Víno ze šípku, rozinek i rýže. Dva kamarádi už vyrobili i bezový burčák
Třiadvacetiletý Radim Vylíčil a jeho o čtyři roky mladší kolega a kamarád Daniel Květoň už tři roky v Prasklicích na Kroměřížsku vyrábějí ovocná vína.
Zábava. Tohle slovo se během vyprávění příběhu Radima a Daniela objevuje hned několikrát. Jak oba přiznávají, výroba ovocných vín je pro ně spíše zábavou než prací. Baví se při sběru plodin i následně při jejich zpracování. A když pak výsledek – v tomto případě třeba voňavé bezové víno – baví i jejich zákazníky, je to pro oba nadšence dvojitá výhra.
Pojďme ale úplně od začátku. Konkrétně o osm let zpátky, kdy se tehdejší deváťák Radim Vylíčil z Prasklic rozhodoval, kam půjde na střední školu. Zatímco jeho spolužáci mířili na střední do Kroměříže, Zlína a dalších okolních měst, Radim se vydal netradiční cestou. Mladý kluk z Hané podal přihlášku na vinohradnictví ve Valticích. Důvod byl jednoduchý. Od mala měl rád jižní Moravu. Jeho táta totiž vyráběl proutěné nosiče na lahve, dárkové koše a další výrobky z proutí, kterými zásoboval tamní vinařství. Na své pracovní cesty s sebou pravidelně brával i Radima. „Rozvezl zboží a pak jsme šli spolu na ryby. Moc rád na tu dobu vzpomínám. Tam jsem si vytvořil vztah k jižní Moravě a ke všemu, co k ní patří – včetně vína,“ vypráví.
Zároveň Radim přiznává, že někteří lidé v jeho okolí mu tehdejší rozhodnutí rozmlouvali. „Spousta lidí, včetně učitelů, tomu moc nevěřilo. Tvrdili, že s takovým oborem se tady na Hané jen těžko uplatním. Já si to ale nenechal vymluvit a takhle zpětně jsem za to moc rád. Nevím totiž, co jiného bych v životě dělal,“ krčí rameny.
Valtickou střední školu dokončil před čtyřmi lety. Za sebou má pracovní zkušenosti z vinařství v Bzenci a nyní je už několik let vinohradníkem a sklepmistrem v nedalekém Vinařství Château Litenčice. Kromě toho podniká se svým kamarádem Danielem Květoněm. Jak jinak než ve víně. Jen tedy vinné bobule vyměnili za bezový květ, ibišek, mirabelky či třešně.
K ovocným vínům se vůbec poprvé dostal na střední škole. Nikoli však díky školním osnovám, ale vlastní iniciativou. „O ovocných vínech jsme se ve škole vůbec neučili. Jakoby vlastně ani neexistovala. Já se o ně začal zajímat během covidu. Nebylo tehdy moc co dělat, tak jsem sledoval na internetu vinařská videa a postupně došel až k vínům z ovoce,“ vzpomíná.
Okouzlilo ho, že jde o naprosto neprozkoumanou oblast. „Všichni totiž ví, jak chutná Veltlínské zelené nebo Pálava, ale tohle je pro většinu lidí naprostá neznámá. Baví mě to objevování nových chutí a možností,“ líčí Radim. Když z internetových videí načerpal dostatek informací, rozhodl se je přenést do praxe. „Koupil jsem tehdy mražené jahody a udělal prvních pět litrů. Vůbec to nebylo špatné, ale hned jsem věděl, že je ještě co zlepšovat,“ směje se.
Ve svých pokusech, jak sám zdůrazňuje, pokračoval i nadále. „Zkoušel jsem vyrobit třeba bezový burčák a spoustu dalšího. Spolužáci byli z vinařských rodin a ti se na to samozřejmě moc netvářili. Pro ně jsou ovocná vína taková nižší liga a většina jimi naprosto pohrdá. Což je škoda, protože třeba na Slovensku jsou velmi populární,“ vysvětluje Radim.
Naplno se ovocným vínům oddal před třemi lety. A to společně s kamarádem Danielem, který se k netradičnímu hobby dostal úplnou náhodou. „S Radimem jsme se znali dlouhá léta, protože jsme spolu jezdili na skateboardu. A jednou jsme šli takhle k němu domů, kde mi ukázal, že vyrábí nějaká vína. A mě to zkrátka začalo zajímat,“ popisuje Daniel, tehdy šestnáctiletý student střední školy v nedalekém Prostějově. „Jenže mě ta škola příliš nebavila. Nadchlo mě víno, líbilo se mi, že si mohu vyrobit něco svého, něco originálního a hmatatelného. Tak jsem jednoho dne požádal o přestup do Valtic a bylo,“ vypráví.
Každý podnikatelský příběh má minimálně jednu památnou větu, kterou si všichni zainteresovaní navěky pamatují. Radim a Daniel v tomhle nejsou výjimkou. „Já tehdy Danovi řekl, že bychom mohli jednou založit společnou firmu. A tam to v podstatě celé začalo. Tahle věta to odstartovala. Dodnes mi utkvěla v hlavě,“ přiznává Radim s úsměvem na rtech.
Pomyslným zlomem bylo pro mladé vinaře pořízení prvních dvou nerezových nádrží v roce 2021. „Byly to sice malé nádoby, ale už to byla věc, která něco stála. Na první pohled je to maličkost, ale pro nás to hodně znamenalo. Zatímco do té doby jsme vše vyráběli jen po pár litrech, do těchto nádrží se dohromady vešlo čtyři sta litrů,“ vysvětluje Daniel.
S větší investicí následovaly i první problémy. „Bylo vtipné, že jsme sice koupili nádrž, ale už jsme moc nepřemýšleli, čím ji naplníme,“ směje se Radim. Volba tehdy nakonec padla na bezový květ, což byla pro ně tehdy nejdostupnější surovina. „Bez je navíc velmi aromatický, tudíž jsme předpokládali, že by to víno mohlo hezky vonět a mohl by o něj být zájem. Bylo nám totiž jasné, že v takovém objemu už to nebude jen pro naši spotřebu, ale i pro rodinu a kamarády.“
Když už byla výroba první větší várky bezového vína téměř u konce, přišel další problém. „Tentokrát se stabilizací. Nedokázali jsme zkrátka vyrábět víno tak, aby vydrželo delší dobu v lahvi. Takhle zpětně ani nedovedeme říci, jestli to bylo o našem know-how nebo nedostatkem všech potřebných technologií,“ přemýšlí mladí podnikatelé. „Výroba vína je o znalostech chemie. A když to zjednoduším, my jsme zjistili, že se ovocná vína chovají trochu jinak než vína z hroznů,“ dodává Radim.
Různých dalších problémů a peripetií následovala celá řada. Do toho se Radim s Danem snažili neustále zlepšovat svou výrobnu. Zpočátku totiž vyráběli své produkty v kůlně. „Klasickou provozovnu se vším všudy máme teprve chvíli. Nějakou dobu trvalo, než jsme ji vybudovali. Vše jsme si totiž dělali sami večer po práci a o víkendech, takže to bylo náročné. Třeba letos jsme byli spíše zedníci než vinaři,“ usmívají se.
V nové provozovně nyní dozrávají hektolitry letošního vína. Během srpna nalahvovali víno šípkové, které měli ještě ze zimy. „V říjnu pak dokončíme bezové a ibiškové. Letos si od toho hodně slibujeme, loni jsme totiž byli velmi rychle vyprodaní. To by se letos, vzhledem k navýšení objemu, nemělo stát,“ vysvětluje Radim.
Z ibišku letos vyrábějí vůbec poprvé. Podobně jako bezové víno bude to ibiškové výrazně aromatické a Radim s Danielem si od něj proto hodně slibují. „Zatím jsme s ním velmi spokojeni. Věříme, že bude opravdu dobré a lidé to ocení. Kromě toho ještě letos chystáme i něco z mirabelek a švestek. Ale to bude spíše až ke konci roku,“ popisují letošní plány.
Celkově by letos mohli vyrobit asi pět různých druhů. Za sebou už ale mají i léta, kdy byl tento počet více než dvojnásobný. „V prvním roce jsme vyzkoušeli asi třináct různých druhů. Hodně jsme experimentovali a vše bylo jen v malých objemech,“ vzpomíná Radim.
„Vyzkoušeli jsme víno ze šípku, sušených rozinek, rýže, šeříku, švestek, mirabelek, pampelišek a mnoho dalšího. Teď se ale chceme soustředit na maximálně pět druhů a vyrábět je v trochu větším objemu než dříve. Tomu jsme také přizpůsobili naši novou provozovnu,“ dodává Daniel.
Zatímco víno z rýže nebo rozinek se příliš neuchytilo, z bezového vína se postupně stala jejich vlajková loď, kterou si lidé oblíbili kvůli nezaměnitelné vůni. Velké oblibě se těší také šípek. „Na obou těchto surovinách je zajímavé, že rostou téměř všude a lidé si jich vůbec nevšímají. Někdo je dokonce považuje za plevel. Ale pro nás mají cenu zlata. A třeba šípek je z mého pohledu naprosto geniální. Ovocné víno z šípku totiž na rozdíl od ostatních dokáže zrát. Čím déle ho skladujete, tím je lepší a voňavější. Navíc je v něm spousta vitamínu C, což je přirozený antioxidant, takže vyrobené víno i dlouho vydrží,“ pochvalují si vinaři.
Foto: Aneta Valigurská
Naopak nevýhodou šípku je jeho sběr. „Venku už je zima a zároveň ho potřebujete opravdu kvanta, takže to trvá dlouho. I přesto věříme, že letos ho posbíráme hodně, protože v něm vidíme obrovský potenciál a zároveň si myslíme, že šípek k Hané neodmyslitelně patří, proto z něj chceme vyrábět.“
Sběr surovin je ostatně první fází výroby ovocného vína. „Žádné suroviny zásadně nekupujeme. Zároveň je třeba říci, že nesbíráme nikdy podél cest a podobně. Velmi si hlídáme a zakládáme si na tom, abychom věděli, odkud to ovoce nebo květy máme. Je to pro nás důležité,“ přiznává Radim. „Nyní se rozrůstáme a máme spoustu další práce, takže nám občas suroviny sbírají naši známí a brigádníci. I u nich si ale hlídáme, odkud suroviny mají,“ dodává jeho kolega.
Pro zajímavost – pomyslnou rekordmankou je v Prasklicích jedna z brigádnic, která zvládla mladým vinařům přinést denně dvanáct kilo šípků. „Asi každý, kdo si to někdy zkusil, bude souhlasit, že je to úctyhodné množství,“ pochvaluje si Radim Vylíčil.
Ale zpátky k výrobě. Jak vinaři záhy vysvětlují, samotný postup se mírně liší podle toho, o jakou jde surovinu. Je totiž třeba rozlišovat, kdy jde přímo o vína ovocná, která jsou například z třešní a mirabelek, a kdy o vína květová – například z bezu nebo šeříku. „Zjednodušeně lze říci, že ovocná vína se vyrábí podobně jako víno z révy. Přivezeme ovoce, odpeckujeme ho, necháme vysedimentovat, odkalíme a čistý podíl stočíme do nádoby, kde bude kvasit. Někdy přidáme cukr, jindy není potřeba. Poté vše hlídáme a ve správný moment musíme ukončit kvašení. Poté se víno stočí a začíří. Někdy tento celý postup trvá tři měsíce, jindy i dva roky,“ popisují vinaři s tím, že na řadu pak přichází filtrace, lahvování, etiketování a víno může k zákazníkovi.
Při výrobě květových vín se postup mírně liší. Květy je totiž potřeba nejprve macerovat. „Tady se opět vracíme k naší první várce bezu. Květová vína jsou totiž obecně horší na stabilizaci, protože v sobě nemají žádné přirozené antioxidanty. V tomto je jejich výroba složitější.“
Na své si v Prasklicích přijdou také milovníci burčáku. Vyrábí ho tam právě z bezu. Letos byl v prodeji v květnu a mezi lidmi se těšil velké oblibě. „Vůbec poprvé jsme ho vyrobili jen jako experiment. Už tehdy všem zachutnal. Letos jsme ho udělali ve větším množství a znovu se po něm jen zaprášilo. Burčák je rozhodně věc, ve které budeme pokračovat i v dalších letech,“ shodují se Radim s Danielem. Kromě provozovny v Prasklicích jsou jejich vína občas k dostání také na jarmarcích, kam pravidelně oba vinaři vyráží.
Cílů do dalších let si dali hned několik. Chtějí dostavět druhou část provozovny, díky čemuž by několikanásobně zvětšili objem výroby. Chystají také stavbu posezení. „A taky si delší dobu pohrávám s myšlenkou, že vyrobíme sekt nebo zkusíme vyrobit ovocné víno nějakou zajímavou metodou,“ říká Radim.
V hlavě mají také zřízení malé prodejny s posezením. „Chtěli bychom, aby se u nás lidé zastavili, poseděli, popovídali si a u toho ochutnali naše víno. Hodně se v tomhle vracím k jižní Moravě, kde dobře funguje vinařská turistika. Líbilo by se mi, kdyby se nám podobný model podařilo přenést i k ovocným vínům. Na to bychom se ale museli spojit. I proto zvažuji, že založíme sdružení ovovinařů, protože lidí, kteří se tomuto odvětví věnují, je dnes už spousta. Mohlo by to pro nás být přínosné,“ přemýšlí Radim Vylíčil.
I když za sebou už mají tři společné roky, oba se shodují, že jsou stále na začátku. „Občas jsem slýchával, že podnikání s kamarády nedělá dobrotu. Za ta léta jsme se přesvědčili, že to u nás dvou není žádný problém. Naše největší výhoda je, že se dokážeme vždy domluvit. Navíc se u práce i společně zasmějeme. A co chceme do budoucna? Hlavně aby nás to oba i nadále bavilo a abychom si u toho užili i srandu. A pokud se říká, že je něco vyrobeno s láskou, tak my víno děláme se zábavou. Zkrátka chceme, aby nás bavila výroba a zákazníky bavilo zase naše víno,“ uzavírají Radim Vylíčil a Daniel Květoň.