Salon Witová
30 let krásy a vytrvalosti
Cestovatel a fotograf Radim Kolibík, spolupracovník redakce Magazínu PATRIOT, vyráží na svou další cestu. Tentokrát jede až na Nordkapp, zvaný též Severní mys v Norsku. Patriotmagazin.cz bude jeho cestu sledovat den po dni.
Včerejší večer byl podfuk. Po nabíjení v Setermoenu jsem ještě popojel až na kraj vesničky Engenes, kde jsem u říčky vlévající se do fjordu Kåfjorden zaparkoval vedle starého obytného auta s německou SPZ. Cestovatelé už spali, ale mě spát nenechalo nebe...
Polární záře se mi nad hlavou rozehrála v zelenofialovém divadle.
Bylo 0:30, 6 stupňů, já v tričku a kraťasech... A 20 minut jsem stál s foťákem a koukal na neuvěřitelný tanec světel. Budík na 6:00 – a ráno dronem fotím východ slunce nad fjordem. Za ním majestátní Store Lenangstind (1626 m) s vrcholem v ledu a mlze.
Takhle má vypadat začátek dne D.
Cesta za cílem začíná – směr Nordkapp. Ale pěkně pomalu. Zastávky u starých domků, v klidu koukám, fotím. Přes Storslett vjíždím do teritoria sobů. Stojí uprostřed silnice a z očí jim kouká: Sorry, chlape, tady jsme doma my. Zastavuju, fotím, kochám se.
Káva, wafle, Brunost – jsem konečně v Norsku.
Do Alty dorážím před jedenáctou. U tradiční pumpy K Circle K si dávám klasiku: espresso a waffle s hnědým sýrem Brunost. „Pokud jsi neměl Brunost, nebyl jsi v Norsku,“ říkají Norové. Takže dnes už OFICIÁLNĚ jsem.
Přibližování k cíli je dlouhé a plné emocí:
Před Storburkt zastavím na 30 minut nabít. Píšu si deník. Emoce stoupají. Začíná finální výšlap na Nordkapp.
19:12 – NORDKAPP Teslou z Ostravy až sem.
Foto: Radim Kolibík
Po 21 dnech, 5656 km, fjordy, ferry, kopce, drony, koupání, fish&chips, západy, východy, sauna, déšť, slunce, smaženice, sobi... Jsem tady.
A pak? NÁHODA, KTERÁ NENÍ NÁHODA.
Přijíždějí dvě auta. Modré a červené. Felicie.
Vlajky Finska, Norska a Česka. Osm kluků skáče z aut, objímá se, fotí. „Co tady děláte bordel?“ volám. Zasmějeme se. Já fotím je, oni mě. Felicie & Tesla. 1998 & 2023. Dva světy. Stejný cíl. NORDKAPP.
Foto: Radim Kolibík
Mavic 4 Pro od DJI Telink letí nad oceán. Zachycuje západ slunce, které barví horizont do karmínu. 19:42 – glóbus. Nordkapp. Západ slunce. Ticho. Tady není potřeba slova. Jen stát. Dýchat. Cítit. Krvavý úplněk se zatměním vychází z moře.

Foto: Radim Kolibík
Dívám se do nebe. V ruce norská vlajka. Za mnou Evropa. Přede mnou oceán. Pár posledních fotek... A konec. Je hotovo.
A ještě něco k zamyšlení... Těm, co tvrdí, že elektroauto je jen na nákup do Lidlu? Sorry jako. Já právě po 5656 km zaparkoval na Nordkappu. Bez jediného technického problému. S průměrnou spotřebou pod 18 kWh/100 km. S výdaji za elektřinu hluboko pod cenami benzínu. Elektromobil není jen dopravní prostředek. Je to klid, ticho, efektivita. A když víš jak na to – dojedeš až na konec světa. A zpět.
Foto: Radim Kolibík
Statistika dne
FUN FACT – Je Nordkapp opravdu nejsevernější?
Ne tak úplně.
Nordkapp (71°10′21″) je nejsevernější dostupný bod Evropy po silnici
Ve skutečnosti je nejsevernějším bodem Evropy Cape Knivskjellodden, asi 1,5 km západně a pár desítek metrů severně – ale jen pro pěší.
Železný glóbus na Nordkappu byl navržen v roce 1978 skupinou norských architektů jako symbol propojenosti světadílů a pokoření severu.
Od té doby se stal ikonickým cílem cestovatelů ze všech koutů světa.