​Z péče o druhé k péči o sebe. Třinecká podnikatelka vybudovala vlastní značku kosmetiky SISI

Když jí bylo čtyřicet, rozhodla se pro zásadní změnu. V práci dala výpověď a naplno se pustila do podnikání. Kosmetika SISI je na trhu teprve dva roky, už teď má ale podnikatelka Silvia Szymeczek z Třince zákaznice i v zahraničí. S výrobou přírodních krémů a sér přitom začala už před více než patnácti lety...

„Byla jsem sociální pracovník. Tam si člověk musí dávat velký pozor, aby nevyhořel,“ popisuje zakladatelka kosmetiky SISI situaci před dvěma lety. Do toho ještě dělala lekce jógy a prostoru na kosmetiku, kterou tehdy ještě vyráběla v kuchyni, bylo málo. „Impulzem pro mě byl můj manžel. Prostě řekl – pojďme to zkusit, zkusit si založit vlastní značku kosmetiky, začít podnikat. Bylo mi čtyřicet. Uvědomila jsem si, že nemám na co čekat. Nikdy na to nebude lepší čas,“ říká Silvia.

„Přírodní kosmetiku jsem dělala už od dětství. S mamkou jsme dělaly masky z toho, co jsme měly doma, třeba i z tvarohu,“ vzpomíná. „Asi před patnácti lety jsem začala kosmetiku vyrábět i pro svoji sestru, která má hodně citlivou pokožku, takže jí běžné přípravky pleť jenom zhoršovaly.“ Sestra totiž pak přípravky chtěla pro svou kamarádku, načež ta je chtěla pro svou kamarádku a ta pak pro tu svou. Objednávky přibývaly a Silvia se na manželův podnět rozhodla vydat se cestou podnikatelky.

Na začátku byl strach. Když dávala výpověď v práci a ztrácela jistotu a stabilitu. Když poprvé posílala své výrobky na certifikaci. „A tehdy jsem byla taky trošku naivní,“ směje se podnikatelka. „Pamatuju si ten den úplně přesně. Chtěla jsem e-shop spustit na minutu přesně. Večer jsme šli do baru, dát si drink, protože jsme si řekli, že pak už se nezastavíme. Že se to spustí, že nebudu ani stíhat zalepovat balíčky. A pak… nic. Realita byla úplně jiná,“ dodává s úsměvem. Za pochodu se musela naučit, jak funguje online svět, jak fungují reklamy, co dělat, aby se objevili noví zákazníci.

Foto: Vladimír Pryček

„Pomáhají mi trhy. Je to sice časově, psychicky i fyzicky náročnější, ale tam to zákazníci zkusí a pak se ke mně vrací právě přes e-shop. Tady v regionu máme trhů opravdu hodně, ale jezdíme po celé republice,“ říká Silvia.

Její kosmetika si ale našla cestu i za hranice. Teď ji používá Češka žijící ve Francii, zákazníci jsou i ve Spojených státech, Polsku i Slovensku. „Právě do zahraničí bych ráda směřovala. Myslím, že třeba v Polsku lidé přistupují k péči o sebe trochu jinak. A nejenom ženy, zákazníky tam mám i mezi muži,“ popisuje podnikatelka.

Právě sebepéče je ni základním mottem. „Často se staráme o svou rodinu, o své blízké, ale pak na nás samotné nemáme čas. Večer v koupelně už je pak jen nutné zlo. Právě proto, že času máme málo, tak bychom o sebe měli pečovat. Dopřát si deset minut, čas, který patří jenom mně. Zavřít se v koupelně, udělat si z toho rituál.“

Podle Silvie je základem čistá pleť, proto se v podnikání zaměřuje na čištění a hydrataci pleti. „Začínala jsem s šesti produkty, teď už jich mám více. Nedávno jsem přidávala hydratační krém s mořskými extrakty.“ Cesta každého přípravku je ale velmi dlouhá. „Nejvíce času strávím sestavováním receptury, hledáním a zkoušením surovin, aktivních látek. Někdy je těžké sehnat třeba hydrolát z růže damašské, extrakt z malachitu, kmenové buňky ze švýcarské jabloně nebo houbu tremela. Problém je taky to, že jsem malý podnikatel, takže to nemůžu odebírat v tunách,“ popisuje Silvia a dodává, že některé ingredience má i z tuzemska. „Třeba olej z hořkých jadérek meruněk je tady z Česka,“ usmívá se.

Výrobou samotného přípravku ale cesta nekončí. „Musím vydezinfikovat obaly, naplnit je, nalepit etikety, ručně napsat dobu expirace, zabalit a odeslat balíčky, do toho se snažím dělat marketing,“ počítá Silvia. „Někdy je toho moc. Znovu se učím odpočívat. Nechci se dostat do situace, kdy mě práce úplně pohltí a přeroste mi přes hlavu.“

Foto: Vladimír Pryček

Za dva roky podnikání Silvia pochopila, že to není přímka. „Nikdy to nebude pořád nahoře nebo pořád dole,“ připouští. Proti vyhoření bojuje. Pomáhají jí v tom samotní zákazníci, kteří jí dávají zpětnou vazbu. „Jednou mi třeba napsala angličtinářka, že jí pochválil její student. Nebo šedesátileté zákaznici řekl u oběda její osmdesátiletý otec, že najednou vypadá nějak dobře,“ směje se.

Silvii se v podnikání daří, zákaznice se k jejím výrobkům vrací. Časem se nebrání myšlence vzít do svého byznysu s kosmetikou další lidi. „Když jsem byla sociální pracovník, byli u mě lidé s handicapem, kteří měli problém najít zaměstnání. Kvůli duševním onemocněním mají problém sehnat práci a sedí doma. Ale ti lidé jsou šikovní a pracovití. Ráda bych pracovala právě s nimi,“ dodává Silvia.