Společnost
16/08/2021 Petr Broulík

Už víme, kdo držel knipl šturmoviku, než zahynul, říkají nálezci stroje ze 76 let staré bitvy

​V ten jednadvacátý březnový den roku 1945 útočil sovětský stíhač Iljušin Il-2, přezdívaný rudoarmějci šturmovik či letící tank na německé jednotky bránící se na Osoblažsku.

V kabině této obávané a skvělé stíhačky, kterou němečtí vojáci přejmenovali na černou smrt, byl pilot i palubní střelec.

Nepřátelský německý flak však na letoun pálil. A zasáhl ho. Náboj prorazil zespodu řídící desku šturmoviku a zasáhl pilota. Neovládaný letoun se řítil k zemi, přitom se převrátil. A narazil do stromů, o které si utrhl křídla. Palubní střelec za bytelnou pancéřovou deskou, která ho dělila od pilota, se někde nad Slezskými Rudolticemi katapultoval.

Zasažený sovětský letoun se vzápětí zřítil na zem a zbyl po něm kráter a trosky kolem. A pohřbil při pádu v troskách i svého pilota.

Pod motorem byly i nevybuchlé letecké pumy

Válka po těžkých bojích rudoarmějců a našich vojáků na Opavsku a Ostravsku za necelé dva měsíce skončila. Trosky letounu však nějakou dobu ležely tam, kam dopadly.

Časem lidé části letounu čnějící nad povrch pole odvezli do šrotu, místo označili velkým kamenem a zasypali zbytek sestřeleného letounu v kráteru doslova vším možným, nálezci totiž při kopání našli i staré kachličky či hrnce. A na zbytky havarovaného letounu s mrtvým pilotem v hloubce čtyř a půl metru se zapomnělo.

Celých šestasedmdesát let trvalo, než stovky částí zničeného letounu a především celý motor bitevníku minulý víkend vykopali zapálení hledači historie z Města Albrechtic a Liptaně na Osoblažsku.

Pomáhali jim bagr i nakladač a na jejich pozoruhodný úspěch se přijeli podívat historici i pyrotechnici. Spolu s nejvzácnějším kusem stroje, celým motorem Šturmoviku, totiž nakonec trosky skrývaly i deset nevybuchlých min.

První úlovek v dubnu: urvané křídlo bitevníku

Nálezci kopali v několika místech v katastru nynější obce Bohušov celé tři měsíce v utajení. „Chodili jsme tam kopat odpoledne, nejprve jsme kopali díru metr a půl v průměru ručně,“ vzpomínají Michal Franek z Města Albrechtic a Tomáš Němec z Liptaně v půjčené hale, zaplněné kousky zničeného šturmoviku.

„Už devatenáctého dubna jsme jako první kousek našli s detektory kovu tenhle zbytek křídla šturmoviku,“ ukazuje na díl stroje opřený o zeď. Ten ležel asi sto metrů od místa, kde havaroval celý letoun.

„To místo jsme našli ve starých leteckých fotomapách z roku 1946. Byl tam vidět kráter a obsečená louka kolem trosek. Našli jsme postupně na dalších místech i další části, třeba kusy pancíře,“ popisují oba hledači.

Tlaková nádrž, připomínající pumu, zastavila kopání

Dnes leží všechny velké i malé nalezené kousky Iljušina IL-2 v jedné místnosti skladu v Liptani. „Chybí jen ty pumy, ty si odvezli pyrotechnici pryč. Když je vytahovali, nesměl v místě nálezu skoro nikdo být,“ říká Michal Franek, ale ukazuje na jednu součást letounu, vzdáleně připomínající také střelu z letounu.

„Kvůli té jsme přestali na čtrnáct dní kopat. Mysleli jsme si, že je to puma, ale byla to nakonec tlaková nádrž na startování motoru. Když to ale trčelo ze země, vypadalo to jako nějaká bomba,“ vzpomínají.

"Pak, v poslední fázi kopání, když jsme narazili na motor, tak nám pomohl náš kamarád s bagrem. A když byl motor odkrytý, vytahoval ho nakladač,“ popisují poslední dny v místech, kde letoun našli.

Foto: Jarmila Schnaubeltová

„Když jsme konečně všechny jeho kusy a motor vytáhli, tak jsme to nahrubo tady ostříkali. A vzali jsme si týden volna a jeli do Prahy,“ říká Michal Franek.

V Kbelích prolezli šturmovik, podle něj sestaví letoun

Nálezci strávili minulý týden tři dny v leteckém muzeu Vojenského historického ústavu v Praze. „Mají tam jediný kompletní letoun typu šturmovik. Tak jsme si ho byli podrobně prozkoumat. Pustili nás do kokpitu. Abychom měli jasno při sestavování trosek letounu a dali ho podle toho dohromady,“ říká Michal Franek z Města Albrechtic, jeden z nálezců.

Oba nálezci chtěli, aby všechny trosky šturmoviku zůstaly v obci. „Chceme ho umístit do příštího roku jako exponát nedaleko v Osoblažském muzeu. Ale bude to znamenat hodně práce. Všechny části se musí očistit a zakonzervovat, protože už po týdnu jsme zjistili, že třeba na motoru hliník oxiduje. Ze suchdolského leteckého muzea nám slíbili pomoci a pošlou přípravky, ať motor a kovové části nezačnou rezavět nebo oxidovat,“ oddroluje Michal Franek kousky rychle na vzduchu oxidujícího kovu.

Motor po vytažení „svítil“, našli i dřevo ze stromů a knipl

Přitom, když před týdnem nálezci čerstvě z hlíny vyjmutý motor omývali vodou, „svítil“ jako nový. „Opravdu. Dokonce se hýbají ventily motoru. A byli jsme překvapeni, že benzin, který vytékal, byl krásně zelený a parádně voněl. Vzorek jsme odčerpali do skleničky a až motor dáme na podstavec, asi z něho ještě něco benzinu vyteče. Šturmovik míval v plné nádrži osm set litrů benzinu,“ říká Michal Franek. „Když jsme kopali, tak to bylo kolem všude cítit benzinem a vylívali jsme ho kýble. Nesměl jsem si dole zapálit.“

Tomáš Němec říká, že ho nejvíce uchvátil kus dřeva, které při zřícení zůstalo zaklíněné v motoru, když šturmovik narazil do stromů. „To dřevo v zemi neztrouchnivělo, vydrželo v motoru těch bez mála osmdesát let,“ ukazuje dřevo ze zasaženého stroje.

Foto: Petr Broulík

Ale co je nejvíce vzalo? „Tady ta část podlahy letounu pro pilota. Ta místa jsou doslova ošoupané z bot, tímhle ovládal křídla a tohle je knipl. Ten náš pilot držel v rukou těsně před svou smrtí. To pro nás bylo hodně emotivní,“ ukazuje Michal Franek řídicí páku.

„No a tady v té podlaze pod místem pilota je díra po zásahu, který letoun dostal z německého flaku. Když si uvědomíte, že toto připomíná poslední vteřiny života pilota...,“ zamyslí se.

Vědí už, kdo v letounu zemřel, a kdo z něho při pádu vyskočil

Nálezci oslovili také badatele, pátrající po totožnosti letců, kteří na našem území v druhé světové válce havarovali a zemřeli. A už dva dny po vytažení motoru letounu věděli, že pilotem šturmoviku, který našel svůj hrob na Osoblažsku, byl starší lejtnant, tedy nadporučík Michal Fronovič Šutěnko, narozený v březnu 1919.

Palubním střelcem byl staršina Ivan Těrentěvič Zubarov, narozený v roce 1921. Oba byli příslušníky 893. bitevního leteckého pluku.

„Pilot zahynul, ale dole jsme ho nenašli. Jeho kosti byly více na povrchu někde v hloubce asi metru a půl, možná proto, že letoun se řítil dolů převrácený. Takže ho náraz do povrchu vytáhl ven z letounu. Palubní střelec za ním však ze zasaženého stroje vyskočil s padákem. Byl poté zajat, později osvobozen a ještě v roce 1985 podle historiků žil,“ říká Michal Franek a vyhrábne z různých částí pozůstatků stroje karabinu od katapultu, která zůstala v havarovaném šturmoviku.

Zkusí najít potomky osádky. A pozvou je na Osoblažsko

Nálezci se rozhodli pátrat po potomcích členů posádky šturmoviku. „Pilot nebo střelec měl prý podle zjištění historiků dceru a syna. Letecký historik Radovan Frait, který nám teď zjistil přes Rusy totožnost posádky, říkal, že by měly žít i jejich děti. Kdybychom je našli, chtěli bychom jim předat jednu osobní věc, kterou jsme v letadle našli. Ale to je překvapení, takže co to je, si necháme zatím pro sebe. Bylo by fajn, kdyby potomci přijeli třeba příští rok na otevření expozice šturmoviku. Pokud by náš nález potomci nechtěli, stane se součástí expozice,“ říká Michal Franek.

A co to bylo za boj, při kterém šturmovik dostal smrtelný zásah? „Byly to boje, které byly předvojem ostravsko-opavské operace. Historici nalezli i německý záznam někde z kvadrátu Slezských Rudoltic, že bylo flakem sestřeleno nepřátelské letadlo. Rudá armáda tehdy chtěla obklíčit na polském území u Opole 18. divizi SS, ale ta jim přes Sudice proklouzla sem na Osoblažsko. A tak sem rudoarmějci směřovali hlavní nápor, jehož součástí byly i letecké útoky. Ostatně Osoblaha byla osvobozena 22. března a to jako vůbec první město v Československu,“ vysvětluje Tomáš Němec.

Nálezce překvapila tehdejší technika letounu. Měl i turbo

Michala Franka jako majitele autoservisu zarazilo technické provedení motoru letounu. „Ti Rusové fakt technikou stále udivují. Už v té době měl motor turbo, čtyři karburátory, a oni hnali to turbo přes karburátor. To se dnes nevidí. Dnes mají motory všude vstřiky a žene se to do sání,“ říká.

Nálezce také překvapila mohutnost motoru. „Mysleli jsme, že bude menší. Až když ho bagr vykopal, jsme si říkali, že to není možné, jak je velký. Takovou masu železa to uneslo ve vzduchu, ten letoun vážil prázdný čtyři a půl tuny. Až teď v Praze ve Kbelích jsme viděli, co to je za velký stroj. Mají tam i motor ze šturmovika, ale úplně jiný, než jsme našli my,“ říká Tomáš Němec.

Motor se nacházel v hloubce 4,5 metru. Foto: Michal Franek

Fandové zjistili, že v jejich motoru jsou dvě vačkové hřídele a motor v Praze má jen jednu. „Mají tam totiž motor z Il-10, což je poválečný stroj. I ten typ jejich šturmovika v muzeu, do kterého nás pustili, je jiný, jejich letoun nemá tolik pancířů jako náš. Ale je pravda, že ke konci války už Rusové neměli tolik kvalitního materiálu, takže záď letounu už dělali z překližky. Co bylo k mání, z toho se letadlo udělalo,“ říká Tomáš Němec.

„Chlapi ze suchdolského muzea nám řekli, že náš motor je možná nejhezčí, co byl zatím vytažen. Akorát v Rusku našli tohohle Iljušina, který přistál na ledu a zamrzl tam. Toho našli celého.“

Začnou trosky a motor čistit, aby mohl být vystaven v Osoblaze

Prvním úkolem pro rekonstrukci letounu bude vyrobit podstavec, na který motor usadí, aby ho mohli očistit a renovovat. „Budeme se snažit všechny nalezené pancíře poskládat tak, aby vytvořily hrubý profil kokpitu letounu, který pak bude, doufáme, že od příštího roku, stát v muzeu v Osoblaze. A ten motor bude stát vedle,“ vysvětluje Tomáš Němec. „Myslíme, že by to mohl být pěkný cíl pro lidi, kteří cestují v sezóně na Osoblažsko třeba úzkokolejkou.“

Osoblažské muzeum slíbilo nálezcům, že na pozůstatky letounu vyčlení jednu samostatnou místnost. „Tam by měla vzniknout expozice ze všech zajímavých nálezů, aby lidé trochu měli představu, jak to letadlo vypadalo. Máme zbytky vysílaček, sluchátka, dráty do telefonu, s kterým se pilot domlouval přes těžký pancíř se střelcem, a do dalších palubních přístrojů,“ popisují.

Pancíř museli vytahovat tři, při dlouhém kopání zhubli

Našli i takzvané bombovnice, jejichž stisknutím pilot uvolňoval a posílal dolů na nepřítele jednotlivé pumy, které měl umístěné na křídlech. A dodávají, že vytáhnout z hloubky čtyř metrů dělicí pancíř letounu, který parádně ukazuje profil trupu, byl pro nálezce jeden z oříšků.

„Ten těžký pancíř totiž váží metrák a vytahovali jsme ho nahoru tři chlapi. Ale právě díky tomuto pancíři je to letadlo na padrť, protože ten plech všechno při nárazu rozsekal a zamáčkl,“ ukazují na neporušený oválný kus silného pancéřovaného plechu. A Michal Franek dodává, že celé hledání a tříměsíční kopání byla „fuška“ „Každý jsme shodili tak tři kila,“ usmívá se.

Majitele pozemku překvapilo, že má v lese pod zemí letadlo z války

Nadšenci nalezli i tlusté kusy skla z předního okna bitevníku, kusy pásů a padáku pilota, přezky. Pyrotechnici nakonec převzali vyprošťování nalezených bomb. Tyto pumy vážily každá deset kilo a byly typu AO a bomby se objevily poté, co nakladač zvedl motor.

"Všichni museli pryč, zůstali bagrista a pyrotechnik. To letadlo mívalo s sebou ve vzduchu běžně 400 až 600 kilogramů munice,“ říká Michal Franek.

Nálezci jsou rádi, že jim hodně vyšel vstříc majitel farmy Radek Vendolský, na jehož polích mohli nerušeně tři měsíce tajně kopat, než všechny trosky letounu vytáhli ven.

„Když jsme mu řekli, že jsme na jeho pozemcích našli ruské letadlo z války a ukázali mu místo v houštinách, nevěřil svým očím a hned slíbil, že tam umožní udělat pietní místo, pomník a cestičku k němu. Ale drželi jsme to v tajnosti i mezi našimi kamarády. Kdy bychom to pustili ven dříve, bylo by to do týdne prolezené a kdoví, zda bychom tam všechno tohle našli,“ říká Michal Franek.

V šedesátých letech dostali za kus křídla z hliníku 800 Kč ve sběrně

Michal Franek říká, že ještě dnes jeho sousedé vzpomínají, že někdy v šedesátých letech odvezli z pole mezi Karlovem a Dolních Povelicích kus křídla šturmoviku do sběrny a dostali za to osm stovek, protože bylo vyrobené z hliníku.

Od některých pamětníků se před kopáním na poli dozvěděli, že na místo, kam se v posledních dnech války šturmovik zřítil, přijeli někdy snad v šedesátých letech vojáci s jeřábem.

„Tak jsme usoudili, že vše podstatné je asi pryč. O to více nás překvapilo, že jsme narazili nakonec na celý motor a spoustu zajímavých věcí. A bylo napínavé, jak jsme nacházeli další a další věci,“ říkají nálezci.

Pozůstatky bot, přilby, látky z uniformy, které patřily mrtvému pilotovi, si převzali členové leteckého muzea v Suchdolu nad Odrou, kteří se účastnili také výkopových prací o minulém víkendu. Podle zachovaného čísla motoru identifikovali historici i přesný stroj.

Až zrenovují šturmovika, zkusí nalézt pod zemí tank

Nálezci se shodují, že pátrat po velkých strojích, které na Osoblažsku zůstaly pod zemí, nepřestanou. Ostatně po tomto nálezu za nimi přišli zástupci Osoblahy a požádali je, aby zkusili pro muzeum najít i onen tank, který by měl někde pod zemí na Osoblažsku rovněž ležet.

„Ale takováhle hledání jsou hlavně o velkém štěstí. U šturmoviku to vyšlo, hledalo se už před patnácti lety a každý věděl, že tady dvě letadla spadla. A to štěstí vyšlo na nás. Můžete jít klidně metr kolem šturmoviku a nemusíte ho najít,“ shodují se hledači kovových svědků minulosti. Než ale začnou hledat další „bájný“ stroj z války, chtějí dokončit renovaci nalezeného šturmoviku.

Letadlo zůstane doma, při pátrání pomáhají lidé ze suchdolského muzea

Jediným člověkem, který se mohl vyprošťování motoru šturmoviku zúčastnit už den předtím, než nadšenci a historici předvedli svůj nález médiím, byla Jarmila Schnaubeltová, starostka obce Bohušov, na jehož katastrálním území letoun šestaosmdesát let pod zemí ležel.

S úsměvem říká, že spolu s pracovníky suchdolského muzea se podílela na „přehrabování“ zeminy. „A měla jsem i úlovky. Našla jsem kost a nějaké střepy. Oni to vše pak třídili,“ usmívá se.

Nálezci odvezli nejprve vyzvednutý motor na statek do Dolních Povelic. „Tam ho pořádně umyli, protože byl celý od jílu a bláta. A motor byl teoreticky jako nový, protože letoun se zřítil do jílovité zeminy a ta ho dokonale zakonzervovala. Je to úžasné,“ říká starostka.

Je to unikátní nález a nádhera, říká starostka

Potom nálezci převezli motor k dalším nálezům do pronajatého skladu v Liptani. „Jsou to kusy historie a je výborné, že to pánové našli,“ říká. „Prý by na Osoblažsku měly být ještě v zemi dvě letadla, měl by tu být ještě tank. No a munice, ta se nachází neustále, každý rok při orbách,“ popisuje starostka Jarmila Schnaubeltová.

„Je to unikátní nález. A je to nádhera,“ říká starostka. A dodává, že letadlo zůstane „doma“, tedy v oblasti, kde bylo nalezeno.

„Chceme na místě nálezu vybudovat takové pietní místo,“ říká starostka Bohušova a dodala, že obec Bohušov se domluvila s obcí Osoblaha, že se obě obce budou podílet na vyprošťování, čištění a případné renovaci letadla. „A protože my sami nemáme muzeum, dohodli jsme se, že letadlo skončí v muzeu Osoblahy,“ říká starostka.

Nálezci chtějí, aby na místě nálezu vzniklo pietní místo a aby tam byla připomínka sovětského pilota, který v zasaženém stroji zemřel. „Byla to naše podmínka, že nález zveřejníme. Jinak bychom ho zahrabali zpátky,“ říká Michal Fránek.

...................................................................................................................................................

Šturmovik - létající tank a černá smrt

Bitevní letoun Il-2, přezdívaný „šturmovik“ či „létající tank“ a Němcům známý jako „černá smrt“, byl jedním z nejrozšířenějších a nejúspěšnějších letounů sovětského letectva. První prototyp vzlétl v říjnu 1939 v dvoumístné verzi, jež byla příliš těžká a nesplňovala požadavky na rychlost a operační dolet.

Proto bylo rozhodnuto o zrušení místa palubního střelce. Letouny přepracované konstrukce začaly být zaváděny do aktivní služby v květnu 1941, po napadení SSSR byla výroba přesunuta na východ.

Trojice sovětských bitevních letounů Il-2 šturmovik v dvousedadlové verzi při útoku na německou kolonu v bitvě u Kurska v prostoru Voroněžského frontu. Foto: Vojenský historický ústav

Rozpětí křídel činilo 14,6 m, délka letounu 11,6 m. Pancíř na Il-2 sahal od krytu vrtule až za pilotní kabinu, tvořil však přímo funkční součást draku letadla, což snižovalo hmotnost. V závislosti na typu činila vzletová hmotnost 5,31 – 6,36 tuny. Motor AM-38 a jeho modifikace o výkonu přes 1 750 koní dodával letounu maximální rychlost 426–410 km/h.

Standardní výzbroj tvořily dva kulomety ráže 7,62 mm a dva kanóny ráže 20 mm (později 23 mm). Různé verze letounu mohly nést bomby o celkové váze 400–600 kg, 4–8 raket ráže 82 mm a 132 mm nebo až 192 malých protitankových bomb PTAB o váze 1,5 kg, schopných ničit slabý horní pancíř německých tanků.

Šturmoviky se staly postrachem německých pozemních jednotek a výrazně přispěly k vítězství u Kurska a v celé válce. Il-2 díky své pancéřové konstrukci vydržel velká poškození od pozemní protiletadlové palby, avšak byl dosti zranitelný proti útoku nepřátelských stíhačů zezadu.

Od roku 1942 proto byla vyráběna opět dvojmístná verze s palubním střelcem s kulometem 12,7 mm (Il-2M3). Pokusně byla vyrobena i stíhací verze Il-2I, která však nestačila německým stíhačům a nesplnila očekávání. Modifikací Il-2 existovala celá řada – např. námořní či cvičná verze nebo protitanková verze s dvojicí kanónů ráže 37 mm.

Celkem bylo za druhou světovou válku vyrobeno 36 183 letounů Il-2. Za války letadla sloužila kromě sovětského i v polském, československém a jugoslávském letectvu, po válce i v letectvu dalších komunistických zemí.

Nástupcem Il-2 se stal letoun Il-10, vyráběný od roku 1944. Přezdívka Il-2 „šturmovik“ začala v ruštině označovat celou kategorii bitevních letadel.

(Zdroj: Vojenský historický ústav)

Sdílejte článek