Unikátní kniha ukazuje kouzlo zaniklé Ostravy. Pomohl objev vzpomínek pamětníka

Jan Kubla. To jméno asi mnoha Ostravanům dnes moc neřekne, přesto v něm dnes badatelé a historici kromě ostravského podnikatele v tesařství a člena mnoha českých spolků vidí také pozoruhodného ostravského patriota, který o sobě zanechal postřehy a vzpomínky na měnící se průmyslové město na konci 19. století.

Jeho paměti ležely zapomenuty v jedné garáži v Těrlicku a byly součástí pozůstalosti syna Richarda. Po jeho smrti je převzala jeho sestra Marie, která v Těrlicku dožila v rodině známých. Tam je vypátral muzikolog a pedagog Ostravské univerzity Viktor Velek, který má na svém publikačním kontě česko-německy psanou tetralogii knih o migraci hudebních umělců mezi Ostravou a Vídní v první polovině 20. století.

Jednu z nich věnoval opernímu pěvci Richardu Kublovi, který žil v letech 1890 až 1964. Ten byl hvězdou vídeňské Lidové opery a Státní opery ve Vídni, pražského Národního divadla či Nového německého divadla v Praze, vystupoval na různých scénách v Evropě a také „za velkou louží“.

Ostravské „Bylo nás pět“ pokřtí i procházkou po Kublových stopách

„Když jsem psal knihu o operním pěvci Richardu Kublovi, narazil jsem na paměti jeho tatínka. Ten sice neměl s muzikou nic společného, ale byl to vášnivý divadelní ochotník a na konci svého života sepisoval své paměti o tom, jak se Moravská Ostrava měnila na konci 19. století. Tehdy v dříve malém městečku vznikala šachta za šachtou, hutě, ocelárny a další průmyslové podniky, díky kterým je dnes Ostrava třetí největší město v republice,“ říká hlavní editor knihy Viktor Velek, kterému pomáhali s přípravou publikace někteří jeho kolegové a studenti z Fakulty umění a Filozofické fakulty Ostravské univerzity.

Publikaci její editoři přirovnávají právě k populární Poláčkově knize „Bylo nás pět“, a přestože už vyšla na konci minulého roku, svůj křest si odbude 30. května v 16.30 hodin v univerzitním obchodu a knihkupectví Ostravské univerzity v centru města, tedy v takzvaném OUshopu na Mlýnské ulici.

„Křest spojíme s živou hudbou a četbou z knihy. O hodinu později na něj naváže procházka po centru Ostravy, na níž profesor Ostravské univerzity Aleš Zářický s knihou v ruce prokáže také její funkci dobového a stále platného turistického průvodce,“ zve Viktor Velek.

Jak vznikli chachaři? Jak vypadal hostinec U Zeleného stromu?

Jan Kubla ve svých memoárech zpočátku popisoval věci a události, které jsou dnešním historikům a badatelům známé. Jak se vystavěl Slezskoostravský hrad, kdo založil Ostravu, kudy tekla Ostravice apod. „Naštěstí toho brzy zanechal, a začal si zapisovat to, co sám zažil. Od toho okamžiku začínají mít jeho paměti obrovskou cenu,“ říká Viktor Velek.

Jan Kubla s manželkou, synem Richardem a dcerou Marií na výletě. Foto: Ostravské muzeum

„Jan Kubla se svérázně věnuje tomu, jak v jeho době vypadaly ulice v Moravské Ostravě, jak vypadaly různé strany hlavního náměstí, hradby, hřbitovy a další lokality. A pak už popisuje, jak vzniklo označení chachaři, či jak vypadal zaniklý hostinec U Zeleného stromu. Skvěle popisuje vedle konkrétních osob i „figurky“, které tehdy v Moravské Ostravě žily. Některé jsme dokázali na základě indicií identifikovat jménem a příjmením, někdy i adresou a rodinnými vazbami,“ popisuje dále hlavní editor knihy a dodává, že paměti Jana Kubly jsou napínavé a skvěle podané čtení.

„Zajímavé bylo dohledávání hospod, kaváren a hotelů, o kterých Jan Kubla píše. Ty už dnes – až na naprosté výjimky – samozřejmě neexistují. Jeho popisy však byly natolik precizní, že jsme je nakonec nalezli v historických mapách. Ostrava totiž tehdy vypadala úplně jinak. Zcela jinak vypadala Nová Karolina, u Elektry byly zahrady, tekly tu potoky, které jsou dnes svedeny do trubek, a my je vůbec nevidíme. U hotelu Imperial stával mlýn. A Jan Kubla to vše plasticky popisuje, často v mnohagenerační perspektivě,“ říká Viktor Velek.

Hned za ostravskou katedrálou byly například chlívky s čuníky a kravami. „Použili jsme s dovolením Archivu města Ostravy fotografie, které dokumentují, jak moravskoostravské ostravské ulice tehdy vypadaly. Tady třeba vidíte ostravskou katedrálu a hned za ní už byly chlévy a selské vozy, lidé tam chovali čuníky, slepice, krávy. Městské centrum Moravské Ostravy totiž tehdy ještě obklopovalo silně rurální okolí, k domům patřily dlouhé zahrady a stodoly,“ ukazuje na historických fotografiích Viktor Velek.

Foto: Ostravské muzeum

Fotografie z ostravského archivu a z Ostravského muzea mají nejednou podobu skleněných desek, které zachycují na dvorech někdejších ostravských domů sebemenší detaily, například kamínky či pírka. „A právě tyto fotografie krásně doplňují povídání inženýra Jana Kubly. Člověk si totiž přečte vzpomínky na kolonii Krausovec, na Matuščíkovu vilu a může se také podívat do fotografické přílohy knihy a zjistit, jak vypadaly. Někdy jsme také stejné lokality nafotili znovu, aby bylo vidět, jak se proměnily,“ upřesňuje Viktor Velek.

Spisovný jazyk versus ostravský dialekt

„Jan Kubla popisoval ‚svou‘ Moravskou Ostravu i s použitím dobového ostravského dialektu, takže se tam objevují slova jako ‚bravek֥‘ nebo ‚kobzole‘. S ohledem na běžného čtenáře jsme tyto výrazy ‚překládali‘ do obecné češtiny. Podobně jsme upřesňovali i historické, dnes již neaktuální názvy ulic a lokalit. Moc nám pomohly historické mapy města zachycující ulice, domy a parcely, o kterých Jan Kubla píše,“ přibližuje způsob zpracování Viktor Velek.

Jan Kubla ve svých pamětech popisuje třeba i to, kde bývaly v Ostravě rybníky, které byly později vysušeny, zrušeny a ustoupily stavebnímu boomu. Kudy vedla první ostravská železniční dráha, kudy lanová dráha pro dopravu uhlí, jak se jezdilo na nábřeží, co stávalo za původní ostravskou radnicí, kde stávala chalupa Kublových, kdo byl strýček Vincek, kde byla Slezská Ostrava, jak žili v Ostravě Češi, Němci či Židé, jak vypadaly trhy…. To vše Jan Kubla barvitě popisuje z pohledu obyčejného člověka.

Foto: Ostravské muzeum

Viktor Velek prozrazuje, v čem jsou vzpomínky Jana Kubly výjimečné. „Dnes existuje řada publikací k dějinám Ostravy psaných jaksi ‚shora‘. Námi připravená edice Kublových pamětí však dává čtenářům možnost nahlédnout v poměrně rozsáhlé míře do hlavy a vzpomínek významné osobnosti, která toho v Moravské Ostravě hodně zažila a byla ve své době skoro u všeho,“ vysvětluje hlavní editor.

Při líčení povodně a zřícení mostu tají čtenář dech

Jan Kubla totiž propagoval a spoluzakládal v Ostravě spolek cyklistů, ochotnický soubor, bruslení nebo fotbal, jeho syn Richard Kubla hrál v prvním fotbalovém týmu v Moravské Ostravě. „Richardův táta pomáhal fotbalistům zajistit škvárové hřiště a sprchování po zápasech. Původně byl totiž hornický inženýr a měl v této oblasti řadu kontaktů,“ doplňuje Viktor Velek.

Foto: Ostravské muzeum

Tomu vyprávění Jana Kubly připomíná Poláčkovu slavnou knihu „Bylo nás pět“ hlavně v místech, kdy se autor ze svého věku sedmdesáti let přenese v čase do doby, kdy mu bylo deset a vzpomíná na dětské lumpárny. Třeba jak chodil s kamarády k sousedům do zahrad trhat potají ovoce, jak chodil rád zvonit do kostela nebo jak se ve škole ulejvali z výuky. Vzpomíná na napětí, s jakým poprvé četl Kublovo líčení povodně či požárů, záchrany obyvatel apod. „Emočně silné je i Kublovo líčení pádu takzvaného řetězového mostu, který se zřítil poté, co ho rozhoupalo pochodování vojenských jednotek,“ dodává Viktor Velek.

Pro výchovnou ránu nešel moc daleko

Jan Kubla popisuje i dávno zmizelá místa Moravské Ostravy jako je třeba kaple sv. Lukáše a život lidí žijících kolem ní. Jaká měli povolání, kolik měli dětí a kam se přestěhovali. „Prostě z každé stránky je cítit, jak měl Jan Kubla Moravskou Ostravu rád a jaký to byl patriot,“ popisuje Viktor Velek.

Jan Kubla podnikal v tesařství. Měl rozsáhlou zahradu s ovocnými stromy a kůlnu, ve které vyráběl nábytek. Jeho firma dostávala městské zakázky, uměl se k nim dostat. Už jeho otec proslul jako tesař, mimo jiné dostal za úkol vystavět městský vodovod či zakázku na stavbu střechy kostela.

Jan Kubla s manželkou, dcerou Marií a synem Richardem. Foto: Ostravské muzeum

„Naznačujeme také, jakou měl Jan Kubla povahu. Byl to totiž člověk, který zřejmě nešel pro nějakou výchovnou ránu moc daleko. Z rodinné korespondence, kterou jsem podrobně přiblížil v Richardově monografii, totiž vyplývá, že patrně podváděl manželku, nedával jí dost peněz na domácnost. Ale, to na sebe samozřejmě Jan Kubla v pamětech neprozrazuje. My jsem to však v zájmu objektivity uvést museli. Ostatně, píše jen o rodičích či prarodičích, o své rodině buď nepsal záměrně, nebo to nestihl. Nevíme,“ dodává Viktor Velek.

A podotýká, že Vzpomínky na starou Moravskou Ostravu jsou přesně tou knihou pro fanoušky Ostravy a její historie, a to nejen textem, ale i desítkami historických fotografií. Není to podle něj kniha jen a pouze pro Ostraváky.

„Kublovy paměti můžete číst každý, třeba jako beletrii á la Poláček, a současně i jako průvodce městem či jako dokument mapující vývoj města. Je totiž i vynikajícím takzvaným ego-dokumentem,“ doplňuje Viktor Velek.