Teslou z Ostravy na Nordkapp, den šestý. Nestíhám trajekt, zase jsem se kochal

Cestovatel a fotograf Radim Kolibík, spolupracovník redakce Magazínu PATRIOT, vyráží na svou další cestu. Tentokrát jede až na Nordkapp, zvaný též Severní mys v Norsku. Patriotmagazin.cz bude jeho cestu sledovat den po dni.

Přesně v 6:40 zvoní budík. „Och ne, je přece neděle!“ Jenže fotky ze včerejška samy nezmizí z paměti dronu. Sundám clonu z okna směrem na Utvik a i z výšky 300 metrů ho mám jako na dlani. Radost.

Fotky hotovy, dron do vzduchu – protože nevyfotit Utvik na břehu fjordu Innvik by byl hřích.

Serpentýny dolů do města projedu rychle jak Ester Ledecká. A i když je neděle, obchůdky i kavárny mají otevřeno. Usměvavá obsluha? V Norsku povinnost. Rychlý nákup (chléb, sýry, koření, jogurt) – 700 Kč pryč. Naštěstí českých.

Den fjordů. Postupně projíždím Utvik, Olden, Loen. Zastavuju, kochám se, courám pomalým krokem. V hlavě mi běží otázka: Co by mě vedlo k tomu žít právě tady? Pohoda místních? Absolutní pořádek? Magická příroda? Pocit bezpečí? Stejné pocity jsem měl na Islandu, ale tady to je ještě silnější.

Stryn. Společná snídaně s teslou – ona pár kilowatů, já rybí salát s čerstvým chlebem a nečerstvou paprikou. Superchargery obsazené vším možným, tak se courám po showroomu VW – zavřeno, ale plné elektroaut. V koutku se krčí jediná T7. V Norsku už je to jasné – přes 90 % aut prodaných loni bylo na elektřinu. Diesel tu člověk pozná na metry, ten smrad působí jako facka.

Fascinují mě odpočívadla – u cest i přímo v centrech měst. Většinou u vody. A velmi často s malou samoobslužnou saunou. Představa, že sedíte v plavkách uprostřed města a co chvíli skáčete do řeky? Pro nás sci-fi, pro Nory rutina.

Foto: Radim Kolibík

Droním nad Oppstrynem, barevné domy na druhém břehu vypadají jak z pohádky. Další cíl – vyhlídka Geiranger Skywalk (UNESCO), 1500 metrů nad fjordem.

Cestou dojíždím na rozcestí a přichází moment jako z Kinoautomatu. Můžu si vybrat cestu: tunel a za 40 minut jsem nahoře, nebo serpentiny ideální pro závod Ecce Homo, s jezerem za každou zatáčkou. Tady se přece příroda nedá vyměnit za tunel. Realita? Čtyři hodiny. Protože vodopády, tyrkysová jezera, hučící říčky – a já pořád zastavuju, létám, fotím, nabírám vodu.

Foto: Radim Kolibík

Oběd? Těstoviny z vařiče a do nich Medoo trhaná hovězí kližka s medem, mátou a skořicí. V tomhle prostředí jídlo, co mě vystřelí do nebes.

Rekuperace při sjezdu přidá do baterie 18 %. Pak platím u norského děvčete 728 Kč a vyrážím prudkým stoupáním na vyhlídku Dallsnibba. Nahoře pár lidí, sezóna končí. Pár fotek, horká čokoláda, vypustím dron – počasí ideální, dramatické mraky, slunce bojuje o kus oblohy.

Cestou dolů desítky chat. Poseté krajinou jako hříbky. Norové milují chataření stejně jako Češi – jen ne v lese, ale v horách, na skále, u fjordu.

Foto: Radim Kolibík

V Geirangeru krátká zastávka – vedle kotví obří loď Vasco da Gama. V sedm večer se k ní sjíždí pět autobusů výletníků. Počkám si na vyplutí, dronem točíme mastodonta z výšky i z boku. Parádní moment.

Jenže kochání se vymstí. Přijíždím na molo v Eistalu přesně ve chvíli, kdy trajekt odplouvá. Další až za hodinu. Tesla mezitím začne spouštět update. Vytuhnu za volantem, probere mě až zatroubení auta za mnou. Displej černý, já v šoku. Naštěstí jen falešný poplach. Všechno naskočí a jako druhý vjíždím na loď.

Foto: Radim Kolibík

Cíl večera: supercharger ve Vestnes. Vedle pumpy Shell, kousek od trajektu. Ideální místo na noc. Nabíjení za 4,90 Kč/kWh – proti 42 Kč za litr nafty je to nádhera. Cestovat tady pod korunu za kilometr je radost.

Statistika dne

• Najeto: 253 km
• Nabíjení:
  • Stryn – 45 min (snídaně) – 363 Kč
  • Vestnes – 40 min (večerní, spací) – 244 Kč
• Nákup potravin: 698 Kč
• Horká čokoláda na vyhlídce: 90 Kč
• Vstup na vyhlídku Dallsnibba: 728 Kč
• Trajekt 210 Kč

Fun fact dne

Norové mají k chatám vztah jako Češi – jen ve větším měřítku. Říká se, že každá třetí norská domácnost vlastní chatu. A není to jen o odpočinku – je to kulturní fenomén, symbol blízkosti k přírodě. Jen místo smrkového lesa u Sázavy stojí ty jejich „hytte“ na skalách nad fjordem.

Pokračování zítra: další cesta k severu, kde už se příroda mění v opravdový severský sever.