Teslou z Ostravy na Nordkapp, den desátý. Jak jsem potkal severský klid

Cestovatel a fotograf Radim Kolibík, spolupracovník redakce Magazínu PATRIOT, vyráží na svou další cestu. Tentokrát jede až na Nordkapp, zvaný též Severní mys v Norsku. Patriotmagazin.cz bude jeho cestu sledovat den po dni.

Den desátý. Takových zažívám málo. Nejen na tomhle putování, ale i celkově. Ptáte se, jaký byl?

Nejsem typ, který umí vypnout. Nedělat nic. Odpočívat. Žít pomaleji. A přesto – dnes jsem se zastavil.

Včera jsem přistál na ostrově Røst, který má všeho všudy 10 kilometrů silnic. Té hlavní se říká Røstveien a měří 6,5 km. Už chápete pojem nicnedělání?

Foto: Radim Kolibík

Projíždím ji několikrát během dne a z baterie tesly se mi podaří odčerpat minimum. Více si bere chladnička a kempovací režim než samotná jízda.

Co tady vlastně dělat? Nejvyšší bod ostrova leží 12 metrů nad mořem – na kyslíkovou bombu to není. Restaurací je tu pár. Volím podle recenzí Pun & Restaurant Querini. Ano – i kvůli příběhu benátského mořeplavce Pietra Queriniho, o kterém jsem psal včera.

Jenže, všechno je zavřené.

Ptáci odletěli, říká jeden z italských bratrů, kteří tu provozují restauraci i hotel Røst Brygge.

Stojíme u klasické dřevostavby s molem, falunsky červené barvy – typické pro Skandinávii. Ta barva má svůj původ ve švédském Falunu, kde se kdysi z měděného odpadu vyráběl první nátěr domů. Dnes už je to jiný produkt, ale odstín přežil.

Usedám ke stolu a objednávám si rybí polévku. Přinesou pořádný kotel. Barva sytě červená – trochu jako rajčatová, ale chuť? Jemná, krémová, s pořádnou dávkou rybího masa. Famózní.

Foto: Radim Kolibík

Pak se dozvídám, že si můžu půjčit člun zdarma a přeplout na protější ostrůvek s bývalým vodojemem. Zní to nenápadně, ale uvnitř je malá rozhledna, která má duši.

Čtyři okna, čtyři dalekohledy, dvě křesílka, stůl.

Foto: Radim Kolibík

Tohle není rozhledna. To je pracovna ticha. Dvě hodiny sedím a jen koukám ven. Přemýšlím. Ne o projektu. O sobě. O ničem. A o všem.

Odpoledne nacházím otevřenou kavárnu Kolwent’s Café.

Foto: Radim Kolibík

Malý bílý dřevěný domek s šedou střechou. Sedí v něm čtyři místní. Majitel – jménem Jassan – mi kývne, ať si kafe načepuju sám z konvice u stolu. Wafle? Domácí těsto. Sám připraví.

Přináší mi wafle a šest sklenic domácích džemů. Pomerančový s kůrou a zázvorový – top. Nechybí hnědý norský sýr Brunost. Luxusní kombinace. Vytahuju iPad, stahuju fotky z dronu, ukazuju mu je. Nadšený. Říká, že je tu 42 let, z toho 37 na Røstu, a že pochází z Indie.

Při odchodu mi balí půlkilovou krabičku zázvorového džemu. „To máš za ty krásné fotky.“ Usmíváme se na sebe. Dík, Jassane.

Párkrát ještě projedu hlavní třídu, vyfotím domečky, a v 20:45 nacouvávám na trajekt. Ze zádi pozoruju vzdalující se ostrov. Zapadá slunce. Siluety červených domků i 364 okolních ostrůvků mizí v oparu.

Røst si budu pamatovat jako místo, kde jsem našel severský klid.

Foto: Radim Kolibík

Statistika dne

• Najeto: 26 km
• Nabíjení: žádné
• Kafe a wafle: 70 NOK / 147 Kč
• Rybí polévka: 190 NOK / 397 Kč
• Vstupné na rozhlednu (vodojem): 70 NOK / 147 Kč

Fun fact dne

Røst je mekkou pozorovatelů ptactva. Každé jaro a léto tu hnízdí přes milion mořských ptáků, především alkouni, terejové, papuchalci a racci tříprstí. Røstské útesy – zejména Storfjellet a Vedøy – jsou ptačími koloniemi světového významu. V období od května do srpna sem míří nejen ptáci, ale i tisíce ornitologů a fotografů. Místní říkají, že když papuchalci mizí, odchází i turisté. A restaurace zavírají. Přesně jako dnes.