Z ředitele divákem. Šéf zlínské filharmonie po letech skončil

Přestože je matematik, nositel titulu doktor přírodních věd a nehraje na žádný hudební nástroj, jeho jméno je už sedmnáct let spojeno s filharmonií Bohuslava Martinů. To se ale změnilo, Josef Němý na konci loňského roku soubor opustil.

„Se zlínskou filharmonií jsem profesně spojen sedmnáct let. Na konci roku jsem jako ředitel skončil. Filharmonii však budu dál navštěvovat, chtěl bych pravidelně chodit na dvě abonentní řady. To znamená, že ve filharmonii budu každé dva týdny, ale z opačné strany – v roli posluchače hezky usazeného v sametu sedadla," řekl Josef Němý

Jste doktor přírodních věd, matematik a také se ví, že nehrajete na žádný hudební nástroj. Dalo vám to ve vaší práci nějakou výhodu, nadhled, nebo naopak?

Respekt podřízených nezískáte tím, že jste, nebo nejste hudebník. Ten si musíte vybudovat. V roce 2008 jsme hráli ještě v prostorách Domu umění, v sále se sloupy pro nějakých 550 posluchačů. Na koncerty jich chodilo kolem tří set. Filharmonie téměř neměla sponzory ani generálního partnera. Do výběrového řízení jsem šel s tím, že chci filharmonii pozvednout, dát finance do pořádku. Protože pokud chcete mít dobré koncerty, přilákat zajímavé sólisty, tak peníze jsou „až na prvním místě“.

Dnes máte silného generálního partnera…

Který k nám přivedl řadu dalších sponzorů. Daří se nám spolupracovat se zajímavými sólisty. Můžeme si dovolit finančně náročnější projekty. Díky tomu se navýšila naše návštěvnost. Jsem hodně učenlivý člověk, takže i s absencí hudebního vzdělání jsem si nakonec poradil. Snad jsem o tom přesvědčil i ty kolegy, kteří na začátku mého působení vtipkovali a říkali: „Ještě že není hluchý.“

Ve vedení filharmonie jste byl od roku 2008, co považujete za váš největší úspěch?

Za největší úspěch považuji, že zlínská filharmonie je dnes kulturní fenomén přesahující hranice regionu. Na to, jak daleko jsme od Prahy, máme silné renomé. Vystupují u nás světoznámí sólisté, koncerty mají skvělou návštěvnost, což je opravdu něco nevídaného. Samozřejmě jsou i konkrétní věci, které mě těší. Třeba zahraniční výjezdy, například naše účast na Expo v Dubaji nebo turné po Indii, kde jsme byli jako první orchestr z Česka snad po padesáti letech. V evropských metropolích teď budeme mít koncerty ve Vídni či v Curychu. Letos se chystáme do Elbphilharmonie v Hamburku. Málokterý mimopražský orchestr se do takových destinací dostane.

A co bylo za ta dlouhá léta nejtěžší?

Přechod z Domu umění do kongresového centra. Náročné bylo vytvořit v novém prostoru dobrou akustiku. I díky pochopení architektky Jiřičné se to podařilo. Sólisté i dirigenti si akustiku pochvalují. Samotný tento prostor pozvedl kredit naší filharmonie. Velmi těžké to bylo také v pandemii covidu. Po ní jsme se ale znovu zvedli.

Je také něco, co se vám nepodařilo nebo nějaké nesplněné přání?

Velké nesplněné přání je turné po Spojených státech. Nějaké nabídky byly, ale za takových finančních podmínek, že mi zodpovědnost ředitele prostě takovou finanční ztrátu za pětitýdenní turné nedovolila. Přál bych filharmonii, aby za oceán vyrazila. Třeba si jednou přečteme, jak Filharmonie Bohuslava Martinů nadchla publikum ve vyprodané Carnegie Hall v New Yorku.