Z večerníčků se vytrácí ruční práce, říká autorka unikátní ostravské výstavy

Krtkovo autíčko, Žížaláci, kulisy Krkonošských pohádek, hrad Kulíkov z pohádek O zvířátkách pana Krbce, originální postavičky z Broučků nebo první návrh Večerníčka výtvarníka Radka Pilaře.

V nové unikátní expozici, která bude ve Velkém světě techniky v Dolních Vítkovicích otevřena dnes, v sobotu 2. října v deset hodin, nechybí ani originální pohádkové kostýmy a rekvizity, připomenuty jsou i nejstarší loutkové a hrané pohádky, které vznikly v ostravském studiu České televize.

Autorka výstavy Jana Sommerová uvedla, že malí i dospělí návštěvníci se mohou těšit na vskutku unikátní exponáty, hravou expozici plnou her i příběhů.

"Když takovou výstavu připravujete úplně od začátku, tak to trvá asi rok až rok a půl. Když výstavu jen převážíme, tak je to zhruba půl roku. Do Ostravy nám to trvalo skoro tři čtvrtě roku, než se vše podařilo dát nějak dohromady," říká Jana Sommerová.

Na druhou stranu jsem slyšel, že přímo tady ve Velkém světě techniky byla výstava postavena za rekordních čtrnáct dní. Je to běžné?
Je to unikátní v tom, že jsme se na to opravdu připravili. Víc času na to prostě nebylo. My z Prahy, kteří jsme sem museli přijet a nemůžeme si dovolit tady strávit měsíc a více, jsme si vše nachystali už předem. Navíc i spolupráce s ostravským studiem a Dolními Vítkovicemi fungovala skvěle. Navzájem jsme si pomáhali, bez toho by to asi ani nešlo.

Až výstava v březnu skončí, bude se přesouvat někam dále?
To zatím nevíme. Jsou nějaké poptávky, ale je to těžké. Nejtěžší je sehnat autorská práva a věci nějak posouvat kupředu. Poptávka je, ale jak to dopadne, to opravdu nevím.

Nestačí jen zajít do fundusu České televize a tam si vybrat kostýmy, obrázky a vůbec vše, co je třeba?
Ve fundusu sice mají kostýmy, ale většinou to, co se týká večerníčků, nejsou originály. Není tam nic originálního, kromě Krkonošských pohádek, kde jsou třeba jeden až dva kostýmy. Jinak si musíme vše vyrábět sami. Proto je to problém, protože je potřeba dodržet autorský styl a takto ctít autora. Také se to pak řeší s dědici, rodinami a je potřeba se potkávat s různými lidmi.

Stalo se vám u této výstavy, že si někdo nepřál, aby se tam kostýmy nebo další reálie objevily?
Vždycky se musíte nějak domluvit, ale žádné velké komplikace nenastaly.

Byl nějaký večerníček, který jste tady chtěli mít, ale bohužel to nevyšlo?
Vždycky chci něco, co nevyjde. Vždycky to tak je. Najdou se autoři, kteří prostě asistovat nechtějí nebo s tím mají problém z jiných důvodů. Snažila jsem se ale, aby tady bylo vše, co se dá.

Na výstavě jsou krásné průhledné obrázky z výroby animovaných večerníčků. V čem jsou unikátní?
Jsou to takzvané ultrafány, skvosty, protože se jedná o originály z krátkého filmu. Jsou to fólie, ze kterých vznikaly večerníčky. Vidíte vlastně polotovar toho, z čeho se pak večerníčky zrodily.

Výstava ukazuje především minulost, ale jaká je vlastně podle vás současnost a budoucnost české večerníčkové tvorby?
Přemýšlím o tom pořád. Myslím si, že je tady velká spousta talentovaných lidí, kteří jdou už čistě směrem technologií. Mám ráda starou školu, například pana Trnku a další okolo něj. Mohla bych to vyjmenovávat donekonečna. Dnešní doba je trošku jiná, čímž nechci říct, že je to špatné. Je to prostě jiné, moderní a jinak zajímavé. Jediné, co mě na tom mrzí je, že se dnes už tolik necení činnost člověka. Vše se dává do počítačů a vytrácejí se animátoři a lidé, kteří navrhují.