Zachránce nejslavnější obálky Rychlých šípů byl z Ostravy

​Čtenáři dobrodružných příběhů Otakara Batličky, Jaroslava Foglara a mnoha zahraničních autorů znají z knih vydaných v minulém století moc dobře ilustrátory takových jmen, jako je Bohumil Konečný, Gustav Krum či legendární hyperrealista Zdeněk Burian.

Patří mezi ně však také výborný ostravský výtvarník Petr Barč, který doprovodil svými ilustracemi rovněž řadu populárních dobrodružných knih našich dětských let či kreslil komiksy podle příběhů Otakara Batličky.

Jeden z nich, nazvaný Na vlně 57 metrů, například vyšel nové předvánoční výpravné publikaci Velký komiksový vandr, což je pestrý výběr dvaceti dobrodružných komiksových příběhů více než tuctu českých a československých výtvarníků.

Petr Barč byl ve svých malbách natolik zručný, že dokázal také vrátit čtenářům některé proslulé, avšak ztracené výjevy svých známějších kolegů, když je doslova rekonstruoval podle zachovalých, většinou fotografických předloh.

Připomeňme si proto osud tohoto kreslíře a ilustrátora. A to v době, kdy právě v Ostravě v roce 1966, tedy před pětapadesáti lety, začaly pro českou veřejnost po letech nuceného zapomnění vycházet opět kreslené Rychlé šípy.

Příběh slavného výjevu s Rychlými šípy pro Vpřed

Dílo akademického malíře Petra Barče zná velmi dobře slezskoostravský badatel Česlav Piętoň, který také ilustrátora znal, byli dobří kamarádi. „Často jsme si psali, když Petr odešel po revoluci do Prahy a tam kreslil obálky a ilustrace pro obnovené nakladatelství dobrodružné literatury Toužimský a Moravec,“ říká Česlav Piętoň, který má o ostravském kreslíři velký archiv dokumentů.

Dobře zná také příběh nejslavnějšího obrazu, na němž figurují Rychlé šípy, a při jehož rekonstrukci hrál Petr Barč z Ostravy hlavní roli.

Kreslené příběhy Rychlých šípů vycházely v první polovině 20. století na stránkách časopisů Mladý hlasatel a Vpřed. Proslulá je i obálka prvního ročníku časopisu Vpřed, která vyšla 9. dubna roku 1946, a na které hoši z Rychlých šípů shlížejí z věže kostela sv. Jakuba na Stínadla. „Jedná se asi o nejčastěji reprodukovaný obrázek slavné chlapecké pětice Jaroslava Foglara,“ upozorňuje Česlav Piętoň.

Obrazy Fischera i Konečného se ztratily, Barč výjev se Stínadly obnovil

Tato obálka vznikla už v roce 1944 nejprve jako obraz, který původně pro Jaroslava Foglara namaloval Jan Fischer, nejznámější autor komiksů o Rychlých Šípech. „Tento obraz se však ztratil a tak nový pro obálku Vpředu namaloval podle pokynů Jaroslava Foglara ilustrátor Bohumil Konečný, známý i pod přezdívkou Bimba. Zvláštní je, že také tento originál od Bohumila Konečného se časem ztratil,“ popisuje Česlav Piętoň.

A právě pro výstavu „Bimba – zapomenutý malíř Bohumil Konečný“, která se uskutečnila v roce 2007 v Plzni a později i v Praze, provedl věrnou kopii ztraceného Konečného obrazu akademický malíř a rodák z Ostravy Petr Barč. „Po mnoha letech tak mohli milovníci Konečného díla obdivovat v dokonalé kopii nejen Bimbovu nápaditost, ale i Barčovo mistrovství kopisty,“ říká Česlav Piętoň.

Barč výjev dokončil, když už prázdný rám visel na výstavě

V době, kdy věrná kopie Konečného obrazu vznikla, pracoval Petr Barč pro nakladatelství Toužimského a Moravce. Vytvářel ilustrace a především obálky knih, zvláště pak obálky nekonečných „bigglesovek“. „To mu zabíralo hodně času,“ říká badatel ze Slezské Ostravy, který vznik kopie kultovní obálky tehdy zdálky pozoroval.

Petr Barč se mu svěřoval, že obraz kvůli spoustě precizní práce stále neměl domalovaný, přestože příprava výstavy finišovala. „Vzal jsem ho tedy domů a domaloval ho v klidu tak, abych s ním byl sám spokojen. A dva dny před vernisáží jsem obraz konečně dodal do rámu, který už prázdný visel na výstavě na zdi,“ cituje Česlav Piętoň z dopisu od Petra Barče.

Michal Moravec: Když se našel originál, Barč kopii zničil

Michal Moravec z pražského nakladatelství Toužimský & Moravec pro Magazín PATRIOT upřesnil, že nakreslení obálky Rychlých Šípů na věži kostela si u něj objednal známý historik Jaroslav Čvančara, který se svým bratrem zmapoval nedávno cestu slavného „cirkusu“ Buffalo Billa v Čechách a na Moravě, včetně Ostravy.

„Vzpomínám si, jak se Petr Barč usmíval, když mi v Obecním domu při velké výstavě Bohumila Konečného říkal: Jsem na výstavě Bimby Konečného, všude je spousta jeho obrazů a ten jediný od někoho jiného, ode mě,“ vzpomíná vydavatel.

Michal Moravec také upozorňuje, že kopie obrazů malířů, jako byli Zdeněk Burian, Bohumil Bimba Konečný tvořil Petr Barč vždy na předchozí objednávku pro sběratele.

„Vždy maloval kopii pouze v případě, když nebyl k mání originál. Stalo se, že byl požádán nakreslit Burianovu obálku na Foglarovy Hochy od Bobří řeky. Než obraz dokončil, tuším, že zrovna někde na Ostravsku, se objevil originál obrazu. Jak se to Petr dozvěděl, svou kopii zničil,“ sdělil vydavatel Michal Moravec.

Čtvrť starodávných uliček, průchodů, schůdků, to jsou Stínadla

Petr Barč využíval v roce 2007 k práci na kopii obrazu Rychlých Šípů od Bimby Konečného i korespondence, kterou si vyměňovali Foglar s Konečným v roce 1946, kdy Konečný Bimba, autor předlohy proslulé, avšak ukradené comicsové Octobriany, na obraze Rychlých šípů ve věži kostela sv. Jakuba pracoval.

Na pokynech je vidět, jak poutavě a „barevně“ Jaroslav Foglar tento původní a ztracený slavný obraz Jana Fichera pro první kopii Konečnému líčil.

„Někde v dolní levé části obálky ve večerních zelených a fialových mlhách soumraku se ztrácí Stínadla, to jest tajuplná čtvrť starodávných uliček, průchodů, schůdků, něco jako Staré pražské město, nebo ghetto, či vůbec nějaká stará přístavní čtvrť. Samé zákoutí, plynové starodávné lampy, všeliká schodiště, změť stříšek, střech a pavlačí. A vše se ztrácí někam do nekonečna v mlze v horní části obálky,“ cituje Česlav Piętoň z dopisů, jejichž kopie má.

Stínadla čekají, Stínadla volají, tak zněly Foglarovy pokyny

Jaroslav Foglar pokračuje: „V pravé polovině, jaksi symbolicky se do toho tajemného mraveniště mají začlenit hlavy pěti hochů Rychlých šípů. To bude sám o sobě těžký oříšek, protože obličeje musí odpovídat přesně obličejům Rychlých šípů, které si čtenáři pamatují. Obraz má působit symbolicky, hoši Rychlých šípů prožívali ve Stínadlech svá největší dobrodružství - pak byl konec – a teď se tam Rychlé šípy vracejí... Stínadla čekají, Stínadla volají... Obraz musí mocně a tajuplně působit,“ vysvětluje Jaroslav Foglar ilustrátorovi a ještě dnes při jeho popisu obálky určitě mnohému fanouškovi Foglarova světa naskakuje příjemná husí kůže.

Česlav Piętoň říká, že i proto možná byla kopie původního originálu obrazu Bohumila Konečného namalovaná před patnácti lety Petrem Barčem k nerozeznání. Reprodukce nové kopie vyšla i jako plakát k výstavě Bohumila Konečného a besedě s Jindrou Hojerem, tedy jediným odhaleným reálným předobrazem této postavy.

Sám Petr Barč svou kopii na plakátech nepoznal

„Zjistil jsem to podle struktury malířského plátna, která šla na plakátu rozeznat, originál Bimby byl totiž namalován jako tempera na papíře. Nepoužili na obálku variantu originálu Konečného ani reprodukci obálky ze Vpředu. Museli se dobře bavit, že jsem nepoznal vlastní práci,“ svěřil se Petr Barč tehdy Česlavu Piętoňovi, který se s ostravským malířem seznámil při studiu střední umělecko-průmyslové školy v Brně, a poté byli do konce života kamarádi.

Petr Barč maloval v období normalizace v opavském divadle kulisy a propracoval se tam na pozici jevištního výtvarníka. „Když odešel po roce 1989 do Prahy, tak tam se prokousával. Byt měl poskytnutý od nakladatele Moravce, dnes je na něm i pamětní deska. Zemřel nakonec v nemocnici v šestasedmdesáti letech v září roku 2017. Petr Barč měl dokonce licenci na komiksy podle Otakara Batličky. Nikdo jiný to prý nemohl dělat,“ říká Česlav Piętoň.

Barč vzpomínal mima Čejku, v Praze hledal reálie z komiksů o Rychlých šípech

Dodal, že Petra Barče hodně uznávali lidé, které oslovovalo foglarovské hnutí a dobrodružná literatura. „Přitom dělal i vážnější uměleckou tvorbu, například v Opavě dělal linoryty,“ ukazuje abstraktní díla Petra Barče. „Byl všestranně vzdělaný, dovedl třeba i psát, ale nikdy se moc sám neprosazoval a netlačil,“ říká Barčův kamarád Česlav Piętoň.

Ostravský rodák Petr Barč nikdy na Ostravu nezapomínal. „Psal mi dopisy, které měly třeba i dvacet stran, a vzpomínal na Ostravu, chodíval tady kdysi na mima Jaroslava Čejku a vzpomínal, jak skvěle parodoval. Do třídy chodil s baletkou Drottnerovou, která působila v Ostravě a pak se stala hvězdou Národního divadla. A když bydlel v Praze, hledal reálie, do nichž v komiksech ilustrátor Jan Fischer umisťoval příběhy Rychlých šípů,“ říká Česlav Piętoň.

Na komiksy podle Otakara Batličky byl expert

Akademický malíř Petr Barč se narodil v roce 1941 v Ostravě, v roce 1964 studoval na UMPRUM v Praze a v roce 1969 absolvoval pražskou AVU. Poté pracoval v Ostravě a Opavě, žil v ostravské Zeyerově ulici. Po roce 1990 působil v Praze jako malíř a ilustrátor v nakladatelství Toužimský a Moravec, kde pracoval ve stylu malíře Zdeňka Buriana, přičemž namaloval i některé kopie Burianových ilustrací.

V roce 2018 o něm vyšla v nakladatelství Toužimský a Moravec kniha, jejíž součástí je i legendární kreslený seriál podle povídek Otakara Batličky, který Petr Barč nakreslil a původně vycházel v ostravském nakladatelství PULS jako součást sešitů Rychlé šípy, a to v letech 1970 až 1971. Později některé příběhy Petr Barč přepracoval a dokreslil další. Komiks doplňují životopisné medailony Otakara Batličky a Petra Barče.

Vydavatel Michal Moravec upřesnil, že když se Petr Barč po sametové revoluci definitivně přestěhoval do Prahy, své první knížky začal ilustrovat nejprve pro nakladatelství LEPREZ a pro vydavatelství T&M začal pracovat v roce 1993.

„Brzy se stal kmenovým výtvarníkem nakladatelství Toužimský & Moravec a ilustroval pro firmu více než třicet knih, a dále dalších více než třicet knižních obálek. Petr Barč se spolu s Gustavem Krumem, který ilustroval patnáct knih, zasloužili o výtvarné odlišení nakladatelství od jiných podobně zaměřených. Dále Petr v menším ilustroval knihy například pro nakladatelství Dita, Naše vojsko či Riopress,“ sdělil Michal Moravec pro Magazín PATRIOT.