Volte loutky! Druhý den festivalu Spectaculo Interesse lákal na kosmos, dinosaury i sny

Kdo z Ostravanů zatím o festivalu loutkových divadel Spectaculo Interesse nevěděl, už o něm ví. Obrovské loutky Dinosaurů ze Ztraceného světa, fantastického románu A. C. Doyla totiž včera nadchly centrum Ostravy.

Řev pěti velociraptorů a obřího tyranosaura probral v centru města nejednoho z lidí, kteří kolem 16. hodiny odpolední procházeli po Masarykově náměstí, kolem Laubů či v okolních uličkách. A mnoho lidí tuto efektní hru přijalo.

Velociraptoři, zkušeně vedení herci Jihočeského divadla, se mezi lidmi potměšile a obezřetně blížili do centra města, chňapali po dětech i dospělých. Vydávali varovné skřeky a vytvořili v centru Masarykova náměstí shluk, který klapal úctyhodnými zubisky. A pak dorazil tyranosaurus rex a sjednal si respekt.

Že se však jedná hlavně o zábavu, dokazovaly bílé příšery, inspirované populárními překližkovými kosterními skládačkami dinosaurů (pamatujete?) nechal i pohladit. Lidé točili skvěle rozhýbané dinosaury na mobily a fotili a možná se večer v hospodě při oslavě prvního dne voleb pochlubili nečekanou bývalou atrakcí jihočeských loutkařů. A pozor! Dnes ve 14.15 hodin ovládnou dinosauři ze Ztraceného světa prostor před Divadlem loutek Ostrava. Až odvolí, samozřejmě.

Dinosauří procházka centrem Ostravy dala prostě druhému dnu loutkářského festivalu Spectaculo Interesse pozoruhodný impuls a v Divadle loutek Ostrava, v jeho Alternativní podzemní scéně, na Slezskoostravském hradě a v Komůrce Divadla Aréna u Sýkorova mostu mohli loutkáři opět udivovat fantazií svých kusů. Naši mladí dopisovatelé, kteří s námi festival neúnavně sledují, nám opět zaslali své postřehy a reflexe.

Příjemně hravý výlet s dvěma astronauty

Ondra Vlachý vnímal představení Kosmos dvoučlenného slovenského hereckého souboru Odivoj viděl jako nonverbální inscenaci cílenou na předškolního diváka na pomezí performance, objektového divadla a nového cirkusu. „Příjemně hravý výlet do vesmíru vedený dvěma astronauty, kteří jsou zároveň zručnými cirkusáky, kteří si s vesmírnými tělesy a objekty žonglují, a i všelijak jinak dovedně manipulují. Light design pospolu s hudbou dotvářely dobrodružnou vesmírnou atmosféru,“ popisuje.

Kateřina Pelikanová nad představením Kosmos zaplesala: „Dva Slováci nás vzali do vesmíru! Po cestě nám ukázali spoustu technických vymožeností, které jako klaunští astronauti v kosmu potřebují. U spousty z nich jsem cítila, že musí děti fascinovat a postupně jsem začala projevovat nadšení i já sama, jelikož u spousty mechanismů mi vrtalo hlavou, jak fungují a jak je herci na jevišti musí periferně vnímat, aby nepokazili show,“ říká Kateřina nad pohyblivými rekvizitami, které samy různě jezdily po pódiu, svítily a pohybovaly se, až šel často rozum kolem.

Vesmírný svět čisté hravosti

Ana Nežmah viděla Kosmos takto: „Cesta do vesmíru. Ocitli jsme se na Měsíci, v okolí Jupitera i uprostřed žhavého Slunce. V představení si herci hrají s prostorem — a prostor odpovídá, reaguje, existuje. Fascinující byla především interakce mezi scénografií, která se před očima diváků proměňuje v živý organismus, a hereckou akcí. Kosmos je hrou s kruhovitostí: v dramaturgii, v pohybu i v obrazech. A tak vše končí tam, kde začalo — zpět na Zemi.“

Emma Kovacová viděla v Kosmose „vesmírny svet čistej hravosti!“ „Talentovaná Majka a talentovaný Filip takmer bez slov sprevádzali deti vesmírom farieb, zmyslov, čistoty, žonglovania, presného „tanca objektov” a najmä kúzel! Ako je možné, že sa ligotavé gule na scéne hýbu samé od seba? Hýbu sa nezávislo od človeka, ale aj v spolupráci s ním…“

Co všechno se skrývá za horou kamínků?

Na Slezskoostravském hradě mohli diváci vidět představení Nude řeckého souboru Kukaracha. „Jedním z nejvýraznějších momentů byla inscenace Nude řeckého souboru Kukaracha. Performerka v ní hmatatelně a intimně hledala lidskou podobu, blízkost, dech, samotný život. Výsledek působil jako poetický esej o existenci a o podstatě lidské přítomnosti v její nejzákladnější formě. Dílo bylo precizně vystavěno a zároveň dokázalo představit šíři autorčiných dovedností — od performance přes loutkářství a scénografii až po režii. To, co začalo jako nejistý krok, se postupně proměnilo v běh, v hledání, a nakonec ve společenství bytostí,“ líčí Ana Nežmah.

Kateřina Pelikanová popisuje: „Obyčejný písek a nadprůměrné kontrolované pohyby ruky stačily k tomu, aby divák uvěřil, že se uprostřed pouště zrodil život. I přes osvětlené tělo herečky nepůsobily její ruce k němu připojené, dokud to herečka vědomě nedala najevo. Kost prostředníku a žíly kolem byla páteř držící bytost, která je skutečně živá a my ji můžeme sledovat žít. Žít samotnou, učit se z historie, hledat si blízkost, odevzdat vše další generaci a odejít,“ svěřila se Kateřina Pelikanová a v představení Nude vidí „ohledávání toho, co znamená smysl života“.

Michjaela Cingelová na kus Nude reagovala takto: „Čo všetko sa ukrýva pod horou kamienkov? Vznik života, putovanie a zánik. Dve ruky, päť končatín, jedna hlava a beh životom.“

O čem to bylo? Zamotali se do sebe. Zamilovali se!

Emma Kovacová byla i na dopoledních představeních pro děti. Italský soubor Teatro Gioco Vita uvedl představení O krok dál. Ranné pozdravy od detí miestnych škôlok, ich radosť a viackárt opakované… „Pani učitelko, kdy to už začne?”.. Celé predstavenie sa nieslo v duchu spolupráce detí zo škôl aj škôlok… predstavenie končilo, pani učiteľka sa pýta detí: „Tak deti, o čem to bylo?” A deti: „No, oni se do sebe zamotali.” Učiteľka: „zamilovali se, ale to je vlastne to samý”.

Poté sledovala i kus GaGa Malého divadla, souboru z Jihočeského divadla. „Energia, presné pohyby, krásne bábky a tiež hra so zvukom a spevom! Jihočeské divadlo vyslalo na festival výbornú zostavu loutkoherců, ktorí vytvorili krásny príbeh putovania žltej kachničky a jej príhod. Vedľa mňa sedeli malé štvorročné detičky a napriek „búrke“, ktorú herec tvoril pomocou plexiskla, či tme v sále, sa deti usmievali celý čas a nestačili sa diviť, čo sa bude diať na javisku ďalej..,“ popisuje Emma Kovacová.

Lokomotiva, roura, hnízdo, věznice

Vpodvečer v Komůrce u Sýkorova mostu odehrála Berta Doubková z Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU své představení Vyrobím díru, abych z ní mohla čouhat. „Stôl plný objektov so skrytými význammi. Lokokomotíva, rúra, hniezdo, väznica a kopec ďalších, ktoré pred očami divákov odokrývajú záclonu významov a to všetko takmer v tichu, hovoriacom viac ako slová,“ viděla představení Michaela Cingelová.

Její kolegyně Ema Kovacová hodnotí: „Berta a jej videnie sveta. Veľa objektov na nenápadnom stole, ktorý ponúkal všehochuť našej vlastnej fantázie… hľadá sa kľúč k pochopeniu spojitosti medzi tým, čo sa deje, kam to speje a prečo vlastne tvoríme, čo vidíme... alebo len chceme vidieť?“

Ve vyhřívaném festivalovém stanu, plném dobrot a horkých nápojů, spustila kapela Getaway a Emma Kovacová její hudbu reflektovala takto: „Svetová úroveň - povedal každý, ak akurát nekričal: „To je boží, to je stredoškolská kapela, jo?!!”

A as Animal – obrazy přivádějící diváka do stavu úžasu

O půl desáté večer patřila hlavní scéna Loutkového divadla Ostrava kanadskému souboru Projets de l’Ombre na jejich představení A as Animal. Kateřina Pelikanová o něm pro patriotmagazin.cz napsala: „Zdá se nám o lidech, kteří nespí a pokud by spali, není to bezpečné. Sny opředené představení plné vtipu a vynalézavosti jako by neustále hledalo způsoby, jak nás překvapit a jak připomínat, že jsme ve světě fantazie. Náhlá zjištění nejrůznějších bizarních skutečností mi velmi připomínala snění mé. Hra mi též přiblížila téma maskování a obranných mechanismů oběti."

Ana Nežmah viděla v inscenaci A as Animal v režii Marie-Pascale Bélanger podívanou, v níž loutkáři dovedně stírali hranice mezi lidským tělem a loutkou. „Vznikaly obrazy, které diváky přiváděly do stavu úžasu, a zároveň se vtíraly zásadní otázky: Kde vlastně tělo začíná a kde končí? Inscenace působila jako surrealistická výprava k nejhlubším otázkám lidství: Co je realita? A potřebujeme ji vůbec?“ ptá se naše spolupracovnice na festivalu Spectaculo Interesse.

Můžeme v klidu spát, když se o nás někomu zdá?

A Ondra Vlachý o noční inscenaci A as animal napsal: „Můžeme sami v klidu spát, když se o nás někomu zdá? A můžeme se probudit, když nám to sny nechtějí dovolit?“ ptá se náš spolupracovník a kus hodnotí jako úchvatně zvládnuté loutkovodičství, které loutkám vdechlo život. „Tematicky i formou inscenace komunikovala téma snu, snění a procitnutí ze sna. Disproporční loutky, oddělené části jejich těl nebo zvířecí masky při podivném tanci. Uvolněná atmosféra příjemného snu se střídala s groteskními výjevy, které byly humorné a často i podivně znepokojující,“ míní autor.

A jako vždy si u představení všímá také světelných efektů. „Snová atmosféra byla efektivně dotvářena skrze bodové a studené namodralé světlo. Byl jsem unešen řemeslnou dokonalostí inscenace. Užíval jsem si vidět inscenaci, která působí tak přesvědčivě snově při vlastním bdění,“ říká o druhém festivalovém dnů festivalu Spectaculo Interesse Ondra Vlachý.

Foto: Roman Polášek