Chceš-li poznat co je dřina, kup si kolo Ukrajina. Výstava vzdává hold bicyklům

​Je léto a spousta obyvatel Moravskoslezského kraje vyjíždí na dovolenou nebo na výlet na kole.

Tento bohulibý vynález se plně rozvinul především v minulém století a jeho vývoj dál pokračuje. Třeba ve formě stále populárnějších elektrokol, pro které například Moravskoslezský kraj spustil před létem v Jeseníkách síť nabíjecích stanic.

Cykloturistika je dnes tak rozšířená a populární, že její fanoušci chtějí znát i něco o její historii, poznat, jak vypadala stará kola, bicykly a vehikly, které jim předcházely. V současnosti je možno v kraji vidět hned několik výstav, na nich nadšenci a sběratelé představují vývoj jízdních kol.

Jedna taková se jmenuje Od draissiny k bicyklu a po celé léto se usídlila ve třech výstavních sálech Muzea Beskyd ve Frýdku-Místku. Připravili ji Jiřina a Jaromír Poláškovi z frýdecko-místeckého Old Fiat Clubu Frýdek-Místek a lze na ní vidět přes padesát kousků historických jízdních kol a jejich předchůdců. Všech možných našich i zahraničních výrobců.

Vidět lze i originál vysokého kola a velocipéd zvaný kostitřas

Muzeum Beskyd do výstavy půjčilo i dva originály jedněch z nejstarších strojů, které jízdním kolům, jak je známe, předcházely. Lidé tak mohou vidět takzvaný boneshaker, což je opravdu starý „kostitřas“ a rovněž takzvané vysoké kolo, které ovládat znamenalo mít dost dobrou fyzičku a občas i nějakou tu bouli nebo modřinu.

„Je to už hodně dávno, kdy jsme opustili dřevěné houpací kohouty a přesedlali na dřevěnou koloběžku,“ říká pracovník Muzea Beskyd Jaromír Polášek. Jeho žena podotýká, že ona měla jako děvče ocelovou koloběžku s plnými pryžovými obručemi.

„Pak jsme se začali učit jezdit na kole a rovnou na kole pro dospělé. Ještě později nám učarovala vůně benzínu a před čtyřiceti lety jsme poprvé poznali závrať, která člověka opanuje při jízdě za volantem auta nebo za řidítky motocyklu. A později jsme začali jezdit na veteránské srazy v České republice i v zahraničí. Na léta strávená za řídítky jsme však nezanevřeli, právě naopak,“ vyznávají se k vášni, které si je „našla“ někdy před šesti lety.

Baťovo dámské kolo bylo za lidovou cenu 298 korun

Proto spolu s kamarády a přáteli připravili už v roce 2014 výstavu Historické motocykly aneb Člověk a stroj a loni na ni navázali výstavou Od draisiny k bicyklu v nenápadném, ale pozoruhodném Šenovském muzeu, které zaznamenalo díky výstavě historicky největší návštěvnost.

„Název jsme si půjčili od kolegů muzejníků v Novém Jičíně, kteří ho použili už pro podobnou výstavu v roce 1988." A manželé Poláškovi otevřeli v červnu v Muzeu Beskyd výstavu Od draisiny k bicyklu – Člověk a stroj, která tu zůstane po celé prázdniny až do 6. září.

Na výstavě je možno vidět třeba lidové kolo Baťa, které jako dámské bylo možno koupit v druhé polovině 30. let minulého století za 298 tehdejších korun, nejluxusnější model pánského kola, které bylo předchůdcem dnešních horských kol za 330 korun. Podobné kolo ze Zbrojovky Brno už ale stálo i tisíc korun.

Je tu i závodní kolo s první, dost složitou přehazovačkou pro francouzskou Tour de France ze závodů v letech 1938 až 1939 a další kola francouzských výrobců. „Některá kola byla upravena i pro vojáky, paravýsadky měly třeba už dokonce za první světové války skládací kola, vojáci wehrmachtu měli kola uzpůsobená pro převoz panzerfaustů či granátů. Na kole se vozila i puška nebo lehký kulomet,“ říká mezi vystavenými exponáty Jaromír Polášek a ukazuje jedno kolo, které čeká na rekonstrukci.

Menší výrobu kol měly firmy v Příboře, Novém Jičíně, Těšíně či v Hrabové u Ostravy

„V Československu existovalo za první republiky na dvacet až pětadvacet významných větších výrobců kol, tady v kraji vyráběly bicykly menší firmy v Příboře, Novém Jičíně, existovala výroba bicyklů v Těšíně, v Hrabové u Ostravy. Byli jsme země proslavená velkoprůmyslem, za války produkce a počet firem poklesl, v padesátých letech šla úroveň kol prudce dolů, šetřily se barevné kovy. Kola z šedesátých a první poloviny sedmdesátých let byla opět na vysoké úrovni, dělala se u nás špičková kola pro Závod míru a sportovce v RVHP, pak to začalo klesat. Máme tu československá kola z Tuzexu z osmdesátých let,“ ukazuje Jaromír Polášek kola stará pár desítek let.

Manželé Poláškovi začali stará jízdní kola sbírat relativně pozdě, někdy před třemi roky. Do té doby se věnovali autoveteránům. Sbírka kol se jim rychle rozrostla, dnes mají přes sedmdesát historických jízdních kol známých i dávno zapomenutých značek. „Na výstavu jsme vybrali větší polovinu naší sbírky, dalších sedm kol nám půjčili naši kamarádi Jiří Neborák, František Janša a Petr Juřák,“ říkají.

Na výstavě je možné také vidět záběry z veteránských akcí a srazů historických velocipédů na území České republiky i v zahraničí, které se uskutečnily v rozmezí let 2006 až 2020. „Do budoucna připravujeme retro muzeum auto, moto a velo veteránů ve Frýdku-Místku. Chystáme také vydání publikace o historických velocipédech,“ prozrazují Jiřina a Jaromír Poláškovi z frýdecko-místeckého Old Fiat Clubu Frýdek-Místek.

Chceš-li býti posel míru, projeď se na Pionýru

Na výstavu lákají i dobové slogany, v nichž je pověstný český humor. Snad každý pamětník normalizace zná tento: „Chceš-li poznat co je hit, kup si kolo Favorit. Chceš-li poznat co je dřina, kup si kolo Ukrajina.“ Nebo „Chceš-li býti posel míru, projeď se na Pionýru.“

Pak jsou tu i slogany, které nezastírají černý humor. „Chceš-li míti pohřeb dneska, kup si kolo značky Eska.“, „Chceš-li míti v hrobě klid, kup si kolo Favorit.“, případně „Chceš-li poznat makačku, kup si Esku skládačku.“

V encyklopediích, případně wikipediích lze nalézt: Velocipéd, bicykl, jízdní kolo je jeden z nejužitečnějších vynálezů v dějinách lidstva. Od počátečního odrážení nohama, přes pevné kliky na ose předního kola, po krátkém období módy vysokých kol, tricyklů a kvadricyklů se po roce 1879 masově rozšířilo nízké, takzvané bezpečné kolo s válečkovým řetězem. V Čechách bylo vyrobeno první kolo již v roce 1863 a postupně zde vzniklo několik desítek výrobců jízdních kol. Slavný československý velo průmysl dnes patří minulosti a masově se dovážejí a skládají levná kola původem z Asie. Sbírání historických a retro kol se stává módou, stejně tak jízda na těchto kolech.

Sbírat veterány bicyklů je dnes hodně drahá zábava

A jak se sbírají a opravují stará kola? „Doba, kdy na každé půdě leželo zapomenuté prvorepublikové kolo nebo kdy se dalo kolo získat za tři piva, už je nenávratně pryč. Ještě před deseti lety se to koly jenom hemžilo ve sběrných dvorech, dnes už tam nenajdete skoro nic zajímavého,“ říkají autoři frýdecko-místecké výstavy.

A tak sběratelům starých kol zbývají skládky, kola odstavená u kontejneru, burzy, bazary a zastavárny, inzeráty na internetu a bohatá nabídka v zahraničí. „Za posledních pět let i na internetu prudce ubylo zajímavých strojů a ceny stouply na dvoj i trojnásobek. Když kolo získáte, nastává další radostný okamžik – jak ho opravit, zkompletovat a hlavně učinit pojízdným. Pokud máte peníze, řešení je celkem jednoduché. Necháte si kolo renovovat v některé specializované firmě,“ vysvětlují.

Jiřina a Jaromír Poláškovi z frýdecko-místeckého Old Fiat Clubu si svá stará kola opravují sami, většinou se snaží sehnat stroj v zachovalém stavu a při jeho opravě zachovat co nejvíce z jeho původní podoby. „Protože se tomu věnujeme už delší dobu, máme rozsáhlou zásobu náhradních dílů nových nebo částečně opotřebených. A k tomu veškeré potřebné nářadí, včetně historických pomůcek,“ vysvětlují Jiřina a Jaromír Polášek.

Dodávají, že i veteránské retro stroje jako jsou auta, motocykly i jízdní kola, dnes přijdou na spoustu peněz. „Je to hodně drahá zábava. Kola však mají stále tu výhodu, že pokud jste podnikaví a manuálně zruční, dají se někdy pořídit za relativně nízkou cenu. Například pánské kolo Griffon, které máme na výstavě, se v březnu 2019 na internetovém e-bay vydražilo za 3 740 eur. Nás přišlo na zlomek této ceny,“ říkají autoři výstavy v Muzeu Beskyd.