Teslou z Ostravy na Nordkapp, den devátý. Jsem Robinson z Ostravy

Cestovatel a fotograf Radim Kolibík, spolupracovník redakce Magazínu PATRIOT, vyráží na svou další cestu. Tentokrát jede až na Nordkapp, zvaný též Severní mys v Norsku. Patriotmagazin.cz bude jeho cestu sledovat den po dni.

Co je nejhorší na spaní v autě? To, že každé dvě a půl hodiny zvoní budík. A přesto – když vím, že jsem v Bodø, poprvé v životě, a že mám šanci vidět východ slunce z Kaiservardenu, zapnu v sobě fotografa.

Ale ne hned. Ráno je 7 stupňů Celsia, podmínky nejsou zázračné. Cvak, kufr se zavírá, tělo vítězí nad ambicí. Dvě hodiny spánku navíc bodnou. A dobře, že tak – slunce se stejně potřebovalo dostat výš než skály na východě.

V 6:30 už tedy opravdu vstávám. Obhlédnu situaci, oblékám se a kontroluju zónu letu v aplikaci. Dron nelze pustit – jsem na hraně letiště. Říkám si: Tak fajn, vyšlapu si to pěšky.

Výšlap trvá hodinu a půl. Cestou dvě jezera, dvě chaty, dva lidé. U mohyly, kterou tu nechal postavit císař Vilém II. v roce 1891, se točím jako čamrda.

Foto: Radim Kolibík

360° výhled:

• jihovýchodně masiv Børtind (1046 m),
• východně hřebeny Landegodefjella,
• za nimi ledovec Svartisen,
• pod nohama Bodø jako Lego město,
• a na severozápadě Lofoty – konečně!

A pak… ledové jezero. Potkávám chlapíka, co 20 minut pomalu skládá stan. Nespěchá. Beru si příklad. Vysvlékám se, stojím na skále a… hop! První nádech nevyjde. Letí to ze mě: Tohle není ranní espresso v italské kavárně. Tohle je vikingský sever, kuva! – omlouvám se za slovo, ale i kachny vzlétly úlekem.

Po osvěžení se vracím k autu. Snídaně? Smaženice ze včera nalezených hřibů. Připravená jednoduše na vařiči, mezi promyšleně přeskládanými taškami. Tady totiž spánek, kuchyně, sklad a řízení fungují na čtvercových metrech jako orchestr.

Foto: Radim Kolibík

Pak už přesun 24 kilometrů za město, focení rybářských domků, a hlavně: pláž snů. Mezi dvěma skalami úzký pás písku, vlny z obou stran. Tahám dron, letím 3 kilometry a Mavic 4 Pro od Telinku kreslí do oblohy. Pláž jak z jiného světa.

Foto: Radim Kolibík

Po návratu dronu dobíjím jeho baterii – a připravuju i tu svou. Čas na oběd, nabíjení auta a nákup: rybí salát, losí salám, grilované kuře, dva chleby a norské pivko. Proč losí salám? Dozvíte se brzy!

Auto připravené, já taky. Trajekt do Røstu zdarma, plavba trvá 3:45 hodiny. Sedím na přídi, večeřím, koukám. Ostrovy kolem jak Havaj – méně zelené, ale syrové a krásné.

Foto: Radim Kolibík

Přistávám na Røstu. Vyjelo se mnou pět místních aut. Loď odplouvá dál. A já? Mám před sebou 24 hodin nicnedělání na konci světa. Ten jsem si ale vždy přestavoval jinak. Ne tak poeticky.

Ostrov Røst je fascinující. Má 365 ostrovů a žije tu jen 458 lidí – převážně rybářů. Možná tu jednou zůstanu celý rok – na každý den jeden ostrov. Dronem fotím červánky.

Foto: Radim Kolibík

Připraven na Den Robinsona z Ostravy.

Statistika dne

• Najeto: 89 km
• Nabíjení:
• Bodø – 46 min (nákup a dobíjení) – 346 Kč
• Nákup (rybí salát, grilované kuře, pivo, losí salám, 2× chléb): 1 218 Kč
• Trajekt Bodø → Røst: zdarma