Společnost
24/12/2024 Petr Broulík

Vánoce! Ale kam se poděl Ježíšek?

Foto: se souhlasem Ostravského muzea

Už se zas těšíme na Jéžiška, copak nám asi nadělí? To jsou slova veselé vánoční písničky, ve které klučina z dětského sboru zpívá, že jemu asi nic, protože zlobil, a jeho rodiče šetří na automobil.

Je to jeden z příkladů, jak moderní písničky měly v druhé polovině minulého století nahradit koledy, především ty, ve kterých se zpívalo, že se narodil Kristus Pán či zněla slova jako „Ježíšku, panáčku“. Křesťanská podoba nejkrásnějších a nejoblíbenějších svátků totiž tehdy panujícímu režimu vadila, a přestože si Vánoce nikdy nedovolil zrušit, snažil se alespoň dát mu jinačí, „novější“ podobu. Lidé si však vánoční svátky nenechali vzít a stále je tradičně slavili.

Pojďme si připomenout, jak Vánoce vypadaly a měnily se v minulém divokém století. Usaďme se tedy v podkrovní předvánoční místnosti Ostravského muzea a při dobré kávě si pojďme zavzpomínat s Evou Ševčíkovou, jak jsme o Vánocích žili.

Na všechno se stály fronty. Na mandle, na kokos, na kakao

„Moji rodiče hodně vzpomínají, že za minulého režimu se na všechno, co bylo k Vánocům potřeba, stály v prodejnách a obchodních domech fronty. Na mandle, na kokos, na kakao, na všechno, co bylo potřeba nejen k pečení vánočního cukroví. Ale pokud jste chtěl dostat všechny tyto často nedostatkové ingredience na pečení vánočního cukroví, bylo ideální shánět je už nejlépe od srpna,“ říká Eva Ševčíková, která bádala hlavně v pramenech po tom, jak se Vánoce slavily od padesátých do devadesátých let minulého století.

Asi nejtvrdší zásahy „shora“ prožívaly tradiční Vánoce v padesátých letech. „Tehdy byla asi největší snaha opravdu potlačit náboženskou tradici Vánoc. V roce 1952 zazněl onen slavný projev Antonína Zápotockého, že Ježíšek už nám zestárnul a narostly mu vousy a stal se z něho Děda Mráz,“ usmívá se Eva Ševčíková.

Místo Ježíška se plnil plán, půlnoční mše sledovali estébáci

Obyvatelé Československa však Dědu Mráze nepřijali, zůstal pouze jako figura pro oficiální besídky a zábavy Dědy Mráze pro děti, a musel přesto hodně a často neúspěšně soupeřit s poetikou českých Vánoc. Besídky a tyto zábavy vlastně nahradily dnes běžné vánoční setkávání o adventních nedělích. „Tehdejší režim spojoval Vánoce spíše s bilancováním, co se v tomto roce splnilo v oblasti budování. Také zdůrazňoval, že Vánoce jsou svátky klidu a míru ve světě a že Vánoce jsou rodinný svátek, který patří dětem,“ vysvětluje Eva Ševčíková.


Foto: se souhlasem Ostravského muzea

Také vánoční koledy to měly v komunistickém režimu hodně „nahnuté“. „Například půlnoční mše se moc nepropagovaly, někdy se na nich dokonce objevovali různí výtržníci a příslušníci StB v civilu, kteří návštěvníky půlnočních mší znervózňovali. Ale režim je nikdy nezrušil,“ říká muzejnice. A připomněla, že o Vánocích roku 1968, kdy společnost zažívala vlnu společenských změn, dokonce přenášela poprvé půlnoční mši Československá televize, ovšem pak už normalizace v televizi opět učinila „pořádek“.

Kéž by přišel o Vánocích mír i k dětem v Koreji

V tuhých padesátých letech však vznikaly naopak režimu poplatné a propagandou „ošperkované“ vánoční říkanky. Protože měl 21. prosince narozeniny i generalissimus J. V. Stalin, vznikla i tato:

„Vánoce, svátky ze všech nejkrásnější, Vánoce,

z bílých oblak hustě sněží.

tichounce napadá sníh do hlubokých závějí.

Kéž by přišel mír i dětem v Koreji!

U nás svíčky na stromečcích září,

kéž by i jim zaplál úsměv na tváři.

Plamínek se k hvězdě vzhůru upíná,

světu míru svítí hvězda Stalina.“

Takové prskavky jako u vysoké pece doma nezažiju

Média se snažila připomínat, že někteří lidé nemohou slavit svátky, protože musejí být v práci v nepřetržitých provozech. „Například na Ostravsku panovala v roce 1969 tuhá zima, takže zamrzlo uhlí ve vagonech, a horníci museli fárat v mimořádných směnách, aby se teplo v domácnostech obnovilo. Ve stejném roce byla o Vánocích i velká chřipková epidemie, takže nebyly fronty jen na kokos a na kakao, ale také na léky. V roce 1970 byly opět v Ostravě tak tuhé mrazy, že popraskalo potrubí a na Štědrý den byla velká část Ostravy dokonce bez vody,“ říká Eva Ševčíková.


Foto: se souhlasem Ostravského muzea

Při pátrání o podobě Vánoc narazila i na rozhlasovou reportáž z roku 1977, v níž jeden z ostravských vysokopecařů říká, že sice musí na Štědrý den do práce, ale že to nebere jako křivdu, protože takové prskavky, jaké si zapálí on při odpichu u vysoké pece, by doma u stromečku nezažil.

Opraváři televizí a rádií byli o Vánocích v pohotovosti

Eva Ševčíková podotýká, že součástí předvánočních reportáží bývaly i sondy, zda jsou opraváři televizí a rozhlasových přijímačů připraveni na to, že o svátcích v některých přístrojích třeba vyhoří lampa. Ostatně například v osmdesátých letech si právě před Vánoci rodiny hojně pořizovaly někdy nedostatkové barevné televize, aby měli z televizních Vánoc ty správné zážitky.

Tehdejší režim si také nechával záležet na předvánočním zásobování a věnoval mu mimořádnou pozornost. „Na Vánoce byly obchody plné zboží, které v jiných měsících nebylo. I to mělo určitý vývoj. Nejprve se objevily v zimě citrusy, tedy citróny, pomeranče byly luxus. Ty se dostávaly do obchodů opravdu až na Vánoce. Pověstné byly zejména ty kubánské, určené původně pro průmyslové zpracování, s tuhou slupkou i dužinou, ale s velmi aromatickou šťávou. Mandarinky přišly až později v šedesátých letech. Některé exotické ovoce bylo k mání jen v podobě kompotu, třeba ananas. Ten čerstvý byl velmi drahý a patřil mezi nejpřepychovější ovoce. Stejným symbolem luxusu byly i banány nebo kokosový ořech,“ říká muzejnice.

Maminka musela vybírat nedostatkové banány z ohně

A dodává vánoční příhodu z vyprávění svých rodičů. Banány byly luxusní zboží, kupo­valy se často ještě zelené, a dozrávaly tak až o Vánocích. Moje maminka balila banány do novinového papíru, aby dozrály, jak se tehdy doporučovalo. Jednou loupala brambory a ty slupky dávala taky do papíru. Můj bratr měl za úkol hodit ty slupky do pece. A on tam hodil i ty banány! Mamka běžela a holýma rukama z té pece ty banány dostávala ven. Tak vzácné tehdy byly,“ říká Eva Ševčíková.


Foto: se souhlasem Ostravského muzea

Vánoční stromečky v bytech a domech bývaly živé – borovičky, smrčky někdy i jedličky. Umělé vánoční stromečky se objevily v obchodech až v osmdesátých letech. A tak se v novinách objevovaly zprávy, jak lidé v lesích stromečky na Vánoce kradou a kolik by mohlo vzniknout nábytkových stěn, kdyby je nekradli.

Papírové řetězy a stříhaný alobal na stromečku

Proměňovala se výzdoba vánočních stromečků. „Foukané skleněné ozdoby byly velmi těžko k dostání, protože šly hodně na export. Takže lidé používali staré ozdo­by schované z první republiky. Proto si lidé vyráběli nejrůznější papírové řetězy, později se stříhal alobal, kterým se stromy posypaly. Dříve se jako vánoční osvětlení stromečku používaly svíčky, až v sedmdesátých letech se začalo objevovat elektrické osvětlení na stromečky v podobě barevných svíček, šišek, lucerniček či třeba světelných mochomůrek, ale bylo vesměs také těžko k dostání,“ říká Eva Ševčíková.

Jako ozdoby se používaly i vánoční kolekce čokoládových figurek, které lidé většinou dostávali na závodech a v podnicích od ROH, tedy odborů. Pro mnoho lidí se stal symbolem Vánoc zvonící stromek se čtyřmi svíčkami, který se od konce 50. let minulého století vyráběl v Liberci.

V minulém století se také proměňovala štědrovečerní tabule. „Už se nepřipravoval kapr na modro, ale přišel trojobal, jak ho známe dnes. Po druhé světové válce také stoupala obliba majonézového bramborového salátu, k jeho rozšíření napomohla průmyslově vyráběná majonéza Majolka, která se dostala na trh před Vánocemi v roce 1957,“ připomíná pracovnice Ostravského muzea.

Pletené šály, schovávání vánočních obalů a bagry

A připomíná dárky jako ručně vyráběné svetry, šály, rukavice. „Pletlo se, háčkovalo, protože ručně vyrobený dárek často potěší nejvíce,“ říká Eva Ševčíková.


Foto: se souhlasem Ostravského muzea

Vyvíjely se i vánoční dárky. Jejich výběr byl často poměrně omezený. Na počátku padesátých let se jako dárek často dávaly potraviny, protože v poválečném Československu bylo mnohé zboží opět na příděl. Většinou to byly skromné dárky, každý v rodině dostal jeden dárek, nebyly to hory dárků. A obaly od dárků se „recyklovaly“ a schovávaly k použití na příští Vánoce.

V průběhu desetiletí se proměňovaly také hračky, které děti dostávaly. V padesátých letech dostávali zejména kluci pod stromeček hračky, které u nich měly nenásilně povzbudit budování. V opentlených krabicích dostávali bagry, traktory, ale také dětské samopaly, figurky vojáčků či modely tanků, které odkazovaly zejména k sovětské armádě.

Bublifuk z Šumperka, vděčný vánoční dárek

V šedesátých a sedmdesátých letech se však už stávaly vánoční svátky stále více konzumními. „Děti už dostávaly různé hračky, jejich sortiment raketově narůstal. Velikou oblibu si drželi plyšoví medvídci, kteří se v Československu vyráběli, mrkací panenky nebo třeba stavebnice Merkur. Oblíbené byly stolní hry, třeba Kloboučku hop! nebo později Dostihy a sázky. Tradičním dárkem byla po mnoho desítek let kniha. V roce 1967 přišel na trh bublifuk od šumperské firmy Družspoj. Tento druh dárku je vděčný i dodnes,“ směje se Eva Ševčíková.


Foto: se souhlasem Ostravského muzea

No a vánoční dárky začaly být stále více dražšími. Kromě televizí si lidé pořizovali k Vánocům například lepší kola, zejména oblíbené favoritky.

Vánoční stromy republiky zmizely z náměstí

V době komunistického režimu však také zmizely z náměstí tradiční Vánoční stromy republiky. Ty se staly součástí Vánoc už za první republiky a často se pod ně umisťovaly kasičky, do kterých lidé přispívali na opuštěné nebo chudé děti.


Foto: se souhlasem Ostravského muzea

Vánoční stromy republiky však v padesátých letech z náměstí zmizely. „Býva­lý režim nesouzněl s tím, že by někdo z bližních potřeboval charitativní pomoc. Všichni si měli být rovni, takže charitativní rozměr Vánoc nebyl žádoucí,“ upozorňuje Eva Ševčíková.

Sdílejte článek
zavřít reklamu
Reklama