To jsem přece já! Na 64 let staré fotce doprovází děvče Chruščova Ostravou

​Je to docela pěkná fotografie, která zachycuje prvního tajemníka ÚV Komunistické strany Sovětského svazu Nikitu Sergejeviče Chruščova, jak si 13. července 1957 po 16. hodině odpolední prohlíží v porubských ulicích výstavbu Nové Ostravy.

Státníka klobouku tehdy provázela malá pionýrka, kterou ten ruský medvěd drží kolem ramen. Vypadají, že mají oba dobrou náladu.

A to přestože historici dnes vědí, že výstavba, která se nesla v socrealistickém stylu, se prvnímu tajemníkovi, který už měl za sebou už rok a půl odhalení stalinistického kultu, moc nelíbila.

I když se českoslovenští hostitelé tehdy chtěli pochlubit například Obloukem, jehož architekti se inspirovali Palácovým náměstím v Petrohradě, Chruščovovi už tehdy nebyla historizující architektura takzvané sorely nijak blízká.

Foto: se souhlasem archivu městského obvodu Poruba

Podivoval se prý malým oknům a v samotných bytech se mu nelíbily parkety. Proč v nich není linoleum, které viděl nedávno při návštěvě domů ve Finsku? A nedokázal prý pochopit, že tak velké sídliště v době jeho návštěvy nemá kino a obchodní dům.

Na Chruščova si pamatuje málo, spíš na chmel s rodiči

Tou malou pionýrkou na docela podařené fotografii je Miroslava Wiselková, nyní Labská. Na snímku dívenka doprovází Nikitu Chruščova Thelmanovou ulicí, dnes Čs. exilu. A také dnes má dobrou náladu, když si prohlíží fotografii starou celých 64 let.

„Byla jsem tehdy malá holka, chodila jsem do třetí třídy. Když mi to přišel soused badatel říci a ukázal mi tu fotku, kterou jsem neznala, byla jsem velmi překvapená. Mluvila jsem o tom padesát let a až potom jsem viděla tu fotku. Pak jsem se snažila na něco bližšího vzpomenout, ale pamatuji si opravdu jen takové střípky,“ říká pamětnice, která se přistěhovala do nové Poruby asi půl roku před Chruščovovou návštěvou. Dodává, že mnohem lépe si z onoho léta pamatuje, že jela s rodiči na chmelovou brigádu.

Proč měla na sobě pionýrský kroj, když byly prázdniny?

Vybavuje se jí však v paměti, že při kontaktu s Chruščovem měla v ruce malinký karafiát. „Možná je na té fotce i vidět, něco tam v ruce mám. A pořád jsem mu říkala továryš, továryš. To je jediné, co si pamatuji,“ říká Miroslava Labská.

Miroslava Wiselková-Labská s dobovou fotografií. Foto: Petr Broulík

Vrtá jí však hlavou, že měla na sobě pionýrský kroj, když v době Chruščovovy návštěvy byly prázdniny. „Byl přece červenec, proč jsem tehdy v létě byla v pionýrském kroji? Že by naši byli tak uvědomělí? Tak asi ano, to byli asi tehdy všichni, a navíc táta byl příslušník Sboru národní bezpečnosti. Možná jsme se na tu delegaci šli podívat a táta to bral jako velký svátek? Nevím,“ krčí rameny pamětnice bydlící dnes v jedenáctipatrovém domě na sedmém porubském obvodu.

Byla skvělá v ruštině, táta ji učil od první třídy

Tehdy se její rodiče nastěhovali na Havlíčkovo náměstí k Panoramě. „Tam se všude dostavovaly domy, chodila jsem za Alšovo náměstí kolem Besedy přes hřbitov do školy, ta tam ještě stojí. Bavila mě už od první třídy ruština, snažila jsem se dobře učit, protože můj táta si musel doplnit vzdělání, když šel nejprve pracovat na dráhu a pak k policii. Tak měl knížku lidové ruštiny a už od první třídy mě ten jazyk učil. Takže já už jsem byla tím jazykem vyzbrojena v první třídě a uměla jsem ruštinu líp jak češtinu. Možná proto mne vybrali?“ vzpomíná třiasedmdesátiletá Miroslava Labská.

Ani nikdo z jejích spolužáků, s kterými se dodnes na srazech třídy potkává, si totiž nepamatuje, že by Chruščova nějak oficiálně za školu vítali. Vzpomíná, že to nebyl jediný státník, kterého jako žákyně v Porubě vítala. „Když jsem byla už trochu větší, vítali jsme na nábřeží v Porubě v roce 1960 kambodžského prince a potom kosmonautku Valentinu Těreškovovou. Závod míru, když jel přes Porubu. Všechno jsme vymetli, ale bylo to pěkné,“ směje se žena.

Moskva byla krásná, ale na venkově na Kavkaze byla bída

Později, někdy na konci sedmdesátých let, navštívila Rusko a z Moskvy byla jako turistka nadšená. „Byli jsme na velké výstavě úspěchů národního hospodářství Sovětského svazu, kde měla každá z jeho patnácti republik svůj pavilon. Nad těmi všemi výrobky jsme žasli, protože předtím jsme byli na Kavkaze a tam to vypadalo úplně jinak. To byla hrůza. Krásná příroda, ale proti hotelu, kde jsme byli ubytováni, stál vždy sovět a na něm velký Stalin s Leninem a zašli jste za roh a tam byla bída, bída, bída. Třeba tam seděla stará žena v blátě a žebrala. V obchodech nic. Ale v Moskvě to bylo něco. Tam se snažili ukázat,“ vzpomíná Miroslava Labská.

Badatel Jiří Lexa podotýká, že první tajemník ÚV KSSS měl podle historiků při návštěvě Poruby zvýšenou teplotu, údajně až osmatřicet stupňů, takže celá návštěva Ostravy se prý odbyla ve zkráceném režimu a poměrně rychle.

Nikita Chruščov zdraví občany Ostravy před Novou radnicí. Vlevo od něho je Antonín Novotný, první tajemník ÚV KSČ a pozdější prezident ČSR. Foto: se souhlasem Archivu města Ostravy

Ukazuje i fotografii, kdy si o dva roky dříve než Chuščov přijela prohlédnout výstavbu Nové Ostravy delegace Nejvyššího Sovětu. „Bavil jsem se s pamětníkem, který byl na jejím uvítání a ten líčil uvítání obyvateli z Poruby jako spontánní a nadšené. Prý to bylo živelné. Možná tam prodávali banány,“ usmívá se pamětník a bývalý člen letopisecké komise Jiří Lexa.

Za vítání Chruščova vyznamenání nebo odškodnění?

Fotografii své sousedky s Chruščovem dostal od pamětníka Mojmíra Lazara, který učil i na Vysoké škole báňské. „A když jsem mu ji měl vrátit, dozvěděl jsem se, že zemřel,“ říká Jiří Lexa.

Miroslava Labská se ale podivuje, že na fotografii chybí tehdejší první tajemník ÚV KSČ a pár měsíců poté i prezident Antonín Novotný, přestože podle údajů historiků v Porubě také Chruščova doprovázel. „Ale na fotce Chruščova se mnou není. Mohla bych být ještě slavnější,“ směje se Miroslava Labská.

Oba s Jiřím Lexou žertují, že by za svou účast měla dostat vyznamenání nebo naopak odškodnění. „V rublech. Nebo plyn zadarmo,“ směje se badatel Jiří Lexa, který si myslí, že návštěvu Chruščova museli v té době zachytit na film i tehdejší dokumentaristé.

„Bylo by zajímavé ty záběry projít, jestli tam na nich paní Miroslava také je. Třeba existují v nějakém týdeníku,“ říká badatel Jiří Lexa.

Podle údajů ostravských archivářů dorazila sovětská stranická a vládní delegace v čele s Nikitou Sergejevičem Chruščovem 13. července 1957. Po příletu na letiště v Hrabůvce si hosté prohlédli Novou huť Klementa Gottwalda, poté následoval oběd ve Společenském domě Vítkovických železáren Klementa Gottwalda.

Chruščov vystoupil s improvizovaným projevem na manifestaci na tehdy Stalinově, dnes Prokešově náměstí před Novou radnicí, které se zúčastnilo podle tehdejších odhadů možná až na osmdesát tisíc lidí, a zapsal se do pamětní knihy města. Mezitím navštívil krátce Porubu. V podvečer odletěla sovětská delegace do Prahy.