V Národním divadle moravskoslezském strojí Krvavou svatbu, premiéra už v sobotu

Nová inscenace lyrické venkovské tragédie Federica Garcíi Lorcy Krvavá svatba v režii Martina Františáka bude 14. června poslední činoherní premiérou sezóny Národního divadla moravskoslezského.

Krvavá svatba patří mezi zásadní dramata 20. století a je vrcholným dílem španělské jevištní poezie. Vypráví o zapovězené lásce, které vzhledem k rodinnému původu zamilovaných i problémům mezi rody nemůže být oficiálně požehnáno. Tématem je temná touha, ba přímo sžíravá vášeň, jež nakonec tragicky pokoří všecka společenská pravidla i vžité zvyklosti.

Španělský básník Federico García Lorca se v dramatické tvorbě proslavil svými lyrickými tragédiemi z venkovského prostředí. Hry Krvavá svatba, Yerma a Dům Bernardy Alby pojal jako volnou trilogii. Všechny vypovídají o osudech žen svíraných tradicí, nesvobodou a společenskými normami.

První andaluskou Lorcovou tragédií je právě Krvavá svatba. Tříaktová hra vznikla v roce 1931, světovou premiéru měla o dva roky později. A byl to sukces! Soudobé publikum si naprosto podmanila a stala se jedinou hrou, která knižně vyšla ještě za Lorcova života.

Příběh milostného trojúhelníku mezi nevěstou, ženichem a mladíkem Leonardem byl inspirován skutečným osudem dvou milenců. V červenci roku 1928 v Almeríi čekali svatebčané na příchod nevěsty, která mezitím ženichovi utekla se svým bratrancem. O pár hodin později byl bratranec nalezen mrtvý. Psaly o tom španělské noviny. Lorcova Krvavá svatba je příběhem o odpovědnosti za vlastní činy, o bolesti, která hrdiny sžírá, když balancují mezi tím, co musí a tím, co skutečně cítí a chtějí.

Největší tíhu osudu tu pociťují ženy – Leonardova manželka, ženichova matka a nevěsta. Všechny musejí přihlížet paličaté mužské bezohlednosti. Režisér Martin Františák tvoří v Ostravě podívanou s důrazem na výrazné charaktery postav. Na silné role a jejich osobité herecké pojetí, na vášeň, silné emoce a na střet generací. Ta mladší nepřijímá osudové předurčení a odevzdání se tradicím jako danou cestu.

V hlavních rolích se představí Robert Finta, Sára Erlebachová, Petr Panzenberger a Kateřina Breiská. Režijní záměr umocňují kostýmy a výrazná scéna Evy Zezuly. Scéna se proměňuje podle prostředí a jejímu středu vévodí notně pozoruhodný útvar. Hudba Nikose Engonidise zazní i živě v podání tří hudebníků – instrumentalistů přítomných na scéně, ale i zpívajících herců. Je tu rap, rock i španělské flamenco!

Hraje se v Divadle Jiřího Myrona.