Nejnovější zprávy: Nejpohádkovější v zemi. Disney zámek v Hradci nad Moravicí ukrývá i Beethovenův klavír Zástupci vlád států EU navštívili Moravskoslezský kraj. Seznamují se s jeho projekty

NĚCO NA TOM GOLFU JE

Začínáme hrát golf. Které hřiště je v Česku nejlepší?

Kdo chce hrát golf, má na výběr víc možností než z nejdelšího jídelního lístku. Vždy přitom jde o čerstvě připravené – posečené – lákadlo.

Ilustrace: Farm's not dead

Ze své podstaty staveb v přírodě jsou golfová hřiště tak rozmanitá a početná, že každý si při výběru z rozličných míst, počtu jamek i prostředí najde to své.

Kotlina, rozpínající se mezi západočeskými Františkovými Lázněmi a beskydskou Ropicí, se dnes těší z více než stovky nejrůznějších hřišť. Tak hurá na ně.

Tres faciunt collegium. Tak zněla římská právní zásada, pravící, že tři (už) tvoří společenství. Ze starověku ještě potvrzené zprávy o golfu nejsou, hra se prokazatelně vyvíjí teprve šest století (jakkoli si Čína může chtít přivlastňovat všemožné patenty včetně toho golfového), ale z dávné premisy si něco vzala. A sice, že (už) tři jamky znamenají či aspoň mohou tvořit svébytné golfové hřiště.

V případě tria půjde nejspíše o krátké, cvičné jamky, takzvanou akademii, kde se učí začátečníci prvním golfovým krokům. Neznamená to ovšem nějakou méněcennost. Vždyť každý závodník formule 1 také začínal na jednoduché motokárové dráze, kterou takové minihřiště může připomínat.

Adepti hry se na akademii naučí točit volantem (tedy zacházet s holí), startovat (odpalovat míč), přidávat plyn, brzdit a krouhat zatáčky (přihrávat, puttovat a vůbec řešit herní situace). Pokud se vám vybaví ještě minigolf či jeho zábavnější forma adventure golf, což asi zažila většina, jste správně. Tyto kratochvíle učí věc pro golf nejdůležitější, a sice jak finálně dopravit míč do jamky.

Po akademiích, které mohou mít tři, šest i devět zkrácených jamek, nastává „opravdový“ golf. Hra na skutečném hřišti, s regulérními parametry, které nejlépe definuje veličina zvaná par.

Ta udává normu – počet úderů, za něž by se jamka by měla zahrát, přičemž na greenu se berou jako standard dva údery. Akademie mají jamky s parem tři, tedy s jednou předpokládanou ranou na green a následnými dvěma putty. Takové jsou i nejkratší jamky na „velkých“ hřištích.

Standardní jamky mají par 3, 4 a 5. Třípar, to jsou u rekreačních hráčů jamky s délkou nejvýš do 180-200 metrů, ale obvykle ještě kratší, aby je právě tento typ golfistů mohl zvládnout. Čtyřpar začíná na několika desítkách metrů po dvoustovce a předpokládá tedy dvě rány na green, ovšem nikomu není bráněno atakovat kratší jamku první ranou. Nakonec je tu pětipar, jehož délka začíná za 400 metry a avizuje tři rány na green, i když leckdy vybízí jen ke dvěma. Ženy mají délkovou výhodu, jejich odpaliště jsou umístěna blíž greenům než u mužů.

Celkovým standardem hřišť je osmnáct jamek s parem, jehož číslo začíná sedmičkou. Golfovou klasiku znamená par 72, kdy toto číslo tvoří po čtyřech tříparech i pětiparech a zbytek jsou čtyřparové jamky. Existuje však řada variant, jako pary 70, 71 nebo 73. Není třeba se ušklíbat nad pary jako 66 nebo 68. Rozhodně nemusí jít apriori o horší hřiště, ale spíše o případy, kdy pozemků ani peněz nebylo nazbyt, ale kdy architekt zároveň dělal, co mohl, aby z minima vytěžil maximum a postavil plnohodnotnou, byť nedlouhou osmnáctku jamek.

Po počáteční délkové exkurzi už pojďme do prostředí českých hřišť.

golf park

Žádný sport nezaznamenal po roce 1989 takový boom jako golf, což znamená i proporcionální růst, tedy jeho pozemské rozpínání. A že bylo znatelné. Pro postavení osmnácti jamek standardního či dokonce mistrovského hřiště je potřeba plocha padesáti až šedesáti hektarů.

Solidních devět jamek, to chce pozemek, jehož rozloha sahá někam ke dvaceti hektarům. Při skromnějších prostorových poměrech ale lze jít až tak daleko jako ve středočeské Staré Boleslavi, kde se devět jamek jinak plnohodnotného a malebného hřiště vměstnalo jen asi na jedenáct hektarů.

Chybějící délka ale neznamená nekvalitu. Zásluhu na tomto konkrétním příkladu úsporného designu má architekt golfového minimalismu Jiří Velden, autor mnoha menších hřišť, jako jsou Čertovo Břemeno, Hodkovičky, Slapy nebo Hukvaldy. Obecně, samotná délka hřiště a jeho jamek nijak nezaručuje kvalitu. Naopak, na kratších jamkách se rekreační hráč vyžije lépe.

Vzato z opačného pólu, dva největší golfové areály v Česku mají ne jedno, ale dvě 18jamková hřiště, vždy s pary 72. Jsou to dobře známá Čeladná se svými Old a New Course a také středočeské Konopiště, s hřišti Radecký a d´Este. Hřiště v areálech se podobají díky krajině, ale různí ve svém designu.

Čtyři místa se mohou pochlubit 27 jamkami, rozdělenými na tři devítijamková hřiště. Brněnská Kaskáda s devítkami Dřevěná, Kamenná a Železná, západočeský Darovanský dvůr (devítky Jezírka, Panorama a Svatá Anna) a také dvě středočeská hřiště, Karlštejn a Kácov.

Zatímco poslední jmenované hřiště u Sázavy bylo dopředu stavěno na tři devítky jamek, zvané Forest, Meadows a River, nejstarší Karlštejn, otevřený v roce 1993, šel jinou cestou. Nejprve postavil klasickou osmnáctku, první, která vznikla v Česku po revoluci, a až po několika letech přidal třetí, poněkud menší a stísněnější devítku jamek coby bonus pro členy i návštěvníky.

Vůbec prvním 27jamkovým areálem v českém prostředí ovšem byla východočeská Nová Amerika. Před téměř dvaceti lety šlo o takřka revoluční projekt u Jaroměře, v romantickém zapadákově jménem Zaloňov, jehož lokace mohla zpočátku vypadat jako výhoda, ale na konci se proměnila v těžký handicap. Tři architektonicky svérázně koncipované devítky jamek na loukách a pastvinách hostily turnaj evropské série EPD Tour, ale areál s hotelem a rančem vyhlásil před čtyřmi lety bankrot a od té doby zarůstá plevelem.

Čistě osmnáctijamkových hřišť se v Česku najde aktuálně 47. Čtyřicet sedm! A to se ještě jako čtyřicáté osmé chystalo na minulý rok rozšíření pražské Hostivaře.

Na desetimilionovou zemi se více než stovka hřišť nemusí zdát moc. Však celkově také zabírá jen promile půdy. Srovnatelné Rakousko nebo Švýcarsko jsou na tom v poměru k obyvatelstvu lépe, ale do popředí vyvstává jiný fakt.

Na počet hráčů, kterých je v Česku registrováno kolem 55 000, jde o fenomén a spíše extrém nejen ve střední či východní Evropě, ale na kontinentu vůbec. Můžeme ukázat na Portugalsko nebo Turecko, kde v poměru k minimu domácích hráčů funguje množství hřišť, ale tam tuto disproporci vyvažuje příliv zahraničních turistů. Na jejich větší počet česká hřiště stále čekají.

Kdo chce začít s golfem, ideálem budiž devítka jamek. Jejich odehrání trvá kolem dvou hodin a pro začátek není tolik fyzicky namáhavé jako osmnáctka, která už vyžaduje něco golfového umění i výdrže. Na počáteční kroky a sbírání zkušeností jsou devítky přímo stavěné. V zemi se jich nabízí kolem padesáti. K nim přičtěme ještě šestky, skromnější, ale pro začátky tím cennější místa, jako jsou ústecký Krásný Dvůr, vysočinská Příseka nebo brněnská Kšírovka.

To je nabídka, že? Přitom do 90. let tu existovala všehovšudy jen tři osmnáctijamková hřiště. V Mariánských Lázních, Karlových Varech a také v Šilheřovicích. Dnes má jen Moravskoslezský kraj pět areálů s osmnácti nebo více jamkami. Jsou to služebně nejstarší Šilheřovice, založené v roce 1970, a porevoluční areály Čeladná (36 jamek), Ostravice, Ropice a Kravaře. O všech těchto hřištích si povíme v následujících dílech seriálu.

Teď ještě aspoň kousek historie. Kde se tu vlastně golf vzal? Rozvinul se na sklonku 19. století v západočeském lázeňském, de facto německém prostředí. Prvním hřištěm byly Karlovy Vary, které ale v původní podobě zanikly, takže nejstaršími se staly Mariánské Lázně. Tam na otevření osmnáctky v roce 1905 přijel i britský král Edward VII. Golf ale nehrál, respektive ho neuměl, takže první ceremoniální odpal skončil jen pár metrů od něj. V roce 2003 obdržel klub jako jediný ve střední Evropě titul Royal, dedikovaný královnou Alžbětou II.

Teprve za první republiky vznikly první dva české kluby, Golf Club Praha v roce 1926 a Golf Club Líšnice o dva roky později. S oběma jsou spojena význačná jména tehdejší společnosti, počínaje prezidentem Masarykem, o jehož pohár se hrálo mistrovství. V roce 1936 byly založeny Klánovice u Prahy, ale jejich devítka zanikla vinou zvůle komunistického režimu v 50. letech a už nikdy nebyla obnovena, navzdory porevoluční snaze místních.

Až na tři výjimky jsou česká hřiště veřejně přístupná. Může na ně tedy přijít hrát každý golfista s odpovídající výkonností. Ony výjimky tvoří středočeské osmnáctky: Casa Serena u Kutné Hory, Golf Club Beroun a Oaks Prague.

Casa Serena je čistě soukromým hřištěm, patřícím elektronickému koncernu Foxconn, který sem pouští jen své hosty nebo smluvené komerční turnaje. Podobně Beroun patří jihokorejskému ocelářskému gigantu Kos Wire. Ten investoval dostavbu polosoukromého hřiště, kam přijíždějí hráči zvenčí buď na pozvání členů, nebo na omezené množství turnajů. Klubová restaurace v Berouně je ale veřejnosti přístupná a v okolí hřiště stojí rezidenční vily a bytové domy, jejichž obyvatelé se zároveň stali či stávají členy golfového klubu.

Nabízí se také otázka nejlepšího, nejkvalitnějšího nebo nejoceňovanějšího českého hřiště. Což jsou samozřejmě diskutabilní a subjektivní pojmy, na které neexistuje jednoznačná odpověď, byť okruh favoritů se dá docela dobře zúžit.

V devadesátých letech měl tuto pozici Karlštejn, postavený kanadskými architekty Lesem Furberem a Jimem Eremkem a hostící v roce 1997 vrchol té doby, turnaj Chemapol Trophy Czech Open v rámci PGA European Tour.

V první dekádě 21. století převzala korunu se svými dvěma hřišti Čeladná. Triumfovala pořádáním tří ročníků Czech Open v letech 2009-2011 a na tvorbě jejího Old Course se podílel španělský profesionál Miguel Ángel Jiménez.

Mezitím žezlo kralování převzala soukromá Casa Serena, špičkově postavená za půl miliardy korun podle návrhu společnosti European Golf Design a od roku 2008 hostící čtyři ročníky European Senior Tour, na dohled od zámku Roztěž.

Ve druhé dekádě přebral pomyslnou štafetu nejlepšího hřiště Albatross, ve Vysokém Újezdu západě od Prahy. Zdánlivě nezajímavá pole tam přetvořil projekt britského architekta Keithe Prestona, financovaný majitelem Jiřím Šimáněm. Už v roce 2011 se zde hrála Ladies European Tour a letos v srpnu se tu má již posedmé konat turnaj Czech Masters v rámci PGA European Tour.

Všechna hřiště ale v posledních dvou letech trumfuje další soukromý projekt. Oaks Prague, ležící jižně od metropole v Nebřenicích, kde se předloni otevřelo 18 jamek s výsostným titulem PGA Czech National. Design obstaral jeden z nejlepších architektů současnosti, Američan Kyle Phillips, a díky rozsáhlým investicím z britských ostrovů se tu nachází nejen excelentní golf, ale roste i rezidenční komplex a vlastně z gruntu nové městečko se všemi vymoženostmi.

Nakonec ale v golfu vůbec nejde o luxus, nýbrž o to, kde vám bude příjemně a kam se budete rádi vracet. Může to být třicet šest, ale tak také třeba jen šest jamek, na kterých ranní rosa voní nejvíc a kde je západ slunce nejkrásnější.

Jak začínal hokejista Radko GUDAS

„Tátovi jsem dal golfové hole k padesátinám a krátce poté jsem začal taky hrát, protože on neustále básnil, jak je ten golf úžasný. Akci golf jsem tedy vymyslel já, ale on mě potom stáhl s sebou, takže jsme se ovlivnili navzájem. Na ledě možná působím jako drsňák, ale v golfu takový nejsem. Jenom mám občas chuť zlomit hůl, protože dělám chyby. Nevím, zda jsem přímo extrovertní nervák, ale je pravda, že se potřebuju někde vybít. Golf, to je pro mě především uvolnění a vymlácení se. Jak mám možnost si do něčeho fláknout, tak toho hned využiju. Někdo si chodí zastřílet, někdo jde na box, já na golf. Vždycky se najde pár jamek, které kvůli koncentraci nezvládnu. S ní mám na golfu obecně problém. Když se tam potkám s kamarády, máme si co říct a soustředit se je velmi těžké.“