Společnost
23/01/2025 Václav Menšík

Vzdělání je klíč k úspěchu regionů, říká zakladatelka Open School Karviná

Foto: Vladimír Pryček

Lucie Galuzka Malyszová je karvinskou patriotkou, která si vzala za své, že přinese a udrží v regionu vzdělané lidi. Uchopila to doslova od základů a do roka a do dne otevřela první karvinskou soukromou základní školu.

Lucie, prosím, řekněte mi, jaká je vaše profesní historie a co bylo motivem k tomu, že jste se rozhodla otevřít v Karviné první soukromou základní školu.

Jednoduše to, že v Karviné dosud žádná soukromá základní škola nebyla. Chyběla tady. Já jsem profesně začínala na magistrátě v Karviné, kde jsem prošla řadou odborů, posledních deset let podnikám v online marketingu. To byl i jeden z důvodů, proč jsem školu založila. Abych práci jako správný marketér dělala dobře, a mohla produkty efektivně prodat, musím poznat klientův byznys, procesy, jak to ve firmě funguje. Měla jsem a mám klienty z různých oborů a vím, že to mi dalo v životě nejvíc – ta skutečná, reálná praxe, učit se od lidí, kteří něco dokázali. A to je i filozofie školy – zapojit co nejvíce lidí z byznysu do vzdělávání, proto máme naše EDUpátky, kdy jdou naše děti každý pátek do firem, do výroby. Smyslem je, aby během devíti let prošly všechna řemesla. Je to hlavně proto, abychom u nich viděli talent, aby talent v sobě začaly objevovat, abychom na tom mohli pracovat, aby se děti mohly více profilovat. Ale také proto, abychom zapojili místní lokální firmy, které tady něco tvoří, zaměstnávají lidi, do procesu základního vzdělání. Další úroveň EDUpátků je poznávání prožitkem – poznávání města, přírody a vědeckých pracovišť. Máme partnerské univerzity a chceme využít zajímavá pracoviště, kam s dětmi budeme chodit. Jedná se o Vysokou školu báňskou, Ostravskou univerzitu, ale i tady v Karviné Obchodně podnikatelská fakulta, Slezská univerzita.

Není to moc brzy pro děti v první třídě, aby se dívaly do praxe a zjišťovaly, jak funguje svět, jak funguje byznys?

To je častá otázka, na kterou narážím. Není to brzy. Je to úplně ideální čas začít. Napodobujeme to, co bylo kdysi přirozené a fungovalo – řemesla se předávala z otce na syna, dospělí více učili své děti tomu svému řemeslu. Dneska jsme děti z reálného světa odřízli, zavřeli jsme je do škol. Přitom děti chtějí pracovat a poznávat. Samozřejmě úměrně věku. Byli jsme už třeba v Karviné u lokálního výrobce výtahů, kde pro děti měli připravenou exkurzi, děti viděly, jak vypadá výtah z venku, vysvětlili jim, jak se mají ve výtahu bezpečně chovat, a děti poznaly celý proces výroby výtahu, zkusily si práškové lakování. Naše děti se zábavnou formou učí výrobní procesy. Určitě to není o jedné exkurzi, ale o systému, který na sebe navazuje. Na startu, v prvním ročníku, je to o různorodosti. Jde nám o to zaujmout děti. Máme školní pravidla, která nám říkají, že děti mají EDUpátky za odměnu, za splněný plán. Máme skandinávský výukový model – snažíme se držet rovnováhu mezi osobním životem a prací, mezi školou a rodinou. Pátky jsou u nás odpočinkové, liší se od klasické výuky, jsou hodně zaměřené na praxi.

Co na styl výuky říkají děti a co rodiče, jaká je zpětná vazba?

Rodiče jsou nadšení, protože děti nechtějí chodit ze školy domů, baví je to. Měli jsme konzultace s rodiči a jeden chlapeček odmítal jít domů i o půl šesté večer. Rodiče často oceňují, že dodržujeme to, co jsme slíbili, líbí se jim přístup k dětem. Jak je motivujeme, jak s nimi pracujeme, jak přistupujeme k rodičům. Práce s dítětem není jen o dítěti a pedagogovi, ale je to o celé rodině. Když rodiče slyší, jaké problémy řeší jejich známí v první třídě, tak jsou nadšení, že jejich dítě chodí do školy k nám. Stojí jim to i za dojíždění. Nemáme totiž rodiny jen z Karviné, ale taky z Petřvaldu, z Orlové, nejsme spádová škola. Rodiče jsou spokojení a ví, že je o jejich dítě postaráno.


Lucie Galuzka Malyszová. Foto: Vladimír Pryček

Zmínila jste skandinávský model. Co to vlastně znamená? Jaká je vaše škola, čím se vyznačuje, v čem je jiná oproti běžným školám, jak je známe?

Děti často tráví čas v přírodě přirozeným, všestranným pohybem. Máme tady dva obrovské parky a sídlíme v nádherné budově Slezského vzdělávacího centra, což je bývalý Janečkův mlýn. Děti opravdu často chodí ven, jsou vyběhané, přirozeně vysportované. Vyznačujeme se vztahem k přírodě – některé děti jsou už teď nadšení přírodovědci. Klademe důraz na to, aby si děti vážily věcí, na jednoduchost. Třída je taky jednoduchá – máme tady jen věci, které potřebujeme. Jsou to prvky na pohyb, se vším se dá hýbat, nic není statické.

Krom skandinávského, využíváte také nějaký další přístup či filozofii?

Ano, inspiruje nás skandinávský model a také koncept STEAM – science, technology, engineering, art, mathematics – věda, technologie, inženýring, umění a matematika. Nově k tomu doplníme robotiku, takže to bude STREAM.

Proto hodně využíváme LEGO robotiku, která je naprosto úžasná v tom, že už malé děti se učí v podstatě programovat. Děti si vyrobí pohyblivou figurku z LEGA, je tam i elektrický zdroj, napojí se na to různá čidla. Tohle baví rodiče i děti. Zvládáme i LEGO Education SPIKE, které je od deseti let, ale skládáme to spolu s dětmi, je to pro ně zajímavější než to nejmenší LEGO.

Dalším velkým tématem je u nás finanční gramotnost. Snažíme se děti učit dovednosti, které budou skutečně v životě potřebovat. Už u těch nejmenších začínáme s finanční gramotností tak, že děti mají kasičky, každé pondělí si přinesou dvacetikorunu v mincích a mince si rozdělují na krátkodobé či dlouhodobé úspory do přihrádek. Na konci roku si můžou ušetřit až osm set korun a můžou si z toho koupit, co budou chtít. Už teď plánují, co to bude. Krátkodobé úspory pak mohou děti utratit v rámci EDUpátků za suvenýry či jiné drobnosti.

Jak si můžeme představit běžnou výuku? Rozvrh taky není statický?

I my máme řád a pravidla, nejsme extrémně svobodná škola. Každý den začíná pohybem, od osmi do devíti. Nemáme ani klasickou družinu, nezvoní u nás. Výuka je protažená až do tří hodin odpoledne. Prvňáčci tady musí být minimálně do třetí hodiny, pak jsou volitelné kroužky, které rodiče mají v rámci školného. Ve školném jsou také veškeré pomůcky, rodiče nemusí kupovat žádné sešity, pera, vůbec nic. I EDUpátky jsou v rámci školného, o všechno je postaráno.


Foto: Vladimír Pryček

Když od nás dítě odejde domů, tak je vyběhané a odpolední čas je opravdu pro rodiče a děti. Podle toho, jak jsou děti schopné se soustředit na určité učivo, tak tomu přizpůsobujeme délku jednotlivých bloků. Když na dětech vidíme, že jsou unavené, že pozornost klesá, tak zapojíme trošičku pohybu a podobně. S každým dítětem individuálně pracujeme, každé dítě si jede svým tempem.

Jak je velká studijní skupina? Kolik je ve třídě dětí a kolik pedagogů?

Máme jednu paní učitelku, kterou doplňujeme my dva zřizovatelé, kteří se vkládáme do výuky – já hodně z pozice EDUpátků a organizuju všechno kolem školy, kolega má na starosti pohybové věci. Dětí máme nyní pět, ale brzy možná přistoupí další.

Vraťme se zpátky na začátek, mluvila jste o inspiraci skandinávskou školou. Jak dlouho trval proces od první myšlenky až po otevření školy? S jakým předstihem jste před prvním zářím musela začít pracovat?

Většinou je to proces na dva roky, mně se to podařilo stihnout za rok. Kompletní dokumentaci jsem na krajský úřad podávala loni v září. Jsme standardní školská právnická osoba. Rozdíl je v tom, že jsme soukromí zřizovatelé, ale režim a legislativní požadavky jsou stejné jako u klasických škol. Jsme samozřejmě pod dohledem České školní inspekce.

Jaký byl ten rok příprav?

Náročný. Nejhorší bylo čekání a nicnedělání. Byly tam prodlevy, kdy jsme čekali na vyjádření ministerstva, do toho jsme potřebovali stihnout zápisy, udělat den otevřených dveří. Objevily se nečekané překážky. Třeba, že nám banka otevřela bankovní účet až prvního září tohoto školního roku. Museli jsme všechno nakoupit, zařídit, být hodně kreativní v rámci příprav. Bylo to hodně náročné, a ještě to náročné je, ale zároveň nás to baví a motivuje. Jsme na začátku, vše závisí na počtu dětí. Nicméně zájem registrujeme, už teď máme zájemce na další roky, rodiče se k nám chodí koukat. Ideální je, když se k nám rodiče přijdou podívat i s dítětem, s předstihem se domluvíme, vysvětlíme výuku, podmínky, poznáme rodiče. Určitě nebereme každé dítě.

Co mohou rodiče udělat, když se chtějí přijít podívat do vaší školy?

Máme web a sociální sítě Open School Karviná, tam si rodiče najdou kontakt. Stačí zavolat a já už se s nimi domluvím a ukážeme jim, jak to u nás chodí. Rodiče se mohou přijít podívat do výuky, poznají naše děti nebo i jejich rodiče.


Foto: Vladimír Pryček

Jaké máte plány na další roky? Bude každý rok vznikat nová první třída?

Ne, budeme dobírat do trojročí. Garantujeme maximální počet dětí patnáct ve třídě. Když se naplní skupina patnácti dětí v trojročí, tak budeme otevírat další skupinu a pojedeme až do deváté třídy.

Máte pocit po půl roce fungování školy, že sem do Karviné škola patří, že ji lidé berou dobře a mají o ni zájem?

Určitě ano. Na jednu stranu je to hodně těžké, protože lidé tady na to nejsou zvyklí a bojí se o to, jestli budeme fungovat, nebo jak dlouho. Z druhé strany máme spoustu fanoušků, rodičů, Karviňáků, kteří cítí, že podobná škola tady měla být už dávno, pokud si tady chceme udržet vzdělané lidi. Soukromá škola je součást vzdělávacího systému. Není to tak, že bychom s běžnými školami měli proti sobě bojovat. Přišla se k nám podívat karvinská školská komise, která byla z našeho konceptu a fungování nadšená. Zakládala jsem školu i proto, abych na Karvinsku změnila přístup ke vzdělávání, aby se věci začaly hýbat, abych některé školy inspirovala, abychom s některými školami spolupracovali. Zkrátka, aby se Karviná dál rozvíjela k lepšímu.

A už se to daří? Máte reakce od jiných škol?

Ano, změny už vidím. Nejsme úplně konkurencí pro běžné školy, i když to tak někteří můžou vnímat. Jsme spíše inspirací. Ale je to přirozené. Zdravá konkurence a zdravý konkurenční boj je dobrý pro byznys, ale i pro školství, pro jakýkoli segment, a okolní školy se už od nás pomalu inspirují, což je super!

Zajímá mě, čím to, že soukromá škola podobného typu nevznikla v Karviné dříve?

Ještě teď slýchám, že se v Karviné soukromá škola neudrží. Já tomu nevěřím. Věřím tomu, že se uživíme, že máme obrovský potenciál. Jde vidět, že máme obrovskou sílu z toho, co jsme za ten rok zvládli. Je to jen o tom, že doteď nikdo neměl odvahu to udělat, všichni o tom jen mluvili, stěžovali si. Já jsem typ člověka, který věci mění, když je měnit chce, a nemluvím o tom. Prostě to dělám.


Foto: Vladimír Pryček

Co vás motivovalo k tomu najít odvahu?

Samozřejmě mé vlastní děti, ale i ostatní děti – to je pro nás ten největší motivátor. Chci, ať mají krásné vzpomínky na dětství, ať mají krásné vztahy, ať si odnesou to nejcennější. A to je podle nás, kromě dovedností, hard skillů, to nejdůležitější. Chceme, aby děti byly připravené pro život – aby uměly budovat vztahy, vyjednávat, aby znaly základy obchodního vyjednávání. Pokud budou děti zvládat mezilidské vztahy, budou mít úspěšný rodinný, ale i profesní život, ať už budou manažeři, podnikatelé, nebo zaměstnanci. Klademe velký důraz na osobní rozvoj.

Má škola partnery, kteří ji podporují?

Máme zatím lokální partnery, kteří se nám snaží pomáhat. Je to Baumann Springs s.r.o., ROBE lighting s.r.o., LIFTSERVIS WORK s.r.o. a další. Jsou to lokální firmy, které si jsou vědomy, že se jim v dobrém vrátí to, když se budou podílet na vzdělávání dětí už na základní škole. A to mi dělá obrovskou radost, i proto jsem školu zakládala.

Sdílejte článek
zavřít reklamu
Reklama