Učíme myslet, říká děkan Filozofické fakulty Robert Antonín

​„Všichni naši studující pak mají to, co dřívější generace neměly, nebo měly jen omezeně: možnost vyjet do zahraničí, rozvíjet zde svoje jazykové i odborné znalosti a dovednosti a hlavně poznávat svět,“ říká děkan Filozofické fakulty Ostravské univerzity Robert Antonín.

Pane děkane, představte, prosím vaši fakultu, proč by si budoucí studenti měli vybrat právě vás?

Protože učíme myslet. To samo o sobě, pokud se podíváte na sociální, hospodářskou i politickou dynamiku současného světa, představuje, a do budoucna bude představovat klíčovou kompetenci, s jejíž pomocí můžete dosáhnout nejen profesního úspěchu, ale zejména spokojeného, kvalitního života. Je jasné, že naše fakulta realizuje několik desítek víceméně standardních studijních programů, které lze studovat na celé řadě dalších humanitně zaměřených škol. Tím se řadí k „tradičním“ filozofickým fakultám. I na ostravské Fildě lze studovat filozofii, sociologii, psychologii, historii či dějiny umění, a vedle toho pestrou paletu filologických oborů zaměřujících se na výuku jazyka, společnosti a kultury v různých jazykových oblastech, klasickou latinou počínaje a dnes tolik frekventovanou angličtinou konče.

Misi ostravské filozofické fakulty však já osobně vidím v něčem jiném. Ve vědecké oblasti, kterou nelze od té výukové oddělovat – je to realizace společensky odpovědného a politicky nezatíženého výzkumu. V oblasti vzdělávání pak usilujeme nejen o to, aby si naše absolventky a absolventi osvojili aktuální poznatky v oborech, které vystudovali, ale především, aby byli schopni racionálně řešit konkrétní problémy – tedy kriticky myslet. Současně se v nich snažíme rozvíjet flexibilitu a otevřenost pro další učení, protože dnešní svět je, a zejména jejich svět bude, světem dynamické změny. Umět se zorientovat, rozhodnout, být otevřený novým věcem a připravený se jim celoživotně učit, to jsou podle mě kompetence, které už dnes rozhodují o úspěchu v jakékoli profesi.

Jak moc jsou obory, které vyučujete, tradiční či konzervativní, a jak, a zda vůbec se snažíte o zavádění nových a moderních oborů, ale i metod?

Jak už jsem uvedl, fakulta realizuje pestrou paletu takzvaně tradičních oborů. Mnohdy se setkávám s názorem, podle kterého jsou naše tradiční obory, jako například historie nebo filozofie, v dnešním světě de facto k ničemu. Obecně z veřejné debaty cítím, že samotné označení čehokoli jako „tradiční“ nabývá negativní konotace. Tradiční jako nemoderní, neefektivní, nesmyslné. Je zajímavé, že jako tradiční, a tedy nadbytečné v dnešním progresivním světě řídícím se logikou okamžitého zisku, jsou přitom většinově označovány právě humanitní obory a vysloveně tragikomické pak je, že nejsilněji kritizují tyto „naše“ obory lidé, včetně aktivních politiků, kteří hned ve druhé větě operují například historickou či jazykovou tradicí, aby tak podepřeli svoje politické názory a ideologie. Z pohledu historika, jímž se cítím primárně být, se jedná o zajímavý proces vytváření kolektivní identity prostřednictvím vrstvení ahistorických nesmyslů. Zajímavý, kdybychom v tom nebyli nuceni žít.

Abych se vrátil k vaší otázce: ano, hrdě přiznávám, že realizujeme řadu tradičních oborů zabývajících se poznáním duchovního světa člověka, jeho historie, tradice, kultury, uměleckých projevů, dorozumívacích prostředků, fungování jeho psychiky i existence jedince v rámci společnosti. Nekladl bych však rovnítko mezi slovo tradiční a konzervativní, jak to evokuje položená otázka. Myslím, že mohu upřímně říci, že jak v oblasti výzkumu, tak vzdělávání, se naši odborníci snaží o zavádění nekonzervativních přístupů, které nabízí realita 21. století, včetně on-line metod výuky. Představa duchem nepřítomného filozofa přednášejícího ve velkém auditoriu duchem nepřítomným studentům „svoje pravdy“ je klišé, které nemá, nebo by nemělo mít nic společného s aktuálním způsobem vysokoškolské výuky.

Dovedu si představit, že například u studentů technických oborů je možné již v průběhu studia navázat kontakt s praxí a v podstatě si předem zajistit zajímavé místo – jak je to u vašich studentů?

Zde bych ještě doplnil odpověď na předešlou otázku. Současně totiž platí, že filozofická fakulta rozvíjí v současné době několik profesních bakalářských studijních programů, které byly vytvářeny v úzké vazbě na privátní i státní sektor v Moravskoslezském kraji i mimo něj. Jedná se o profesní programy: Cizí jazyky pro firemní praxi, Aplikovaná humanitní studia pro firemní trh a Žurnalistika. Všechny tři vznikaly na základě zjišťování potřeb potenciálních zaměstnavatelů a na ně navazující nabídky ze strany fakulty. U všech tří platí, že v rámci studia budou mít studující zajištěnu minimálně semestrální kontinuální praxi. Současně však i u absolventů těchto studijních programů platí to, co jsem již říkal: schopnost myslet, řešit, komunikovat, být flexibilní, otevřený a disponovat znalostí cizích jazyků a celkovým historicko-kulturním přehledem – to jsou v ideálním případě kompetence mladých lidí, kteří absolvují naši fakultu.

Foto: se souhlasem Ostravské univerzity

Praxi však dlouhodobě zajišťujeme i pro naše tradiční studijní programy. Mnohdy se zapomíná, že naše fakulta připravuje například budoucí středoškolské učitele českého jazyka, cizích jazyků, dějepisu, základů společenských věd. Všichni studující v těchto učitelských kombinacích mají samozřejmě zajištěny dlouhodobé, a mohu-li soudit kvalitní praxe na středních školách v regionu. Dále v oblasti praxí spolupracujeme s paměťovými institucemi, jako jsou knihovny, muzea, archivy, galerie, ale také s úřady státní, krajské či městské správy. To vše se týká studentů historie, dějin umění, sociologie a dalších.

A když jsme u praxe, daří se vám zajistit pro studenty přednášky odborníků z praxe?

Nové profesní studijní programy, které jsem uváděl, jsou na spolupráci s odborníky z praxe postaveny. Stejně tak probíhají přednášky a zejména workshopy našich studujících se stávajícími učiteli působícími ve středním školství. Ti studující, kteří si nakonec volí pokračování v akademické dráze, to znamená, že se chtějí věnovat vědě, mají na naší fakultě celou řadu možností zapojení do studentských vědeckých projektů, případně do projektů národního i mezinárodního významu na základě spolupráce se svými školiteli. Všichni naši studující pak mají to, co dřívější generace neměly, nebo měly jen omezeně: možnost vyjet do zahraničí, rozvíjet zde svoje jazykové i odborné znalosti a dovednosti a hlavně poznávat svět. V tom vidím další obrovskou přidanou hodnotu studia na filozofické fakultě. Možnost zahraniční zkušenosti díky evropskému programu ERASMUS+ je něčím, co může změnit nejen život jednotlivce, ale v důsledku i společnosti jako celku. Konflikty v dnešním světě vyplývají v řadě případů z neznalosti, která vede k uzavřenosti. Uzavřenosti jednotlivce vůči skupině, skupin vůči jednotlivcům, skupin vůči skupinám. To vše mnohdy jen proto, že se prostě bojíme neznámého. Jenže, jak známo: „kdo se bojí, sere v síni“. Pokud by studium na naší fakultě naučilo naše studující, byť jen tomu – nebát se, máme vlastně splněno.

Všude se hovoří o umělé inteligenci. Jak ovlivňuje a v budoucnu ovlivní vaši práci, studium?

Už ovlivnila, ovlivňuje a bude ovlivňovat. To je naprosto zřejmé, jasný fakt a skutečnost, které bychom se neměli bránit – to by bylo skutečně konzervativní – ale využít ji jako možnost. Umělá inteligence umí být dobrým sluhou, ale špatným pánem. To platí například pro můj obor, jímž je historie. Umělou inteligenci a obecně nástroje spojené s digitalizací textů lze v rámci historického výzkumu využívat například pro generování statistik výskytů dílčích fenoménů v historickém vývoji a vytvářet tak dlouhé časové řady osvětlující příčiny událostí a jejich dopad. Tento postup využívá dnes například jeden z velice populárních směrů výzkumu civilizačních kolapsů. Umělá inteligence v tomto ohledu však připraví informační podklad, který musí být dále interpretován člověkem – v ideálním případě historikem s hlubokou oborovou znalostí. Mezi další limity využití umělé inteligence v historickém výzkumu náleží skutečnost, že zdaleka ne všechny prameny jsou digitalizované, a tedy umělé inteligenci přístupné. Současně, moderní západní věda, včetně informačních zdrojů, se jazykově orientuje na anglofonní svět, ve střední Evropě však existuje však řada pramenných korpusů, jejichž jazykem je latina, historická němčina, či čeština. Využití AI má tedy stále své limity.

Je podle vás dnes, v době nástupu nových technologií včetně umělé inteligence, důležité studium a znalost cizích jazyků?

Na tuto otázku jsem vlastně částečně odpověděl v předchozí odpovědi. Je potřeba si uvědomit, že studovat jazyk neznamená jen učit se gramatiku a slovíčka, k tomu možná trocha konverzace. Obecně jde vlastně o studium směřující k pochopení jazykové kultury jako celku. Jazyk je jednak prostředkem dorozumívání, současně i prostředkem myšlení. Myslet mimo jazyk nelze. Proces myšlení je procesem neustálého vnitřního dialogu. Ten se odehrává, obrazně řečeno, na hřišti, které je utvářeno kulturní tradicí, v jejímž rámci dává to, co si myslíme, a to, co současně nebo následně říkáme, smysl.

Foto: se souhlasem Ostravské univerzity

Slova i celé věty mají mnohdy svoji symbolickou hodnotu či význam, který nám využívání moderních překladačů prostě neumožní pochopit. Takže ano, studium cizích jazyků má smysl, a to včetně dnes tolik diskutované ruštiny. Její stažení z palety tzv. druhých jazyků na základní škole, považuji za strategickou chybu. Je třeba znát jazyk a tím i mentalitu nepřítele.

Kde se nejčastěji uplatňují vaši studenti, jak vidíte jejich budoucnost?

Uplatnění našich absolventek a absolventů je široké. Část z nich zůstává u oborů, které vystudovali, menší procento se vydává na vědeckou dráhu, větší směřuje zejména do učitelských pozic na střední a někdy i základní školy. O uplatnění sociologů a psychologů dnes asi není potřeba mluvit. Část našich absolventek a absolventů nachází pozice mimo „své“ obory, často v oblasti státní správy, různých kulturních a občanských organizací, ale stejně často v podnikové privátní sféře. Komplex kompetencí, které jsem se snažil už popsat spolu jazykovou výbavou jim umožňuje uspět de facto kdekoli, musejí ale chtít.

Jak je to se zájmem studentů, kteří chtějí absolvovat kurzy celoživotního vzdělávání nebo Univerzitu třetího věku?

Lze říci, že kurzy celoživotního vzdělávání, které realizujeme, jsou v dnešní době plně obsazovány. Naši studenti je vnímají jako možnost rozšíření si svého vědomostního portfolia. O univerzitu třetího věku je stabilně vysoký zájem, nestačíme vlastně uspokojovat poptávku. Pokud bych se měl vrátit k oblasti celoživotního vzdělávání, rozvíjíme společně s dalšími fakultami nové tzv. „mikrocertifikační kurzy“, které představují podle mého názoru nový směr dalšího vzdělávání, a to nejen pro naše studující, ale pro lidi, kteří mají studium již za sebou, jsou v produktivním věku a snaží se i nadále rozvíjet svoje znalosti a kompetence. V této fázi jsme se zaměřili zejména na další jazykové vzdělávání a otevřeli např. kurzy „Dovednosti pro profesní překlad“ nebo „Angličtina na pracovišti“. Chystáme další a musím říci, že je o ně vysoký zájem. Myslím, že to je dobré znamení: lidé mají chuť dozvídat se, učit se, setkávat se, komunikovat, což jsou aktivity vedoucí k etablování silné občanské společnosti. A ta je předpokladem fungující demokracie. Ať už má demokratický systém kolik chce kritiků, je potřeba říci, že nikdo nic lepšího ještě nevymyslel a kritici de facto kritizují fungování člověka v tomto systému, ne systém samotný, i když si to mnohdy neuvědomují. Mnohdy s touto kritikou nelze nesouhlasit, člověk selhává tváří v tvář odpovědnosti, které není schopen dostát.