Tomeček s tatrou je už v Mauretánii. Opravdový závod začne až nyní, tuší tým

Posádka Tomáš Tomeček a Ladislav Lála je už ve druhé polovině afrického ultranáročného závodu Rallye Africa Eco Race 2016. V neděli měl závod volno a v pondělí se přesunul do Mauretánie.

Po volném dní věnovaném údržbě a servisu závodních vozidel se závod přesunul do své druhé poloviny. Současně celé závodní pole překročilo hranici do Mauretánie.

Dnešní (pondělní) první etapa na tomto území byla dlouhá pouze 173 kilometrů a sloužila jako seznamovací s Mauretánskou půdou. Její délka byla také zvolena s ohledem na případné potíže a zdržení při překračování hranice.

„Etapa byla rovinatá a velmi rychlá. Vedla po písčitém podkladu a vyžadovala velké řidičské umění a ke konci byla náročná na navigaci. Do cíle naše Tatra Promet/Excalibur teamu dojíždí z trochu jiného směru, ale ztráta to není veliká. Pravděpodobně dnes Tomáš Tomeček a Ladislav Lála obsadil třetí místo v kategorii kamiónů. Oficiální výsledky v době psaní textu nejsou dostupné,“ uvedl o půnoci mluvčí týmu Vojtěch Morávek mladší.

„Před volným dnem závodu při příjezdu do Dakhly jsem se loučil s myšlenkou na to, jak naši mechanici udělají nezbytnou údržbu na tatře a preventivně vymění potřebné části, jako jsou poloosy nebo brzdy. Tak nějak jsem zapomněl na to, že naše asistence celkem čítá dvě malé bedny s nejpotřebnějším nářadím. Různé, a zdaleka ne všechny, potřebné náhradní díly jsou rozloženy porůznu v kamionech pořadatelů,“ uvedl v reportu ze závodu Vojtěch Morávek mladší.

„Bylo tedy strategicky rozhodnuto, že zůstane jen u rozšířené každodenní údržby. Toto rozhodnutí mělo za následek nezvyklý stav, kdy mechanici mohli po obědě osprchovat sebe a závodní vůz a měli zasloužený odpočinek. Podobně jsme na tom byli i my ostatní v teamu a vykoupaní jsme se vydali podívat do západosaharské Dakhly. Pokud plánujete neobvyklou cestu, tak Dakhla je to místo, které chcete vidět. Pokud kajtujete, tak je to téměř povinnost sem přijet,“ uvedl mluvčí.

„Po volném dni se závod dostává do své druhé poloviny. S tím také opouštíme Maroko a jedeme do Mauretánie. Hranice s Mauretánií je po celé své délce zaminovaná a existuje jen několik málo přechodů, přes které lze přejít. Nebezpečná země nikoho je široká dva kilometry.“

K jižnímu hraničnímu přechodu z Maroka, respektive území Západní Sahary, vede asfaltová silnice, která končí přímo u závory vedoucí do země nikoho. V mezihraničním pásmu jsou v písku mezi kameny vyjeté stopy. Není radno jezdit moc mimo ně. Těžko říci, kam až je to bezpečné.

„Prázdno tady ale není. Naopak. Po cestě míjíme mnoho vozů různého stáří a stavu. Od naprostých vraků a kastlí až po celkem zachovalé modely s registračními značkami Španělska nebo Francie. Zkusili jsme zastavit u několika z nich, ale jen co jsme zabrzdili, tak z jednoho z vraků vyskočili dva místní a zcela jasně dali najevo, že máme pokračovat. Opuštěné tedy nejsou. Celníci obou stran zde zjevně jedou svůj business.“

Dnešní (pondělní) etapa byla dlouhá jen 173 kilometrů. Hlavním důvodem byly obavy o zdržení závodníků na hranici nebo problémy s vyřízením povolení pro přelet vrtulníků přes hranici. Kdyby se stalo něco neočekávaného, bylo by možné start posunout a nerušit etapu celou.

„Naštěstí se tak nestalo. Celá etapa vedla po písečných pláních bez výrazných profilových výkyvů, ale o to více se jelo stále na rychlostním limitu. Následující tři etapy však budou z jiného, ani ne soudku, ale sudu. Zítra přijde to, proč jsme sem všichni přijeli, a pak další a další den také.“