Vánočně naladěná Marie Rottrová nadchla zaplněnou vítkovickou arénu

„Jsem Ostravačka. Narodila jsem se v krásné čtvrti Hrušov. Tady stál náš dům. Tady byl krásný park, z něhož je vidět pár opadaných kaštanů. Tohle je hrozně smutné místo. Tahle ruina byla restaurace, hrozně hezká restaurace se zahrádkou a takhle to dneska vypadá.“

Na pěti velkých led obrazovkách v natřískané Ostravar Aréně se střídaly současné obrázky rodiště jedné z nejlepších a nejuznávanějších českých zpěvaček, nestárnoucí Marie Rottrové. Takto majitelka nezměnitelného soulového hlasu zahájila prvního prosince večer svůj ostravský Vánoční galakoncert. „Tady bylo krásné nádraží a tady bylo kino Svět, naproti rybárna, vedle oděvy, Baťa, papírnictví, cukrárna a lékárna,“ vzpomínala před diváky.

Když snímky ukázaly hrušovský kostel, připomněla, že tam chodil její tatínek Vladimír Rotter, ostravský varhaník a skladatel chrámové hudby. „A pro mne jeho nejznámější skladbou byla Vánoční mše. Provázela mne celé dětství a je stále součástí našich rodinných vánočních svátků,“ řekla Marie Rottrová. Na stage nastoupil pěvecký sbor Permoník a Janáčkova filharmonie Ostrava, a právě Vánoční mší složenou z řady koled Vladimíra Rottra zahájili galakoncert ostravské rodačky.

Obří obrazovky se měnily ve vánoční obrazy

Když odezněla vánoční mše, Marie Rottrová zahájila své vystoupení vánoční písní ze svých začátků z pera Jaroslava Wykrenta. A lidé začali jihnout. Soulová babička a maminka totiž nasázela zaplněné vítkovické aréně oblíbené písně Zřejmě letos nikde nejsou kytky, Štěstí, Ten vůz už jel, Řeka lásky, Kůň bílý, Markétka či Lásko.

Foto: Petr Broulík

I návštěvníci velkolepých koncertů světových hvězd musí uznat, jak skvělá scénografie a efekty galakoncert Marie Rottrové doprovázely. Pět velkých led obrazovek se měnilo v obrazové rámy či otevřená okna plné pohyblivých vánočních obrazů a někdy možná trošinku kýčovitých zimních obrázků, padal na nich sníh nebo naopak rostly květiny.

Led obrazovky byly schopny při skladbách převzatých od zahraničních hvězd, jako Dnes plač nebo Muž č. 1, přeměnit velké pódium v taneční disko klub či moderní pop artový obraz. Přestože Marii Rottrové, která přiznala, že je sama dojatá, občas a hlavně na počátku při klenutých pomalých písních maličko selhal hlas, právě v dobových rockových skladbách byl stále více nebabičkovsky jistý a dravý.

Petra Němce se Marie Rottrová nevzdává

Některé písně doprovázely na obrazovkách i dobové televizní klipy mladé, úchvatné populární zpěvačky, která ve své době z Ostravy celému Československu bez kompromisů ukazovala, jak se má kvalitní populární píseň, někdy i v dobách neradostných, zpívat.

Foto: Petr Broulík

Celkem čtyřikrát si Marie Rottrová pozvala na pódium, či mu ho rovnou pódium přenechala, hosta, který jí Ostravu nejvíce připomíná, a s nímž ve skupině Flamingo a Plameňáci začínala – zpěváka Petra Němce. Bělovlasý zpěvák s Marií zazpíval duet Oči a pak nechal pamětnickému publiku vzpomenout třeba na populární songy Opatruj svých sedmnáct či Černej pán.

S tím bláznem si nic nezačínej

Jedním z vrcholů večera byl známý duet Marie Rottrové a před dvanácti lety zesnulého Pavla Bobka S tím bláznem si nic nezačínej, kterého neuvěřitelně nahradil baskytarista Petr Valášek. Když totiž zazpíval první verš „Když odcházím…,“ publikum nadšením zabouřilo. Překvapivý výkon hudebníka pak sklidil dlouhé ovace.

Vánoční songy servírovala Marie Rottrová na svém galakoncertu sice s uvážením, přesto se adventní hosté dočkali jemné, vánočně laděné písničky Pozhasínej z pera jejího syna Víta Rottera, který svou mámu celý koncert doprovázel na elektrickou kytaru. Zazněla i slavná píseň Bílé vánoce v působivé obrazové „zasněžené“ aranži.

Foto: Petr Broulík

Vrchol koncertu rozezpíval snad každého. Skořápky ořechů jsou neobyčejně nádherná, melodická a zároveň svižná písnička, že nemohla nechat nikoho chladným. Při povedeném „ploužáku“ kapely Black Sabbath s Nohavicovým textem Lásko, voníš deštěm zase ukázal zpěvák Petr Němec, jakou umí dát foukací harmonice „morriconeovskou“ náladu.

Marie Rottrová patří k tomu nejlepšímu, co kdysi černá Ostrava československé populární hudbě dala. Přestože už třiaosmdesátiletá (!) zpěvačka se zpíváním jednou skončila, lidé ji chtěli zpátky. A tak je tu prostě stále s námi. I o Vánocích. Takže díky Marie, máme tě moc rádi.