém žáru nešlo. Tím víc jsme se kochali nádhernou Ostravicí a jejím okolím. Opět se ukázalo, že vůbec nemusíte hrát bůhvíjak dobrý golf, abyste z hřiště odcházeli nadšeni. Pamatujte na to.

Jak začínal herec Vladimír JAVORSKÝ

„Kamarád mi jednou řekl: Pojeď s námi a zkus si to. Dal jsem na jeho slova a… znáte to. Vůbec jsem o tom neuvažoval, jen jsem do toho pinknul a bylo to. V mládí jsem hrál ping-pong a pak tenis na asfaltovém hřišti mezi paneláky. K divadlu, mohu snad říct aktivitě intelektu, potřebujete protiváhu v podobě aktivity těla. Mám rád procházky, ale ten zápal, když se můžete na hřišti nezhoršit… Možná jsem si golf přivolal, protože fotbálek si v tomhle věku už nezahraji. Měl jsem jediného trenéra, v začátcích. Levorukého Petra Niedermirtla. Můj syn mi dal záludnou otázku, proč vlastně držím hůl napravo? Na golfu mi řekli, že kterou rukou házím, tak tou hraji. Proto pravá strana.“

Sdílejte článek