VOX. Když Ostrava najde svůj hlas aneb jak se hledá název světového koncertního sálu v Ostravě

Najít jméno a vizuální identitu pro nové kulturní centrum není otázkou jednoho nápadu ani rychlého rozhodnutí. V případě VOXu šlo o dlouhý, otevřený a poctivý proces, v němž se střetávaly různé názory, zkušenosti i pochybnosti. ​Právě v této fázi sehrála klíčovou roli náměstkyně primátora Lucie Baránková Vilamová, která byla součástí celého procesu – od definování hodnot až po finální rozhodnutí poroty. Proces trval téměř jeden rok.

Hledání názvu i vizuální identity probíhalo v úzké spolupráci s odborníky, designéry i veřejností. Nešlo o to vybrat nejlíbivější řešení, ale takové, které obstojí dlouhodobě – doma i v mezinárodním kontextu. V týmu se vedly intenzivní debaty, testovala se srozumitelnost i význam a prověřovala se odolnost jednotlivých návrhů.

Nedílnou součástí byla odborná porota složená z respektovaných osobností českého grafického designu – Zuzany Lednické, Jiřího Karáska a Jakuba Konvice – spolu se zástupkyní města Lucií Baránkovou Vilamovou a zástupcem budoucího provozovatele Janem Žemlou. Právě tato kombinace nezávislé odbornosti a institucionální odpovědnosti byla zárukou kvality celého procesu. Porota hodnotila nejen vizuální sílu návrhů, ale především jejich koncepční hloubku, systematičnost a připravenost pro každodenní fungování kulturní instituce.

Vítězný návrh studia Gradual přesvědčil svou schopností převést hudební teorii Leoše Janáčka do vizuálního stylu, který není statický, ale živý a proměnlivý. Identita VOXu tak nevznikla jako jednorázový obraz, ale jako otevřený systém, který může dlouhodobě růst spolu s institucí i městem.

VOX nepředstavuje jen nové kulturní centrum. Je výsledkem poctivé práce, odborného dialogu a důvěry v proces, který dává Ostravě nový hlas – srozumitelný, sebevědomý a kosmopolitní.

Dále vypráví Lucie Baránková Vilamová, náměstkyně města Ostravy pro strategický rozvoj a kulturu. Do procesu se aktivně zapojila – od výběru samotného názvu až po práci v odborné porotě, která rozhodovala o jeho vizuální identitě.

Jsou chvíle, kdy si uvědomíte, že nevzniká jen nová stavba. Vzniká něco mnohem hlubšího. Vzniká zodpovědnost za místo, které bude utvářet budoucnost města, a vy s ním musíte pracovat už dnes. Právě toto uvědomění přišlo ve chvíli, kdy jsme začali hledat jméno pro nový koncertní sál v Ostravě.

Dlouho jsme mu říkali jednoduše „koncertní sál“. Projektové označení je Rekonstrukce domu kultury města Ostrava a přístavba koncertního sálu.

Foto: se souhlasem Ostravy

Samozřejmě čím více jsme se nořili do obsahu celého projektu, tím jasněji bylo vidět, že toto označení nestačí. Že tahle stavba nebude jen o hudbě.

Nechtěli jsme jen název. Hledali jsme význam.

Od začátku jsme věděli, že nehledáme popis stavby. Nehledáme nálepku. Hledali jsme něco, co unese emoci, ambici i odpovědnost.

Název, který bude jasný a přijatelný doma v Ostravě a zároveň srozumitelný mezinárodně. Název, který nebude prvoplánový. Název, který obstojí v čase.

Proces hledání názvu trval téměř rok. A nebyl uzavřený. Naopak. Od samého začátku jsme do něj chtěli vtáhnout veřejnost. Sbírali jsme návrhy na sociálních sítích, mluvili jsme s lidmi na akcích, diskutovali jsme osobně. Nechtěli jsme, aby název vznikl „od stolu“. Chtěli jsme, aby vznikal v dialogu.

Současně jsme pracovali s odborníky – s copywriterem, s CzechDesignem i na mezinárodním poli, například se studenty Columbia College Chicago. Ověřovali jsme významy, kontexty, čitelnost napříč generacemi i kulturami. Nebylo to jednoznačné. V jednu chvíli jsme měli pocit, že už jsme název našli.

A pak přišel klíčový moment – intenzivní vnitřní debata. Část týmu měla o navrhovaném názvu pochybnosti, jiní jej hájili. Právě tehdy jsme se utvrdili v tom, že nejde jen o slovo, ale o význam, který mu chceme dát.

Naštěstí proces počítal ještě s jedním krokem – ověřením, zda název obstojí i mimo Ostravu. Mimo Česko. Mimo naši vlastní bublinu. A právě to nás posunulo dál.

VOX. Hlas, který spojuje.

A pak se to stalo. Shoda. Přirozená. Tichá. Jistá.

Najednou to všechno zapadlo. Protože přesně o to jde. O hlas města. Jednoduchá a poctivá myšlenka.

Foto: Jiří Zerzoň

Jde o prostor, kde se potkává hudba, architektura, vzdělávání, divadlo, veřejná debata.

O místo, které dává prostor různým názorům, generacím i žánrům.

VOX není jen název budovy. Je to myšlenka otevřenosti, dialogu, sdílení. A také odvahy – říct nahlas, kým chceme jako město být.

Když má jméno, může přijít identita

Ve chvíli, kdy jsme měli jméno, mohli jsme udělat další důležitý krok: najít vizuální identitu, která ho ponese.

Vyhlásili jsme dvoufázovou, neanonymní soutěž pod odbornou garancí CzechDesignu. Přihlásily se téměř čtyři desítky studií.

Vítězný návrh studia Gradual nás přesvědčil nejen estetikou, ale především hloubkou myšlení. Vizuální systém příhodně vychází z Janáčkovy teorie sčasování. Stejně jako hudba není statická, ani identita VOXu není uzavřená. Proměňuje se. Reaguje.

Zároveň reflektuje architekturu celého komplexu – dialog mezi původním Domem kultury a novou přístavbou. Minulost a budoucnost vedle sebe. V dialogu, v kooperaci.

Foto: Jiří Zerzoň

VOX se tak mění v živý organismus. Díky názvu a nové vizuální identitě může hudba reprezentovat vizuální princip a identita reagovat na hudbu.

Pro mě osobně je důležité jedno: VOX nebude elitní budova pro vyvolené. Nebude to tichý chrám, kam se chodí jen obdivovat architektura. Půjde o živé místo, kam se chodí nejen na koncert, ale i na kávu, na debatu, s dětmi, za vzděláním. Místo, které je přirozenou součástí města – stejně jako jím kdysi byl „kulturák“.

VOX má ambici stát se novým symbolem Ostravy. Ne okázalým. Ale skutečným.

Takovým, který nevznikne s otevřením budovy – ale bude se tvořit každým setkáním, každým koncertem, každým lidským příběhem, který se v něm odehraje.

Protože město není jen soubor staveb, ale především místo, kde žijí lidé.