​Z bývalého nočního klubu Afrodité je unikátní vojenské muzeum

Možná jste si také všimli, že na Slezské Ostravě téměř naproti ústřednímu hřbitovu a krematoriu se otevřelo v létě vojenské muzeum.

Není to žádná státní instituce, naopak. Muzeum je soukromé a otevřel ho velký fanda válečné historie Pavel Pokorný z Šenova.

Jeho vojenské muzeum může být pro mnohé fanoušky historie velkým překvapením. Tvoří ho na devadesát figurín oblečených do dobových uniforem, které majitel ve dvou patrech a sklepení domu aranžoval do efektních velkých zasklených vitrín. Ty představují řadu nejvýznamnějších bitev či událostí druhé světové války. Kromě bitev o Stalingrad, afrických bojišť či dobytí Berlína tu nechybí ani několik připomenutí ostravsko opavské operace.

Nejvíc představuje Němce. Jejich výzbroj a výstroj není fádní

Pavel Pokorný si otevřením vojenského muzea vlastně splnil dlouholetý sen. Konečně našel místo pro svou sbírku. Nejvíce se soustředil především na sbírání německých válečných uniforem. A tak návštěvníci muzea, kterých je v poslední době stále více, dostanou ucelený obrázek, jak si německé vojsko dávalo záležet, aby každý druh vojska měl svou vlastní uniformu a výzbroj.

„Německo mělo totiž nejrozmanitější armádu. Kdybychom tu měli jen Rusy nebo Američany, tak byste viděli, že ty jejich uniformy a výzbroj jsou trochu fádní, všechny složky vojska měly uniformy velmi podobné. Přitom každá německá, byť i polovojenská organizace, měla svou podobu uniforem, své zvláštní značení. Zkrátka u německé armády se je na co dívat. Každá jednotka vypadá jinak,“ říká a dodává, že jeho muzeum má zřejmě dnes v celé České republice nejrozsáhlejší sbírku vojenských uniforem z druhé světové války.

Uniformy vypadají nově, všechny však pocházejí opravdu z války

Historickou výstroj a výzbroj a vše, co k tomu patří, tedy tehdejší vybavení vojsk, sbírá asi od svých patnácti let. „Nejdříve to byly opasky, boty, řemínky, přezky. Až když se otevřely po roce 1989 hranice, tak jsem začal jezdit na burzy do zahraničí. Tam už ty věci vypadaly trochu jinak, najednou jsme měli možnost pořizovat velmi zachovalou výzbroj a výstroj. Mnohdy je kompletní a dá se na ni dívat,“ říká majitel soukromého Vojenského muzea Pavel Pokorný.

Což je pravda. Figuríny jsou jako ze žurnálu navlečené do uniforem wehrmachtu, německého letectva, námořnictva, horského vojska, ruské armády či letectva RAF. Veškeré oděvy jsou tak zachovalé, že je těžké uvěřit, že ani jedna nebyla ušitá v současnosti nebo v době po válce. Že jsou opravdu všechny dobové včetně techniky. „Snažím se, aby u mě slovo muzeum opravdu představovalo, že je tady všechno originální, všechno do posledního knoflíku je originál,“ říká.

Aranžované scény v jeho muzeu musejí zaujmout každého dospělého fanouška historie, natož děti. Jen vstupní vitrína tří vojáků z italské fronty vypadá skvěle. Jeden z vojáků v „jižních“ maskáčích sedí na motocyklu. „Ten motocykl nebyl už od války nikdy znovu přestříkán, je opravdu v původní podobě ze čtyřicátých let,“ usmívá se spokojeně majitel.

Pro muzeum se rozhodli, když měli historickou motorku u stolu

Pro kamenné muzeum se prý Pavel Pokorný rozhodl, když už se kvůli své sbírce neměl doma s rodinou kde najíst. „Už toho bylo tolik, že jsme měli historickou motorku u stolu. Nejdříve jsme jako rodina zvažovali, že muzeum uděláme u nás v rodinném domě. Ale ten je na to vše malý a my bychom pak sami neměli kde bydlet,“ směje se.

A pak našel dům, který někteří Ostravané možná znali jako bývalý noční klub a restaurant Afrodité. „Koupili jsme ho přes banku, ale nebylo to vůbec snadné. Když v bance řeknete, že chcete půjčit na muzeum, tak vás slušně vyprovodí. Přesto jediná uvěřila, že by to mohlo vyjít a po dlouhých jednáních nám půjčila,“ popisuje.

Pak nadšenec tři roky dům upravoval pro potřeby svého muzea. „Bývala tu i restaurace a my jsme na začátku odsud vyhodili sto šedesát tun různých věcí. Zdi tu všude byly oblepené koberci, na stěnách byly dřevěné obklady. Všechno jsme rekonstruovali, taky úpravy kolem domu byly náročné,“ vzpomíná Pavel Pokorný.

V původním stojanu jsou i autentické průstřely z války

A před prázdninami své vysněné vojenské muzeum otevřel. Nuže vydejme se s Pavlem Pokorným na jakousi komentovanou prohlídku. Většina velkých vitrín se vztahuje k událostem druhé světové války a zejména pro školáky může být hravou „živou“ formou dějepisu.

„Tahle vitrína se váže k roku 1943, kdy se Němci z Afriky přeplavili do Itálie a snažili se zastavit americký postup na Řím. Máme tu jednoho zástupce SS jednotek a jednoho z výsadkářů s typickou čepicí pro divizi Hermann Göring. Je tu německá motorka DKW bez sajdkáry pro motospojky v původní okrové barvě pro jih Evropy a Afriku. Není na ni vůbec sáhnuto, takže má i původní motor,“ říká majitel. Upozorňuje i na dobovou skládací lafetu a německý kulomet MG 42. A také na původní stojan s dalekohledem nalezeným v Itálii, který má v sobě i autentické průstřely z oblasti, kde tato vojska bojovala.

V jedné z vitrín je „zástup“ německých vojáků k obranným jednotkám SA. Uniformy se liší i různými barvami některých částí. „Každý kraj v Německu používal svou barvu. Žlutá je Slezsko, šedá jsou Sudety,“ udivuje znalostmi uniforem Pavel Pokorný.

Jsou tu uniformy polovojenských jednotek Nacionálně socialistického motoristického sboru (NSKK) z třicátých let, které vedly motorizované výcviky na osobních či nákladních autech. Je tu uniforma příslušníků SS, kteří sloužili na Šumpersku.

Německo uznávalo hornictví, při sankcích z uhlí vyráběli benzin

V další vitríně jsou figuríny v uniformách NSDAP, tedy úředníků, třeba starostů v obcích. Pak tu jsou příslušníci pořádkové policie ve městech a polní policisté, kteří udržovali pořádek v místech, kudy prošla bojová fronta. Pak zástupci protiletecké obrany, leteckých instruktorů a dokonce německé uniformy horníků.

„To jednak proto, že jsme v Ostravě, a také jsme chtěli zdůraznit, že hornictví bylo pro Německo velmi důležitým odvětvím průmyslu. Nejen, že uhlí dávalo teplo, ale Němci se museli orientovat na konci třicátých let na hornictví, protože tím, jak světu hrozili a zabírali státy, na ně zatím svobodné státy uvalovaly sankce na dovoz ropy. Což Němci řešili tím, že zkapalňovali uhlí na benzin pro nově budované tankové a motorizované jednotky,“ vysvětluje Pavel Pokorný.

Hitlerjugend připomínají i dokumenty rodáka z Ostravy

V dalších vitrínách lze vidět vojáky v uniformách lesních složek, které stejně jako letectvo rovněž spadaly pod velení maršála Hermanna Göringa. Poté jsou tu vojáci pracovní organizace, která měla třeba na starosti úpravu zeleně v obcích a městech, výstavbu mostů a lesů. A později stavěla ve Francii linie opevnění pro případ vylodění Spojenců.

V další vitríně jsou uniformy pro mládež, například Německého svazu dívek (BDM), které pomáhaly sociálně slabším rodinám v domácnosti a v zemědělství, třeba na na polích. A samozřejmě mladí a zejména v bitvě o Berlín fanatičtí Hitlerjugend.

„Byla to malá příprava na válku, ti chlapci se cvičili ve vojenském drilu, ve střelbě, boxu, plavání, jízdě na kole, šermu. Tady máme i doklady německého rodáka z Ostravy, který tady narukoval k Hitlerjugend a v roce 1945, kdy rudoarmějci osvobozovali Ostravu, se ho německé velení snažilo převést k námořnictvu. Ale jaký měl nakonec osud, už nevíme,“ říká Pavel Pokorný.

Stalingradští obránci pozorují kašnu s tančícími dětmi

Další vitrína se týká německých jednotek ve Francii, kterou Němci porazili za pouhých šestačtyřicet dní. „To byl šok pro celý svět. Němci se v operaci, kterou nazvali Seknutí srpem, dostali přes lesy v Ardenách do zad francouzsko anglickým vojskům a ta neměla jinou možnost než se stáhnout k městu Dunkirk. Němci tehdy nakonec zastavili jejich pronásledování a Angličanům se podařilo přes tři sta tisíc vojáků přes kanál zachránit,“ popisuje Pavel Pokorný.

V druhém patře čekají návštěvníky velké bitvy. Je tu například ukázka stalingradské bitvy, což byla jedna z rozhodujících bitev druhé světové války, kdy Rusové otočili zcela její vývoj.

„Mám tady tři figuríny rudoarmějců, kteří se oknem dívají na slavnou a známou kašnu se sousoším šesti dětí tančících kolem krokodýla. Takzvaný dětský chorovod, tedy tanec. Je slavná tím, že byla vyfocena nezničená v roce 1942 po náletu Luftwafe a zaujala celý svět. Dnes je to památník v přejmenovaném Volgogradu,“ vysvětluje Pavel Pokorný.

Ostravu připomíná rudoarmějec a stržená orlice

Další vitrína znázorňuje ruské a německé vojáky v jedné ze čtyř bitev u Charkova v letech 1941 až 1943. „Několikrát se obě armády v dobytí tohoto města vystřídaly, máme tady tankistu SS i ruské armády, oba mají oboustranné maskáče pro případ sněhu i letního počasí, je tu také výzbroj. Jsou tu i koše, které se používaly pro přenášení nábojů do těžkého stopadesátimilimetrového děla,“ ukazuje majitel.

A vede k vitríně znázorňující osvobozovací boje o Ostravu v dubnu 1945. Sovětský voják v ní stojí vítězně nad torzem německé orlice shozené z nějaké ostravské úřední budovy. Jsou tu také výjevy z projetí tanku číslo 34 přes Říšský, dnes Sýkorův most či výjev z osvobozování Vítkovických železáren. „Výjevy jsou z barevného filmu Tanková brigáda, protože moc dobových fotografií z osvobozování Ostravy neexistuje,“ říká Pavel Pokorný.

Úzké uniformy by dnes oblékl málokdo. Až na Göringovu

Pak vede k dlouhé vitríně, v níž je zástup figurín v důstojnických vycházkových uniformách pro vojenské přehlídky. „K většině uniforem patřily i šavle, byla to připomínka starého prušáctví a každá barva uniformy odkazuje na jiný druh vojsk. Červená patřila dělostřelcům, žlutá kavalérii, růžová tankistům, černá ženistům, citronově žlutá spojařům, bílá pěchotě a toxická zelená patřila pancéřovému vojsku,“ nepřestává majitel udivovat znalostmi historie.

A tady se majitel zastaví u rozměrů dobových historických uniforem. Většina uniforem má v ramenou šířku pouze 45 centimetrů, přestože na výšku jsou odpovídající.

„Už jen sehnat tak štíhlou figurínu na takové uniformy je kumšt. Já jsem tyhle uniformy neoblékl, byly akorát jen dvanáctiletému synovi. Dnešní uniformy mají v Evropě v průměru 65 centimetrů v ramenou. Takže tehdejší vojáci museli být spíše šlachovití. Nebyli rostlí do šířky, ale do výšky. Až na maršála Hermanna Göringa samozřejmě, ten byl se svou šířkou výjimkou,“ usmívá se Pavel Pokorný.

Čepice osádek ponorek měla odznaky v podobě žraloků

Další vitrína Vojenského muzea představuje dělostřelecké ležení, v němž je vidět dělostřelecký dálkoměr a telegrafické i radiové spojení. Tehdy se ještě používal pro spojení kabel, až v roce 1944 se objevily na bojištích první bezdrátové vysílačky.

Jsou tu i zástupci ponorkového vojska s čepicemi, které mají po stranách odznaky žraloků. Podle typu odznaků na boku námořní čepice lze vypátrat, na které ponorce námořník sloužil. Pavel Pokorný vypátral v archivech, že člověk v této uniformě a lodičce sloužil na ponorce U-1008, která byla potopena 6. května 1945, jen není přesně známo, kde.

„Máme tady i uniformy důstojníků, kteří sloužili na moři, a to jak v britském královském námořnictvu Royal Navy, tak v německé armádě. Máme i zajímavou zvláštnost a to osobní kabát a důstojnickou čepici německého důstojníka Friedricha Augusta Ronnebergera, který žil v letech 1886 až 1968. Tahle čepice má černé vyšívání, přestože většina ostatních měla zlaté. Je to proto, že byl nejvyšší představitel evangelické církve u námořnictva," vysvětluje Pavel Pokorný.

Uniformy RAF i osádek bombardérů útočících na Polsko

Další vitrína je věnována bitvě o Anglii a královskému letectvu Royal Air Force (RAF). Jsou tu kromě klasických uniforem pilotů anglických stíhaček i uniformy českých pilotů RAF a polských bombardovacích jednotek. Je zde i oblek pilota německého bombardéru z roku 1939, když v rámci vyhlášení druhé světové války útočilo německé letectvo na Polsko.

„Pilot má starší typ bot, rukavic a kyslíkové masky. Máme tu i uniformy německých výsadkářů, kteří bojovali o Krétu. Tam vyskočilo dvanáct tisíc německých výsadkářů, byl to do té doby vůbec největší letecký bojový výsadek na světě. Bohužel ke smůle Němců byla na Krétě novozélandská divize, která polovinu Němců doslova rozstřílela. Pro Němce to bylo nakonec Pyrrhovo vítězství, kdy sice nakonec boj o řecký ostrov vyhráli, ale za obrovských ztrát,“ říká Pavel Pokorný.

Figuríny amerických vojáků ze Dne D

Muzeum vystavuje i figuríny sovětských námořníků v zimním oblečení a poté uniformy amerických vojáků z vylodění v Normandii, tedy slavného Dne D z 6. června roku 1944. Jejich součástí jsou dobové záchranné vesty pro řidiče přepravních lodí, kterými se Američané dostávali k opevněným břehům na plážích či na křižnících, které americkou armádu dopravily k francouzským břehům.

Zajímavá je i figurína v typické americké uniformě, která drží nafukovací záchranný pás. Ten dostávali američtí vojáci při vylodění. Uniforma na figuríně je doslova vybělená. „Získali jsme ji i s náramkem majitele. Na tom náramku stojí, že jeho majitel bojoval i v Africe a na Sicílii, to znamená, že měl opravdu něco za sebou. A není v khaki barvě, ale taková světlá,“ říká majitel.

Má i další americkou uniformu a to s dokumenty a biografií důstojníka Delberta Earle Munsona, který bojoval na Šalamounových ostrovech a o Guadalcanal, tedy ve válce v Pacifiku. „Tento důstojník toho měl také hodně za sebou, dokonce měl být účasten i útoku Japonců na přístav Pearl Harbor na Havaji a o mnoho let později byl jako generál i u útoku na Irák,“ dodává.

Zelené boty leteckého důstojníka nesou značku firmy Baťa

Je tu vitrína věnovaná německému takzvanému Afrikakorps a bojům v Egyptě a Tunisu, kde Pavel Pokorný upozorňuje na boty leteckého důstojníka této německé armády, které jsou šněrovací a plátěné. A ty zelené jsou zvláštní tím, že nesou značku zlínské firmy Baťa.

„Dlouho se nevědělo, jestli Baťa pro wehrmacht vyráběl. Až se začaly objevovat boty s jeho značkami. Takže už asi není co řešit. Ale je to pochopitelné. Každá firma nebo podnik se za protektorátu musel nějak na výrobě pro německou armádu podílet,“ krčí rameny majitel Vojenského muzea Pavel Pokorný a vede k vitríně, v níž figuríny představují bitvu o Berlín.

Figuríny fanatických obránců Berlína i zastřelený pohlavár v Opavě

Jsou tu právě figuríny školáků z Hitlerjugend s panzerfausty, kdy se s členy fanatické jednotky Waffen-SS pustili do posledních bojů o Berlín. „Žukov na ně spustil na Hitlerovy narozeniny 20. dubna palbu z šesti tisíců děl, kterými oblehl Berlín. Přestože se obránci německého hlavního města snažili, Rusové ostříleni tolika boji v Evropě prošli Berlínem za deset dní až do hlavního Hitlerova bunkru, kde spáchal sebevraždu,“ popisuje závěrečné boje druhé světové války v Evropě.

Majitel muzea nás vede ještě k vitríně, která představuje německé horské myslivce. „Rudoarmějci narazili na tuto první lyžařskou divizi zvanou Skijäger-Division, když šli v závěru druhé světové války přes Opavu. Ta kladla tuhý odpor, nakonec jim tady padl generál Gustav Hundt, to když při jedné akci sovětská rozvědka narazila na celý štáb německých obránců Opavy a tam ho zastřelili,“ popisuje Pavel Pokorný a vede ještě k vitríně představující bitvu o Kavkaz.

Typický kryt v Ostravě i ostře sledovaní Němci

Vojenské muzeum má i sklepení, ve kterém jsou dvě místnosti s výjevy znázorňující opět boje o Ostravu. Jedna představuje typický protiletecký kryt, kterých bylo v roce 1945 v Ostravě několik. To proto, že Ostravu běžně spojenci a pak rudoarmějci i při osvobozování bombardovali.

„V krytech byli vojáci i zástupci civilních vojsk. Prostě když se bombarduje, tak všichni běží do nejbližšího krytu. Takže tady máme zraněného německého vojáka, kterého ošetřuje zdravotní sestra,“ popisuje a naproti ukazuje i další „zasklený“ výjev z německého štábu první tankové armády, která bránila protektorátní Ostravu.

„Máme tady ztvárněného zástupce generálmajora zdravotní služby Paul Hermana Kerna a majora Muska. Oba byli prokazatelně v Ostravě, Rusové na Kerna dokonce už dříve vydali zatykač pro jeho zvlášť kruté chování v Rusku, kdy byl u bitvy u Kursku a nechal při bojích kompletně vystřílet několik ruských nemocnic pro potřeby wehrmachtu. Rusové na něho měli pifku, ale chytili ho nakonec až v Čechách, když ujížděl od Olomouce směrem k Havlíčkovu, tehdy Německému Brodu,“ říká Pavel Pokorný a dodává, že major Musk pak padl do sovětského zajetí u Benešova.

Školy by tu mohly klidně vyučovat dějepis

Vystavené uniformy přivážel Pavel Pokorný většinou z holandských burz zaměřených na válečnou historii. „Něco mám ještě z podobných velkých burz v Británii. „Tam už se setkával skoro celý sběratelský svět, byli tam prodejci i z Ameriky nebo z Japonska. Teď už tyto velké sbírky nejsou, protože i těch historických věcí ubývá. Jak se to dostane do nějaké soukromé svírky, tak už je neuvidíte,“ říká Pavel Pokorný.

On sám se ale rozhodl svou sbírku veřejnosti zpřístupnit v podobě soukromého Vojenského muzea. Je to zatím vše nebo se bude snažit své muzeum časem rozšířit?

„Zatím nevím, možná by se tu ven hodila nějaká dobová technika. Ale to už jsou exponáty, které stojí i nějaký milion. A já jsem dnes vybudováním muzea totálně vyčerpaný. Nemám naftový ani zlatý důl, takže se hlavně teď snažím dát o muzeu vědět. Rád bych, kdyby sem třeba ve větším našly cestu školy, mohly by tu klidně třeba vyučovat dějepis. Vždyť nejlépe učíte děti, když jim něco ukážete. Tak si to nejlépe žák zapamatujete,“ říká majitel Vojenského muzea Pavel Pokorný.

Přesto se na začátku října stala součástí ostravského soukromého Vojenského muzea i první novinka. Je jí kavárna, v níž si fanoušci vojenské historie mohou dát i čepované pivo.