​Vařil u Pohlreicha, teď otevřel v Beskydech rodinnou restauraci s kavárnou

Roubenka jako z pohádky působí na okraji beskydského Frýdlantu nad Ostravicí tak trochu jako zjevení. Naproti velkému marketu je oáza vytvořená zachovalou architekturou s nádherným interiérem a dobovým vybavením i zahradou.

“Na roubenku je pan majitel náležitě pyšný, vypadá to tady jako před sto lety,” říká Roman Boček, který tady spolu s manželkou Lucií před několika dny otevřel podnik RoubenKafe.

Romane, jaké jsou vaše zkušenosti z gastronomie?
Jsem vyučený kuchař. Nejdříve jsem čtyři roky vařil v Třebovickém Mlýně, poté jsem odjel na čtyři roky do Prahy, kde jsem působil ve dvou restauracích Zdeňka Pohlreicha - Café Imperial a Next Door by Imperial. No a pak jsem se zase vrátil do Třebovického Mlýna.

Máte od něj dobrou školu?
Ano, určitě. Byla to zkušenost k nezaplacení. Vždycky jsem říkal, že bych se tam rád vrátil, ale bydlení v Praze je něco šíleného. Vrátil jsem se tedy zpět do Ostravy a neustále jsme s manželkou uvažovali, jak se prosadit pod vlastním jménem a dělat naše produkty. Věnoval jsem se hodně uzení masa i sýrů a vymýšlím i další projekty.

Na čem tedy stavíte?
Sto procent našeho sortimentu jsou domácí produkty. Není to tak, že bychom si tady chovali vlastní zvířata, ale opravdu děláme vše poctivě a hlavně od srdce. Chceme, aby byli lidé spokojeni a rádi se k nám vraceli.

Co dobrého si tedy u vás můžeme dát?
Máme tady mnoho domácích uzených produktů - maso, uzené máslo, různé typy koření. Nemáme nic, co by byl náš top produkt, ale najdete u nás například i selečí rolády. Prosadil jsem také škubánky na několik způsobů, což už se dnes vidí jen málo. Děláme je jak naslano tak také nasladko. Používáme je také jako přílohu ke kachně nebo k již zmíněným roládám a lidé si to chválí.

Snažíte se o místní tradiční kuchyni, která se tady kdysi vařívala nebo to až tak neřešíte?
Osobně jsem studoval historickou kuchyni v oblasti Beskyd a Valašska. Uvařili jsme tady například valašskou kyselici, kterou si lidé pochvalovali. Použili jsme do ní naše domácí uzené a zpětná vazba je zatím opravdu velmi pozitivní.

Zatímco Roman se stará o kuchň, jeho žena Lucie má na starost kavárnu. Lucie, jaké jsou vaše gastronomické zkušenosti?
Školu na to nemám, ale vždycky to byl můj sen. Celý život jsem pracovala za barem. Prvně to bylo v rámci brigády a později před narozením dětí na plný úvazek. Když přišly děti, tak mi došlo, že už se jen tak za bar nedostanu, takže jsme si řekli, že si otevřeme něco svého a naskytl se nám právě tento prostor.

Proč jste si vybrali zrovna Frýdlant nad Ostravicí, pocházíte odtud?
Ne, jsme z Ostravy. Pronájem tohoto prostoru na nás vyskočil na Facebooku. Nejprve jsem to poslala manželovi jen tak ze srandy a on se toho chytil.

Romane, k čemu tento prostor sloužil, než jste si jej pronajali vy?
Byla tady kavárna, ve které se nevařilo, pouze vydávali ohřívané jídlo s sebou. Spíš to sloužilo často jako obchod. Když jsme si o tom něco načítali, tak jsme se dozvěděli, že se tady prodávaly italské speciality, vodní dýmky, taky se tady půjčovaly elektrokoloběžky... Jeli jsme se tedy na tento prostor podívat, zamilovali se do něj a rozhodli se, že do toho půjdeme.

Lucie, jak je na tom váš kavárenský sortiment?
Máme toho mnoho. Na čem si velmi zakládáme, to jsou domácí kremrole a koláče. Zbytek sortimentu se poměrně dost obměňuje. Vše je děláno s láskou.

Je to tedy rozděleno tak, že kavárně velí Lucie a v kuchyni je král Roman?
Ano, přesně tak. Roman: Vedoucí je manželka a já musím poslouchat (smích).

Jak vypadá vaše otevírací doba? Fungujete sedm dní v týdnu?
Lucie: Ano, zatím máme v plánu mít otevřeno sedm dní v týdnu. Roman: Jelikož máme děti a potřebujeme se jim věnovat, tak bychom to chtěli do budoucna vychytat a nejslabší den v týdnu udělat zavírací. Jsme rodina, která ráda cestuje, často jezdí na výlety a chceme společně trávit čas. Chceme si proto jeden den vyhradit jen pro nás čtyři a být spolu.

Jak to máte s personálem? Chcete to vše zvládat jen ve dvou nebo si hodláte někoho přibrat?
Roman: Chceme to dělat zatím sami, ale časem bude možná někdo potřeba.

Zaujala mě také vaše zahrádka, kde je prostor, který se dá v létě asi skvěle využít, včetně dalšího objektu. Máte s ním nějaké plány?
Roman: Původně to sloužilo jako venkovní výčep a jelikož to bylo jediné zázemí, tak tam nakonec je naše kuchyň.

Budou moci lidé v létě vaši zahrádku využít a zastavit se tady třeba na kole?
Roman: Určitě ano. Zahrádka bude fungovat klasickým způsobem. Lucie: A bude fungovat i během zimy. Už máme domluveno zaplachtování a ohřívače. Plánujeme také různé venkovní akce.

Například?
Nejbližší je Mikuláš pro děti, chceme tady také uspořádat ježíškovu poštu, rozsvícení stromečku, různé jarmarky… V létě bychom chtěli uspořádat i malé loutkové divadlo pro děti.

Foto: Vladimír Pryček